Červen 2018

Zlato, co se třyptí - Kapitola třináctá

Čtvrtek v 0:00 | Majo |  Zlato, co se třpytí
Ták, děcka. Je tady další čtvrtek (překvapivě) a s ním další předepsaný (Majo si mákla) a přednastavený díl. Já jsem momentálně na dovolené na Slovensku, přesněji řečeno ve Slovenském ráji. Tak mi držte palce, aby nám tam nepršelo. Děkuji :D
Za komentáře děkuji Sane (hlavně za ten spam), Mei a Ivaně :3
A vracíme se zpět k Sasukemu.

Rychlé oznámení č. 2

Pondělí v 0:00 | Majo |  Majo

Moji nejmilejší <3

Jen jsem vám chtěla říct, že dneska (asi někdy kolem deváté ráno) odjíždím na týden na dovolenou na Slovensko, a sice do Slovenského ráje. Vracím se příští pondělí.


Ani nevíte, jak se těším. Ze psaní mi začíná už lehce šibat, vůbec nemůžu spát, mozek mi pořád jede na plné obrátky, jak se snaží vymyslet všechny možné příběhy a pokračování v povídkách. Takže se strašně těším, až si odpočinu. Ten týden se budu věnovat dalším mým koníčkům - focení a horám <3


Pokud budete chtít, možná sem pak i nějaké fotografie hodím. Mohla bych třeba založit rubriku - Majo na cestách. Nebo: Majo se ztratila. Nebo: Majo bolí nohy, ať ty hory už táhnou do piče nikdy neskončí.


Jinak se nemusíte bát, Zlato na čtvrtek máte předepsané a přednastavené.


Love you.

Vaše tetička Majo :3


Zlato, co se třyptí - Kapitola dvanáctá

14. června 2018 v 0:00 | Majo |  Zlato, co se třpytí
Že by byl dneska čtvrtek? Jo? Tak dobře :D
Za komentáře děkuji Ivaně a Mei <3
A jedeme dál.

03: Připravuje se - Krev zmizelého

10. června 2018 v 12:05 | Majo
Zdravím, moji milovaní.
Jak jsem vám již říkala, pomalu si sepisuji novou povídku, jenž bude vycházet po Zlatu. Vím, že jsem vám slíbila jednu akční. Co se té týče, mám hotové dvě kapitoly a přesně do slova a do písemene vím, co se tam stane a jak by to mělo skončit. Přijde mi ale, že je ještě brzo na to, abych zde znovu vydávala novou povídku, která by měla být o mafii, krimi povídku či příběh o agentech. Toho už byl dost a já toho mám plné zuby. A vůbec bych se nedivila, kdybyste to tak měli i vy. V tu chvíli jsem zrovna měla v hlavě nápad na povídku, malého červíčka, který se mi usadil v mozku a nechtěl vypadnout. A tak jsem si řekla proč ne. Původně to měla být jednorázovka, ale všichni tady vědí, že jednorázovky mi většinou moc nevycházejí. Ona "jednorázovka" měla v tu chvíli tři a půl tisíce slov. A měla v sobě tolik potenciálu, který by bylo skvělé rozvinout. A tím to začalo.

Zlato, co se třyptí, je nyní asi tak v polovině. Pomalu, ale jistě se budeme chýlit ke konci, a ačkoli to bude ještě několik týdnů trvat, budu klidnější, když pro vás budu mít předem připraveného ještě něco jiného. Tak se prosím seznamte s povídkou, která se zde za pár týdnů začne vyskytovat. Ale předem vás všechny varuju - budeme trochu skákat v historii. Ne, nebojte. Nebudeme cestovat časem. Jen se některé informace dozvíte později a některé dříve. Nakonec se vám ale stejně celý obrázek spojí.



Pár: ItaDei
Prostředí: alternativní svět; Francie (1572 ), Anglie (1721), Španělsko (1840), New Jersey (2018)
Žánr: mysteriózní, fantasy, drama
Upozornění: yaoi, smrt, nadpřirozeno
Hlavní postavy: Itachi, Sasuke, Deidara, Naruto, Orochimaru...
Vedlejší postavy: Fugaku, Mikoto, Jiraiya, Zetsu…
Anotace:
Píše se rok 1721. Mladý šlechtic se vydává na noční projížďku, možná z lásky, možná jen na truc rodičům a jednomu starému sluhovi. Neví však, že onou cestou za záhadným mužem, jež mu tolik učaroval, nevědomky přispěje k rozpoutání něčeho temného a nepřirozeného. A možná, že na to ve skutečnosti neměl žádný vliv. Možná, že to pravé zlo se rozpoutalo ještě dávno předtím, než se narodil, a že bude existovat ještě mnoho let potom, co… zemře?

Ukázka:
"Dnes večer se vidíme naposledy," řekl jakoby mimochodem.
Nešlo přehlédnout nechápavý výraz v jeho očích. Chvíli poslouchal jeho smích. Snažil se působit dojmem, že to nepochopil. Ale pochopil a on to věděl moc dobře. Cítil z něj ten pocit beznaděje trhající jeho srdce na kusy. Cítil, že neuběhne ani pět sekund a chlapec mu sklenici s vínem vychrstne do obličeje a začne na něj ječet. Taky věděl, že se zhroutí na podlahu a začne prosit. Prosit, aby ho vzal s sebou, přesně tak, jak mu sliboval. A následně na to se opět rozkřičí a se slzami v očích vyběhne ven z jeho domu, aniž by tušil, že celou tu dobu sloužil jen jako schránka, zástěrka, která mu měla poskytnout trochu času na útěk. Nevěděl, že jak dnes, tak v předchozích dnech mu byla mimo vína podávána také jiná tekutina, která v tu chvíli kolovala jeho tělem. Nemohl tušit ani to, že to celé nebylo osobní. Že to byl jen plán na ochranu někoho jiného. Byla ale jedna věc, kterou si byli oba dva úplně jistí. Už nikdy se nespatří.



Zlato, co se třpytí - Kapitola jedenáctá

7. června 2018 v 0:00 | Majo |  Zlato, co se třpytí
Oujé, je tady další čtvrtek a s ním další kapitolka Zlata.
Doufám jen, že vám nevadí, že v poslední době přibývá jen Zlato a Obdaření nikoli. Bohužel na ně momentálně nemám isnpiraci a tu správnou múzu. Na začátku jsem ale říkala, že tato povídka je hlavní, takže doufám, že jste s tím nějak tak počítali. Práce je zlo. Škola je zlo. Jen Majo je letadlo.

Jinak myslím, že nyní se vyskytujeme asi tak v polovině povídky. Tak snad půjde ta druhá půlka stejně snadno jako ta první :3
Za komentáře děkuji Ivaně a Mei (díky za spam <3)
V dnešním díle opět uvidíme svět z Narutova pohledu.

Všechno nejlepší, blogu - volume 2

5. června 2018 v 21:28 | Majo |  Majo

To je tak, když úplně zapomenete, jaký je den a jedete si v pohodě do Prahy. A pak zásek. Doprdele. Zítra má Majo narozeniny. Ano, přesně tak. Přesně před dvěma lety, 5.6.2016 jsem si potřetí a naposledy v životě řekla, že psaní je pro mě opravdu důležité. A vymýšlení všemožných a (snad) rozmanitých příběhů ještě víc. Že ponořit se do nich a prožívat je, je ta nejkrásnější výsada všech spisovatelů, ať se jedná o spisovatele normální, tak nás, milovníky anime, fanfikcí a jednoduše otaku.


Nebudu se tady vykecávat o tom, co všechno se za uplynulý druhý rok stalo. To jsem víceméně sepsala v novoročním článku. Nejdůležitější však bylo setkání s mými milovanými holkami, poznání osobního Zla, a to, že jsem (samozřejmě díky NEZMIŇOVANÝM prvkům) našla zalíbení v k-popu, které, jak mi postupem času dochází, je tím posledním střípkem, které Majo (nebo taky Mayo, chcete-li) dotvořilo do úplnosti.


Také bych přihodila jedinečný zážitek v podobě mého prvního animefestu, jež jsem absolvovala spolu s Jenny a její šílenou, ale úžasnou partou. Na animefest jsem chtěla jet od svých 14 let, ale pokaždé z toho nějak sešlo. Je to krásný pocit, když si po tolika letech konečně splníte sen.


Vím, že v poslední době to tady trochu chřadne. Zčásti za to může ukončení spolupráce s Jenny, zčásti můj vlastní nedostatek času. Když to jde, tak jsem bohužel v práci, nebo zrovna lítám někde jinde po republice, plus jsem do toho měla zkouškové. Ale doufám, že se to zlepší.


Co se blogu týče, velmi brzy vám představím novou povídku, která bude vycházet po Zlatu. Vím, že jsem vám slibovala jednu akční, ale… těch akčních tady bylo už dost, nemyslíte? Takže se budete moci těšit na něco jiného. Povídka má zatím tři předepsané kapitoly a píše se mi docela snadno. Asi to pomáhá, jednou za čas vyměnit žánr.


Také mě napadlo, že zavedu novou rubriku, a sice o k-popu. Aneb jak jsem se k němu dostala (ehm ehm, nepíská ti v uších?), která skupina a zpěvák v ní (!!!) mi vzala dech (to je tak když najdete svého Deidaru v někom reálném, ale přesto nedosažitelném). Naházela bych sem pár odkazů na písničky, které si prostě musíte pustit, protože jsou úžasné.

Jako poslední věc chci zmínit krásný dárek, který jsem dostala od mé milované Sane - povídka, jak asi mohl tento blog vzniknout -> odkaz ZDE (všichni povinně přečíst, já u ní brečela T_T)

Tak, to by bylo vše :3 děkuji za pozornost a doufám, že spolu vydržíme o další rok déle :3