Pod vlivem temnoty - 19

5. října 2017 v 0:00 | Majo |  Pod vlivem temnoty
Díky Jashinovi! Už to nebude moc dlouho trvat a bude konec! :D možná mi to vyjde už na příští kapitolu... že by? Myslím, že zbytečné prodlužování nemá cenu. A konečně, po devatenácti dílech mám konečně představu, jak to celé skončí :3
Můžete se těšit, stejně jako já - povídku píšu už jen ze setrvačnosti, aby mi nezavázela v rozepsaných. Takže tak :D
Za komentáře děkuji Měi a Ivaně. A všem, co to pořád ještě čtou - je mi Vís líto :D
Jakpak se asi Sasu rozhodne?



"Přidej se k nám, Sasuke."
Černovlasý mladík ležel na zemi, obklopen třemi dalšími těly. Díky své zvědavosti a žárlivosti byl nyní postaven před volbu, která měla rázně ovlivnit zbytek jeho života.
"Když… když odmítnu?" zeptal se a provrtal všechny přítomné naštvaným pohledem.
Nestál o to. Nechtěl být členem žádného tajného spolku, způsobit převrat a zavraždit svého otce. Byl to krutý člověk, vzal život své ženě a matce svých synů, ale byla to také jediná osoba, která dokázala udržet nynější vládní systém pod kontrolou. A on se měl stát jeho nástupcem. Pocit moci mu velmi vyhovoval.
Itachi si povzdechl, pokrčil nohy v kolenou a přiklekl k němu. Nechtěl, aby se bráškovi něco stalo. Stále to byl jeho malý sourozenec a Itachi k němu cítil velmi silnou lásku. Doufal proto, že je Sasuke dost moudrý na to, aby si vybral tu správnou stranu.
Zavrtěl hlavou a jemně ho pohladil po vlasech. Ignoroval ucuknutí Sasukeho těla. "Raději bych se to pokusil vyřešit rozumně a v klidu, bez jakýchkoli ztrát."
Mladší Uchiha sebou zazmítal. "To myslíš vážně? Kvůli nějakému prašivému blonďákovi bez kapky urozené krve, se postavíš proti vlastní rodině? Proti vlastnímu lidu?!"
"A co ti ostatní? To není náš lid?! Je čas na to, postarat se o všechny. Přestat je ovládat a jednat s nimi jako se sobě rovnými!" zvýšil na Sasukeho hlas.
Mladý Nejvyšší se zakuckal. "Sobě rovní," zašeptal téměř neslyšeně, jakoby nevěřil, že doopravdy slyšel správně. Ani si něco takového nedokázal představit. Děsilo ho to. Doba, jaká panovala nyní, mu byla dobře známá. Dobrá, možná by potřebovala pár úprav, to ale nemělo nic na tom, že mu něco jako demokracie přišlo nesmyslné a nemožné.
"Nechci tě zabít, Sasuke a ani to neudělám. Dokážu tě však na ty tři týdny schovat takovým způsobem, že tě nikdo nenajde. Nebudeš mít sebemenší příležitost nás prozradit. Ale ani to nechci. Chci tě mít po svém boku, až započne nová éra."
"I já," ozval se z ničeho nic Naruto, který do té doby jen pečlivě poslouchal.
Slova, která Sasuke vyřkl, ho zabolela. Věděl, že pocit moci nad ostatními lidmi v něm přináší jisté opojení, ale netušil, že je to až tak silné. Myslel si, že jejich společně strávená noc v něm přece jen nějaké stopy zanechala.
Uchihův výraz trošku zjihl, když se zadíval do těch modrých očí. Na moment v něm zahlodaly pochybnosti, jakmile ucítil ten zvláštní pocit, rozlévající se jeho hrudí. Vzpomněl si na chvíli, kdy na malý moment zatoužil, aby bylo všechno jinak. Mezi ním a Narutem by bylo mnoho věcí o tolik jednodušší, kdyby bylo všechno tak, jak mu vylíčil Itachi.
Proklínal se za to, že si jen dovolil na to pomyslet, ale bylo to tak lákavé! Být po jeho boku, to jediné by ho dokázalo přimět, vydat se vstříc tomu, co zatím neměl možnost poznat. Samozřejmě že by si od něj nenechal líbit žádnou drzost… Avšak jen letmý záblesk Narutovy iniciativy způsobil, že se mu na chvíli zrychlil dech.
"J-já," zakoktal se, což mu nebylo podobné. Chvíli si svá rozhodnutí převaloval v hlavě sem a tam. Bylo mu jasné, že to, jak se v tu chvíli rozhodl, ovlivní celý zbytek jejich životů. Nejenom jeho, ale i všech ostatních. Narovnal se, pevně se zadíval do Itachiho očí, které pak na setinu sekundy přesunul na Naruta. "Nehodlám strávit zbytek života jako vězeň. Když to nejde jinak… Pomohu vám."
Ani ho moc nepřekvapilo, když zaslechl trojité oddechnutí. Rozhodl se však, že to nebude komentovat.
Itachi se jemně pousmál a chytl Sasukeho ruku do své. "Věděl jsem, že si vybereš správně. Stal se z tebe pravý muž, Sasuke. Čestný a milosrdný." Z jeho pohledu čišela hrdost.
Sasuke však jen zavrtěl hlavou a potichu se zasmál. "Vychladni bratře. Dělám to jen kvůli němu," řekl a hlavou kývl Narutovým směrem.
Narutova tvář nabrala lehce narůžovělý odstín. "K-kvůli mně?" zeptal se zaraženě.
Nemohl uvěřit, že něco takového řekl. Tvářil se přece celou dobu tak nepřístupně…
"Ano, přesně tak," odpověděl Sasuke tónem, který nasvědčoval, že se o tom nehodlá více bavit.
Měsíce ve službách Nejvyšších Naruta přece jen svým způsobem poznamenaly. Dříve by se byl dožadoval vysvětlení. V tuto chvíli však přijal odpověď, jež mu byla dána. Neviděl důvod, přít se. Hlavně také proto, že mu právě Sasuke splnil jedno z jeho tajných přání, a že se nemusel již více strachovat o jeho osud.
Sasuke přežije a to bylo hlavní. Už v tom není sám. Byl si vědom, že byl do své pozice víceméně dotlačen. Itachi s Deidarou spoléhali na jeho smysl pro spravedlnost a nesobeckost. Sasuke na tom byl podobně. I když trochu okatěji, byl k tomu dotlačen úplně stejně.
"Mohl bys ze mě vstát, prosím? Jsi docela těžký," zabručel naštvaně Sasuke.
Naruto se jen uchechtl a okamžitě splnil jeho rozkaz.
Jen Deidara stál opodál a celé dění potichu sledoval. Kdyby se ho někdo zeptal, jeho odpověď by byla jasná - nevěřil Sasukemu ani nos mezi očima. Jeho proměna byla prostě moc rychlá. Lidé nemění svůj názor tak brzy, když tvrdí úplně něco jiného.
Itachimu si sice mohl tvrdit, že to dělal z lásky. Nic takového však neřekl. Vyřkl jen, že to dělal kvůli Narutovi. A přesně proto mu Deidara nevěřil. Ve chvíli, kdy Itachiho spatřil poprvé a viděl jeho pohled, nebál se. Smrt rukou toho muže byla mnohem příjemnější představou, než cokoli jiného. Ale jakmile spatřil ten pohled černých očí, věděl, že mu ten člověk nikdy neublíží.
Když si v tu chvíli Sasukeho prohlížel, onen způsob dívání se na Naruta neviděl. Možná ho jen šálil zrak z věčné paranoi, že bude prozrazen.
Věděl, že nemá cenu Itachimu cokoli říkat. Hleděl na to, jak starší Uchiha poplácává Sasukeho po zádech a pomáhá mu vstát, zatímco mu sděluje veškeré podrobnosti.
Kdyby mohl, zarazil by ho. Poznal ale, že se jeho milovaný nacházel ve stavu nadšení, a jeho upozornění na nebezpečí by nebral na vědomí.
Rozhodl se téměř okamžitě. Bude si na Sasukeho muset dávat pozor. Ten mladík byl až moc nestálý a labilní. Ohrožoval jejich rebelský plán a to on nemohl dovolit.


"Jsem rád, jak jsi se nakonec rozhodl," řekl té noci Sasukemu Naruto.
Celou cestu z lesa šli mlčky. Naruto předpokládal, že jeho pán přemýšlí a skládá všechno na místo, kde by to mělo být. Ve chvíli, kdy dorazili do hradu, se chtěl Naruto rozloučit. Byl však odmítnut a následně vyzván, ať Sasukeho doprovází do jeho osobních komnat.
Zašimralo ho v břiše, když ten rozkaz uslyšel. Rozpoznal jeho prosebný podtón a tak nemohl jinak než uposlechnout.
Nyní stál před Sasukem a pozoroval ho, jak se zbavuje vrstev oblečení.
"Jsi v pořádku, Sasuke?" zeptal se. Uchihovo jméno mu pohladilo jazyk. "Vypadáš… přešle,"
"A divíš se mi? Dnes se změnil celý svět."
"Dneska? Vždyť se však zatím nic…"
"Ano, nestalo," zamumlal Sasuke, zatímco si sundával vestu a přehodil ji přes křeslo. "Ale opak je ve skutečnosti pravdou. Dějiny se nepíší na bojišti, ale na válečných radách. A přesně to se dnes dělo. Pochybuješ snad?" podíval se na něj s jasným dotazem v očích.
Naruto jen zakroutil hlavou. O taktice a podobných věcech toho moc nevěděl. "Nejspíš máš pravdu."
Sasuke si povzdechl. Byl to náročný večer. Během pouhých několika hodin naprosto přehodnotil svůj život a plány do budoucna. Netušil, že to bude tak vyčerpávající.
Hřbetem dlaně si promnul ospalé oči. Pak se otočil na Naruta a sjel ho od hlavy až k patě. I na něm byla znát únava toho večera. A nejen ta fyzická.
"Pojď ke mně," zašeptal z ničeho nic, oči upřené na blonďáčka.
Viděl, jak sebou lehce cukl. Určitě ho ta žádost velmi překvapila. Ano, přesně tak. Žádost, ne rozkaz. Chtěl si ještě Uzumakiho přítomnost užít, než se všechno ve zlé obrátí.
Rozpřáhl ruce a pohltil modrookého mladíka do své náruče. Ruce se mu okamžitě rozjely po Narutově těle. Jeho ústa vyhledala ta Narutova.
Protože mu bylo naprosto jasné, že se něco posere.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mei Mei | Web | 5. října 2017 v 0:19 | Reagovat

Představovala jsem si situaci, jak Naruto s Itachim přesvědčují Sasukeho, aby se přidal na jejich stranu, zatímco Dei je stále omámený z informace, že Sasuke a Naruto spolu strávili noc. xDDD

2 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 5. října 2017 v 9:43 | Reagovat

hmmmm takze predca sa k nim sasu pridal. ale som zvedava tak ako dei ci to naozaj mysli vazne. uz aby bol dalsi diel..

3 sakurako-neko sakurako-neko | Web | 20. října 2017 v 21:33 | Reagovat

Ta poslední věta to zabila :D
Souhlasím s Deiem, vsadím se, že až se něco posere, jak řekl náš přemocný Uchiha, tak za to bude moct to malý uchihovský pako :D  :D Itachi je nadšenej, jak kdyby dostal štěně.
A já chci nějaké yaoi!! T-T A ci! A ci! T-T ...Prosím...? ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama