PŘIPOJTE SE K NÁM NA NAŠÍ FACEBOOKOVÉ STRÁNCE!

LEDEN
V hlubině - každé pondělí
Záměna - nepravidelné
Pro vyšší dobro - každý čtvrtek
Zlato, co se třpytí - připravuje se








Pod vlivem temnoty - 16

14. září 2017 v 0:00 | Majo |  Pod vlivem temnoty
Aw, přináším Vám další dílek, napůl sepsaný doma a napůl sepsaný u přítele, nenapadne na telefonu :D Omlouvám se za veškeré chyby, které v něm naleznete.
Jinak děkuji Ivaně a Mei za to, že vydržely až doteď, i když je to celé neuvěřitelná kopa kravin :D
V dnešním díle se dozvíme, co obsahoval onen dopis. A Naruto dokonce požádá o radu.


Pln napětí a očekávání hleděl na kus rozloženého papíru, jenž držel mezi roztřesenými prsty. Na tuto listinu před pár dny sahala jeho matka, psala na ni. Nejspíš ležela na jejich rozviklaném stole, nacházejícím se v kuchyni. Nevěděl sice, co ho v tomto psaní čeká, ale byl si jist, že to navždy ovlivní celý jeho život. Kushina by tak drastický krok, jako bylo zašití zprávy do nově vyšité mikiny, bez dobrého důvodu neudělala.
Kousl se do rtu a dal se do čtení.

Můj milovaný synku. Ani nevíš, jak strašně moc ráda bych tě v této chvíli svírala v náruči. Je to již dlouhá doba, co jsme byli naposledy spolu a mě se velmi stýská. Píšu tento dopis tobě, i když si nejsem jistá, jestli budeš mít někdy tu možnost si jej přečíst.
Lidé s vlivem silnějším, než je ten náš, si nás dovolili rozdělit. Přichystali ti osud, který mi sice není znám, ale je více než jasné, že to nebude žádný med.
Hlídají mě, Naruto. Na každém kroku. I když nechtějí být spatřeni, vidím je úplně všude. A nejen já. V celé vesnici se začíná vyprávět o hnědookých mužích, vojácích, kteří potají hlídají osamocenou vdovu. Nejsem tak naivní, abych pochybovala. Ten člověk, kterého střeží jako oko v hlavě, budu určitě já.
Naději však neztrácím Naruto. A doopravdy, naděje existuje!
Od tvého odchodu se mi dostalo nečekaného spojence. Jistě pochopíš, když ti jeho jméno nesdělím. Nemohu si býti jista, že tento dopis dostaneš právě ty, a ne nějaký strážný hlavy Nejvyšších.
Ten spojenec nabízí svou ochranu a krytí.
Nejsem si jistá, Naruto, jestli mi v tuto chvíli uvěříš. Ale vědět to musíš tak jako tak. Jak jistě tušíš, na severu v chladných zemích, v horách, vládnou rebelové. Rebelové, jenž jsou rozhodnuti ukončit tento otřesný vládní systém. Za připojení se do jejich řad nabízí útočiště a nový domov.
Já… Naruto… Doopravdy o tom přemýšlím. Několik žen ve vesnici, kterým byla předána stejná nabídka, o tom pochybuje, avšak já…
Nevím, jestli se za těchto podmínek ještě někdy setkáme. Avšak srdce mi říká, že když se přidám k rebelům, k jejich řadám, udělám dobrou věc. A za tuto dobrou věc mě náš pán odmění a já opět uvidím svého malého chlapečka, který se stal mužem.
Píšu toto v naději, že se o mém osudu někdy dozvíš. V co nejbližší době, pod rouškou tmy, se chystám opustit naši vesnici a uhánět k severním horám tak rychle, jak jen to půjde.
Volné místo na papíře se zmenšuje a já se budu muset rozloučit. Chci, abys věděl, že jsem na tebe pyšná a moc tě miluji, ať se rozhodneš vést svůj život jakoukoli cestou.
Jsem na tebe pyšná.
P.S. Hinata je v naprostém pořádku.

Dopis vyklouzl z nejistých rukou a pomalu klesl k zemi. Narutovy oči se zalily slzami. Zhluboka se nadechl, aby ten náhlý příval citů zastavil, ale nedalo se říct, že by to pomohlo.
Kousl se do rtu a představil si Kushinu, jak sedí u stolu a píše tento dopis. Jak jen to mohlo být dlouho, co si ho vytvořila? Podle slov, kterých v něm Naruto nalezl, žena netušila, že svého synka ještě někdy spatří. Nebo alespoň v blízké době.
Naruto se urychleně postavil a začal přecházet po pokoji. Sem a tam, tam a sem. Byl si téměř jistý odhodlaností jeho matky. Jak ji znal, byla připravena doručit psaní za každou cenu. Muselo to být tedy jistě pár měsíců, co zprávu na listinu sepsala a následně ji zašila do oděvu. Určitě ji chtěla po někom poslat.
Otázka byla po kom?
Při chůzi se snažil na něco přijít. Nenapadal ho však nikdo, kdo by měl nějaké spojení zároveň s hradem a s jeho maminkou.
Po chvíli se zaraženě zastavil. Vzpomínky mu mimoděk zabloudily do dne, kdy si ho dovolili odvézt na hrad. Jen matně si vzpomínal na muže, vojáka, který s ním tenkrát tak vlídně mluvil a popřál mu štěstí. Jak jen se to jmenoval?
Jeho jméno z paměti nevylovil, ale to nebylo důležité. Byl to on, kdo mu měl onen "vzkaz" předat?
Zavrtěl hlavou. Byl to takový idiot. Ani tohle nebylo důležité, avšak jeho myšlenky se hlavnímu problému dočista vyhýbaly.
Rebelové. Jeho matka byla rozhodnuta dát se k rebelům. Už tenkrát tak chtěla učinit. A jelikož to byly již dva dlouhé týdny, co ji měl možnost spatřit, je možné, že se rozhodla zmizet? Podle Fugakových slov se nejspíš v mládí velmi dobře znali. Když to vzal kolem a kolem, posledních pár dní bylo naprosté ticho po pěšině. Když si ho Uchiha nenechal zavolat tak dlouho, mohlo to znamenat, že se zabývá nějakou důležitější věcí? Třeba stopování jedné rusovlasé ženy?
Samozřejmě jí to neměl za zlé. Pokud věřila tomu, že se rozhodla správně a bude mít tak možnost vykonat dobré skutky pro blaho celé říše, bylo to jedině dobře. Vždyť i on sám nad rebelií častokrát přemýšlel. A teď měl možnost se s ní znovu shledat. Pokud tedy přistoupí na Deidarovu hru. Ani si nedokázal pořádně představit, co by měl dělat. Jak by měl vyvolat hromadnou vzpouru, revoluci.
Rozhodnout se pro něco takového nebylo nic lehkého. Když to však udělala i Kushina… Měl vůbec na výběr?
Tušil nejspíš, kam nyní jeho cesta povede. Nedokázal však říct ano tak brzy. Potřeboval čas, aby si byl stoprocentně jistý, že si vybral správně. A i když bylo více než jasné, že Deidara ani Itachi ten čas nemají, nabídli mu ho. On toho jen hodlal využít.

Druhý den se opět musel potýkat se svými pracovními povinnostmi. Doprovázel svého pána, spolu se Saiem, který opět přijel na návštěvu, na jeden z honů v nedalekých lesích. Jeho úkolem bylo podávat víno a blahořečit pokaždé, když Sasukeho host pronesl jeden ze svých trapných vtipů. Nebo alespoň Naruto je za trapné považoval.
Celou tu dobu byl však jako tělo bez duše. Tolik ho zaměstnávalo přemýšlení nad odpovědí, kterou měl dlouhovlasému Nejvyššímu a zahradníkovi dát.
Byl tak bez sebe, že si ani nevšiml Sasukeho zvědavého výrazu, kterým ho po celý lov častoval.
"Stalo se něco?" zeptal se černovlásek toho večera.
Vyjížďka do lesů byla víceméně úspěšná. Za oběť jim padlo několik zajíců a pár koroptví, které ulovili na poli.
Uchiha měl toho dne velmi dobrou náladu. Narutovy zamlklosti si všiml už v lese. Něco mu na tom nesedělo. Takhle se jeho sluha nechoval.
Naruto sebou lehce škubl a upřel na Sasukeho své nebesky modré oči. Nevěděl, co by mu měl odpovědět. Věci, které ho trápily, nebyly určeny jeho šlechtickým uším. Kdyby se však pokusil tvrdit, že je vše v naprostém pořádku, Sasuke by poznal, že lže.
"Můj pane…," zamumlal. Teprve až po chvíli ho napadlo, jak pokračovat dál. "Kdybyste… kdybyste se měl rozhodnout… a… a věděl byste, že je to správné rozhodnutí, i když to třeba může ublížit ostatním lidem… mnoho lidí to ale zachrání, a…" Hlas mu zčistajasna odumřel v půli výkladu.
To, co ze sebe právě páčil, byla neuvěřitelná hloupost. Nejenom že by se mohl nechtěně prozradit, ale také to nedávalo žádný smysl.
Sasuke jen nakrčil obočí a čekal, co z blonďatého sluhy dále vypadne.
Naruto se zhluboka nadechl. Potřeboval nějaký nestranný názor, který by mu poradil. Řekl mu, co a jak by měl udělat. Nikdo takový však nebyl.
Když se však pokusí promluvit s tímto Nejvyšším… Třeba mu nakonec nevědomky pomůže.
"Je tu… Je tu někdo, koho mám rád," začal znovu Naruto.
Hleděl do země a neviděl proto trhnutí, které se prodralo tělem jeho pána. Rád? Koho měl ksakru rád? Sasukemu se taková slova absolutně nelíbila. Uzumaki byl jeho. Jen a pouze jeho.
"Kdybych… kdybych se rozhodl udělat správnou věc, mohlo by nás to navždycky odloučit."
Sasuke kývl na znamení, že chápe. Opatrně se zeptal: "On ví… o tom tvém záměru?"
Naruto však zavrtěl hlavou. Nevěděl o tom. Jak jen mu to mohl říct? Dokud zde byla možnost, že by je Sasuke udal, říct mu to nesměl.
"Měl bys udělat správnou věc a na toho člověka se neohlížet," řekl automaticky Sasuke, probodávající Uzumakiho pohledem.
Mimoděk si vzpomněl na jejich společnou noc. Jak se Naruto chvěl pod jeho doteky, pod přírazy…
Krásné vzpomínky protnula představa toho, že by to měl být někdo jiný, kdo by přiváděl tohoto blonďáčka do extáze.
V ústech ucítil nesnesitelnou pachuť. Nenechá nikoho, aby se jeho sluhy dotýkal. Nikoho.
Pochybné vyprávění o dobrém skutku se Sasukem ani nehlo. Avšak to, že by měl mít Naruto někoho jiného… Obšťastňovat někoho jiného, než byl on sám, sloužit někomu jinému a milovat někoho jiného...
V tu chvíli se rozhodl. Volnost, kterou mu až doteď poskytoval, skončila.
Začne Naruta bedlivě hlídat. Ten mladík byl jeho a tak to i zůstane.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 14. září 2017 v 19:30 | Reagovat

hmmmm takze kuschina presla k rebelom a aj naru o tom zacina uvazovat. som zvedava ako sa rozhodne... sasu bol strasne sladky. neru je moj a nikomu ho nedam. uz aby bol dalsi diel. som napnuta ako toto dopadne :-D

2 Mei Mei | Web | 14. září 2017 v 20:25 | Reagovat

Yaaay, teď nevím, jestli to s tím "Mám někoho rád." myslel vážně. >.< Tetičko Majoooooooooooooooooooooooooooooo! >.<
Děkuji moc za další kapitolu. :3

3 sakurako-neko sakurako-neko | Web | 20. října 2017 v 21:06 | Reagovat

Sasane, ty seš fakt dement hele! :D  Jako právě sis pod sebou dost možná podřezal větev a ani o tom nevíš, co? xD Kyš kyš...
Jako od Naruta bylo dost riskantní, že se takhle ptal Sasukeho na názor, kdyby to nebyl takovej debil, možná by mu to i došlo :D  :D
A Kushina je borec :-D Dost se mi tady páčí, zajímalo by mě jestli v dalších dílech je třeba i nějaká ta retrospektivita do mládí Fugiho a Kushiny ^^ Budu v to doufat, i když pochybuju vzhledem k faktu, jak jsi na tuhle povídku nadávala :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama