Pod vlivem temnoty - 14

24. srpna 2017 v 0:00 | Majo |  Pod vlivem temnoty
Huh, další týden je pryč a já pro Vás mám další pokračování Pod vlivem temnoty.
Podle komentářů u minulé kapitoly předpokládám, že to byl doopravdy šok pro všechny, že byl Fugi-chan zamilovaný do Minata :D No, co na to říct... láska dělá z lidí magory... A Fugi-chan je magor :D
Za komentáře děkuji Jenny, Ivaně a Mei <3
Užijte si Narutovi depresi.



Několik následujících dní byl Naruto jako tělo bez duše. Pomalu v něm převládal pocit, že by možná bylo lepší, kdyby se s matkou neshledal. Ano, samozřejmě se mu předtím stýskalo, ale míra smutku, kterou nyní cítil, byla mnohem horší.
Dokonce i Sasuke si všiml, jak ve svých volných chvílích bezcílně bloumá po hradu a hradních zahradách. Proto se nakonec rozhodl pro ukončení blonďáčkovi ´dovolené´, která stejně trvala už moc dlouho.
I když to mezi nimi bylo stále divné, začali spolu opět trávit více času. Uzumaki tedy zapadl zpět do svých povinností. Ráno brzy vstával, zamířil do kuchyně a čekal, až bude připravena snídaně pro mladého Nejvyššího. Poté se i se snídaní vydal vzbudit Sasukeho.
Kolikrát si všiml zvláštního pohledu, kterým na něj Sasuke koukal. Vypadalo to, jako by se už už chystal něco udělat. Stáhnout ho k sobě, políbit ho anebo jen znovu pohladit po blonďatých vlasech. Nikdy se však neodhodlal a Naruto si něco takového raději ani nedovolil. Uchiha sice vysílal dost jasné signály, ale pokud by se pokusil zachovat se spontánně… No, řekněme, že u Sasukeho nikdo nikdy neví, jak by nakonec nakonec zareagoval.
Narutova nálada se tím ještě zhoršila. Práce, kterou však zastával, mu zabrala tolik času, aby na to nemusel myslet.
Jednou za čas však přijde den, kdy mají všichni poddaní vytoužené volno. Neděle byla nyní pro Naruta nejvíce nenáviděným úsekem týdne.
Potloukal se po zahradách a hledal ideální místo, kde by mohl zakempit a poddat se sžíravým myšlenkám. Už to skoro vypadalo, že našel tu pravou skrýš, když ucítil čísi ruku na rameni.
Polekaně sebou cukl. Neslyšel, že by za ním někdo šel. Otočil se a úlevně si oddychl, když zjistil, že je to jen blonďatý zahradník.
Už zase se usmíval od ucha k uchu. Na hlavě měl pro něj typický slaměný klobouk a na odhalených pažích se mu leskly kapičky potu. Několik posledních týdnů bylo opravdu veliké teplo. Nejedna služebná zkolabovala na následky dehydratace.
Jak to tak vypadalo, Deidaru nic takového netrápilo. Byl rád, když mohl být venku a starat se o květenu.
"Lekl jsem se," zamumlal Naruto a schoval dlaně do mikiny.
Ano, doopravdy bylo veliké vedro, to mu však nezabránilo oranžovou mikinu nosit. Momentálně to byla jediná věc, která ho spojovala s matkou. Něco takového mělo mnohem větší váhu, než pár stupňů navíc.
"Koukám," uchechtl se Deidara. Zvědavě si mladíka prohlédl. "Je všechno v pořádku?" zeptal se.
Něco bylo jinak. Přišlo mu, že se Naruto za těch pár dní co se neviděli, změnil. Úsměv na rtech mu lehce povadl. To nebylo dobré. Pokud mělo všechno vyjít podle plánu, potřebovali energického Naruta. A ne tuhle parodii, kterou se stal.
Uzumaki zavrtěl hlavou. "Nic, s čím by sis musel dělat starosti."
Neměl náladu vyprávět, koho měl možnost spatřit a jak to na něj zapůsobilo. Deidara mu sice vždycky pomohl, když se svěřil, ale nyní ho to nelákalo. Možná proto, že mezi Deidarou a Itachim cítil nějakou zvláštní souvislost.
Myšlenky se mu samovolně přesunuly k Itachimu a jeho zaplavil vztek. Doopravdy mu přišel jako slušný člověk. Podle Fugakových slov si s ním však jenom hrál.
Když Deidaru naposledy viděl, vyžádal si Uchiha Itachi jeho pozornost jen mezi čtyřma očima.
Nepříjemný pocit se prohnal jeho hrudí. Z ničeho nic dostal o svého dlouhovlasého přítele strach.
"Vlastně… Potřebuji s tebou mluvit."
"Také s tebou potřebuji mluvit," odpověděl Deidara.
Ta odpověď Naruta doopravdy překvapila. Že by Deidara tušil něco víc, než on?
Měl pocit, že se ještě nedávno celkem snesitelný hrad stal hradem plných nepřátel.
"Můžeme se večer sejít… Ty víš, kde myslím," pokračoval zahradník, zatímco byl Naruto ztracený v myšlenkách.
"Jistě," zamručel. "Samozřejmě."
Deidara se na něj povzbudivě usmál a poplácal ho po rameni. To však Narutovi chmurné myšlenky nezahnalo. Hleděl na něj, jak se otáčí a s nenuceným úsměvem odchází.
A najednou cítil vztek. Proč se Deidara stále jen usmíval, když ho v minulosti potkaly tak strašlivé věci? Přišel o starostu, svého pána. Zabili celou jeho rodinu a Naruto tušil, že i Deidara nějakou musel mít. Co se s ní stalo? Dostali je stejně jako ostatní? Nebo se jim podařilo utéct a stali se z nich rebelové?
Nejvyšší je všechny vyvraždili. Domy byly zapáleny a země posypána solí, aby na ní již nikdy nic nevyrostlo. Přesně takový postup Nejvyšší používali na místech, kde byli u moci lidé s jinou barvou očí, než byla černá.
Zabili mu pána, možná i rodinu a zničili jeho zemi. A on se i přesto promenáduje po těchto zahradách s úsměvem na tváři. Buď byl doopravdy narušený, nebo nebylo v pořádku něco jiného.
Mimoděk si vzpomněl na pohled, kterým ho Sasukeho starší bratr obdařil. I sám Deidara hleděl na černovláska zvláštním způsobem.
Naruto se zarazil. Podle Deidarových slov mu Itachi zachránil život. Co když v tom bylo něco víc? Co když ho Uchiha využíval? Anebo v tom jeli spolu?
Zavrtěl hlavou, aby své paranoidní myšlenky vyhnal. Počká si na večer a uvidí, co mu bude Dei chtít. Pak to bude on, kdo bude klást otázky.


Našel si bezpečné místo, kde mohl sečkat do setmění. Poté se opatrně vydal na místo, kde se dalo proklouznout skrz hradní zeď.
Špatná nálada ho během čekání na vhodný okamžik neopustila. Cítil se sice o trochu lépe, ale byl to jen zanedbatelný rozdíl.
Dával si pozor, aby ho nikdo nespatřil. Toho večera byl podezíravější než obvykle. Jakmile dorazil ke zdi a vyhledal keř, za kterým se otvor schovával, začal odklízet větve. Ve chvíli, kdy byla cesta volná, dolehla k němu jemná záře lucerny. Deidara už byl určitě na místě.
Prolezl na druhou stranu a seskočil na zem. Řeka tekoucí jen pár metrů od něj jemně šuměla. Přesunul pohled k velkému stromu, na kterém bylo jako vždy zavěšené světlo.
Naruto strnul. Očekával, že se má setkat s Deidarou. A proto ho velmi zarazilo, když vedle něj spatřil další osobu. Itachiho.
Blonďáček udělal krok vzad.
"Co ten tady dělá?" zamračil se.
Najednou jakoby zapomněl na své vychování. Paranoia a špatná nálada, které cítil několik posledních dní, se začaly hromadit v Narutově nitru.
Deidara se podíval z Naruta na Itachiho a překvapeně zamrkal.
"Vy jste mu něco řekl? Myslel jsem, že jsme se spolu na něčem domluvili," zamračil se dlouhovlasý blondýdek.
Itachi však vypadal stejně překvapeně jako on. Zavrtěl hlavou a odkašlal si.
"Nevím, co se stalo. Naposledy když jsem s tímto mladým mužem mluvil, byl úplně v pořádku."
Naruto však zavrtěl hlavou. "Doopravdy jsem vám věřil a choval se k Sasukemu slušně. A vy? Úplně jste mou žádost smetl. A co hůř, řekl jste vašemu otci, že jsem žadonil o shledání se svou matkou. Žadonil!" vyjekl. Cítil se zmateně. Slova z něj samovolně létala a on je nemohl zastavit. Viděl Uchihův zaražený pohled, ale jeho pocity byly silnější. Ego mi krvácelo, cítil se podvedený. Potřeboval svůj smutek na někom vylít a Uchiha byl momentálně nejlepším kandidátem.
Itachi zavrtěl hlavou. "Nic takového se nestalo. Ještě jsem neměl tu příležitost s otcem mluvit."
"Jak ale potom…?"
"Tento hrad má uši úplně všude. Dokonce i na místech, o kterých jsem si myslel, že jsou chráněná," zašeptal si Itachi sám pro sebe.
Naruto si při vyslechnutí těch slov vzpomněl na svou matku. Kushina říkala o hradu úplně to samé a naléhala, ať v žádném případě nevěří hlavě Nejvyšších ani slovo.
Tváře mu začínaly pomalu, ale jistě přecházet do červené barvy. Zdálo se mu to, nebo tu bylo najednou takové vedro?
"Omlouvám se, za svého otce. Jeho oči a uši jsou úplně všude. Jak to tak vypadá, snaží se tě vydeptat všemi možnými prostředky. Začal tím, že tě přidělil Sasukemu. Přepokládal, že je mu můj bratr doopravdy věrný. Nepočítal však s faktem, že dokonce i Sasuke má občas smysl pro spravedlnost. Avšak jestli na něco zapomněl, byly to city. A věř mi Naruto, možná to není do očí bijící, ale Sasuke k tobě doopravdy něco cítí. Jen si ještě nejsem úplně jistý, co."
"Já…" začal Naruto, ale Itachi dál pokračoval.
"Další otcovou pákou byla tvoje matka. Možná si to neuvědomuješ, ale to, jak se teď cítíš, je přesně to, co on chce. Zná míru lásky mezi matkou a potomkem. Věděl, že tě to setkání rozebere. Vypadá to však, že si to chtěl ještě něčím pojistit. A nějakým zvláštním způsobem zjistil, co se odehrálo v našem rozhovoru. A tak i to použil k útoku.
Je to zvláštní, ale připadá mi to jako zoufalý pokus o ovládnutí situace," řekl. Pak se otočil k Deidarovi. "Určitě něco tuší. Musíme si pospíšit."
"Pospíšit s čím?" Naruto ho nechápal.
"To je to, o čem s tebou potřebujeme mluvit, Naruto. Možná ti to bude připadat jako hloupost, ale tím, že tě ten muž před pár měsíci zajal, udělal obrovskou chybu. Stvořil si tím velmi nebezpečného nepřítele."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mei Mei | E-mail | Web | 24. srpna 2017 v 0:16 | Reagovat

Jak si mám užívat Narutovu depresi, když si zrovna užívám svou? :D Děkuji za další napínavý díl. :3

2 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 24. srpna 2017 v 21:04 | Reagovat

chudak naru... je z toho vsetkeho zmäteny.  som zvedava ako to nakoniec doapdne. snad sa nikomu nic nestane. fugaku itimu pekne zavaril. naru nevie komu verit. snad sa im podari nieco zmenit..... uz aby bol dalsi diel

3 sakurako-neko sakurako-neko | Web | 20. října 2017 v 20:51 | Reagovat

Tak, já mám dnes velký plán! A to znamená fakt VELKÝ xD Větší než má Ityn v kalhotách :D  :D  Dočítat povídky ^^
Naruto nám vypadá jako zmatené kotě, chudák malej, líbí se mi, jak ho kluci hodlají zatáhnout do svých špinavých plánů, aby za ně určitě odhrabal veškerou práci a oni si mohli někde v koutku šu... chápeme se,ne? :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama