PŘIPOJTE SE K NÁM NA NAŠÍ FACEBOOKOVÉ STRÁNCE!

LEDEN
V hlubině - každé pondělí
Záměna - nepravidelné
Pro vyšší dobro - každý čtvrtek
Zlato, co se třpytí - připravuje se








Pod vlivem temnoty - 12

10. srpna 2017 v 12:01 | Majo |  Pod vlivem temnoty
Tak, a jsem konečně doma. Tedy, asi na týden, než poputuju do Ostravy.
Doufám že nevadí, že dnešní dílek nevyšel o půnoci. Pokaždé, když přijedu po dlouhé době domů, mě můj notebook strašně zlobí :/
Takže ho tu máte teď :3
Za komentáře děkuji Ivaně, Jenny, Mei, narutovi109, Lule a Tereki <3



Situace mezi Sasukem a Narutem byla v několika následujících dnech lehce vypjatá. Ani jeden z nich si nebyl úplně jistý, jak by se měl k tomu druhému chovat. A tak oba dva zvolili osvědčenou taktiku mrtvého brouka.
Co se týkalo Sasukeho, bylo to složité. Od oné události, kdy povolilo jeho jindy pevné sebeovládání (které šlo nyní do kytek), nevěděl, jak se svým sluhou jednat. Uchihova už tak rozpolcená povaha jako by se najednou znovu rozdělila. Jako by se od ní odštěpil další samostatný kousek. A pokaždé, kdy měl tu čest stanout tváří v tvář blonďákovi, se onen střípek aktivoval a zatlačil ostatní věci do pozadí.
Teprve po nějaké době usilovného přemýšlení Sasuke zjistil, že se jedná o touhu. Touhu Naruta vlastnit, ovládat, mít ho jen pro sebe.
Bohužel pro něj, nesměl zapomenout, kým je. A kým je Naruto. Něco takového by otec nikdy neschválil. Možná, že kdyby se o Narutovi vyjádřil jako o sexuálním otrokovi…
Jen při té myšlence se mu zvedl žaludek. Celý život věděl, díky otcově tvrdé výchově, kde bylo čí místo. Jestli ale něco nenáviděl, bylo to otroctví. A ačkoli o sobě věděl, že se ne vždycky chová ukázkově, něco takového se mu hnusilo.
Uchihovi vlastní pocity soupeřily s dlouholetou výchovou. A tak Sasuke nemohl dělat nic jiného, než dávat Narutovi mnohem víc volna, než by se jim oběma líbilo.

Nemusel tak přemýšlet nad tím, co ho trápilo.


Naproti tomu Naruto odolával nutkání se Sasukem promluvit. A že to bylo silné nutkání. Měl však zvláštní pocit, že je ještě velmi brzy. Že kdyby to teď zkusil, pohořel by a šance na Sasukeho 'znormalizování' by byla ztracena.
Toho večera po jejich milostném aktu se ještě mazlili. Vyměňovali si hezká slova a sem tam zazněl i nějaký slib, který nejspíš stejně nebude dodržen.
Na jednu větu však Naruto nikdy nezapomene.
"Přál bych si, aby to bylo všechno jinak…" vydechl tenkrát Sasuke do Narutova ucha.
On sám v tóně jeho hlasu rozpoznal lehký nádech zoufalství.

Kdyby Uzumaki nevěděl, že jeho pán toho večera nic nepil, myslel by si, že je opilý. Myšlenka, která ho napadla během jejich společných hrátek, se v tu chvíli znovu prodrala na povrch, a ujala se v jeho mysli až do dnešního dne.
Co když by se Sasuke mohl změnit?
I když nebyl Naruto plně schopen udělat si o mladém Nejvyšším celkový obrázek, stále se o to snažil.
A idea toho, že by se přece jen dokázal změnit k lepšímu, byla více než lákavá.

Nebyl to vyloženě špatný člověk, ale Sasukeho občasná labilita Naruta děsila.
I tak byl rozhodnut s ním jednou promluvit. Nehodlal strávit zbytek života na hradě Nejvyšších pod Fugakovým drobnohledem.
Co se Sasukeho a Itachiho otce týkalo, měl zlé tušení. Byla to již dlouhá doba, co si ho nechal předvolat.
Všichni věděli, že ticho před bouří je to nejhorší.
Proto ho velmi štvalo množství volného času, který měl nyní k dispozici. Nejenže Sasukeho skoro vůbec nevídal, ale také se většinou času celkem nudil. Nejhorší však byla vyhlídka na moment, kdy by ho Fugaku mohl načapat při nicnedělání. Jedinou útěchou mu bylo léto, které probíhalo v plném proudu a řeka tekoucí za hradní zdí.
Ve svém volném čase řádně prozkoumal zahrady i lesy Nejvyšších, a přesně si zapamatoval místo, kudy vedla díra skrz zeď až na druhou stranu.

Jednalo se o docela šikovný úkryt, ale musel být opatrný, aby ho nespatřil žádný ze strážců. Blonďatý zahradník by mu za prozrazení jeho skrýše nejspíš moc nepoděkoval.


Jednoho velmi horkého dne se rozhodl usídlit se právě na toto místo a promyslet si tak svoje další jednání.

V záležitosti on versus Sasuke se zatím nedočkal žádného pokroku. Byla tady ale věc, která ho trápila. Itachiho slib, přesněji řečeno. Opravdu se mu po obou ženách velmi stýskalo.

Sedl si a opřel se o kmen mohutného stromu a užíval si tepla. Lehký vánek mu mezitím cuchal blonďaté vlasy.

Cítil se v tu chvíli tak pohodlně, že po pár momentech dokonce usnul.

Velmi ho překvapilo, když se probudil a v dáli spatřil zapadající slunce. Musel spát alespoň tři hodiny. Pomalu se sesbíral a vrátil se do hradu.
Vzhledem k jeho relativní volnosti mu přišlo divné, když si ho téměř okamžitě odchytl jeho pán.
"Kdes byl?" zaprskal na něj bez pozdravu.
Naruto se zarazil. Tohle bylo po dlouhé době, kdy se Sasuke o něco takového zajímal. Když se na něj pořádně zadíval, něco mu nesedělo. Uchiha mu přišel unavenější a ztrhanější.
"Já se omlouvám, můj pane," uklonil se pokorně.
Nemělo cenu černovláska v takové chvíli provokovat. Sice se spolu jednou vyspali, ale nebyla to záruka toho, že ho Sasuke nyní takových trestů zcela ušetří. Nevypadal, že by v něm jejich styk zanechal nějaké přílišné stopy po citech.
"Mě se neomlouvej," řekl již o poznání klidněji. "To si nechej pro mého otce. Nechal si tě předvolat již před hodinou. A jelikož jsi nebyl k nalezení, byl jsem to já, kdo za tvou nedochvilnost a neposlušnost musel zodpovídat,"
Ach, ano. Proto ty kruhy pod očima. Narutovi to docvaklo a zamračil se. Chování Sasukeho otce čas od času nechápal. Třeba takových sedm dní v týdnu, po celý rok.
"Možná bych neměl problémy s dochvilností, kdybych neměl takové množství volného času. Místo toho, abyste po mě chtěl něco užitečného, se celé dny jenom flákám," neodpustil si lehké rýpnutí Naruto.
Sasukeho tvář se zamračila. Přistoupil k blondáčkovi blíž, tak, že mu pomalu dýchal na nos.
"Nech si ty kecy, Uzumaki," zasyčel. "Ještě pořád jsem tvůj pán a ty se podle toho budeš chovat!"
"Ano pane," Naruto pouze zaskřípal zuby.
"Teď běž za mým otcem. Má pro tebe překvapení,"


Už při slově ´překvapení´byl Naruto zvědavý, co si pro něj jeho největší oblíbenec v celém hradě přichystal. Nestačil se tedy divit, co následovalo.
Jakmile se za ním zabouchly mohutné honosné dveře trůnního sálu, ve kterém Fugaku pravidelně vysedával jak slepice na vejcích, strnul.
Možná se mu to jenom zdálo. Možná už blouznil. Když se však okolo jeho krku obmotaly dvě ruce, zmožené celoživotní prací, a do jeho těla narazilo jiné, mnohem křehčí, vytryskly mu slzy do očí.
"Naruto!" vykřikla Kusihna, jakmile ho objala.
Nemohla tomu uvěřit, že konečně vidí svého malého synka.
A stejně tak tomu nemohl uvěřit Naruto. Ženu od sebe jemně odtáhl a zadíval se jí do obličeje.
Jak už to mohlo být dlouho? Tři měsíce? Nebo dokonce čtyři?
Byla jiná, než si ji pamatoval. Tělo měla zesláblé, její jindy krásné šedivé oči zdobily fialové kruhy a celkově vypadala unavenější. Ale stále to byla ona, jeho matka.
Co si asi za ty měsíce musela vytrpět?
Tentokrát to byl on, kdo ji k sobě přitiskl. Jemně, aby ji neublížil. Najednou si připadal o tolik let starší, než ve skutečnosti byl. Co všechno ji hlava Nejvyšších donutila podstoupit?
"Maminko..." vydechl.
V jeho hlasu zazněl plačtivý tón.
"Buď opatrný, Naru. Tohle setkání není z jeho dobré vůle," zašeptala mu velmi tiše do ucha, tak, aby to slyšel jenom on.
I když vypadala křehce, tato věta Naruta ujistila, že se stále jedná o silnou a nezávislou ženu.
"Jaké dojemné setkání!" přerušil soukromou chvilku mezi matkou a synem Fugaku.
Seděl na trůně a tleskal rukama tak, aby na sebe upoutal pozornost. Poté si stoupnul a vyloudil na tváři něco, co by jiní lidé mohli považovat za parodii milého úsměvu.
"Je to taková doba, kdy jsi naposledy spatřil svou matku, že, Naruto?" zeptal se.
"Ano,"
"Ano, pane," opravil jeho odpověď. "Koukám, že ani pod vládou mého syna ses nenaučil slušnému chování. Nu, nevadí. To budeme řešit později. Ten by sis měl užít tento vzácný dar, který jsem pro tebe přichystal. Nebylo to, co sis celou dobu přál? Spatřit svou matku? Tak moc, žes dokonce žebral u mého staršího syna, aby se mnou promluvil?"
Naruto zůstal jen vyjeveně stát. To, že mu Itachi řekl? Že u něj o něco žebral?
Na chvíli pocítil pachuť žaludečních šťáv, jak se mu udělalo zle. Otec psychomaniak závislý na své moci, starší syn lhář a mladší syn, labilní budoucí hlava Nejvyšších.
"Nenech se ošálit jeho slovy," promluvila znovu Kushina tak, aby se jí rty nepohnuly ani na jediný okamžik.
Naruto nepatrně kývl, stejně si však již nebyl Itachim tak jistý. Přicházel o spojence stejně rychle, jako je získával.
"Ano, pane. Tak moc jsem po tom toužil," nic jiného Fugakovi odpovědět nemohl. Stačilo jedno jediné špatně zvolené slovo a on i jeho matka by vyseli. Tím si byl jistý.
Když se na to podíval ze všech stran, měla jeho matka naprostou pravdu. Musel být stále opatrný, nepovolit ani na jedinou sekundu. Věděl, že tento dárek v podobě jeho matky, nebude mít dlouhého trvání. Bylo mu také jasné, že se o žádný dárek nejedná. Byl to stejný případ, jako když mu Fugaku nechal poslat onen dopis.
Jednalo se o pouhý výsměch. Nejvyšší tímto gestem dal jasně najevo, že je schopen si jeho matku najít kdykoli a kdekoli. Že má nad ním absolutní moc.
Přesně tyto věci mu Uchiha sděloval očním kontaktem, když na sebe navzájem hleděli.
Nakonec se Fugaku znovu lstivě usmál.
"Nebudeme zdržovat. Nechal jsem připravit pro tuto příležitost speciální hostinu," zatleskal a z postranních dveří se začali valit sluhové, podávající lahodné pokrmy na dlouhý stůl, jež byl speciálně připraven pro tuto chvíli.
Naruto doufal, že se je ten šmejd nepokusí otrávit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tereki Tereki | 10. srpna 2017 v 15:44 | Reagovat

*ded* to bylo tak milé, přemilé shledání ;v; kéž by jich mohlo být více.. opovaž se něco udělat Kushině, Majo! Najdu si tvé bydliště a půjdu ti vyhrožovat! A Jenny vezmu s sebou, určitě mi mileráda pomůže! xD
Každopádně, už aby uplynul další týden, potřebuju zjistit, co se zase stane *3*

2 Mei Mei | Web | 10. srpna 2017 v 16:28 | Reagovat

Proč mám pocit, že nechal naservírovat Hinatu? xDD Nebo že by oslavoval Sasukeho budoucího manžela? Úúú, to bych brala! xDDDDD Děkuji moc za kapitolu, tetičko! :3

3 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 10. srpna 2017 v 21:38 | Reagovat

sasu chudak nevie ako sa zachovat. je popleteny. je ovplivneny ako otcovou vychovou tak "laskou" naklonnostou k narutovy. uz teraz sa tesim na dalsi diel.

4 sakurako-neko sakurako-neko | Web | 11. srpna 2017 v 13:42 | Reagovat

Gek.
Lásko... mám pocit, že ten díl se rozbil... T-T Oprav to!! Jdu brečet do kouta... ._.

5 sakurako-neko sakurako-neko | Web | 11. srpna 2017 v 14:19 | Reagovat

Muhahaha, já se k němu dostala!! :D  :D
*ignoruj to...*
Tady po mně normálně chtějí, abych pracovala! Tseh! xD
Jako já mu nevěřím, ten šmejd je moc divnej... a zajímalo by mě, co má společnýho za minulost, když byla Kushina mladá, páč to je taky podezřelý! :-D
Ano, dneska nějak filozofuju xD nevadí... Sasan je pošuk, fakt jako, konečně ho ojede a pak jako co?? Nic?? Jako proč?? Je toto stvoření nějak víc blbé, než obvykle?? O co mu jde?!! :D  :D

6 Jenny Jenny | Web | 17. srpna 2017 v 11:56 | Reagovat

aum :3 To je tak sladké... já tu povídku prostě miluju *,*
Majo je šikovné stvoření dělá Jenny radost *,* Aum *,*
Jestli je otrávíš nebo cokoliv tak jak říkala Tereki... nepřej si nás... ;D Nezapomeň že příště za tebou jedu já a nebráním se jí vzít s sebou na otočku x´D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama