PŘIPOJTE SE K NÁM NA NAŠÍ FACEBOOKOVÉ STRÁNCE!

LEDEN
V hlubině - každé pondělí
Záměna - nepravidelné
Pro vyšší dobro - každý čtvrtek
Zlato, co se třpytí - připravuje se








Pod vlivem temnoty - 10

27. července 2017 v 0:00 | Majo |  Pod vlivem temnoty
S tím, jak s nejsem s touto povídkou spokojená (A fakt nechápu ty co to čtou), musím říct, že se mi první polovina této kapitoly opravdu líbí..:D No, proč asi :D To uvidíte za chvíli :D
Za komentáře děkuji Mei, Ivaně, Lule, Ade, Jenny, Bafulákovi (dostaneš pusu až se konečně uvidíme :D) a adís (nový čtenář vždycky potěší, arigato) <3
Ps. Deidara je idiot. Sasuke je úchyl.




Bylo těsně po setmění, když se dvě osamocené postavy oděné v plášti, prodíraly zahradami a posléze lesíky Nejvyšších. Kápě halily jejich obličej, ze strachu, že by je někdo mohl spatřit. Stráže by jistě velice zajímalo, co na tomto místě dva zahalenci pohledávají. Nechat se chytit a odhalit bylo to poslední, co by potřebovali. Ne. Bylo nejlepší, aby je nikdo nechytil. Aby je nikdo nechytil spolu.
Teprve když vnikli na místo, kde stromy rostly mnohem hustěji, si mohli dovolit rozsvítit lucernu.
V takové tmě nebylo zrovna jednoduché najít to správné místo, které potřebovali.
Zatímco první svítil na cestu a hledal tajnou díru v hradní zdi, druhý se stále otáčel, ve strachu, že se za nimi přece jenom nějaký strážný pustil.
Teprve až ve chvíli, když byli oba dva bezpečně na druhé straně zdi, si mohli oddychnout. Otvor zakryli ulomenou větví, a pak se vyčerpaně opřeli o veliký strom, stojící přesně mezi tekoucí řekou a zdí.
"Nejsem si jistý, jestli to byl dobrý nápad, hmm…" nechal se slyšet jeden z mužů.
Druhý v tu chvíli připevňoval lucernu na jednu z nižších větví mohutného stromu. Světlo zalilo jeho bledou tvář, a on musel přivřít oči, nad tou náhlou přemírou světla.
"Opravdu jste toho názoru?" zeptal se vždy klidný Uchiha Itachi a upravil světlo tak, aby mohl vidět na vždy věrného zahradníka. No, zahradníka…
"Nemám z toho dobrý pocit. Z těchto našich… schůzek." Zamračil se blonďák, zatímco si sundával z hlavy svou černou kápi, která na tento okamžik nahradila ten toliko obvyklý slaměný klobouk.
Nejvyšší jen chápavě přikývl.
"A přesto… Dokázal byste se těchto našich malých… schůzek… vzdát?" zeptal se, s lehkou stopou zvědavosti v hlase.
Zahradník na jeho otázku neodpověděl. Místo toho raději změnil téma. Nemělo smysl se pohybovat na takto tenkém ledě. Bylo to nebezpečné pro ně oba.
"Co si o něm myslíte? O Narutovi?" nadhodil otázku, která ho zajímala již od chvíle, kdy je spolu viděl klábosit u hradu. Ne, že by ho zahalil stín žárlivosti, to ne. Jeho samotného na tom chlapci něco upoutalo. Třeba by se mohl stát tím, kým on sám nemohl.
"Je zajímavý, to připouštím. A má kuráž. Ale je velmi mladý. Určitě ještě nedosáhl dospělosti. Můj názor znáte." Zhodnotil mladíka a jemně se pousmál.
Může se zdát divné, že jeden z Nejvyšších začal z ničeho nic oslovovat modrookého s takovou úctou v hlase. Ale pouze on jediný věděl, že má tu čest se synem starosty, kterým kdysi muž býval. "Stále si myslím, že to vy jste tím předurčeným." Dodal, zatímco studoval lesk očí, které mu způsobovaly ty tolik krásné pocity.
Deidara se vřele zasmál. "Já nejsem revolucionář, Itachi. To už jsem vám přeci vysvětlil." Uvedl na pravou míru, jakmile se přestal smát. "Ano, Naruto je velmi mladý, ale má v sobě oheň, který já postrádám."
Uchiha se z ničeho nic pohnul rychle jako blesk. Přišpendlil Deidaru ke kmeni a zpříma se mu díval do očí. Když spatřil šok, který se objevil v očích druhého muže, projel jím zvláštní pocit, připomínající zadostiučinění.
Poté naklonil hlavu k modroočkovu uchu. "Myslím, že zrovna oheň je ta poslední věc, která vám chybí, Deidaro." Řekl tichým, ale pevným hlasem. Blízkost mezi nimi způsobila, že Deidara ucítil Itachiho horký dech, který ho tak příjemně zašimral na uchu.
Tep se mu zrychlil. Moc dobře cítil to napětí, které mezi nimi jiskřilo ve vzduchu. Už od začátku, co Itachi ušetřil jeho život, si byl této zvláštní náklonnosti ke svému zachránci vědom. V tuto chvíli však začala překračovat všechny meze.
"I-Itachi… Měl byste…"
"Hmm?" zamručel jenom černovlasý, zatímco zkoumal jemnou linii Deidarova ucha, krku a klíční kosti.
Ten pocit byl nepopsatelný. Ještě nikdy nebyl blonďáčkovi tak strašně blízko, i když ho to k němu pokaždé tolik táhlo. Bylo to jako nějaký zvláštní druh onemocnění.
Samozřejmě že si nikdy nic nemohl dovolit. Ne na veřejnosti. Otec ho hlídal jako oko v hlavě. Stačila jediná chyba, a nechal by ho vyhostit, stejně jako tenkrát nebohou Kushinu. A vše jenom z lásky k modrookému člověku.
Ale teď byli sami. Bylo by to tak jednoduché, překročit tu poslední propast mezi nimi, a přivlastnit si blonďáčkovi rty. Konečně se poddat tomu pocitu, a být alespoň na chvíli v opojení citů. Bylo by to přeci tak krásné.
Ale jeden z nich musel být ten, který se nenechal unášet sny a fantaziemi. Proto, když na svém hrudníku ucítil Deidarovy dlaně, jak ho pomalu ale jistě tlačí od sebe, ustoupil.
Poodešel od zahradníka dvěma kroky dozadu. Poté se soustředil na odsunutí bodavé bolesti do nejhlubších koutů srdce.
"J-já…" zakoktal se Deidara, ale Itachi nad tím jen zavrtěl hlavou.
"Chápu vás." Řekl jen. Jak by taky ne. Nemohli si dovolit ten cit propustit na povrch, popustit mu uzdu, a nechat ho, aby oba muže prozradil. Takových věcí si ostatní lidi většinou všímali nejlépe.
"Omlouvám se." Sklonil blonďáček hlavu a jemně se začervenal. Stále měl o něco rychlejší dech, než normálně. Už jen ta představa, kdyby Uchihu nechal… Kdyby ho nechal, aby ho políbil. Byl si jistý, že by se neuhlídal. Strach o sebe samého by šel na stranu, a celý by se Nejvyššímu poddal. Mohl tím tolik vyhrát… Ale ztratit mohl ještě víc.
"V pořádku. Třeba jednou…"
"Ano, třeba…"
"Ehm…" odkašlal si Itachi. "Nejspíš máte pravdu. Naruto by mohl být dobrý plamen, který zažehne budoucí revoluci." Přiklonil se nakonec k Deiovu nápadu. "Je třeba dát vědět našim přátelům na severu. Určitě je bude náš objev velice zajímat."
Deidara jen přikyvoval. "A já bych měl promluvit se samotným Narutem." Odtušil.
"Jste si jistý, že to raději nemám udělat já?"
"Ne. Ne, to není dobrý nápad. I když už jste s Narutem mluvil, neznamená to, že máte jeho důvěru. Něco mi říká, že získat si ji, je velmi těžké. Už se známe několik týdnů. Mám větší šanci uspět, nežli vy." Zamítnul okamžitě Itachiho nápad. "Myslím, že jsem si ždibec důvěry již získal. Teď to jen nepokazit."
"Nepokazíte. Mou důvěru máte. Není možné, abyste nezískal tu jeho."
Deidara se opět lehce zarděl. "Moc mi lichotíte…" zamumlal.
"Říkám jen to, co mi říká srdce."
A v tu ránu byl Deidara rudý jako rak. Ještě chvíli na sebe hleděli, než nakonec shrnuli všechny své plány, oblékli si kápě, a už když byli na druhé straně zdi, byly to Itachiho rty, které sfoukly světlo, jež by je mohlo prozradit.

Sasuke s velkým zadostiučiněním sledoval, jak mladý blonďáček plní jeho rozkaz.
Saiovi poznámky ho to odpoledne velmi nahlodávaly. Stále měl v hlavě ta slova, ohledně Narutově použitelnosti, jeho vypracovaném zadečku, a hlavně údajný fakt, že se mu on sám, budoucí hlava Nejvyšších, hnusí.
Nelíbila se mu myšlenka, že by se měl tomuto roztomilému tvorečkovi hnusit. Bylo to již několik měsíců, co byl Naruto jeho sluhou. A i když byl Sasuke nejprve velmi skeptický a o celé situaci pochyboval, docela si na Uzumakiho zvykl. Dokonce tak, že nesnesl pomyšlení, že by ho Naruto nenáviděl.
Sasuke si nebyl úplně jistý, co se s ním v Narutově přítomnosti odehrává. Věděl jen to, že na něj má mladík velmi zvláštní vliv. Na něj, i jeho schopnosti.
Nikdy se nesetkal s člověkem, který by byl úplně imunní vůči jeho rudě se lesknoucím očím. Samozřejmě to nebyla schopnost, kterou by využíval každým dnem na každého člověka.
Ne. Své oči využíval velmi často zejména na Sakuru. Byla ten typ člověka, který se chce podvědomě nechat ovládat. Sasuke nic takového nikdy nedokázal pochopit.
Jak se někomu mohl líbit pocit, že je někým ovlivňován? A ještě to vyhledávat?
Sakura byla hodná ovečka, poslouchající na slovo. Jen její ústa byla nezkrotná, a každou chvíli vypouštěla nějaký žhavý klep.
První kolaps svých schopností zaznamenal u toho otravného zahradníka. Ne, že by mu vyloženě vadil. Byla mu jen nepříjemná myšlenka, že ho jeho bratr svýma očima dokáže ovládnout, a on ne. Tedy alespoň podle bratrových slov, které Sasuke málokdy zpochybňoval.
A pak přišel Naruto, nereagující ani na jednu snahu o to, aby ho mohl ovládnout. V čem byl ten hoch tak zvláštní?
Proto ho velmi překvapilo, když Naruto uposlechl jeho rozkaz, bez jediné námitky.
Uchiha zvedl ruce a nechal si z těla stáhnout poslední mokrý oděv, který zakrýval jeho hruď. S radostí zjišťoval, že jsou mu Narutovy doteky velmi příjemné.
"Dost." Řekl a pokynem ruky Naruta zarazil.
V ten moment před ním stál jenom v kalhotách, a užíval si červeň, která pomalu halila blonďákovu tvář.
"Řekni mi sluho. Líbí se ti, co vidíš?" zeptal se naprosto nevinně, i když nevinnost nebyla dnešní večer na programu. Ne. Připravil si pro něj něco daleko jiného.
Místo slov mu odpověděly Narutovy rudé tváře. Jemně se uchechtl a přistoupil k němu blíž. Zvedl ruku, a o chvíli později již převaloval sluhovy vlasy mezi hubenými prsty, stejně jako toho prvního večera, kdy se setkali.

Naruto nevědomky přivřel oči. Musel uznat, že se mu Sasukeho počínání počalo velmi líbit. A i když by to nikdy nepřiznal nahlas, líbilo se mu i Uchihovo tělo.
"Pane..." vydechl, nechávaje se hladit a laskat.
Ani si toho nevšiml, že se Sasukeho přibližuje, dokud neucítil jeho tělo na tom svém. Toto poznání ho donutilo překvapeně vykulit oči a vyjeknout.
"Ššš… To nic." Zašeptal Sasuke a zabořil svůj nos do jeho vlasů.
Naruto si nebyl úplně jistý, ale pomalu mu začínalo připadat, že na ně má Sasuke nějakou zvláštní úchylku.
Ve chvíli, kdy mu rty Nejvyššího přejely po tváři, se rozechvěl po celém těle.
"P-pane… Tohle byste neměl dělat." Pokusil se odporovat. Bylo to však marné. Konzistence jeho mozku se pomalu ale jistě, v Sasukeho blízkosti rozpouštěla. Nechápal, jak na něj mohl mít černovlásek takový vliv, když byl tak blízko.
"Já mohu všechno. To si pamatuj." Zavrčel, chytil Naruta za bradu a trochu drsně si ho přitáhl k polibku.
Už nikdy mu nikdo nebude říkat, co má nebo nemá dělat. Ani otec, ani Itachi, dokonce ani tento sluha, a to mohl být roztomilý, jak se mu chtělo.
S těmito a podobnými lehce agresivními myšlenkami si bral blonďákovi rty.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 27. července 2017 v 18:35 | Reagovat

hmmm a co to s tou poliatou knihou?? to uz je ako po, a sasu mu nic nespracil???
myslela som ze iti a dei spolu nieco maju eem teda sexualne. a oni chystaju revoluciu?? snad sa k nim naru prida a pomôzu sasukemu. snad nie je neskoro, i ked iste svetle chvile sasu ma..... taaak a teraz som napnuta ako sa k tomu naru postavy. chuda necakal ze jeho pan po nom vystartuje... uz aby bol mdalsi diel. snad tento krat nikto nezomrie..eem teda nikto dôleziti :-D  :-D

2 Mei Mei | E-mail | Web | 28. července 2017 v 12:21 | Reagovat

Sasukeho a Naruta bychom tímto měli vyřešené. Ale to Itachi a Deidara?! Proč jim to tak trvá?! Tetičkoooooo! (≧∇≦)/

3 Jenny Jenny | Web | 29. července 2017 v 11:21 | Reagovat

awwm tento díl jsem dočetla už ve čtvrtek když jsem seděla na wifi v obchoďáku... ale nešlo mi přes mobil poslat komentář :3 gome že komentuju tak pozdě, nějak jsem na to upřímně zapomněla xDDDDDD

mě se to opět děsně líbí a myslím že to stáčíš zajímavým směrem... :3 žádná blbost ale skvost *,* miluji tvé povídky :3 těším se na vztah mezi Itachim a Deidarou ;D jsou zlatí xDDDD A Sasuke a Naruto ti jsou prostě jasní od začátku x´DDDDDDD

4 Kim Lula Kim Lula | Web | 29. července 2017 v 22:30 | Reagovat

Oooooooh, že by se něco událo? Jo jo jo??? To jsem fakt zvědavá na další kapitolu, že co z toho vzejde. A Itachi a Deidara, to je kapitola sama o sobě, fakt, vypadala sem asi nějak takto: https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/736x/d3/45/9d/d3459deac51b0584068c7941336e71cf--kpop-memes-search.jpg

nebo spíš přesně tak sem vypadala, ano.

5 adaa adaa | 30. července 2017 v 17:12 | Reagovat

čo to tam Itachi a Deidara  kujú za pikle :-P ...a prečo sa Dei tak zdráha? - Itachi už teraz ťa milujem :-P .. nehovoriac o tom, že modrooký asi nebudú len tak obyčajný..to by ma zaujímalo, či tiež neoplývajú nejakými schopnosťami... už sa teším na ďalší diel = na SEX :-P teda ak nejakému dôjde :-P.. ale nie, samozrejme som zvedavá hlavne na politické vyvrcholenie moci v poviedke :-D

6 sakurako-neko sakurako-neko | Web | 11. srpna 2017 v 13:29 | Reagovat

Muhahahaha! xD Konečně!! <3 Jen do toho, Sasane, já ti fandím!! :D  :D
dobřee, možná bych se měla uklidnit, že...? xD pšššt....
Ten Dei je pako, jak jako, že váhá? Nakopat do pozadí prosím pěkně, Itachi se neodmítá! :-D
Jdu rychle číst dál, protože věřím, že se mi to bude líbit! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama