PŘIPOJTE SE K NÁM NA NAŠÍ FACEBOOKOVÉ STRÁNCE!

LEDEN
V hlubině - každé pondělí
Záměna - nepravidelné
Pro vyšší dobro - každý čtvrtek
Zlato, co se třpytí - připravuje se








Pod vlivem temnoty - 5

22. června 2017 v 0:00 | Majo |  Pod vlivem temnoty

No... k dnešnímu dílu bych řekla jedině to, že je docela o ničem, ale doufám, že se snad i tak bude líbit :3
Za komentáře děkuji Ivaně, Ade, Jenny a Mei <3



Když se Naruto probudil, byla ještě tma. Rozespale si promnul oči a pomalu se posadil.
"Usnul jsem?" zamumlal si překvapeně sám pro sebe.
Chvíli jen tak líně seděl a promítal si v hlavě vzpomínky z předchozího, zážitky velmi nabitého dne, než své nohy konečně přiměl k akci.
Jako první přistoupil k psacímu stolu, na kterém, jak tušil, stála svítilna, spolu se sirkami.
Stačilo jen pár momentů a místnost zaplavila hřejivá záře světla. Velmi ho překvapilo, když na opěrátku židle spatřil zavázaný balíček.
Zvědavě ho sebral a prohlížel ze všech stran, než ho počal rozbalovat. Potěšilo ho, když v něm našel čisté, a jak o chvíli později zjistil, také padnoucí oblečení.
Sasuke mu ho musel nechat poslat ve večerních hodinách, když už spal. To ale znamenalo, že byl někdo cizí v jeho místnosti.
Nad tou představou se zamračil, nebylo mu to zrovna dvakrát příjemné.
O pár okamžiků později, si to již štrádoval potemnělými a tichými chodbami rozsáhlého sídla Nejvyšších.
"Hej, ty, co tam děláš!" přerušil to příjemně uklidňující ticho výkřik cizího mužského hlasu.
Naruto se zarazil. Co když jsou takovéto noční procházky po hradu zakázané, a on tu nemá co dělat? Co když bude předveden před Fugaka, a následně na to potrestán?
Uzumaki prudce zatřepal hlavou. Od té doby, co ho zajali, začal být šíleně podezíravý, že to až hraničilo s paranoiou.
Zapomněl tedy, na svůj původní plán, a sice vzít nohy na ramena, a zamířil si to přímo na místo, odkud onen hlas uslyšel.
Jak se dalo přepokládat, objevila se před ním robustní mužská postava, oděná v brnění, držící zbraň připomínající halapartnu. Muž si zvedl přilbu a pořádně se na blonďáčka zadíval.
Narutovi bylo jasné, jakou část jeho těla hodnotí ze všeho nejvíc.
"Co tady pohledáváš, holomku?" zaburácel znovu.
Naruto se nevědomky trošku přikrčil. "Omlouvám se, já… Jsem sluha Sasukeho-sama, měl jsem za úkol vstát před svítáním a připravit snídani. Ale nevím, kde je kuchyně." Podrbal se nervózně na hlavě a doufal, že strážného trošku uklidnil.
"Hmmm. Kuchyně je v nejnižším patře. Dávej si pozor, kudy se v noci potuluješ, kluku, my strážní bychom tě mohli nedopatřením skolit." Řekl, ukázal správnou cestu, kudy se měl Naruto vydat a víc se s ním nebavil.
Naruto upřímně doufal, že na žádné další strážné už nenarazí. A naštěstí doufal správně. Muž v brnění mu nejspíš musel ukázat nějakou zkratku, jelikož za dveřmi, do kterých vstoupil, bylo strmé točité schodiště.
Vzal si ze stojanu jeden ze svícnů a začal sestupovat dolů. Musel být velmi opatrný, schodiště bylo opravdu velmi šikmo postavené a stačil by jeden jediný nesprávný krok, aby mu to podjelo a zlámal, si vaz.
Sešel posledních pár schodů, gratulujíc si, že ten pochod přežil, a otevřel malá dvířka. Vstoupil do poměrně málo osvětlené místnosti, která byla, jak později zjistil, kuchyní.
Ani tady na tomto místě lidé už nespali. Naruto sledoval několik kuchařů připravujících první jídla dne. Další lidé umývali nádobí, dávali rozkazy, nebo se jen tak poflakovali kolem.
Pár jedinců se na Naruta otočilo, ale většina mu nevěnovala příliš pozornosti.
"Promiňte." Oslovil jednu z dívek, která právě procházela okolo. Stejně jako on, měla blonďaté vlasy, a jak si o chvíli později ve skromném světle svícnu všimnul, také modrozelené oči, které doplňovaly fialové kruhy pod očima. Jak to tak vypadalo, tato dívka ještě před pár okamžiky musela poklidně spát, než jí někdo vytáhl z postele, aby spolu s ostatními připravila pokrmy Nejvyšším.
"Mám připravit snídani pro Sasukeho-sama." Přednesl svou nevyřčenou žádost.
"Uhm." Zabručela jenom blondýnka. "Sedni si támhle do rohu a nepleť se nám pod nohama. Snídaně pro Uchihu-sama bude připravena do dvaceti minut, pak si ji můžeš vzít." Dodala a ukázala na místo, kam si měl Naruto sednout.
Obvykle se nestávalo, že by Naruto poslechl, ale i on byl stále velmi rozespalý, a proto zamířil na jednu z židlí, stojících u malého krbu. Když se usadil, natáhl své prokřehlé nohy, směrem k ohni.
Zima byla v tomto hradu, po sebrání jeho osobní svobody, další věcí, která mu lezla krkem. Jejich malý domek byl postaven především ze dřeva. Jediná kamenná věc v jeho domově byla menší pec, na kterou si Naruto za času zimních chladných nocí rád lehával.
Během léta, musely zdi hradu udržovat jeho obyvatele v příjemném chládku. Převážně v zimě a také na jaře, byl však hrad velmi chladným. Nyní byl duben, a i když ostatní obyvatelé hradu pobíhali v kuchyňce pouze v krátkém tričku, Naruto byl rád, že se může schoulit u ohně. Na takovou zimu prostě nebyl zvyklý.
Oči se mu po chvilce rozběhly po místnosti. Prohlížel si obličeje všech lidí, kteří v ní pracovali. Potřeboval si přece sehnat nějaké přátele, v tomto vyloženě ryze nepřátelském prostředí. V jednu chvíli se pohledem zarazil na osobě, které si předtím vůbec nevšiml. Seděla na židli v protějším rohu kuchyně, a tiše si povídala s někým, koho Naruto podle kuchařské čepičky tipl na vrchního kuchaře.
Díky počínajícímu svítání, zaznamenal, že osoba měla dlouhé vlasy, stažené do ohonu.
Zpočátku si myslel, že se jedná o ženu. Když se však osoba naklonila do správného úhlu, poznal, že je to muž. Ten v tu chvíli nejspíš vycítil Narutův upřený zkoumající pohled, jelikož přerušil konverzaci s kuchařem a zadíval se přímo na něj.
Blonďáčka polila horko. Byl si naprosto jistý, že takhle na někoho civět není zrovna vrcholem slušného vychování, a věděl, že kdyby tady byla matka, určitě by mu již vrazila pěkných pár pohlavků.
Muž se na něj však k jeho velkému překvapení po chvilce mile usmál. Naruto najednou nevěděl, co by měl dělat, a tak úsměv plaše opětoval.
Nebyl si jistý, kdo by to mohl být. Snažil se zahlédnout barvu jeho očí, ale kvůli té tmě skoro nic neviděl.
Zadíval se z okna, doufajíc, že si východ slunce trošku pospíší, a že zjistí, co je ten tajemný mile se usmívající muž zač.
Po pár chvílích ho však přerušila ona blonďatá dívka, držící v rukou podnos s přikrytým jídlem.
"Takhle se vždycky udrží čerstvé a teplé." Vysvětlila.
Naruto tác s díkem přijal, a ještě než odešel, otočil se přes rameno, aby se naposledy podíval na onoho tajemného muže.
Ztuhl na místě, když ve světle paprsků, které konečně ozařovaly každý kout kuchyně, zjistil, že má ten muž oči černé jako noc. A když se konečně rozpohyboval a vycházel nahoru do Sasukeho patra ty šíleně příkré schody, přemýšlel nad tím, jak je možné, že se jeden z Nejvyšších schází s lidmi, kteří jsou hluboko pod jeho úroveň.


"Sasuke-sama… Sasuke-sama, vstávejte." Budil jemným hlasem Naruto svého pána, jednoho z Nejvyšších. Snažil se o to už dobrých deset minut, ale Sasuke dál spal jako špalek. Uzumaki se začínal bát, že když to půjde tímto tempem, vystydne jeho pánovi snídaně.
Zamračil se. Jak strašně moc se mu tohle všechno nechtělo dělat! Iritovalo ho, že tady musí být, a že se má starat o tohoto rozmazleného fracka, který nebyl o tolik starší než on, ale stejně mu dával rozkazy, jak se mu zlíbilo.
Přišlo mu, jakoby ztratil kus sebe sama. Byl neobvykle klidný. Takový ve skutečnosti vůbec nebýval. Kde je ten kluk, který se rozohnil při každé prkotině?
Na mysli mu vytanul obraz jeho matky, a nejlepší přítelkyně Hinaty. To byl ten důvod, proč se takto choval. Musel. Jinak by s nimi dvěma byl amen. I tak se o obě stále strachoval. Jak mohl věřit slovu Nejvyššího, že když se bude chovat jako slušný otrok a sluha, už jim více neublíží?
Chtělo to vymyslet plán. Plán, jak se odtud dostat. Vzal by matku, Hinatu a společně by utekli někam hodně, hodně daleko, kde by je nikdo nenašel. Kde by nebyli žádní Nejvyšší, kde by nebyla žádná svrchovanost.
Kdyby alespoň věděl, že jsou obě dvě v pořádku, a že žijí ve zdraví.
Musel se zamyslet na hodně dlouho, jelikož po chvíli uvažování a přemítání zjistil, že na něj pobaveně kouká jeden pár černých očí.
Trhl sebou a okamžitě zčervenal. "Uhm, omlouvám se, Sasuke-sama. Já… zamyslel jsem se." Zamumlal omluvně.
Sasuke se jen ušklíbl, a Narutovi v tu chvíli velice připomněl jeho otce.
"To je v pořádku." Řekl jen a pohodlně se opřel o polštář, ve své obrovské posteli. Z ničeho nic naklonil hlavu na stranu, a chvíli to vypadalo, že přemýšlí. "Co kdybys vzal tu snídani a vlezl si sem ke mně, Naruto?" nadhodil nevinným hlasem, který však nepostrádal dávku rozkazu, Sasuke.
Naruto zkoprněl. "Co prosím?" vyjekl neslušně. Mimoděk se mu vybavila scéna z minulého dne, kdy Sasukeho viděl poprvé. Přesněji řečeno ta chvíle, kdy svou alabastrově bílou ruku zabořil do jeho blonďatých rozcuchaných vlasů, které několik minut potom hladil a probíral se jimi. Celou dobu přitom hleděl tak zvláštně…
A teď po něm chce, aby si vlezl k někomu do postele? A co má udělat dál? Nakrmit ho?
V hrudi se mu začínal ozývat starý známý vztek, který byl do té doby uvězněn hluboko v jeho srdci. "Ne." Řekl prostě, zatímco svému pánu vzdorovitě hleděl do očí.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lula Lula | 22. června 2017 v 11:10 | Reagovat

Ale já bych si klidně vlezla hej! Musí tam být teplo! Naruto, notak, mysli trochu strategicky, šak ti byla zima, vole (přinejhorším ho můžeš tou snídani udávit, no...) (pokud papá hůlkami, můžeš mu je třeba bodnout do krku, haha) (nebo ho prostě nakrm...)

Ehm. Znáš to, když se máš učit na zkoušky, ale ani za boha se ti nechce, takže děláš jiné, mnohem _produktivnější_ činnosti, jakými je například čtení fanfikcí?! Taky bych si mohla jít dočíst Obdařené, než půjdu do práce, hm, hm, jo, to bych mohla.

2 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 22. června 2017 v 19:27 | Reagovat

booze naru hihihi . sasu ho svojou poziadavkou poriadne zaskocil. som zvedava ako naru zareaguje. :-D  :-D

3 Bafulák Bafulák | 22. června 2017 v 20:20 | Reagovat

To je úžasná povídka, moc se mi líbí! <3 (i když nejsem otaku a tak :P) Už se těším, jak to bude pokračovat, ten konec mě fakt překvapil a rozesmál :-D jsem ráda, že jsi mi ukázala ten tvůj blog :3

4 Mei Mei | E-mail | Web | 22. června 2017 v 21:28 | Reagovat

Nyaaa, nee-chan :3 Těším se, až se Sasuke naštve a Naruta...! Ach, moje zvrácená mysl :DD
Děkuji moc za kapitolu ❤

5 Adaa Adaa | 22. června 2017 v 22:53 | Reagovat

juuchuchu :-D to som veľmi zvedavá ako toto dopadne..Naruto by nemal dráždiť hada bosou nohou, lebo sa mu to ešte pekne vypomstí :-P ..a práve na to čakám :-D som napätá, aký zvrat ďalší diel prinesie.. možno sa predsa len Sasuke uchýli k násiliu aby Naruta naučil poslušnosti a možno to zoberie úplne lažo-plažo nič sa nedeje :-D ..tak-či onak veľmi/veľmi na druhú/ sa teším na pokračovanie :-D

6 Tereki Tereki | 26. června 2017 v 11:57 | Reagovat

Jen takové: "Počkej, rozmyslím se... ehm ne" xD ale kdo by nelezl do postele takhle brzo ráno? ještě když tam je zima? navíc, byla by možnost, že by mi něco z jídla nechal! Musíme využít každé příležitosti! xD
Wooo super díl, už se těším, až bude další! Ale člověk chudák musí čekat, to je nefér -3-"

7 Jenny Jenny | Web | 28. června 2017 v 13:10 | Reagovat

Aww už ho balí hovado xD Fugaku tvůj syn je nevychovaný balí tady modrookeho x,D skandál xD
Moc se těším na zítřek *,* gome že komentují až dnes :3
S Tereki jsme o tvé povídce mluvili ;D a pak že je to prý sracka jojo xDXD

8 sakurako-neko sakurako-neko | Web | 13. července 2017 v 8:57 | Reagovat

Naruto, ty pako!!! Jak si to jako představuješ?! To se dělá odmítnout Sasana v posteli??!!!!
Nedělá!!
Nee-chan T-T Měl tam za ním skočit a poňuňat ho, co to jako - proč to jako?!!
Ňuf... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama