Pod vlivem temnoty - 4

15. června 2017 v 0:00 | Majo |  Pod vlivem temnoty
Stále se snažím zbavit dojmu, že z této povídky se stává neuvěřitelná sračka, ale myslím, že to není jenom dojem, hmm :D
No, každopádně jsem ráda, že se Vám povídka zatím líbí, ačkoli mám vůči ní nějaké výhrady.
Děkuji mockrát Ade, Jenny, Ivaně a Hakuovi za komentáře <3


Hleděli jeden druhému z očí do očí. Modrá se drze vpíjela do černé. Naruto si usmyslil, že před tím člověkem nedá v žádném případě najevo strach.
Ale jak mohl své předsevzetí vyplnit, když ho ty černé oči tolik paralyzovaly? Nikdy nic podobného ještě necítil. Jako by mu hleděl do duše.
Mimoděk si vzpomněl na historku, která kolovala již po mnoho generacích, celým krajem. Historka o rudých očích, ukrývajících obrovskou moc ovládnout celou zemi.
Nebyla to přeci jen metafora? Co když ta zvláštní moc existovala, a on se s ní právě teď setkal? A ty rudé oči byly jen přikrášlení příběhu?
Natolik se ztratil ve svých myšlenkách, že si ani nevšiml, že jeho pán vstal ze svého křesla. Až po chviličce si uvědomil, že již nekouká dolů, ale lehce nahoru, jelikož byl Uchiha o kousek větší než on.
Hleděl na něj bez jediného výrazu. Naruto měl sto chutí netrpělivě vykřiknout, co po něm sakra chce.
"Poklekni." Prolomil to ticho konečně černovlásek.
Naruto se však ani nehnul. Nedokázal pohnout jedinou části svého těla, v tak velké byl paralýze.
Uchiha se lehce zamračil, a Naruto zajásal. Konečně změna té nicneříkající nálady.
Ve chvíli, kdy byl však již podruhé toho dne sražen na kolena, zalitoval.
"Řekl jsem, abys poklekl. Copak jsi mě neslyšel?" zeptal se černooký klidným hlasem. Naruto však přepokládal, že ten klid je jenom velká přetvářka. Nikdo nemohl být takto klidný, a zároveň se projevovat tak krutě.
"Slyšel."
"Slyšel, pane."
"Slyšel, pane." Zopakoval po něm Naruto, doufajíc, že si za svou zapomětlivost nevysloužil nějaký trest.
Klečel na kolenou, s pohledem zapíchnutým do země. Opět nastalo ticho, a Naruto si byl už teď jistý, že se stane hlavní náplní jeho dne. Docela změna pro člověka, který byl celý život zvyklý mlít páté přes deváté.
Z ničeho nic, ho přepadla touha, znovu pohlédnout do těch očí. Jemně zvedl hlavu a následně oči.
V tu chvíli mu zatrnulo. Opravdu to viděl, nebo už jen blázní?
Na jeden malý okamžik, měl pocit, že vidí v Sasukeho očích záblesk červené barvy. To se přece nestalo! Určitě to byl jen nějaký lom světla, nebo optický klam. On přece není pověrčivý člověk.
"Výslovně jsem řekl otci, že si nepřeji, aby mé soukromí narušovala nějaká osoba, ať je to on, bratr, či nějaký neposlušný otrok." Řekl z ničeho nic Sasuke, což Naruta přimělo zvednout celou hlavu a tázavě se na něj zadívat.
"A jak koukám, ty jsi velmi neposlušný, viď?" pokračoval a přistoupil k Narutovi tak, že teď byli v těsné blízkosti. Napřáhl ruku a položil ji na Narutovu hlavu. Ten byl v ten moment tak překvapený, že neudělal jediný pohyb.
"Zajímavé. Všichni ostatní, co se mi předtím dostali pod ruku, si vždycky mysleli, že je chci uhodit. Třásli se přede mnou strachy, jako osiky ve větru. Ty jsi ale jiný." Zamyslel se nahlas. Podíval se na Naruta způsobem, jakoby chtěl, aby řekl pár slov na svou obhajobu.
"Já-já nejsem otrok. Jsem svobodný." Řekl pevně. "Tedy, byl jsem."
"Hmmm." Zabručel jeho pán. "A co jsi udělal tak hrozného, že jsem teď nucen s tebou trávit svůj volný čas, hm?" zeptal se, a rozpohyboval svou ruku na Narutově hlavě. Zvědavě projížděl prsty mezi blonďatými vlasy a čekal na požadovanou odpověď.
Naruto se otřásl. Nestávalo se často, že by k němu byl nějaký člověk, chlapec nebo dívka, takhle blízko. Samozřejmě, měl nějakou tu známost, ale od doby, co je otec zanechal samotné, to byl on, kdo musel tvrdě pracovat, aby se uživili. Přítomnost ruky Nejvyššího ve vlasech v něm vyvolala jemný třas a mnoho otázek.
"Prý jsem svedl jednu dívku na scestí." Odpověděl, ale když to řekl nahlas, připadalo mu tu ještě směšnější, než když na to pomyslel. Byl to holý nesmysl.
Sasuke nakrčil obočí. "Oplodnil jsi snad nějakou vysoce postavenou dívku?"
Naruto sebou škubl. "Proboha, jen to ne." Zaškaredil se nad tou představou. "Jen jsem se s jednou přátelil." Dodal.
Sasuke kývl. "Neznám všechny důvody pro marnosti mého otce, tato záležitost zasáhla však i mě. Budeme s tím muset něco udělat." Řekl nakonec.
Narutem se prodrala část potlačovaného děsu. "Nemusíte to hned řešit tak drasticky." Pověděl urychleně. "Pane."
"Drasticky?"
"Pokud je moje přítomnost tolik obtěžující, můžete mě prostě ignorovat, nebo… nebo…" snažil se rychle přijít na způsob, jak by zabránil jistě kruté a pomalé smrti.
Pak se stalo něco, co by v životě nečekal. Uchiha Sasuke se hlasitě rozesmál.
Když se po pár vteřinách uklidnil, hrál na jeho rtech stále jemný úsměv. "Mohu tedy přepokládal, že jsi již slyšel všechny ty zvěsti o tom, jak jsem jako dítě topil malá koťátka, kuřátkům trhal nožičky a své nebožce matce vlasy."
Naruto se zarazil. "No… ta koťátka…"
"Přepokládám, že ti to řekla Sakura."
"Nechci aby…"
"Neboj, té holce se nic nestane. Otec si jí tady drží bůhví z jakého důvodu už několik let. Zezačátku, když jsme byli ještě děti, jsem si s ní občas povídal. A ona to nejspíš špatně pochopila. A když jsem jí to pak vysvětlil…"
"Tak začala roznášet, že milujete jenom sebe." Dořekl za něj Naruto, aniž by si uvědomil, že svému pánu právě skočil do řeči.
Sasuke kývl. "Nemusíš se tedy bát, že bych tě nechal okamžitě zabít jenom proto, že je mi momentálně tvá přítomnost trošku nepříjemná."
"Omlouvám se, pane." Vyjelo z Naruta automaticky, i když o setinu vteřiny později se ptal sám sebe, proč vůbec něco tak uctivého řekl člověku, který mu v podstatě ukradl svobodný život.
"No, co s tebou?" zapřemýšlel se Sasuke nahlas. Naruto měl pocit, že tu větu slyšel toho dne snad po sté. Najednou se rozešel k podobnému zařízení, které měl Fugaku v hlavním sále, a zatáhl za něj.
O pár minut později někdo zaklepal, a když Sasuke řekl "dále", vstoupila do místnosti zvědavě se tvářící Sakura.
Naruta napadlo, jestli náhodou nepřemýšlí nad tím, co všechno mu Sasuke za těch pár minut stačil udělat. Když se na černovláska znovu podíval, všiml si, že se výraz v jeho tváři úplně změnil, když se nyní znovu díval na růžovovlasou služebnou.
"Vezmi Naruta do předposledního pokoje na tomto podlaží."
"On dostane vlastní místnost?!" zapomněla Sakura chvíli na slušné vychování.
Sasuke se zamračil ještě víc, než se mračil do této chvíle. "Jestli má být mým sluhou, bude se ke mně muset vždycky dostat velmi rychle. Proto mu bude náležet tento pokoj. Kdyby obýval společné pokoje v nejnižším podlaží, čekal bych snad celou věčnost, než se ke mně dostane." Řekl, aniž by okomentoval, její nezdvořilost.
Sakuře poklesla hlava. "Ano pane."
Pak se Sasuke znovu otočil na Naruta. "Pro dnešní den ti udělím volno. Projdi si to tady. Pokud budeš sám chtít, můžeš se poptat po nějaké práci v kuchyni či v zahradách, jestli si chceš vydělat nějakou korunu. Zítra vstaneš před rozbřeskem, připravíš snídani a půjdeš mě probudit. Budu mít zítra nabitý program, a ty jako můj sluha, půjdeš se mnou, jak přepokládám, i když by mi byla milejší samota." Vysvětlil všechno, co bylo potřeba, a mávnutím ruky je propustil.
Naruto se ještě před odchodem zastavil u dveří. "Pane?"
"Hm?"
"Jsem otrok. Proč se mnou zacházíte takto…?"
Sasuke se na něj zvědavě podíval. "Protože nejsem můj otec, abych uznával a podporoval otroctví."


Nebylo zase tolik pozdě, aby se blonďáček již uložil ke spánku.
Po celou dobu, co ho Sakura vedla k jeho novému pokoji, kde nejspíš stráví zbytek života (a on doufal, že to nebude někdy do příštího týdne), si něco tiše broukala pod fousy. Nejspíš opravdu očekávala, že na něj bude Sasuke hrubý, tak, jako byl na ni.
Místnost, která se mu stala novým domovem, nebyla nikterak přepychová. I když byl modrook, pořád to byl sluha Nejvyššího. Původně očekával jen nějaký slamník, a maximálně okno, které by do místnosti přivádělo alespoň trošku světla. Proto ho mile překvapilo, když zjistil, že postel nebyla slaměná, ale vycpaná hadry, a že měl pro sebe dokonce i malou komodu, psací stůl a židli.
Nebylo to sice nic moc, ale Narutovi se to docela líbilo. Nějakým zvláštním způsobem mu to připomínalo, jeho vlastní pokojíček v rodné vesnici.
Natáhl se na postel, mile překvapen, že je opravdu měkká. Unaveně si vydechl. Myšlenky se mu okamžitě rozutekly směrem k černovlasému mladíkovi, který byl jeho pánem.
Kdyby se ho na to někdo zeptal, přiznal by, že má vůči Uchihovi velmi smíšené pocity. V jednu chvíli mu šíleně lezl na nervy svým nicneříkajícím výrazem, a další chvíli se třásl, jak ho vískal ve vlasech.
Tělem se mu prohnal zvláštní pocit, jak si na ten moment vzpomněl.
Opravdu si nejdřív, z jednání mladého Nejvyššího myslel, že bude krutý, a že se vyžívá v bolesti ostatních. Proto ho velice překvapilo, když se ho Sasuke zeptal na důvod jeho přítomnosti.
A ještě více ho překvapil, téměř nesnášenlivý postoj vůči jeho otci.
On sám si nedokázal představit, že by mluvil podobně o tom svém.
Sečteno podtrženo, Uchiha Sasuke byl nejspíš opravdu jen obyčejný kluk, když jste vynechali fakt, že jednoho dne bude možná vládcem celé jejich země.
Na chvíli Naruta napadlo, že by to možná nebyla tak špatná volba. Nechtěl ho zabít. Pouze je mu mírně nepříjemná Narutova přítomnost. Jinak je mu úplně ukradený.
Naruto se nad tím poznáním lehce zamračil. Neměl rád, když ho někdo ignoroval.
Ještě několik desítek minut, se probíral svými myšlenkami, než nakonec z ničeho nic usnul.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 15. června 2017 v 8:49 | Reagovat

nooo tak toto som necakala. sasu poriadne prekvapil. som zvedava ako toto nakoniec dopadne :-D  :-D  :-D

2 Adaa Adaa | 15. června 2017 v 21:47 | Reagovat

srdce mi poskočí radosťou, keď uzriem nový diel.. ten nekonečný týždeň v neistote a očakávaní konečne skončil v deň na ktorý, všetci netrpezlivo čakáme.. teda ja určite ;-) ..začnem čítať...nádhera.. áno uberá sa to správnym smerom.. chichocem sa jak zmyslov zbavená :-P.. "Poklekni."..."sražen na kolena," len mu daj Sasuke... "A jak koukám, ty jsi velmi neposlušný, viď?"...áno potrestaj ho Sasuke, znič a udup do prachu jeho hrdosť :-P ..."Napřáhl ruku a .....položil ji na Narutovu hlavu" čoooooooooooooooo O_O ...v tejto časti bola v prachu moja huba, ktorú som si musela nasadiť naspäť do pandou, lebo od prekvapenia sa mi vyvalila :-P ...no síce Sasuke nie je masochisticky psychopat, v čo som od začiatku tajne dúfala ...poviedka nesklamala a Sasuke ako nie úplne bezcharakterný samotár nie je zlá voľba a dozaista sa to pekne zamotá ...a ja sa už veľmi teším na pokračovanie...poviedka si suprovo obohatila o vtipné momenty a celkovo to hodnotím ako veľmi príjemné super bombastické čítanie :D ..nech už je štvrtok alebo nech sú tie diely nekonečné.. viem, že som to už písala v nejakom z minulých komentárov no úžasne sa to číta..to je hádam vše, čo by som k tomu dodala...vďaka za tvoju tvorbu :-D

3 Mei Mei | E-mail | Web | 16. června 2017 v 15:05 | Reagovat

A já jsem se těšila, že ho Sasu bude mučit :3 No nevadí :D Vypadá to na to spor mezi Sasukem a Fugakem :3 Muhahahaahhahahahah!! :D

4 Jenny Jenny | Web | 17. června 2017 v 8:34 | Reagovat

aaw *.* sestři já tě žeruu :3 vypadá to děsně zajímavě *,* moc se mi to líbí a Sasuke je děsně milý *,*
Doufám že se jejich vztah ponese správným směrem a svrhnou Fugaka.. *sype mu od začátku nenápadně jed do čaje* xDD nebo spolu utečou *,*

5 sakurako-neko sakurako-neko | Web | 13. července 2017 v 8:43 | Reagovat

Aww, ti jsou tak cutee ^^
Jako jasně, Naruto je otrok *a já jsem pánvička! ^^  Jsi na mě pyšná??*
ale tak to jim nijak nebrání spolu... ty víš co :-D  :-D  Třeba jenom občas... a jenom trošku... :D  :D
A jsem jediná, komu to přišlo tak perverzní s tím hlazením? :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama