Dějství II. - I need you - 3

13. února 2017 v 0:00 | Jenny & Majo |  Hate, Need, Love



"Jaká jsou tvá tajemství?"
Sasukemu ta jediná prostá otázka skoro unikla. Hlavou mu lítalo tolik příběhů. Jak to mohlo skončit na střední a jak to mohlo skončit teď, co mu osud připletl do cesty toho moulu znova. A proč to skončilo zrovna takhle…
Oči nechal zaujatě na krbu. Praskání dřeva miloval. Pootevřel rty. Vydechl, ale žádná slova. Na poslední chvíli si to rozmyslel. Co tu vůbec ještě dělal? Prosil ho, ať zmizí. Prosil ho, aby odešel. Ale Naruto tu byl stále.
Po hodně dlouhém tichu, které přehlušovalo jen praskání v krbu, se Naruto postavil. Uchopil Sasukeho pevně za ramena a donutil ho narovnat se. Chtěl být k němu hodný, protože mu ho bylo líto. Nic víc v tom nebylo. Jen lítost. Ale on neposlouchal a ignoroval ho. Stoupnul si tedy obkročmo, protože mu překážely Sasukeho nohy. Zpříma mu hleděl do očí a neztrácel s nimi kontakt. Doslova nutil tuhle trosku pohledem, aby ho vnímala.
"Na něco jsem se tě ptal," nebyl tvrdý. Jen zoufalý. "Mluv se mnou."
Sasuke si uvědomil, jak blízko ho teď měl u sebe. Očima sjel na ty narůžovělé, lehce pootevřené rty. Čekaly na odpověď. A Sasukeho přemohla neskonalá touha políbit ho. Jen se naklonit a přitisknout se na něj.
"Sasuke, prosím, spolupracuj. Nedělej mi to."
Oči vrátil zpět do těch modrých hlubin. Rád by se ho zeptal. Tu otázku si pokládal pořád dokola ve své hlavě už pár minut. Toužil mu ji položit. Chtěl vědět, jak moc ho Naruto nesnášel. Ale bál se odpovědi.
"Jako vždy, jsem ti ukradený," stisk se vytrácel. Sasuke ho už ani necítil. Naruto pouštěl jeho tělo. Nemělo to cenu. Vůbec, ale vůbec ho nevnímal.
"C-Chyběl jsem ti od té doby?" Zašeptal takřka neslyšně. Hádal, že když se Naruto stále neodtáhl, jeho slova zaznamenal. A soudě podle těch vyjevených očí, plných strachu, věděl, že ho opravdu slyšel. Takže už nebylo cesty zpět.
"Co, co, co jsi to právě řekl?"
Ihned zahodil možnost říct mu, ať ze sebe nedělá ještě většího hlupáka. Ale tahle slova nahradil hlas jeho srdce. "Protože tys mi chyběl," dopověděl.
Šlo velmi dobře slyšet, jak se jeho slabý hlas zasekával a chvěl. Nepromluvil už tak dlouho. Neměl k tomu jediný důvod. Ale copak to šlo? Nemohl přece mlčet, když na něj tohle tele naléhalo. Nedokázal mu ubližovat ještě víc. A svým zarytým mlčením mu jen přitěžoval.
Chtěl mu toho říct spoustu, ale nemohl. Nechtěl. A ano, bál se. Jediné, co mohl, bylo říct, co měl na srdci. A přesně to udělal. Bez šance vrátit to zpět.
Když se toho dne Naruto ukládal ke spánku, ve velké nadýchané posteli, musel stále myslet na Sasukeho slova. Kým byl ten muž, sedícím v Sasukeho křesle? Takového ho on vůbec neznal.
I když mu na tuto otázku nedal žádnou odpověď, i tak se s ním pokoušel komunikovat. Mluvil s ním o spoustě věcech - o přírodě, o hudbě a dalších mnoha věcech.
Jak měl ale zvládat Sasukeho, a zároveň i svojí práci? Nevěděl. Upřímně doufal, že částka, kterou za Sasukeho vyléčení dostane, bude velmi, velmi tučná.
Budík mu ráno zazvonil až nepříjemně brzo. Ale jinak to bohužel nešlo, jestli chtěl stihnout úplně všechno. Zkulturnil se ve své soukromé koupelně, a pak si znovu zalezl do postele, i s notebookem, a pustil se do práce.
Po pár minutách se ozvalo klepání na dveře. Naruto se zamračil, kdo to mohl takhle brzo ráno otravovat? "Dále." zavolal nejistě.
Ve dveřích stanula služebná, ale nebyla to ta, kterou poznal minulý den. Tato vypadala mnohem starší. To mají sakra tolik peněz, aby si mohli dovolit personál jak v hotelu?
"Dobré ráno, pane. Pohybové senzory ve vašem pokoji mi oznámily, že jste již vzhůru."
"Pohybové co?"
Služebná však na jeho otázku nedala. "Dovolila jsem si vám připravit snídani. Dobrou chuť." položila tác s jídlem, který držela v rukou, na noční stolek, uklonila se a odešla. Naruto se za ní ještě nějakou chvíli díval. Pohybové senzory? Co to proboha je?
Hodil to za hlavu a podíval se na svou snídani. Francouzské toasty a pomerančový džus? To si nechá líbit, ještě když je to zadarmo…
Spokojeně se napapkal a pokračoval ve své práci. Nyní, když byl Sasuke na nemocenské, připadlo Narutovi strašně moc práce. Zároveň se jeho poradcem stal Itachi, protože na některé věci Naruto zkrátka neměl pravomoc.
Po třech hodinách práce si Naruto oddechl. Byl rád, že alespoň část má dneska z krku. Teď přišla na řadu ta druhá práce…
Oblékl se, a za malou chvíli už byl na cestě k Sasukeho pokoji. Když vešel dovnitř, jako první si všiml, že černovlásek už zase sedí v křesle. A vedle něj, na konferenčním stolečku, ležel tác s nedotknutým jídlem.
Naruto si povzdychl a přešel k Sasukemu. "Dobré dopoledne. Ty dneska nebudeš snídat, Sasuke?" zeptal se, ale odpovědí mu bylo jen svaté ticho. Žádná reakce. Mělo tohle vůbec smysl? Pomalu se začínal bát, že jestli to takhle půjde dál, Sasuke nakonec vyhladoví. A to on nechtěl.
Chvíli přemýšlel, co by mohlo černookého Uchihu obměkčit, nebo probrat, když mu konečně v hlavě svitl nápad. Pousmál se nad svou genialitou.
Naklonil se nad Sasukem a zeširoka se na něj usmál. "Sasuke, musíš prostě něco sníst. Chtěl jsem, abys mě doprovodil na procházku, dneska je tam docela hezky. A já si dlouho s nikým do přírody nevyšel. Musíš mít sílu, abys mi stačil."
Naruto na to vsadil všechno, a když se na něj Sasukeho temné hloubky konečně obrátily, měl chuť jásat. Pokrok číslo jedna - Sasuke se nají. Pokrok číslo dvě - možná ho dokonce dostane z domu.
Vzal tác se snídaní a začal Sasukeho ládovat. V mezičasech mluvil o všech možných blbostech. Vypadalo to, že to Sasukeho rozptýlilo.
"Tak, a teď můžeme jít ven." vyhrkl na oko nadšeně Uzumaki. Popravdě to však bylo velmi stresující, pokoušet se s ním něco udělat. Jemu samému to bralo chuť do života, i energii.
Sasuke pootočil hlavu ke svému osobnímu asistentovi. "Neopouštěj mě," proč musel mluvit jen slova, kterými Naruta rozlaďoval? Nemohl jen prostě přikývnout, nebo vyslovit, že se těší? Ne. Chrlil ze sebe jen pocity. Pocity, které se bály, že Naruta opět ztrácí.
Na jednu stranu ho chtěl poslat pryč. Chtěl, ať je šťastný s Itachim, který mu ho přebral. Ale na tu druhou stranu… chtěl ho u sebe. Chtěl mu ukázat, že neumí jen zraňovat lidi. Dovede je i chránit. Byl si jist, že by konečně dokázal ukázat i svou světlou stránku, kterou v mládí zakopal hluboko do sebe.
Nebyl si ovšem jist, jestli by zvládl dát Narutovi to, co by potřeboval. Protože ani za mák netušil, co tenhle muž čekal od života. Sasuke měl moc, kterou by mohl zařídit takřka vše. Ale jsou věci, které si za peníze nelze koupit. A když už, stala by se z toho po čase jedna velká falešná hra pro peníze.
"Jestli si myslíš, že tě zavedu někam daleko a potom ti uteču, tak se pleteš," jinak si ani ta dvě prostá slova nedovedl vyjasnit. Dobře, hluboko v sobě znal jejich význam, ale jeho srdce ho nepřijalo. "Nejsem jako ty, Sasuke. Nenechal bych tě samotného," pokusil se o úsměv, i přes to že věděl, že Sasukemu ublížil.
"J-Jako… jako já?" Šeptal šokovaný Uchiha. "Pravda, jsem hrozný člověk," pokorně se přiznal. Cítil takovou lítost a zlost vůči sobě. "Omlouvám se… tenkrát jsem to nechtěl," kroutil hlavou. "Já ti chtěl pomoct, nestihl jsem-" zlomil se mu hlas. Tolik viny nenesl na svých bedrech od maminčiny smrti. Tehdy se uzavřel, aby za ním tyhle myšlenky, tahle bolest, nemohly.
"Je to už několik let," odkašlal si blonďáček. Tohle téma ho bodalo jako kůl do srdce. Ani jednomu nebylo příjemné o tom dni mluvit. Proč Sasuke trestal sebe i jeho? "Tak už mlč," prosil ho.
"Ne…ne ty to nechápeš, Naruto. Já to nebyl… já ne."
"Ani ses mě nezastal," zašeptal tiše. "To zabolelo více, než kdybys to celé naplánoval ty sám. A teď už toho nech. Čeká nás nádherný den, tak si ho neznepříjemňujme minulostí."
Zdálo se, že Uzumakiho tvrdá slova Sasukeho umlčel. Chodili pomalu po cestičce v parku za velkým sídlem Uchihů. Sasukeho nohy už pár týdnů neměly dostatečný pohyb, nebylo tedy divu, že nijak dobře neposlouchaly. Ke všemu měl velmi oslabené tělo. Další mínus, které mu ztěžovalo pohyb a díky kterému chodil pomalými krůčky.
"Chceš si odpočinout?" Naruto, který šel o trochu popředu, se po deseti minutách otočil. Sasuke vypadal vyčerpaně, ale jeho nabídku musel odmítnout zakroucením hlavy. "Nevypadáš dobře, opravdu si nepotřebuješ sednout?" Ne, že by se bál o tuhle politování hodnou osobu. Bál se, že nedostane za svou snahu zaplaceno, pokud se něco podělá. A v sázce bylo až moc peněz, než aby je promrhal svou nedbalostí.
"Tak dobře. Jen na chvíli," přijal nakonec. "Ale jen když si sedneš vedle mě," zněla podmínka.
Chtěl mu toho tolik říct. Jen nevěděl, kde začít. Nikdy Narutovi nenaslouchal, ale chtěl s tím rozhodně začít. Avšak právě teď chtěl, aby Naruto věděl, proč ho vždy odháněl pryč. Měl stále ten tíživý pocit, že mu dlužil vysvětlení a ještě minimálně milión omluv. Ten den nebyl těžkým jen pro Naruta, ale i pro Sasukeho, který si vyčítal své konečné rozhodnutí, kvůli strachu ze svých takzvaných přátel.
"Myslíš si, že bych stál? Kdo ví, na jak dlouho se tu zdržíme," ta Sasukeho slova zněla, svým způsobem, tak nějak roztomile, až na tváři blonďatého muže vykouzlila nepatrný neuvědomělý úsměv.
Sedli si vedle sebe na lavičku, avšak Naruto si stále udržoval zdravý odstup. Sasuke si toho všiml a lehce posmutněl.
"Takže… Měl by sis promluvit se svým otcem, nebo s někým, kdo nejsem já." napadlo Naruta. Sasuke však zavrtěl hlavou.
"Nikoho jiného nepotřebuji." řekl, jistý si svou odpovědí.
Naruto se kousl do rtu, něco takového slyšet nepotřeboval. Zatím si vedli docela dobře, ale přeci jen, Sasuke stále bral své léky, díky kterým byla jeho výbušná a agresivní povaha potlačena.
"Ale měl bych nápad, jestli mi chceš opravdu pomoci." nadhodil z ničeho nic Sasuke. Naruto překvapeně zamrkal.
"Opravdu?"
"Ano."
"Tak sem s tím."
"Já… Já vím, že se ti to asi nebude líbit. Ale… Potřeboval bych to ze sebe dostat. Všechno." zašeptal.
Naruto ho ale vůbec nepochopil. "Tak mluv."
Sasuke zavrtěl hlavou. "Minulost. To, o čem nechceš mluvit." smutně se na blonďáčka podíval. Bylo to prokletí, že by mu nejvíce pomohlo to, co Naruta stahuje ke dnu?
Uzumaki zbledl. "Já… Nevím, jestli je to dobrý nápad." zakoktal se. Sasuke ho rychle popadl za ruce, ve tváři jakýsi dychtivý výraz.
"Já tě prosím. Stačí… Stačí mi jen pár minut denně. Musím to ze sebe dostat." zašeptal.
Naruto přemýšlel. Stála mu ta bolest za to? Jasně, odměna měla být tučná, ale ta bolest srdce… Dlouhou dobu Sasukemu neodpovídal, a přemítal o všem pro a proti. Nakonec si jen povzdechl a přikývl.
"Ale jen pár minut denně." řekl ustaraně, i když byl v hloubi duše zvědavý, co v sobě Sasuke ukrývá.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 13. února 2017 v 18:21 | Reagovat

vyzera to, ze sasu tak hmmm trochu spolupracuje. nooo som zvedava na dalsie diely.myslim ze to bude pre oboch tazke

2 Sakurako-neko Sakurako-neko | Web | 15. února 2017 v 8:03 | Reagovat

Konečně trocha casu :-D
Docela se narutovi divím, jasně nemá na výběr, jenže povidat si o minulosti bude zajímavé... ale moje druhá stránka se na to docela těší :D :D  bude sranda :D a konečně se aspoň dozvíme něco nového o jejich minulostí ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama