Vyberte nadcházející povídky! :3

Krev zmizelého vyjde ve čtvrtek odpoledne



Tenká hranice 2/3

10. ledna 2017 v 0:00 | Majo |  Jednorázové
Hahááá, nemůžu uvěřit, že jsem se vážzně dokopala k tomu, abych napsala druhou část :3
Mám ze sebe takovou radost! :D A ne, vůbec bych se neměla učit, žejo :D Moc děkuji za komentáře u první části, jste nejlepší <3




Itachiho probudily první paprsky slunce. Chystal se spokojeně se převrátit na bok, když v tu chvíli zjistil, že mu v tom něco, nějaký tlak na hrudi, brání.
Zvědavě otevřel oči. Zaraženě hleděl do zlatavých paprsků. Kdy se slunce tak strašně přiblížilo? Paprsky slunce před jeho očima se lehce pohnuly, a ozvalo se zachrápání. Itachiho myslí najednou projely vzpomínky na minulou noc. Jeho ústa se z ničeho nic roztáhla do letmého úsměvu. To, co považoval za slunce, byly ve skutečnosti blonďaté vlasy jeho kolegy.
Čím déle byl vzhůru, tím více vzpomínek se mu vybavovalo. Deidara se mezitím stále tiskl k jeho tělu a jemně oddechoval.
No, tohle byla docela síla. Něco takového nečekal, že by se vyspal s tímhle blonďákem. Když se nad tím zamyslel, byla to vlastně docela komická situace. I fakt, že to celé vyprovokoval on sám.
Ale nemohl si stěžovat. Deidara byl velmi pohledný muž, a jak se mu včera povedlo zjistit, v posteli nebyl žádný začátečník.
Musel se ušklíbnout, když si v hlavě promítal všechny ty okamžiky. Deidara celý život tvrdil, jak strašně moc ho nenávidí. No, večer a těsně nad ránem byla všechna tato tvrzení vyvrácena. Jako by ten modrooký blázen převedl veškerou svou nenávist na vášeň.
Černovlásek si dovolil zavřít oči. Přeci jen, bylo stále ještě docela brzo. Už se nemohl dočkat Deidarovi reakce, až se probere. Určitě to bude stát za to. Se šibalským úsměvem na rtech si ještě na chvíli zdříml.
Jako kdyby byl obdarován jasnovidnými schopnostmi. Jeho předtucha Deiovi zajímavé reakce se vyplnila. No, zajímavé…
Deidara začal úplně šílet a rozhazovat věci okolo sebe.
"Hm… buď potichu, spím." Zabručel Itachi, v ten moment z něj však byla stržena peřina. Uchiha se otřásl zimou.

Deidara div nedostal infarkt, když se probudil, a zjistil, vedle koho tak spokojeně spal. Nebo spíš na kom. A nahý. Urputně si snažil vzpomenout, co se předešlý den stalo, ale alkoholový opar mu v tom bránil. To se tak strašně zrušil? Vůbec si to nepamatoval. Jak to mohl proboha dovolit?!
Strhl z Uchihy peřinu a začal řvát jak na lesy. "Co si o sobě kurva myslíš, Uchiho? Tak to byl celou dobu tvůj plán, hm? Hrát si na to, jak mi pomáháš, a pak mě takhle ponížit?" vřískal. Sledoval toho hajzla, jak pomalu otevírá oči. Jeho hrudí procházel tíživý pocit viny.
Itachi se posadil na okraj postele a snažil se probrat. "Jo, všechno je to moje chyba." Zamumlal.
Deidara se zarazil, Itachiho přiznání mu sebralo veškerou páru. "Opravdu?" nakrčil obočí.
Černovlásek vstal a začal hledat svoje oblečení. "Jasně. To řekni Sasorimu jako první mezi dveřma. Určitě to ocení, a nebude pak tolik naštvaný, jak sis to šukání se mnou užíval."
Dei se zděsil. Sasori! Jak je možné, že ho myšlenka na něj včera nezastavila? Kousl se do rtu, v hrudi mu pomalu sílil svíravý pocit. Podvedl svého přítele. Přítele, se kterým byl tak strašně dlouho, a který ho miloval.
"J-já…" zakoktal se Deidara a zrudl jak rajče. "Nic jsem si teda neužíval!" oponoval okamžitě černovláskovi. Sice si ze včerejška skoro vůbec nic nepamatoval, ale jedno věděl jistě - neužil si to!
Itachi k němu přistoupil s arogantním úšklebkem. "Ano? Takže Sasoriho jméno taky vlastně pořád voláš, když tě nedokáže uspokojit, jo? Anebo ty jeho? Už si přesně nepamatuji, jak to říkal." Prohodil jako by se nechumelilo. O sekundu později mu na tváři přistála Deidarova dlaň tak silně, až na ní byl vidět červený otisk jeho dlaně.
"Chcípni." Vyprskl mu Dei do obličeje a začal urychleně hledat svoje oblečení a věci. "A nepočítej, že s tebou budu na něčem spolupracovat! Hned v pondělí zajdu za Peinem a vyřídím si to s ním, že jak je možný, že mě přiřadil k takovýmu debilovi, jako jsi ty!" zaječel na něj těsně před tím, než za sebou hlasitě práskl dveřmi od Uchihova bytu. Nechal tak Itachiho zcela samotného a mračícího se.

Cesta zpátky do jeho a Sasoriho bytu byla úmorná. Nejen že ho od kocoviny bolela hlava až k prasknutí, ale už jen samotná vidina toho, co na něj čeká doma, ho oslabovala jak na těle, tak na duši. A ta Uchihova poznámka o jejich sexuálním životě? Nemohl uvěřit, že se mu Sasori svěřil s něčím tak diskrétním.
Ano, už to bylo velmi dávno, co byli naposledy vášnivým párem. Ale to se přeci po devíti letech vztahu dalo čekat, že si zevšední. Moc dobře si pamatoval, jaké to se Sasorim bylo zezačátku. Nespoutané. Vášnivé. Bláznivé. A po čase, kdy přibývalo starostí a každodenních útrap života, se jejich vztah, hlavně sex, dostal do normálu. Ze kterého přešel rovnou do bodu mrazu.
Nevěděl, kdo z nich za to mohl. Nebo věděl, ale odmítal si svou vinu připustit. Jistě, Sasori toho udělal mnoho, aby jejich milostný život nějak obohatil. Nakoupil spoustu hraček, kostýmů, vymýšlel nová a podivná místa, kde by to mohli dělat.
Nějakou tu chvíli s ním Deidara držel krok, pak si ale uvědomil jednu důležitou věc. Nebavilo ho to. I když ho všechny ty věci v duchu velmi lákaly, když přišlo na věc, skoro to s ním nehlo. A to nebyla jediná věc, která v jejich vztahu více méně stagnovala. Ve vzájemné komunikaci jim to spolu v poslední době taky zrovna dvakrát nešlo.
Dei věděl, že potřebují nějakou změnu. Že ji potřebuje on. Proto začal před pár týdny navštěvovat noční kluby, aby se seznámil s novými lidmi. A Sasoriho názor? No, řekněme, že nebyl úplně nejspokojenější.
Už mnohokrát za tu dobu měl možnost Sasoriho podvést, nebo jen flirtovat s někým jiným. Ale on to neudělal. Vždycky se rozhodl pro to, že to zkusí. Že to třeba ještě půjde nějak zachránit. Tak proč právě teď? A proč právě Uchiha?
Bylo mu lépe, když ho mohl seřvat. Ale podvědomě tušil, že to byla více méně i jeho vina. Mohl říct ne, mohl se bránit. Samozřejmě, alkohol na tom měl velikou roli. Deidara však věděl, že to nebyla veškerá příčina.
Z celého toho přemýšlení ho ještě víc rozbolela hlava, ale když vykoukl z okna, zjistil, že už je na místě. Tolik se ztratil v myšlenkách, že skoro přejel svou cílovou stanici.
S hlubokým sebezapřením, se zvedl, a vystoupil z autobusu. Cesta k jejich společnému bytečku, mezonetu, netrvala moc dlouho, takže si ani nemohl předem pořádně připravit, co Sasorimu řekne. Jedno mu ale bylo jasné - někdo si bude do hodiny balit kufry. A on měl tušení, že Sasori to opravdu nebude.
Srdce mu bilo stokilometrovou rychlostí, když za sebou zavřel dveře od bytu. Kufřík s dokumenty položil na skříňku a sundal si kabát. Pokusil se upravit se v zrcadle, aby nevypadal tolik, jako že ho před pár minutami někdo vyzvracel, a prudce se nadechl. Nezbývalo nic jiného, že vstoupit do jámy lvové.

"Dobré ranko." Usmál se na něj Sasori okamžitě, co vstoupil do kuchyně. Zrovna si dělal snídani, takže to vypadalo, že před chvíli dorazil z noční směny, a chystá se jít spát. A on na něj vybalí něco takového…
"Čau…" zachroptěl blonďák.
Sasori se na něj zkoumavě podíval, než se zazubil. "Itachi měl pravdu, jsi úplně zrychtovaný." Zasmál se mu.
Deidara se zarazil. Itachi měl co? Tak on už mu stačil zavolat, a Sasori se mu smál do xichtu? Počkat, tady něco nesedělo. Takový jeho přítel přeci nebyl.
"Tys mluvil s Itachim?" zeptal se opatrně, a rudovlásek okamžitě přikývl, když si cpal do pusy první lžíci lupínků s mlékem.
"Jojo. No, mluvil… Někdy ve tři ráno mi od něj přišla zpráva, že jsi nad těmi papíry usnul, a že tě s velkou radostí vzbudí a vykopne z bytu. Tak jsem ho trošku poškádlil, že jestli tě nenechá spát, posvítím si na všechny tajnosti jejich rodiny. To ho umlčelo." Vysvětlil. "Vypadáš fakt hrozně, asi ses moc nevyspal, co?" dodal.
Deidara na něj civěl s otevřenou pusou. Ten parchant! Ten parchant mu v noci psal, že usnul? On si to všechno připravil? No, teoreticky mu tím zachránil zevnitř se rozpadající vztah, ale to teď vůbec nebylo podstatné. Ten parchant! "J-já." Začal koktat. "Já jsem úplně vyřízený, protože…" chystal se říct pravdu. Jinak to prostě nešlo. "…protože jsem nad tím usnul, a teď už s Itachim vůbec nestíháme." Uslyšel říkat sám sebe.
Sasori kýval na téměř každé slovo, které vypustil z pusy. "Hmpf." Naházel do sebe zbytek cereálií. "Půjdu si lehnout, jdeš taky?" zeptal se láskyplně.
"Ne… lehnu si na gauč… musím se pořádně vyspat… a ty taky." Zamumlal nepřítomně.
Sasoriho úsměv o něco pohasl. Jak to tak vypadalo, byl na tom už tak špatně, že vedle něj jeho milenec odmítal i spát.
"Večer si k tobě lehnu… Jen mi teď není moc dobře." Dodal, a rudovlásek si oddychl. Odložil misku na stůl a chystal se dát svému zlatíčku pusu, ale Deidara natočil hlavu a vyhnul se mu. V tu chvíli v Sasorim něco umřelo. A to to Dei dělal jen proto, aby nepoznal, jak z něj táhne alkohol.

Po velmi chladném víkendu, mezi našimi milenci, nastalo pondělí. Deidara si přivstal, aby tu záležitost, že nehodlá spolupracovat s někým, jako je Uchiha, co nejrychleji vyřešil s jejich šéfem, Peinem. Už se nemohl dočkat, až bude zase pracovat sám.
Pocit viny v něm za ty dva dny stále sílil. Nedokázal se Sasorimu pořádně podívat do očí, a při jakémkoli pokusu o pomilování se, se blonďák raději vytratil.
V nejvyšším patře, kde měl Pein kancelář, zahnul za roh, a ocitl se přímo před jeho dveřmi. Bylo otevřeno, zvláštní. Potichu se přikradl až ke dveřím a opatrně nakoukl, co se uvnitř děje.
Jeho hlas zaslechl téměř okamžitě. Krve by se v něm v tu chvíli nedořezal. Uchiha.
"Myslím, že brzy budeme hotoví, pane." Zaslechl Deidara. Zamračil se, to určitě. Nenápadně se posunul blíž, aby viděl všechno.
"A jak spolu vycházíte?" ozval se úsečný hlas nadřízeného.
"Překvapivě dobře." Poznamenal Itachi.
Deidara se chystal, naštvaný, vtrhnout dovnitř, a pořádně Peinovi vysvětlit, jak se věci mají. Když se ale dal do pohybu, všiml si jednoho malého detailu a strnul na místě. A tím detailem byly Itachiho vypracované ruce, vykukující z jeho černé vykasané košile.
Jako by se vrátil v čase, mu hlavou projelo několik velmi zajímavých útržků vzpomínek. Alkohol. Smích. Pohlazení po tváři. Polibek. Dlaně mapující horkou kůži. Horká ústa po celém jeho těle. Svalnaté paže.
Působilo na něj několik vjemů najednou. Dlaně se mu rozklepaly, když si vzpomněl na jednu obzvlášť živou scénu.

Itachi ho chňapl za dlouhé vlasy, aby mu mohl zavrátit hlavu dozadu, přičemž stále přirážel, prudčeji a prudčeji, až to mlaskalo.
Deidarovo ouško ovinul horký dech a on musel zasténat, jako už tolikrát.
"Jsi můj." Zavrčel mu z ničeho nic Uchiha do ucha a zkousl ho. "Zopakuj to." Zasyčel, ale neznělo to nijak zle ani arogantně. Itachiho hlas byl skrz naskrz prostoupen sexem, a zněl naprosto dokonale.
"J-jsem tvůj." Vyhrkl spěšně, a znovu vzdychl, když horká dlaň stiskla jeho mužství.

Deidara stál na místě s vykulenýma očima. A pak, aniž by věděl, co vůbec dělá, se rozešel do kanceláře. Nereagoval na šéfovy dotazy, co tam dělá, ani na Itachiho nechápavý pohled. Pouze k němu přistoupil, chytl ho za košili, přitáhl si ho k sobě a dlouze ho políbil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ivana-chan Ivana-chan | E-mail | 10. ledna 2017 v 19:29 | Reagovat

Boooze chudak dei. to že podviedol sasoriho ho poriadne dostalo.aj keď mali v partnerskom vzťahu problémy.... Ale zdá sa že si to s itachim poriadne užil.... Vyzerá to že itachi to dá sa povedať plánoval alebo iba využil situáciu? Každopádne oboch ten druhý priťahoval ale ani jeden si to nechcel pripustiť.... Boooooze ten koniec a tá deijova spomienka,bolo to uuuuuzasne.som zvedava ako to nakoniec dopadne... ďakujem ďakujem ďakujem

2 sakurako-neko sakurako-neko | Web | 10. ledna 2017 v 20:25 | Reagovat

Já nevím proč, ale i tak jsem se na tom konci culila, jak dement :-D  :-D vsadím se, že to udělal instinktivně a teď nebude vědět, jak se z toho vymluvit :D
A je škoda, že už k sobě se sasorim nejsou tak jako dřív, nadruhou stranu mu třeba itachi dá to, co potřebuje...
ALE NEE-CHAN!! Jaks mohla to porno přeskočit?!!!! >_<

3 Jenny Jenny | Web | 10. ledna 2017 v 21:37 | Reagovat

ojejeje to vypadá vážně xDDDD Pořád lituju Sasorička xDD Ale když toto je tak sexy ;D

4 sakurako-neko sakurako-neko | Web | 21. března 2018 v 15:35 | Reagovat

Hele majo... já te nechci nějak prudit nebo tak... :D ... ale víš o tom ze tahle povídka pořád existuje? :D  :D  A ze není dokončena? :D a...A tak...
Tak ja zase půjdu, ju? Jako bych tu nikdy nebyla... nevšímej si me, ja medvídek.... ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama