Tenká hranice 1/3

3. ledna 2017 v 17:15 | Majo |  Jednorázové
Táák, miláčkové, něco pro Vás mám.
Nejsem zastánce jednorázovek na tisíc částí, ale zas jsem z toho nechtěla dělat kapitolovku, takže to nakonec dopadlo takhle. Je to jen taková pozornost pro Vás. Ani nevím, jestli to bude vycházet pravidelně. Prostě jsem se musela učit, takže jsem místo toho psala :D Určittě to znáte :D
Takže si to užijte :3 Snad mi to na ty tři části opravdu vyjde.
Název: Tenká hranice
Pár: ItaDei, náznak SasoDei





Malou kavárnou v centru města se rozlehlo otevírání dveří. Bylo okolo páté hodiny odpoledne, přesně ta doba, kdy se většina místních lidí vracela z práce, a kdy se mladí lidé nechávali pohltit vírem hlavního města.
Muž, který vstoupil do místnosti, se usmál na hnědovlasou dívku za pultem. Byl v tomto malém podniku docela častým hostem. Už to bylo přes deset let, co se tady ukázal poprvé.
Dívka mu úsměv oplatila, a mávla na něj, v příslibu tučného dýška, které vždycky dával.
Nemusel se rozhlížet, šel po paměti. Už od dveří viděl hlavu s jasně rudými neposednými vlasy. Přidal do kroku.
"Ahoj." Usmál se a obdaroval mladíka, asi tak stejně starého jako byl on, polibkem na tvář.
"No nazdar." Zasmál se a posunul se, aby mu uvolnil místo na sedačce. "Kde jsi tak dlouho, Deii? Už jsme se o tebe báli." Řekl.
"Tím "my", myslí sebe." Ozval se z druhé strany stolu arogantní hlas. Až teprve teď si Deidara, dlouhovlasý blonďák, všiml toho zmetka, sedícího naproti němu. Zamračil se, tak on je tu taky? Jak jinak, Sasori si prostě nedal říct.
"Zmlkni Uchiho." Mrkl na černovlasého muže. Potom obrátil svou pozornost na svého milence, a obdaroval ho významným pohledem. To ho musel tahat všude s sebou? Nejradši by toho Uchihovského parchanta prohodil oknem. Už na střední se moc nemuseli, věčně byli v sobě, uráželi se a prali. A pak se jednoho dne přistěhoval Sasori, který se Deidarovi mimochodem moc líbil. Přišel mu jako princ z pohádky. Až na jednu malou chybičku - byl to nejlepší přítel Itachiho Uchihy.
Stala se z nich taková malá, trojčlenná a nedobrovolná parta, kterou držel pohromadě právě Akasuna. A když spolu konečně po půl roce oťukávání se začali chodit, Deidara doufal, že jeho přítel dostane rozum, a pozná, jaký Uchiha je. Bohužel, nestalo se tak…
"Zdržel jsem se v práci." Zamumlal Deidara s hlavou položenou na Sasoriho rameni. Itachi si při tom pohledu znechuceně odfrkl, ale blonďák ho okatě ignoroval. "Musel jsem dodělat nějaké dokumenty. Je toho hrozně moc, a uzávěrka se blíží. Vůbec nevím, jak to všechno stihnu." Postěžoval si.
Sasori se jen vlídně usmál a políbil svého miláčka na špičku nosu. "Ty to nějak zvládneš, věřím ti." Zašeptal mu do ucha. "A to mi připomíná, Itachi pro tebe má nějaké překvapení. Žejo, Itachi?" zazubil se rudovlásek.
Itachi přešel z výrazu naprostého znechucení, do grimasy totálního nezájmu. "Hm."
Tohle se Deiovi moc nelíbilo. "Překvapení? Jaké překvapení?"
Uchiha si propletl prsty a lokty se opřel o stůl. "Na tom projektu máme dělat spolu. Dnes ráno mi přišlo vyjádření od šéfa." Vysvětlil.
V blonďákovi by se v tu chvíli krve nedořezal. Mají spolupracovat? Měl chuť se nahlas rozesmát. Ne jenom že měl tu smůlu, a navštěvoval s tím ignorantem stejnou školu, a občas sdíleli společné osobní okamžiky, díky Sasorimu. Ne, oni dva prostě museli pracovat i ve stejné firmě. Zamračil se, a to bylo jako za co? Všichni přece věděli, že oni dva se nijak zvlášť nemusí, hlavně Pein. A teď s ním má dělat na projektu, který patřil jen jemu? Nestačil zíral, to byla dobrá rána pod pás.
"Uzávěrka je příští týden, jen tak mimochodem." Dodal. Deidara mu nebyl schopný odpovědět, jak byl v šoku. Dokonce mu i zkrátili termín. Jak to má proboha všechno stihnout?
Jediný Sasori z toho měl nejspíš obrovskou srandu. Bylo na čase, aby se ti dva konečně vzpamatovali, a začali spolu po těch letech vycházet. A toto byla úžasná příležitost.
"Věřím, že to budete mít raz dva hotové." Usmál se jako měsíček nad hnojem. Než mu Dei stačil jednu vrazit, jeho hodinky potichu zapípaly, a on se už už zvedal.
"Musím jít, dneska mám noční." Povzdechl si. Deidara zpozorněl. Když mu Sasori oznámil svůj plán, vystudovat policejní vysokou školu, byl na něj opravdu ohromně hrdý. Potom ale zjistil, že díky práci policisty na něj nemá skoro žádný čas.
"Takže se dneska nevrátíš?" zeptal se, ale Sasori jen zavrtěl hlavou. Paráda, a co má jako dělat v jejich společném bytě úplně sám? Nebylo by to poprvé, za tu dobu si na to už mohl zvyknout, ale on to stále nesnášel.
Jako by mu rudovlásek četl myšlenky. "Můžete dneska začít s tím projektem." Navrhl. Pak svého přítele naposledy políbil, rozloučil se a odešel.
Itachi a Deidara osaměli. Uchiha se ušklíbl.
"Vlastně je to vynikající nápad. Dnešní večer se mi skvěle hodí. Takže se zvedej, blonďáku." Řekl svým chladným hlasem, taktéž se zvedl a vyrazil k baru platit. Dei ho chvíli ze svého místa pozoroval. Vlastně už si ani nepamatoval, co zapříčinilo tu rivalitu a nenávist. On měl ale neustálý pocit, že ho na Itachim něco šíleně provokuje. Jen ještě za tu dobu nezjistil, co to bylo.
Deidara si rukou promnul své ospalé oči. Pracoval celý den, koukal do počítače, a jeho modrá kukadla ho pálila čím dál tím víc. Na to, aby pracoval až do noci, a ještě ke všemu s Uchihou, neměl naprosto žádnou energii. V tu chvíli mu došlo, že si ani nestihl objednat. To se TenTen moc líbit nebude, dalo se říct, že jí jeho spropitné platilo školu.
Zavrtěl hlavou a posbíral své věci, aby mohl vyrazit za Uchihou. Když dívku s dvěma culíky míjel, hodil po ní omluvný pohled.
"Pomaleji to nejde?" nakrčil černovlásek obočí hned, jak vyšel z kavárny. Ležérně se opíral o své černé nablýskané auto, s rukama v kapsách.
"Drž hubu." Odbyl ho pouze Deidara. Neměl na jeho provokace náladu ani za mák. Nastoupil na místo spolujezdce a zapnul si pásy. Všichni věděli, že nejstarší syn Uchihy Fugakua jezdí jako prase.
Cesta probíhala poměrně v klidu. Dei celou dobu raději koukal z okna, aby se na řidiče nemusel ani podívat.
Po nějaké době to ticho prořízl sám Itachi. "Bylo by fajn, kdybys mi o tom projektu něco řekl." Nadhodil, a čekal, jestli mu umanutý blondýn odpoví. Ale ten pouze stále zarytě mlčel. Itachi si povzdechl. "Když mě budeš ignorovat, moc dobře nám to spolu nepůjde."
"Nevím, jestli sis toho všiml," promluvil konečně po dlouhé chvíli mlčení Dei. "ale nám dvěma to spolu nikdy nijak zvlášť neklapalo." Obdaroval ho povýšeným pohledem.


Kdyby Uchiha neřídil, plácl by se do čela. Ten blonďák byl ale idiot. Věděl, že je jejich práce důležitá, a tak se na něj snažil jít alespoň trošku mile. Ale jak to tak vypadalo, snažil se veškerou jeho snahu sabotovat. A že se opravdu snažil. Necítil k němu nenávist, nebo něco takového, ne. Deidara mu vždycky přišel svým zvláštním způsobem jako docela vtipný tvor. To jeho věčné vztekání se, urážení a halekání. Nemohl si pomoct, prostě ho musel provokovat, přilévat benzín do už tak nezkrotného plamene.
Ne, nenávidět ho nemohl. Už velmi dlouho byl součástí jeho života, stejně jako Sasori. Tvořili určitý, občas kolabující tým. Nad tím přirovnáním se pousmál, i když to v jeho podání vypadalo spíše jako ušklíbnutí.
Nikdy tak úplně nechápal, proč ho Deidara nemá rád. Nikdy mu nic vážného neudělal, neprovedl. Samozřejmě, že se čas od času trošku poškorpili… ale pro něj samotného to byla hra.
Kolikrát si na něj stěžoval Sasorimu. Byly případy, o kterých věděl, a o kterých zase ne. Ten to ale vždycky hodil za hlavu, za což většinou schytal tichou domácnost. Itachi ale věděl, proč mu Sasori nikdy nedomluvil. A to sice, že ho znal. Jako jediný dokázal proniknout přes jeho zamrzlou skořápku. Proto mu bylo jasné, že ne vždycky myslí vážně to, co říká, na adresu jeho miláčka.
Hodil po Deidarovi zkoumavý pohled. V tu chvíli se tvářil jako bublina, která vypadá, že brzy praskne. Kdyby to bylo jeho zvykem, rozesmál by se při tom pohledu na celé kolo.
"Neurážej se, blondýno." Řekl nakonec. "To nevíš, že ve dvou se to lépe táhne?" snažil se mu zlepšit náladu. Nenápadně, samozřejmě. Ale on ho ignoroval. Nu což, ať si dělá, co se mu zlíbí. Cesta byla dlouhá, a Itachi mluvit nepotřeboval. Na táboře bobříka mlčení pokaždé vyhrál.
Ale věděl, že jeho spolujezdec tak vytrvalý není. Hlavně byl docela hodně ukecaný, a tak, když se na svém sedadle začal kroutit jako klubko zmijí, Uchiha věděl, že už to nebude trvat moc dlouho.
"Jedná se o komunikaci s klienty. Je to vlastně taková studie, nebo test, dá se říct. Jak se změní kvalita a vztah s našimi zákazníky, když budeme na všechno reagovat pozitivně. Když jim jejich přání a požadavky odsouhlasíme, a na všechno řekneme ano." Vypadlo z modrookého blonďáka po nějaké době. Stále se ještě tvářil trošku uraženě, ale potřeba komunikace byla silnější.
Itachu zařadil a pak se nad tím, co slyšel, zamyslel. "A k čemu ty dokumenty?" zeptal se na to, co mu vrtalo hlavou.
Deidara pokrčil rameny. "Při tom výzkumu se může stát hrozně moc věcí. A hlavně se to může celý posrat. Jsou to dokumenty, který chrání celou naší firmu i se sesterskými firmami, v případě nouze."
Itachi kývl hlavou. "Aha, hm." Už chápal, proč se ten skrček zpozdil, bylo toho opravdu víc, než si myslel. Do čeho ho to sakra Pein uvrtal?
Za nějakou dobu Itachi konečně zaparkoval před vysokým mrakodrapem, sloužícím zejména pro obytné účely těch, kteří si mohli dovolit to nejlepší a nejluxusnější. A on mezi ně samozřejmě patřil. Byl synem jednoho ze senátorů, a tak si vždycky žil jako v bavlnce. Na chvíli se zamyslel, že by to bylo ono, co na něm blonďákovi tak vadilo? Pak to ale zamítl, to nebude ono. Deidara měl přeci jenom také dost bohaté rodiče.
Vystoupili a vydali se do Itachiho bytu.

Deidara se tvářil jak boží umučení, a zoufal si, proč nemůže být právě teď se svým přítelem. Možná by to jejich vztahu jen prospělo. Ale teď nebyl čas myslet na všechny ty pochmurné věc, když se děly ještě pochmurnější. Musel vydržet dlouhých třináct pater v blízkosti svého rivala, než je výtah dovezl do toho správného, kde Uchiha bydlel.
Když stanul na zápraží Uchihova bytu, vykulil oči. Nikdy u něj doma ještě nebyl, Itachi si své soukromí většinou střežil. Proto bylo zvláštní, že ho dneska vzal k sobě domů.
"My nebudeme pracovat v kanceláři?" zeptal se, když oněměle pozoroval obrovskou tapisérii na stěně. Nikdy by do něj neřekl, že je zastáncem umění. Nadšeně pozoroval ty nádherné obrazce.
"Líbí?" uculil se černovlásek, když viděl jeho zájem. Zmohl se jen na kývnutí hlavy. "Nehodlám trávit páteční večer v práci. Navíc je možné, že budeme dělat dlouho do noci, a tady je to mnohem pohodlnější. Nemyslíš?"
Deidara znovu kývl. Nechal se zavést do obýváku, kde se posadil na opravdu veliký a určitě hodně drahý gauč.
"Zatím připrav podklady." Dostal za úkol. Rozvalil se na koženém gauči, jako by mu to tam patřilo. Dokonce přešel i to, že právě dostal něco jako přímý rozkaz. Jak to tak vypadalo, Itachi si žil opravdu moc dobře. Celý byt byl luxusně zařízený. Vedle něj vypadal jeho a Sasoriho mezonet jako kůlnička na dříví.
Přestal se utápět v závistivých myšlenkách a vyndal dokumenty ze své brašny. Začal je pečlivě třídit podle jednotlivých smluv a oddělení, a než se Itachi vrátil, měl už všechno připraveno.
Docela ho překvapilo, když viděl, jak v rukou drží dvě sklenice whisky. Nějaké určitě drahé, která musela stát jako jeho hodinky, třeba.
"Já ale nepiju…" chystal se vyjádřit nesouhlas, že mu takové pití vůbec nechutná, ale při změně Itachiho výrazu se zarazil.
"Nekaž mou pověst dobrého hostitele, buď tak laskav." Řekl a podal mu jednu sklenici.
Deidara se kousl do rtu, no dobrá. Aby si neřeklo, přiťukl si se svým přítelem-nepřítelem, a kopl to do sebe. Hnus, jak očekával. Celý se oklepal a Itachi se rozesmál.
"Při druhém ti to půjde lépe."
Dei si nebyl úplně jistý, co to Uchiha předvádí, ale on se rozhodně nehodlal opít. Nebyl zvyklý pít každý den, jako jeho kolega. S povzdechem a protočením Itachiho očí se konečně dali do práce.


Uplynulo několik hodin, a ani jeden se nedokázal pohnout z místa. Bylo toho tolik, a oni už nevěděli jak dál. Možná to bylo náročností celého projektu. Nebo že by to byla ta skotská?
Deiovi se dělaly mžitky před očima. Už nějakou tu chvíli se své práci nevěnovali, a pouze popíjeli a konverzovali. A on zjistil dvě věci. Zaprvé - whisky není tak úplně špatné pití, a za druhé - Uchiha není tak špatný společník. Kde se sakra stala chyba?
"Už bych měl jít." Zamumlal, když se podíval na hodinky, a zjistil, že už je po půlnoci. Itachi se na něj zaškaredil.
"To víš že jo, v tomhle stavu."
"Jsi idiot i když jsi opilý." Zkonstatoval Deidara, a bůhví proč na něj vyplázl jazyk, načež se Itachi rozesmál. A jeho napadlo, že jeho smích není zas tak špatný. Vlastně zněl docela hezky. "Kde je tady v tom tvým kumbálu na košťata záchod?" zeptal se, již značně pod vlivem.
Itachi mu ukázal správný směr. "A přestaň urážet můj byt. Je to palác."
"To jo, jak pro prince." Uchechtl se.
"A nejsem snad?" nakrčil Itachi naoko naštvaně obočí.
Dei jen zavrtěl hlavou a chtěl se vydat na záchod, když se mu nohy zamotaly a on upadl přímo na Uchihu.
"Uh… idiote, dávej pozor." Zavrčel Itachi, kterému byl skoro vyražen dech.
"P-promiň." Zakoktal se Deidara, který byl nyní až moc blízko svému hostiteli. Z ničeho nic znervózněl, a snažil se co nejrychleji postavit, ale něco mu v tom bránilo. A to něco byla Itachiho ruka.
Dotýkal se jeho zad, pevně, ale jemně. Pozoroval ho. Co se to tady sakra dělo? "I-Itachi." Vylezlo z něj přiškrceně. Sledoval, jak se k němu černovlásek naklání, a jak ho druhou rukou hladí po tváři.
"Tak roztomilý." Skoro zašeptal, než si ho přitáhl pro polibek.
S Deidarou se zatočil svět, vůbec nechápal, co se okolo něj děje. Itachi ho… líbal? To by neměl, neměl by, protože…
Nedokázal si vzpomenout, kvůli čemu je to špatné. Možná to bylo tím alkoholem, a on na něco důležitého zapomínal.
Když mu druhý muž přejel jazykem po rtech, aby si vyžádal vstup do jeho úst, hodil to celé za hlavu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 3. ledna 2017 v 19:05 | Reagovat

boooze to bolo krasne. dei je naozaj rozkosny. uchina nenavydim ta ale uz ani neviem preco...bolo to uzasne. a ten koniec nemal chybu. nieco je zle ale ked ma pobozkas a pohladkas zabudnem ze ta nenavydim ... boooze uz teraz sa tesim na dalsi diel snad ti to vyjde.....dakujem dakujem dakujem booze dei je neskutocne zorkosny a sladky :-P

2 Mei Mei | Web | 3. ledna 2017 v 23:27 | Reagovat

Tady se nám rýsuje něco velmi krásného a šibalského (͡° ͜ʖ ͡°) Yeeey, alkohol dělá své, to ví každý :D Jen je mi trochu líto Sasoriho, až se to dozví, ale to bude přesně ta část, které se nemůžu dočkat :3

3 Sakurako-neko Sakurako-neko | 4. ledna 2017 v 7:56 | Reagovat

Neee co to dělá??! To se mi jako nepaci, on má onunavat sasoriho,ten itachi je ale zloduch >_<
No když ale uhlednu od toho tak je to skvele :D  :D  :D jen tak dál :-D

4 Majo Majo | Web | 4. ledna 2017 v 21:45 | Reagovat

[1]: Jéé já mám takovou radost že se někomu ta patlanina líbí :D Děkuju moc za komentář, další díl přibude snad další úterý :3

[2]: Áno, alkohol je zlýýý :D No, chudák Sasori, ale připravuji na něj speciální bonusovou povídku, tak snad se mu uleví :D

[3]: Děkuju moc, ale víš jak... ItaDei na vždy :D

Děkuju za komentáře :3

5 Haku Haku | 5. ledna 2017 v 2:18 | Reagovat

Jůů, krásná povídka, moc se těším na další díl :-) Princ Itachi a princezna Deidara :-D :-D Zajímá mě jak to přejde z SasoDei do legitimního ItaDei a jak se k tomu Sasori postaví :D :-D Uvidíme :-) Arigatoo <3

6 Jenny Jenny | Web | 10. ledna 2017 v 14:12 | Reagovat

aaaach já tě lovuju to vypadá velice dobžee ale chudák Sasorinek takhle ho podvádět x´D ale líbí se mi to děsně moooc *,*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama