Obdaření 2 - 8

19. ledna 2017 v 0:00 | Majo |  Obdaření 2
Ani nevíte jakou mám radost, že jsem tento díl vůbec napsala. Ve škole je toho hafo, zkoušky moc dobře nejdou :/ Ale stejně se mi povedlo si na Vás udělat čas, a sepsat další díl.
No, zatím to vypadá, že tahle povídka bude mít bambilion dílů :D Tak snad se mi to někdy povede dopsat :D
Sektání...





Při cestě ven na hlavní z pozemků, měl Deidara v hlavě úplně vymeteno. Nevěděl, jak na králův příchod zareaguje. Bylo to přeci jenom už velmi dávno, co ho viděl naposledy. Jak se asi změnil? A přijela i ona? Těsně před východem se otočil na všechny tři osoby, které ho doprovázely. Měl několik připomínek, ohledně kterých si myslel, že bude dobré, když se podle nich při kontaktu s králem všichni zařídí. Podle všech předpisů se Konan jako jeho zástupkyně a pravá ruka postavila napravo od něj. Nad tím, kdo se postaví na levici, přemýšlel o něco déle. Mohlo se to zdát zbytečné, ale v dnešní době se všechno posuzovalo podle přísných měřítek. Místo po levici by mělo patřit tomu člověku s nejvyšší hodností, či největším šlechtickým titulem. Přesně za ním, by se mu měl na paty lepit ten člověk, kterému věřil ze všeho nejvíce. Na toho se spoléhal a věděl, že by mu měl někdo takový krýt záda. Kdyby se rozhodoval někdy jindy, svěřil by místo za jeho zády Sasorimu. Bezmezně mu důvěřoval a věřil, že ho v případu nouze, či při napadení na jeho slepý bod, dokáže ochránit.
Sasori tu však nebyl a Deidara měl mnohem větší rozhodování. Věřil víc Uchihovi nebo Peinovi? Nevěděl. Možná přemýšlel až zbytečně dlouho. Možná to dělal kvůli tomu, aby oddálil setkání s tím chlapem. Jelikož nevěřil ani jednomu z nich, bylo to docela těžké. A Itachi ještě ke všemu patřil k rodině, s vysokým postavením.

Zkousl si ret, což nikdo z nich nemohl přes jeho ANBU masku vidět. Který z nich byl diplomat a který ochránce?

Když se rozhodl, přemýšlel nad tím, jestli nakonec neudělal chybu. Vždyť toho chlapa nemohl vystát…

Spolu se svým doprovodem vyšel ze dveří Akademie Třetího řádu. Slunce krásně svítilo, a on zatoužil po tom, vzlétnout k nebesům, jak to tak často dělával. Ale na to teď nebyl čas. Ještě naposledy se zastavil a podíval se na všechny tři.

"Je tu ještě jedna věc," pravil.

Pein si nahlas odfrkl, dávaje najevo, jak je mu tato situace nepříjemná.

"Co to bude teď?" zeptal se otráveným hlasem.

"Nevyslovujte mé jméno. Nikdo z vás. Teď jsem pro vás jen a jen hlavní velitel vzdušných jednotek. Rozuměli?" zeptal se s velitelskou dominancí v hlase, kterou ve skutečnosti ale necítil.

Potom, co zaregistroval trojí kývnutí, vydal se směrem ke králi.


***


Bylo to téměř k smíchu, že v jejich desetiletí měli tolik technických vymožeností, ale postrádali něco, co vymysleli už ti primitivové před Třetí a Čtvrtou světovou válkou. Automobil.
Deidara pozoroval skupinku ozbrojených chlapíků, jak stojí okolo honosného kočáru. Na chvíli se zamyslel, mohli mezi nimi být nějací mutanti? I když svého syna mutanta nechal odvléct, určitě mezi nimi nějací byli. Statistika prokázala, že jeden z deseti Obdařených byl vždycky mutant. Těch chlápků tady bylo aspoň patnáct…

Zatřepal hlavou, aby vytěsnil přebytečné myšlenky, a zastavil se tři metry od kočáru. Deidara tohle nesnášel, okolo šlechty bylo vždycky takových pravidel, že se kontaktu s nimi pokaždé s nadšením vyhnul.

Jeden z vojáků otevřel dveře vozu. O několik sekund vystoupila z kočáru vysoká postava. I na vzdálenost tří metrů ho Deidara okamžitě poznal. Ty dlouhé vlasy, tyrkysové oči…
Bylo to jen pár sekund, než král dorazil až k nim, ale jemu to připadalo jako celá věčnost. Kolena se mu rozklepala a hrozilo, že se každou chvíli sesune k zemi. V ústech ucítil kovovou pachuť. Po další milisekundě si uvědomil, že se kouše do rtu tak moc, až mu teče krev. Urychleně s tím přestal a pokusil se nahodit do klidového režimu. Ne, že by to nějak pomohlo…

Král se zastavil až téměř u něj. Pár sekund bylo ticho, než Deiovi došlo, že je to on, kdy by měl promluvit jako první.

"Inoichi-sama…" začal, a v duchu si gratuloval, že dokázal říct jeho jméno, aniž by se mu rozklepal hlas. "Vítejte v Akademii Třetího řádu."

Inoichi Yamanaka, nejdůležitější muž v Království Červené kamélie, se na něj pochybovačně podíval. Deidara úplně cítil, jak ho svým tvrdým pohledem skenuje od hlavy až k patě. V tu chvíli byl za svou zvířecí ANBU masku neuvěřitelně vděčný. Poznal by ho vůbec, kdyby ji neměl?

"Ty nejsi Hidan," to bylo jediné, co z krále vypadlo.

Ani jeho hlas se za ta léta nezměnil, uvědomil si blonďáček. Stiskl ruce v pěst. "Je mi líto, ale Hidan měl neodkladnou záležitost. Jeden z našich nejlepších lidí se vážně zranil, a on chtěl být u něj. Místo toho poslal mě."

Deidara to řekl pevným hlasem. Ani jednou mu nepřeskočil. Byl na sebe pyšný.

Inoichi se mračil čím dál tím víc, nikdo ze skupinky nevěděl, jak bude reagovat. K překvapení všech se král nakonec jemně usmál.

"To je celý Hidan. Věděl jsem, že dosadit ho na místo velitele byla správná věc.," pravil. "O své podřízené se tedy dobře stará, jak vidím."

Tvář se mu roztáhla do ještě širšího úsměvu. "A kdo jsi ty? Mladý muž, či stařec? I když tvůj hlas vypovídá o tom prvním, přes tvou masku si nejsem úplně jist. Jak se jmenuješ, smím-li se zeptat?" pokračoval dál šlechtickou hantýrkou, se kterou Deidara jen stěží držel krok. Ta přehnaná mluva byla další věc, kterou nesnášel.

Ještě než stačil sám odpovědět, ozval se z levé strany Itachiho hlas.

"Můj pane, máte tu čest mluvit s hlavním velitelem vzdušných jednotek, jehož jméno však není známo," řekl diplomaticky a uklonil se.

Yahikovi div nevypadly oči z důlků. Jeho jméno není známo? O co tady sakra jde? Nejraději by se do konverzace přidal, ale jelikož dostal místo za Deidarovými zády, nebylo mu dovoleno promluvit. To Itachi tady byl ten, kdo zastupoval funkci diplomata.

Král je chvíli pozoroval, než nakonec přikývl. "Chápu. Tvá tajemství jsou jen tvá. A tvoji společníci…?"

Deidara položil ruku Konan na rameno. "Zde je moje zástupkyně, Konan."

Představil ji a ona se rychle uklonila. O kousek poodstoupil a představil Peina.

"A toto je Uchiha Itachi," řekl nakonec.

"Tvé jméno je mi známo, Uchiho Itachi. Znám tvého otce, je mým dobrým přítelem."

"Nemám otce," namítl Itachi, čímž vymazal z královy tváře veškerý úsměv.

Inoichi chtěl ještě něco dodat, když si Deidara všiml, že se dveře kočáru podruhé otevřely, a z nich vystoupila blonďatá dívka se stejnýma očima, jako měl král, a tolik podobnýma těm jeho. Byla u nich za pár chvil a vypadala užasle.

"Tady je to nádherné!" vypískla, otáčejíc hlavu ze strany na stranu. "Proč jsi mě sem nikdy nevzal, otče?"

Její otec si jen povzdechl. "Ino, neříkal jsem ti, že máš zůstat uvnitř, než dám rozkaz?"

"To bych tam byla celý život," vyplázla na něj jazyk a dál se kochala okolím.

Deidara na ní civěl s otevřenou pusou. Byla tak krásná. A byla mu tak podobná. Už to bylo hafo let, co ji viděl naposledy, ale poznal by ji okamžitě, kdekoli a kdykoli. Tipoval, že už jí mohlo táhnout na sedmnáct. Měl sto chutí si masku sundat. Ale udělat to nemohl. Všechno by tím zkazil.
Nikdo nemohl vědět, co Deidara právě prožíval. Jediný Itachi si všiml, že se mu jemně třesou dlaně. Čím to asi tak mohl být? Že by se zamiloval do té mladé dívky na první pohled? V hrudi ho píchl osten žárlivosti, který se snažil okamžitě potlačit. Ne, nic takového by se nestalo. Princezna Ino byla o dobrých osm let mladší než on sám. Spíš by mohl být její bratr, než její přítel.
Itachimu probleskla hlavou vzpomínka na nedávný rozhovor, který mezi ním a Deidarou proběhl. Mohl by být její bratr…


***


"Řekl jsem mu, ať zůstane sedět na prdeli," zamumlal nechápavě Hidan, když se se Sasorim objevil ve své kanceláři. "Kde jsou sakra všichni?"

Nechápal to, kam všichni doháje zmizeli? Že mu chtěl utéct ten blonďatej skrček, chápal, ale že i Uchiha a Pein?

"Třeba si jen někam odskočili," napadlo Sasoriho.

Z ničeho nic mu zeslábly nohy, a kdyby ho Hidan nezachytil, natáhl by se na zemi.

"Co je ti?" zeptal se velitel zděšeně.

Sasori se jen mírně pousmál. "Nejspíš jen reakce na ztrátu krve. To nic není, dej tomu pár hodin a bude mi líp."

Hidan se zamračil. "Doufám, že něco takového už nikdy neuděláš. Bylo to od tebe nezodpovědné. A navíc, k čemu by mi byl kus dřeva? Chci tě z masa a kostí."

Povzbudivě se na něj usmál. "Máš štěstí, že jsi pravák."

Sasori nakrčil obočí. "A proč jako?"

"No… Tvůj výkon práce nebude ničím ovlivněn," řekl a nenápadně uhnul pohledem.

"S tou rukou zvládnu úplně všechn-… Tak počkat," zarazil. "Ty úchyle, na co to sakra myslíš? Mělo mi být jasné, že ti půjde o tohle…"

Zasmál se a možná by ještě dodal něco dalšího, kdyby se v tu chvíli nezjevil Deidara s králem a s ostatními. Bělovlásek od svého milence urychleně odskočil. Hidan doufal, že si toho nikdo, zejména král, nevšiml.

"Inoichi!" vykřikl radostně a už se k němu hnal, aby ho mohl obejmout. Všichni se na něj udiveně dívali, on právě objímal krále? K podivu všech Yamanaka jeho objetí opětoval.

"Starý příteli," usmál se.

Jak by taky ne, když se právě po dlouhé době setkal se svým učitelem?

"A Ino! Z tebe ale vyrostla krásná dívka!" zhodnotil ji pohledem.

Blondýnka se pouze začervenala.

Deidara to celé zaraženě sledoval. "Svou povinnost jsem splnil. Teď si musím zařídit něco… osobního," řekl, a s tím se otočil a odešel, aniž by dal komukoli příležitost něco říct.


***


Jakmile se za ním zavřely dveře, zmoženě se opřel o zeď. To byla teda prekérní situace. Byl rád, že ho jeho otec nepoznal, ale stejně moc dobře věděl, že tu masku nebude moci nosit pořád. Jednou se to určitě stejně provalí. Jak se má v takové situaci zachovat?
A Itachi. Bylo dobře, že si ho vybral na místo po své levici. Tak nějak mu bylo jasné, že Pein moc diplomatických zkušeností nepobral. A Itachi přesně věděl, co má říct, když nastala nouze.
Itachi. Povzdechl si a složil hlavu do dlaní. Už ho to celé unavovalo. Jistě, velmi se na něj hněval a nebyl si jistý, jestli mu vůbec někdy odpustí… Ale když se na to celé díval s odstupem pár hodin, měl najednou pocit, že to, jak za ním Itachi přišel do jeho bytu, něco znamenalo. I ty jeho věčné povzbuzující pohledy, naopak naštvané a kárajícího pohledy věnované Yahikovi… A pak ta podpora.
Proč? Proč jeho život nebyl jednodušší? Kdyby nebyl Mutantem, bez veškerých schopností, žil by v klidu a míru jako obyčejný člověk.

V tu chvíli nevěděl, jestli dělá správně, ale chápal jednu věc. Po tom, co mu Sasori vmetl do tváře všechna ta obvinění, si to uvědomil. Měl by dospět, a nehledět na minulost. Nebo se o to aspoň pokusit.
Nohy ho samovolně nesly k místu, kam měl namířeno. Bylo tu něco… Něco, co mohl zařídit a někomu tím pomoci. Přiložil ruku ke snímači otisků.

"Deidara, Hlavní velitel vzdušných jednotek, Vyšší instruktor," promluvil ženský hlas skrz přístroj a jemu se o chvíli později otevřely dveře do obytné části pro výcvik speciálních jednotek.

Vstoupil dovnitř a po paměti hledal to správné číslo bytu.
Netrvalo dlouho a pokoj 513 se před ním zčista jasna zjevil. Neváhal a zaklepal.
Po deseti sekundách, se dveře otevřely.

"Hmm… Deidara… Co potřebujete?" zeptal se mladík ve dveřích.

Blonďák nad jeho drzostí, jen protočil očima. Ano, přesně proto s ním tak nerad jednal. Ale teď to bylo důležité.

"Musím s tebou mluvit. Je tu něco, co bys měl vědět."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jenny Jenny | Web | 19. ledna 2017 v 0:10 | Reagovat

awwwwwwwww *,* ano ano král být otec Deidíka a jeho jméno nebýt známo... ok! ;D Like xD
Kdy uteče s Itachim? Kdy že to adoptují to dítě, o kterém jsi mi říkala? x´D *neříkala, ale to nikdo nemusí vědět* xDD :3
Děsně úžasné *,* já tě žeru ségra *,* Ať zkoušky dobře dopadnou! :3 A já jdu spát xDDDD

2 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 19. ledna 2017 v 15:38 | Reagovat

boooze ja som to vedela vedela vedela, ze kral je jeho otec. ale nenapadlo by ma ze deiiou otec bude inoichi. neviem ale napadlo ma ci jeho otec nie je skôr minato 8-O  O_O . hmmm ale pride mi zvlastne ze podla vlasov ho nepoznal. ved kolko ludi, teda muzou ma dlhe blond vlasy. alebo mal dei masku na tvari a kapucnu na hlave????? noo kazdopadne je asi dobre ze o nom inoichi nevedel....asi by to nedopadlo dobre. a mozno je hnev iba na deiijovej strane, z matkinho nestastia, jeho "zbavenia sa" k vycviku, nezaujmu o neho samotneho, dei je proste citovo zraneny. proste ked ty niekto dookola vravy ze si nanic a netvot tak tomu nakoniec clovek aj uvery....je to proste veeelmi zlozite a mozno sa veeelmi mylim.uvidime no...hid ma s inoichim dobry priatelsky vztah.. co myslim ze prekvapilo vsetkych okolo ale najviac asi chudaka deiia. booze muselo byt pre neho neprijemne a tazke spravat sa akoby ho nepoznal, akoby sa nikdy nic nestalo.chudak dei. sasori sa zda deiiovy tak trochu vstupil do svedomia. uz teraz sa tesim na dalsi diel. som zvedava za kym isiel diel. ako to bude dalej s kralom, itachim a ako sa s tym vyrovna dei. som uz teraz zvedava :-D  O_O

3 Sakurako-neko Sakurako-neko | 19. ledna 2017 v 17:35 | Reagovat

Příjemné zpestření dlouhé cesty :-D  :-D  ino tam je taká sympatická ^^ ale stejne na to kral nakone prijde, ze vlastne mluvil se synem... a dost me zarazilo chování mezi králem a hidanem   8-O :-D
A vsadím se ze teď sel za sasukem kvuli itachimu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama