Obdaření 2 - 7

12. ledna 2017 v 0:00 | Majo |  Obdaření 2
Nechápu proč, ale psaní tohohle dílu mě převapivě dost bavilo :3 A to ani není ničím přelomový nebo tak :D Po dlouhé době jsem ho nenapsala za pět dvanáct :D
Ach, ty mezilidské vztahy...




Deidara si vypláchl pusu. Nebyly to ani dvě minuty, co se pozvracel Sasorimu v obýváku. S dovolením si vypůjčil jeho koupelnu, aby se dal trošičku dohromady. Obličej si opláchl studenou vodou a pořádně se nadechl. Doufal, že už to bude lepší. Ani se nenamáhal to po sobě uklízet, pomocí velmi chytrého udělátka poslal zprávu příslušným lidem. Ti se o to postarají.

Konečně vyšel z koupelny. Skrz dveře pracovny se ozývaly čvachtavé zvuky. Blonďák si musel dát ruku přes pusu, už zase se mu dělalo špatně. Nohy mu slábly a obličej zbledl, až pomalu zezelenal. Jestli něco nesnášel, byla to krev a ostatní s ní spojené nechutnosti. Jak mohl být takový idiot a nechat se přemluvit k něčemu takovému? Vždyť někomu právě usekl ruku! Ještě ke všemu svému nejlepšímu příteli!

Ztěžka se vypotácel ze Sasoriho bytu. Ani pomalu nevěděl, kam ho nosy nesou, a proto byl velice překvapený, když se objevil před Hidanovou kanceláří. Že by nějaké znamení z vyšší sféry?
Myšlenky se mu znovu stočily k tomu momentu, kdy krev vystříkla a přeseknutá ruka nad loktem se oddělila od kosti, a ztěžka dopadla na zem. O Deie se znovu pokoušely závratě. V uších mu hučelo a on se bál, že příští věc, kterou pobleje, budou dveře do velitelovy pracovny.

S pomocí boží rozpohyboval své zdřevěnělé nohy, a aniž by se obtěžoval klepáním, vešel přímo do kanceláře a vyrušil právě probíhající jednání. V pokoji byl nejenom Hidan, ale také Itachi a Yahiko, což mu momentálně bylo úplně ukradené.

Hidan při pohledu na zhrouceného blonďáka nakrčil obočí. "Potřebuješ něco, Deidaro?" zeptal se chladně.

Přeci jen se moc nepohodli, když se viděli naposledy

I Uchiha a Pein ho se zájmem pozorovali.

"J-já…" zamumlal, snaže se nevnímat hukot v uších. "J-jsem…"

"Děje se něco?" Hidan zpozorněl, něco očividně nebylo v pořádku.

Toto nebylo blondýnovo typické chování.

"U-usekl jsem S-Sasorimu ruku," vysypal ze sebe.

Ani nevěděl, proč mu to proboha všechno říká, ale něco mu říkalo, že je velmi pravděpodobné, že Sasori právě teď někde leží a umírá na ztrátu krve.

"Cože jsi?

"Nekecej blbosti, blondýno," protočil očima Pein.

Na nějaké výmysly nebyl zvědavý. Ale Hidan to jen tak za hlavu nehodil. Moc dobře věděl, co s jeho bývalým studentem dělá pohled na krev. A ten teď právě vypadal, že každou chvíli omdlí, nebo se pozvrací. Urychleně se postavil a chytil Deidaru za límec.
"COŽE jsi udělal?" zavrčel.

Jestli v tomhle stavu říkal, že Sasorimu usekl ruku, byla to nejspíš úplná pravda.

Blonďák se roztřásl po celém těle. "On-on to po mě c-chtěl," koktal.

Hidan s ním zacloumal. "A kdyby ti řekl, ať vyskočíš z okna, tak bys to taky udělal? Jsi úplný idiot!" zařval na něj. "Kde je? No tak kde je?"

"V-v pracovně," vydechl Deidara.

Jak s ním velitel takhle mával, bylo mu ještě daleko hůř.

"Jdu tam. A ty si dřepneš na zadek a počkáš tady, než se vrátím a roztrhám tě na kousíčky, rozumíš?" zařval mu přímo do obličeje a s pořádným prásknutím dveří se vypařil.

Deidara se div nesesypal na podlahu. Musel se přidržovat stolu, aby se dostal do velitelova křesla.
Itachi ho bedlivě skenoval pohledem, zatímco Pein jen vrtěl hlavou.

"Jsi vážně imbecil. Useknout mu ruku, no je to normální?" zachechtal se nahlas.

Itachi ho zpražil vzteklým pohledem. "Zmlkni."
***
Hidan pelášil co nejrychleji k Sasorimu, že skoro přerazil. Dveře od jeho bytu div nevykopl. Nakrčil nos, jak ucítil něco, co se dalo považovat za zbytky něčího oběda. To tam muselo zůstat po Deidarovi.
Pln strachu z toho, co ho v pracovně čeká, vstoupil. A proto byl velmi překvapený, když u stolu našel usmívajícího se Sasoriho. Když ho rudovlásek zahlédl, jeho úsměv o něco málo pohasl.
"Ach, Hidane… potřebuješ něco?" zeptal se nic neříkajícím tónem.
Velitel si ho prohlédl od hlavy až k patě. Při pohledu na obě dvě Sasoriho ruce se zarazil.
"Nene…" zamumlal. "Jenom jsem tě přišel zkontrolovat, jestli neděláš nějaké blbosti. Deidara se přiřítil do kanceláře úplně zelený s tím, že ti usekl ruku."
Donutil se se uchechnout. Měl pocit, že tam něco nehraje.
Přes Sasoriho obličej přejel temný stín, který téměř okamžitě zmizel. Hraně nakrčil obočí.
"To ti řekl? Taková blbost. Nic se nestalo, vidíš?" ukázal mu obě dvě své paže. "Jsem úplně v pořádku."
Nenápadně přitom použil tón, který naznačoval, že už může odejít.
Hidan se zamračil, ale nic neříkal. Otočil se a chystal se odejít, když periferním viděním zahlédl něco červeného na zemi pod Sasoriho stolem. Otočil se zpět, aby tu rudou skvrnu prozkoumal. V hrudi mu začal plápolat neutišitelný vztek. Rozešel se směrem ke svému vysněnému a surově ho popadl za obě dvě ruce. Jak předpokládal. Jedna dlaň byla na dotek hřejivá a velmi příjemná. A ta druhá? Už po prvním doteku poznal, že je na ní něco špatně. Přes Sasoriho protesty mu vykasal rukáv košile skoro až k rameni.
Děsem strnul na místě. Něco takového v životě nezahlédl. Na místě, kde paže přecházela v loket, na té levé byla pouze velmi čerstvá jizva, ještě potříštěná zaschlou krví. Od té oblasti dolů se táhlo něco, co vypadalo jako umělá ruka. A nejspíš ze dřeva.
Měl co dělat, aby rudovláskovi jednu nevrazil, ale se svou obří sílou by mu nejspíš urazil hlavu. A zranění bylo za tento den už víc než dost.
"Proč jsi to sakra udělal?" zasyčel.
Ačkoli by jiní čekali, že se bude Akasuna tvářit provinile a bude se velitelovu pohledu vyhýbat, díval se mu pevně a zpříma do očí.
"Proč? No proč asi…"
"Sasori já tě varuju. Momentálně nemám tu nejlepší náladu, nehraj si se mnou!"
Rudovlásek se zamračil. "Důvod se nezměnil. Jen využívám těch nejlepších prostředků, jak ti umožnit ten tvůj "čas" a neuschnout přitom stářím jako švestka."
"Většího idiota jsem neviděl. A to je co říct, když jsem vychovával Deidaru… Co sis sakra myslel?"
"Myslel jsem… Že po nějakém časem ve své funkci si třeba konečně pořídíš dítě! A pak začneš stárnout, pokud jsou teda pravda ty žvásty, kterými jsi nás krmil, když jsme byli děti."
Hidan měl co dělat, aby nevybuchl zlostí. "Nejsou to žvásty." Odsekl.
"Hm, opravdu? A na co teda čekáš?"
"Ty ses zbláznil! Co ode mě jako chceš? Abych si teď, během války, pořídil dítě? Když ho může každou chvíli někdo zabít?!"
"Ještě není válka…" namítl rudovlásek umanutě.
Hidan se krutě zasmál. "Jasně. Jenom to jde do sraček skoro od tý doby, co jsem nastoupil do funkce. Ale to nikdo z vás nemůže vědět, protože jsem se snažil, abyste i přes všechny ty hovna co se staly, měli aspoň trošku pohodový dospívání!"
"Jasně, takže je to vlastně moje chyba, že jsi lhář."
Bělovláskův pohled ztvrdl. "Víc rozmazlenýho fracka, než jsi ty, jsem neviděl," s tím se otočil a odešel.
Sasori stál na místě, jako by do něj právě uhodil blesk. Opravdu mu Hidan řekl, to co řekl? Otočil se zády ke dveřím, zíraje do stolu. Podíval se na svou novou ruku. Byla dokonalá, samozřejmě. Ale opravdu mu to za to stálo? Kousl se do rtu, jak se snažil zahnat slzy. Pár z nich si i přesto dokázaly prodrat cestu ven. Když se dveře znovu potichu otevřely, téměř to ani nezaznamenal. Teprve ve chvíli, kdy se okolo něj zezadu obmotaly dvě pevné ruce, pochopil, že se Hidan vrátil.
O milisekundu později byl vtažen do hřejivé náruče. "Už to nedělej," zašeptal mu Hidan do ucha a políbil ho do vlasů.
Sasori se do jeho náruče ještě více vtulil. Slzy pomalu opouštěly jeho oči a vpíjely se do Hidanova bílého trička.
"Šššš… Už bude dobře."
***
Uběhlo pár desítek minut a Deidarovi se konečně ulevilo. Možná to bylo tím, že už s ničím podobně nechutným pár okamžiků nepřišel do styku. Nebo, že by za to mohly ty Peinovi debilní řeči? Už ho začínal mít plné zuby, a to mohl v jeho blízkosti strávit pouze okolo dvaceti minut.
"No opravdu. Jaký bojovník se v dnešní době bojí krve? Vždycky jsem věděl, že jsi neschopný, ale tohle překračuje všechny hranice," opakoval stále dokola.
Naštěstí se Dei nenechal tentokrát tak snadno vytočit. Většinu času mu zabralo úsilí, dívat se všude jinde, jenom ne na Itachiho. A kde byl sakra ten Hidan? Docela dlouho mu to trvalo. Dei se zamračil, doufal, že se nestalo nic špatného.
"Jestli přemýšlíš nad Sasorim, tak ten už nejspíš natáhl brka," ušklíbl se Yahiko, ignoruje Itachiho rozzuřený pohled.
Deidara se na něj znuděně podíval. "Proč myslíš?"
"Však víš. Občas to krvácí, když ti někdo usekne ruku…" vysvětlil posměšně.
Dei se ale jen pousmál. "Není mrtvý. Poznal bych to."
A myslel to vážně. Opravdu by poznal, kdyby se Sasorim nebylo něco v pořádku. Ten člověk vždycky věděl, co dělá. A on mu věřil. I když to byla třeba taková blbost, jako nechat si useknout ruku. Nebo zamilovat se do velitele, třeba…
Z ničeho nic vběhla do místnosti udýchaná Konan. Yahiko se na židli okamžitě narovnal a nasadil téměř andělský úsměv na rtech.
"Kde je Hidan, sakra?" zavrčela jako kočka, aniž by se namáhala pozdravit.
Deidara pokrčil rameny. "Pryč. Ještě se nevrátil. Má něco… na vyřizování."
"Teď?" vykulila modrovláska oči. "Král právě dorazil, ksakru!"
Všichni v místnosti zkoprněli.
"To není dobré…" promluvil poprvé za tu celou dobu Itachi. "Co budeme dělat?"
Deidara si složil hlavu do dlaní. Tušil, co ho čeká, ale ještě se to pokusil nějak okecat. "Musíme počkat, než se vrátí."
Ale Konan nebyla blbá. "Tak to v žádném případě. Musí to převzít někdo jiný. Někdo, kdo má podobně vysokou hodnost."
Deidara se snažil co nejrychleji zvednout. "Jdu někoho sehnat." Vyhrkl a chystal se jí proklouznout, ale ona ho čapla za paži.
"Zapomeň. Pokud vím, jsi hlavní velitel vzdušných jednotek. A na shánění Kakuza není čas. Takže se toho ujmeš." Zavelela.
"V žádném případě nebudu…"
Ozvala se mlaskavá rána. "Probralo tě to?" ušklíbla se.
"Uvědomuješ si, že jsi právě dala facku svému nadřízenému?" nakrčil blonďák obočí.
Pein a Itachi celý střet v tichosti poslouchali. Nakonec ticho prolomil Uchiha. "Ty to zvládneš." Řekl svým tichým hlasem, ale Deidara ho i tak slyšel.
Překvapeně se na něj zadíval. Nešlo o to, že by to nezvládl po formální stránce. Tady šlo o tu osobní. Ale i tak to od něj bylo překvapivě milé.
Zhluboka se nadechl a v duchu Hidana proklel. Kde se sakra flákal? Roztřesenou rukou sáhl do ledvinkové brašny, kterou nosil stále u sebe, a vytáhl zvířecí ANBU masku.
"Vy dva jdete se mnou," promluvil konečně pevným vůdcovským hlasem, který používal jen málokdy.
Poté si nasadil masku na obličej a rozešel se směrem k východu z komplexu, přivítat krále. Někde v hloubi duše cítil, že toho ještě bude litovat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Haku Haku | 12. ledna 2017 v 0:36 | Reagovat

Juuuj, z takového nejdřív malého, vyděšeného Deíka se nám stal badass velitel :D :-D Bylo to suprový, teda až na tu Sasoriho stránku.. nevím, ale podle mě by si Hidan nikdy nepřál ''umělého'' Sasoriho i když by se tím stal nesmrtelným... Doufám že si to mezi sebou nějak urovnají a snad se trochu poposune i vztah mezi Deidarou a Itachim :-( Dost se na to těším.. :-D Snad tam nebude žádný velký zvrat jako v Zavržený, protože to jsem rozdýchával týden ._. :D Jako vždy - arigato :3

2 Sakurako-neko Sakurako-neko | 12. ledna 2017 v 7:43 | Reagovat

Ja myslím ze vím proč se hidan asi zdržel :-D  :-D  muhehe
Ale u toho deidary jsem umirala :D usekl jsem sasorim ruku :D  :D  takové uklidňující prohlášení :-D
Tak schválně jak asi zvládne setkání s králem,  držím mu palce ^^

3 Ivana-chan Ivana-chan | E-mail | 12. ledna 2017 v 20:14 | Reagovat

Boooooze..... Poprvé chudak sasori, chcel byť čo najdlhšie so svojou láskou a bol ochotný podstúpiť bolesť a stat sa babkou a podruhe chudak dei, najskôr samotná krv, potom nastávy hidan,rypaci pein a akoby toho nebolo dosť ešte musí privítať kráľa,svojho otca.... Boooooze som zvedavá ako toto dopadne..Už teraz sa teším na ďalší diel.drzim deijova palce,snáď to zvadne

4 Ivana-chan Ivana-chan | E-mail | 12. ledna 2017 v 20:14 | Reagovat

Boooooze..... Poprvé chudak sasori, chcel byť čo najdlhšie so svojou láskou a bol ochotný podstúpiť bolesť a stat sa babkou a podruhe chudak dei, najskôr samotná krv, potom nastávy hidan,rypaci pein a akoby toho nebolo dosť ešte musí privítať kráľa,svojho otca.... Boooooze som zvedavá ako toto dopadne..Už teraz sa teším na ďalší diel.drzim deijova palce,snáď to zvládne

5 Jenny Jenny | Web | 12. ledna 2017 v 20:31 | Reagovat

Úžasné *,* Dei vypadá že bude velet x´DDDD určitě zazáří ;D
Chci další krev sestři... co tahle noha? Pro tentokrát? Co? Co? Ne? Tak ne... T,T snaha byla... T,T

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama