Dějství II. - I need you - 1

30. ledna 2017 v 0:00 | Jenny & Majo |  Hate, Need, Love
Viii :3 Už pár týdnů čekám na to, až budeme moci vydat první kapitolu Need. A ten den nastal právě dnes!
Vážně mám z Need hodně dobrý pocit, myslím, že si s Jenny vedeme opravdu dobře. (samochvála, proč ne :D)
Ale teď k věci!


Pár: SasuNaru
Prostředí: alternativní svět
žánr: drama, v této části hodně, hodně, hodně deprese, prvky parodie stále zůstávají :D
Hlavní postavy: Sasuke, Naruto
Vedlejší postavy: Fugaku, Itachi, Gaara, služebná č. 1 a 2
Psáno s: Jenny

A teď už první kapitolka :3



"C-Cože?" Uzumaki seděl v černém, velkém křesle, do kterého si přál se vcucnout a už nikdy nevyjít. Dobře, do reality se navrátil rychleji, než být probuzen fackou. "Omlouvám se, ale mohl byste zopakovat vaše slova?"
Muž, sedící naproti Narutovi, nakřivil nos. Netušil, že jeho nabídka tohoto mladíka vykolejí a už vůbec, že se bude muset opakovat. On se nikdy neopakoval. Nikdy! "Samozřejmě za to zaplatím. O odměny se nestarejte, pane Uzumaki," ujišťoval ho.
"Já…," tohle si nedovedl představit. Nemohl! Tohle ne!
"Žádám vás. Nikdo z mých lidí nemá s mým synem trpělivosti, jako vy. Pod jeho dohledem jste vydržel nejdéle," Naruto viděl svého šéfa poprvé v tak citovém rozpoložení. "Je to už dva týdny. Můj mladší syn nevychází z pokoje. Odmítá chodit do firmy a to má na jeho místo špatný dopad. Musíte ho postavit na nohy, pane Uzumaki. Nežádám moc."
"Máte špatného člověka."
"Obávám se, že toho dobrého," zastavil Naruta ve snaze se postavit se a odkráčet. "Od služebných jsem se doslechl, že opakuje stále dokola vaše jméno. Omlouvá se vám. Stále dokola. Sice nevím, jak mizerně se musel chovat ke svému asistentovi, že cítí takovou vinu, ale pokud je to pravda, přál bych si, abyste dostal šanci slyšet jeho omluvu osobně."
"Ne," Naruto věděl, o co tu šlo. "Jen chcete, aby se cítil lépe. Ale co já?!" Pozdě si uvědomil, na koho tady zvyšoval hlas. "O-Omlouvám se," pokorně se uklonil. Skousl si ret a přemýšlel, jak z toho přání vycouvat. "Pane. S omluvou, nebo bez, nejsem ten, kdo by se mohl o vašeho syna starat. Už v práci s ním trávím více času, než dovedu snést. Ještě se nastěhovat do vašeho domu? Být mu nablízku a hlídat ho dvacet čtyři hodin denně? Při vší úctě, tohle nezvládnu."
Fugaku se zatvářil zklamaně. "Můj syn… co tak závažného mohl provést muži, jako jste právě vy?"
Naruto zakroutil hlavou. "Jsou to staré rány, pane, které bych nerad rozebíral. A pokud jsme už skončili-"
"Zvažte mou nabídku. Kde se vám naskytne tolik peněz a výhod?"
"Lituji," poslední slovo odmítnutí. Naruto odstrčil obálku se zálohou po stole dál od sebe.
"Nemůžu přijmout."
"A kdyby si to přál můj syn?"
"Prosím?"
"Můj syn. Kdyby vás doporučil právě on, přijal byste?"
Naruto chvíli nechápal. Tenhle rozhovor byl opravdu zajímavý. A když poslouchal dál, dozvěděl se, že to byl právě Itachi Uchiha, kdo Naruta doporučil, jako toho nejlepšího z nejlepších, který by na jeho brášku dovedl správně dohlédnout.
"Omluvte mě, prosím," šokován touhle skutečností ještě slíbil, že si nechá šéfovu nabídku projít hlavou. Nakonec si to namířil do kanceláře člověka, který ho doporučil na místo, které pro něj bylo peklem. Rozhořčen touhle zprávou zapomínal své místo. Nedělalo mu problém rozrazit dveře a ještě v nich zařvat na plné kolo: "Kdo si myslíte, že jste, že můžete rozhodovat za druhé?!" Pokoušel se vyventilovat stres a napětí ve svém těle. Cítil se zrazen a podveden.
Sasuke byl tím, kdo ho zranil. A teď měl nabídku jít zpět na to místo plných nehezkých vzpomínek a ke všemu se starat o svého nadřízeného, který ho dohnal na psychiatrii.
"Kdo jste, pane Uchiho, že tohle děláte slušným lidem, jako jsem já? Uvědomujete si vůbec, co jste udělal?!" Rozhořčení na sobě nechával velmi dobře znát. Byl zklamaný. Opět a zase byl podveden.


Itachi, Fugakův starší syn, moc dobře tušil, že nějaká takováto situace může, v blízké době nastat. Nad svým správným očekáváním se musel pousmát.
"Naruto, vítej." pravil velmi klidným a milým hlasem. "Copak bys potřeboval v tento krásný den?" zeptal se s nadějí, že v Uzumakim probudí pohodovou náladu.
Blonďákovi div necuklo oko vzteky. "Oba dva moc dobře víme, že jste inteligentní člověk, Itachi, tak ze sebe laskavě nedělejte idiota." zavrčel.
Starší z mužů se ve svém křesle dotčeně narovnal. Takhle s ním nikdy nikdo nemluvil. Kam sakra zmizel ten nesmělý a bojácný Naruto, kterému dělal před dvěma týdny doprovod na firemní akci?
"Dobrá." na Itachiho čele se objevila drobná vráska, která o sobě dávala vědět pokaždé, když Itachi přemýšlel. "Víš, Naruto," začal s vysvětlováním, ",možná o sobě tvrdíš, jak mého bratra nenávidíš, ale já vím, že opak je pravdou." řekl.
Naruto měl nutkání se ušklíbnout. "Ano? A jak jste na to přišel?"
Itachi se tentokrát pousmál. "Jednoduše. Ten večer, kdy se Sasuke psychicky zhroutil, nebyl nikdo, ani můj otec, tak otřesený, jako právě ty." úsměv na jeho tváři zračil, jak je se svou dedukcí naprosto spokojený. "Můj bratr tě má velmi rád, myslím. Jinak si nedovedu vysvětlit, proč na něj ten náš malý polibek tak špatně působil." mrkl na Naruta.
Na to neměl Uzumaki co říct. "Já vašeho bratra nenávidím."
"Naruto… Nevím sice, z jakého důvodu ses u nás nechal zaměstnat, ale jedno je mi jasné - musel jsi vědět, že tu na Sasukeho narazíš. Když se nad tím zamyslím, začalo se od tvého nástupu dít spoustu zvláštních věcí…"
"Nevím sice, na co narážíte, ale není nic, čím byste mě přesvědčil." zamračil se Naruto.
Itachiho ústa se roztáhla do širokého úsměvu. "Och, opravdu? Myslím, že mého otce by pár věcí mohlo zajímat. Tvůj zfalšovaný vysokoškolský titul, například." řekl, a sledoval, jak Naruto ztrácí v obličeji veškerou barvu. "A co teprve pokus o sebevraždu, a dva půlroční záznamy v psychiatrické léčebně?"
Uzumaki silně stiskl zuby, až to zaskřípalo. "Rozhodl jste se mě vydírat? To není od muže vašeho postavení to nejlepší pro kariéru." zaprskal Naruto, v tu chvíli dost podobný vzteklé kočce.
Ale černovlásek se jen zasmál. "Kariéru sem nepleť, s tou to nemá nic společného. Jde mi pouze a jen o Sasukeho. Tak co, jaká bude tvá odpověď?" usmál se jako měsíček nad hnojem.
Dlouhou chvíli bylo ticho, jen na sebe hleděli.
"Fajn." vydechl nakonec odevzdaně Naruto. "Ale jen na zkoušku. Když zjistím, že to s ním nejde vydržet, okamžitě končím."
"Výborně. Tvým hlavním úkolem bude, ho postavit na nohy. Úplně zdravého, nejlépe."
"To jsem pochopil. Ale jedno mi vysvětlete. Proč se tolik snažíte dát ho do pořádku, kdybyste se mohl hned chopit funkce generálního ředitele, bez jakýchkoli překážek?" vyslovil otázku, nad kterou už nějakou chvíli přemýšlel.
V Itachiho obličeji se objevil zvláštní výraz. "Je to můj malý bráška. A stejně jako já, má na tuto funkci nárok. Nechci se jí zhostit, jako nějaký tyran, v době, kdy Sasuke není úplně v pořádku. Je to nečestné." vysvětlil.
Naruto kývl na znamení, že chápe, ale o Itachiho cti si myslel své. "Co teď?"
"Teď? Měl bys jít domů balit. Stěhuješ se." mrkl na něj Itachi.


Naruto, jako zázrakem, poslechl. Nemělo cenu Itachiho přesvědčovat, když měl tolik kostlivců vytažených z Narutovy skříně. Než za sebou zavřel dveře pracovny, musel se zeptat: "A je to vážně nutné?"
"Co přesně?"
"Že to musím být právě já."
Itachi naznačil letmý úsměv. Zrak odvrátil z papírů zpět na Naruta, který k němu stál zády. "Je to skvělá příležitost se udobřit."
"To se nikdy nestane," zašeptal Uzumaki chladným hlasem, pak už zavřel dveře a odešel z firmy domů. Měl povoleno odejít, tak tedy šel.

Doma seděl u otevřeného kufru přes dvě hodiny. Skříň byla vybělená a jeho pomněnkové oči hleděly na oblečení a nutné věci k přežití, nabalené ve stále otevřeném kufru, ponechaném na posteli. "Co teď budu dělat? Nemůžu se tam vrátit," roztřásly se mu dlaně pokaždé, když měl odvahu zavazadlo zapnout a vykročit směrem ke svému úkolu.
Trvalo další hodinu, než se dobelhal před panelový dům, ve kterém bydlel. "Tak jo, jsem venku, teď už musím jít," zklamaný sám ze sebe, že si nedával větší pozor před Itachim, odešel na autobusovou zastávku. Stmívalo se a sídlo Uchihů stálo v modernější části města, půl hodiny dopravním prostředkem.
Jako zakořeněný strom, už nějakou chvíli, postával u velkých vrat, s nataženým prstem u zvonku. "Vůbec se to tu nezměnilo," hlesl tiše. Vzpomněl si, že posledně byla brána otevřená, proto mohl zazvonit až u velkých vchodových dveří.
Narutův prst nakonec zmáčkl zvonek, aniž by byl na setkání se Sasukem stále připravený. Bál se, v jakém stavu ho uvidí. A tenhle děs byl větší, než fakt, že se chystal vejít na tohle zapeklité místo.
"Přejete si?" Jen, co se ozval hlas ze zvonku, se snažil Naruto uklidnit splašeně bijící srdce.
"J-Jsem Uzumaki Naruto. Byl jsem pověřen, jako pomoc-"

"Pojďte dál," více nepotřebovali slyšet. Brána se automaticky otevřela. Naruto se loudavým krokem rozešel až ke dveřím domu. Nečekal, že mají i služebnictvo. Minule je musel Sasuke poslat domů.

"Jste očekáván," příjemná služebná pustila mladého muže dovnitř. "Vezmu vám zavazadlo do vašeho pokoje, pane," nabídla se. Naruto už před nějakou chvíli oněměl, proto ani neodporoval. Vše tu bylo stejné. Nic se nezměnilo.
Aby zahnal hrozné myšlenky na to, co se tady před léty událo, potřeboval rozptýlení. "Kde najdu Sasukeho?" Šel rovnou k věci. Rozhodl se začít už dnes, aby ho mohl mít z krku co nejdříve.
"Odpočívá ve svém pokoji. Tudy," žena ponechala kufr u dveří. Jejím hlavnějším úkolem bylo zavést Uzumakiho za mladým pánem. "Jeho pokoj," zastavila se u posledních dveří chodby ve druhém patře.
"Děkuji."
"Budu dole, kdybyste cokoliv potřeboval. Až skončíte, vyhledejte mne, ukážu vám pokoj," žena se otočila na podpatku a odkráčela dělat svou práci. Za to Naruto zůstal stát u dřevěných dveří, snažíc se sesbírat odvahu vejít. Dveře byly ze stejného materiálu, jako v práci, až na menší detail - nebyly křídlové, ale obyčejné a tak nějak skromné.

































 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 30. ledna 2017 v 17:23 | Reagovat

boooze uz teraz som zvedava na dalsi diel. som napnuta ako budu na seba reagovat. boooze chudaci. rychlo rychlo dalsi diel

2 Tara Tara | Web | 30. ledna 2017 v 21:04 | Reagovat

no jsme zvědavá jak bude Sasu reagovat až mu tam nakráčí Naruto :)

3 Majo Majo | Web | 30. ledna 2017 v 21:44 | Reagovat

[1]: Děkuji Ivi, komentář od tebe vždycky potěší :3 no máš se na to čekat :3

[2]: vždycky nám s Jenny udělá radost, když nás začne číst někdo další :3 jak jsem psala, máte se na co těšit :) a nezoufej že se kluci chovají jinak než jsi zvyklá, jedná se o drama s prvky parodie, čehož už sis ale asi všimla :D Děkujeme za komentář :3

4 Haku Haku | 31. ledna 2017 v 1:15 | Reagovat

Jaj.. ? Jakto že má Naru zlou minulost úplně stejnou jako já? Nom... Díl byl úžasný, moc se těším na další :-)

5 sakurako-neko sakurako-neko | Web | 31. ledna 2017 v 18:57 | Reagovat

Chudák Naru, takhle ho vydírat :D  :D  ale upřímně se z jeho zoufalství docela těším xD Protože být v jednom domě s Uchihy, to si ještě chlapec určitě užije :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama