Vyberte nadcházející povídky! :3

Krev zmizelého vyjde ve čtvrtek odpoledne



Dějství I. - I hate you - 7

16. ledna 2017 v 0:37 | Jenny & Majo |  Hate, Need, Love
Ehm... Uhm.. No trošku jsem to zapomněla přednastavit, nějak nemám pojem co je za den, když nechodím do školy, a jen dřepím a učím se... Nebo čumím na Durararu :3 :D
Takže Gomene :D
Předposlendí díl I hate you




Podíval se na hodinky. Tři minuty! Tři! To nemohl stihnout, ani kdyby dostal turbo do své famózní zadnice. Zanaříkal si sám pro sebe. To zase bude peklo na zemi!
Mohl si právě začít vybírat rakev? Kéž by byla alespoň modrá, jako jeho oči. Ale ne tak pochmurná, jako jeho stoupající zoufalství.
Naruto vběhl do dveří obrovské firmy. Mávnutím ruky pozdravil recepčního Iruku. Opět pohled na ty zapeklité hodinky. Dobře, teď už mírně panikařil. Pět minut zpoždění! Zastavil se v dalším kroku, když si uvědomil, že schody tady nebudou nejlepším řešením.
"Musíš, musíš," povzdechl si a s hlubokým sebezapřením přivolal výtah. Pokud nebude na svém místě včas, mohli by ho vyrazit!
Se Sasukeho náladou zrovna tak!
Dva kroky stačily do té bedny z kovu. Zmáčkl poslední patro. Zavřel oči a snažil se myslet na něco jiného.
Sasuke mu běhal hlavou pořád a neustále. Ano, neustále! Choval se v poslední době tak… tak… jak vlastně? Zvláštně? Blbě? Podezřele? "Doufám, že to není kvůli tomu večírku," skousl si už tak pokousaný ret. Co jiného dělat, když je člověk v nervózní situaci? A že Naruto se v ní topil už několik dní. A úplně sám. Bez povšimnutí okolí.
Konečně se ta bedna s přivítacím tónem otevřela. Se srdcem až v krku zhluboka vydýchával. Neměl by tak běhat. Už nebyl nejmladší!
"Ou! S-Sasuke… já…já," jak to vysvětlit? Osm minut přesáhl. Osm! A už slyšel ta slova: Uzumaki… ven! O tuhle práci ale přijít nechtěl. Nechtěl! Ani nemohl.
"Hm?" Zaujatě zdvihl oči k hranatým hodinám. Bylo to zajímavé shledání uprostřed dlouhé chodby.
"V-Vysvětlím to! Autobus měl zpoždění, byla tam zácpa a já-"
"Práci máš na stole. Do oběda ať je hotová," vyslovil klidně. Ten klid opravdu mrazil. Nehorázně.
Přikývl. To bylo všechno? Nedostane padáka? Uf! Šťastný to den.
"Uzumaki?" Naruto přísahal, že se mladšímu z Uchihů právě podlomil hlas. "Jsi už… no… však víš… v pořádku?" A to měl být pokus o co?
Naruto na něj déle jak pět sekund zíral, jako na svaté zjevení. Měl nutkání říct: "kdo jsi a co jsi udělal se Sasukem?!" nebo by možná znělo lépe: "a ty? Ty se necítíš nemocný?" Nechtěl, aby to vyznělo jako rýpání do Sasukeho majestátní osoby. V hlase na to měl až moc starostlivosti a šoku. Tak snad mu odpustí… ale vlastně neměl co. Mlčel. Zarytě. Své myšlenky si zavčasu uskromnil a nechal nevyřčené.
Sasuke neměl odvahu přelomit to trapné ticho, které mezi šéfem a sekretářkou nastalo. Odešel tedy, bez jediného slovíčka, s šedou složkou v rukách, na plánované jednání. Ale jedno přece jen řekl. I když ne nahlas. Narutovi, pár sekund po epickém Sasukeho odchodu, přišla zpráva na mobil, která mu doslova vyrazila dech: "pro příště se snaž přijít včas. Bál jsem se."
A pak přišlo to náhlé uvědomění. "Kde jsi sebral moje číslo, ty jeden nevychovaný syčáku?" Jemně se pousmál, i když tohle své gesto ani trochu nevnímal.


Neměl co dělat. Tak to bývá, když se neflákáte, a snažíte se dodělat svou práci co nejdříve. A přesně to se mu povedlo. Odeslal vypracované dokumenty svému otci ještě před uzávěrkou. Doufal, že k tomu Fugaku přihlídne, až si bude vybírat vhodného adepta na místo generálního ředitele, mezi ním a jeho mladším nezodpovědným bratrem, za kterého všechnu práci dělal Naruto.
Naruto. Znal toho muže, od dětství se vůbec nezměnil. Sice si na něj nejdřív nemohl vzpomenout, ale po pár týdnech, co Naruto strávil v jejich rodinné firmě, Itachimu došlo, že ten blonďáček je tím roztomilým chlapcem ze Sasukeho období dospívání. Tím, kterému mladší Uchiha tak moc ublížil.
Ale divil se mu. Musel ho nesnášet, a stejně se rozhodl jít na pohovor do této firmy. A teď dělal přímo pod ním.
Proklepl si ho. Zavolal na pár míst, zkontaktoval pár přátel na vysokých pozicích, a Narutova veškerá tajemství byla na světě. Otec o nich určitě nevěděl, jinak by ho vůbec nezaměstnal.
Naruto a Sasuke vlastně nebyli tak úplně rozdílní. Oba dva si prošli těžkou situací, a Jashin ví, kdo z nich na tom byl hůř.
Doufal, že si bráška vzal jejich dopolední rozhovor k srdci. A teď měl moře času to zjistit.
Odešel ze své skromné kanceláře. Ještě se zastavil u své sekretářky Ino s tím, že už může jít domů. Pak vyrazil do křídla budovy, podléhajícímu Sasukemu. Prošel dlouhou chodbou a zarazil se až před menší pracovnou. Postavil se za sloup, aby nebyl vidět.
Byl opravdu roztomilý. Mladý Uzumaki seděl za svým pracovním stolem a něco ťukal do počítače. Itachi ho pozoroval s mírným úsměvem na rtech. Měl pro blonďáky opravdu slabost. Žádný člověk s blonďatými vlasy, pracující v této firmě, mu neunikl. Někteří to vzali dobře, jako jeho sekretářka. Někteří špatně, jako ten otravný Deidara, který za ním pořád dolézal.
U Naruta by to bylo jiné. Možná by ho ani neodkopl. Opravdu se mu líbil.
Rozhodl se opustit svůj úkryt za sloupem a vyrazil přímo k Narutovi.
"Ahoj." usmál se na Sasukeho sekretářku. Uzumaki zvedl hlavu. Vypadal už docela zdravě, jediné, co prozrazovalo jeho nedávnou nemoc, byly fialové kruhy pod jeho nádherně nebesky modrýma očima.
"Uhm… Dobrý den." pozdravil. Bylo vidět, že je z něj celý nesvůj. Reagoval tak od samého začátku, co se znali.
"Vidím, že už je ti lépe. Je dobře, že Sasuke poslechl mou radu a nechal tě pár dní doma. Bál jsem se o tebe." mrkl na Uzumakiho. Ten se akorát začervenal, a vypadalo to, že se na chvíli zamyslel. Nad čím asi? "Přišel jsem si pro svou odpověď…"
"Uhm, odpověď?" nechápal.
"Ta firemní akce…" napověděl mu Itachi. V tu chvíli se Narutovy oči zableskly poznáním, a ještě něčím, co jindy znalý Uchiha starší nedokázal identifikovat.
"Jo tohle… No… já nevím, já-"
"Nemusíš se ničeho bát. Je to jen menší firemní záležitost. Pokud se bojíš, že by mohly vzniknout nějaké fámy, tak je to zbytečné. Jsme rodinná firma." nasadil milou grimasu, a doufal, že Naruta uklidní. Chvíli sledoval jeho tvář, jak se měnila v závislosti na blonďáčkových pocitech.
"Fajn." vydechl nakonec Naruto. A Itachi věděl, že má vyhráno. Teď už záleželo jen na Sasukem.
Jako by to přivolal, v tu chvíli se otevřely Sasukeho oblíbené honosné dveře, ze kterých vypadla Sasukeho rozcuchaná hlava. Vypadal docela unaveně, nejspíš konečně začal pracovat, a poznal, jaká je to fuška. Itachi se nad tou myšlenkou musel ušklíbnout.
"O čem se bavíte?" zeptal se drze Sasuke a zamračil se.
"Naruto mi právě odsouhlasil, že mě doprovodí na páteční firemní večírek." usmál se Itachi jak měsíček nad hnojem, a s potěšením sledoval, jak se Sasuke čím dál tím víc mračí.
"Půjdeš se zaměstnancem? To se nehodí…" odfrkl si černovlásek pochybovačně, ale Itachi jeho pravé pocity moc dobře znal.
"To mi vůbec nevadí, když mě bude doprovázet někdo tak půvabný, jako tady Naruto." zasmál se. "Tak se uvidíme v pátek." mrkl ještě naposledy na Naruta Itachi, než se otočil a odešel.
"Vím, o co se snažíš, Itachi, a říkám ti předem, přestaň s tím!" zařval na něj ještě Sasuke, ale to už Itachiho záda zmizela.
Sasuke byl vzteky bez sebe. Co to sakra mělo znamenat?! A co ten dopolední rozhovor? To si to Itachi zase rozmyslel?!
I on se chystal zmizet ve své kanceláři, když si všiml Narutova nechápavého výrazu.
"Dej si na něj pozor, Uzumaki." zabručel a zabouchl za sebou své milované dveře.




Usedl zpět za pracovní stůl. Ne, že by měl náladu na práci, ale v momentální krizi to byla jediná kamarádka, díky které nemusel myslet na nic jiného. Strach o Naruta stoupal s Itachiho pozvánkou na tu zatracenou akci.
Sasuke se nemohl zbavit pocitu, že Itachi myslel svá slova vážně. Pokud bylo pravdou, co mu vpálil do tváře a Naruta si ukradne na svou stranu, zůstane při Sasukeho boku leda tak prázdno.
Hluboce se nadechl, po chvíli vydechl. Začal přemýšlet. S úsměvem se dostal ke vzpomínce, kdy ještě nedávno došel do své kanceláře a malý kus podlahy, rovnou u dveří, byl navoskovaný natolik, až hodil držku na zem. Věděl, že za pokusy ho ztrapnit, nebo zařídit, aby přišel pozdě, jakékoliv problémy, které se mu kdy staly, za vším byla jeho sekretářka.
Hrál jeho hru, a i před Narutem dělal, že o něm neměl sebemenší tušení. Bavilo ho hrát s ním tyto hry. Bavilo ho vidět Naruta, jak si myslel, že má navrch. Sasuke ale nebyl taková lama, aby nevěděl odkud vítr, po celou tu dobu, vane.
A teď? Od doby, co Uzumaki lítal v oblacích a byl opravdu mimo - od doby co poznal Itachiho - bylo ticho po pěšině. Sasukemu chyběly nějaké ty nesmyslné, průhledné léčky, které začínal v poslední době brát jako zpříjemnění nudného dne. Ale žádné se už dlouho neobjevily. A Naruto se choval opravdu uvolněněji, smířeněji. Chybělo mu, jak se vždy, při pohledu na jeho jemnou, bledou tvář, čertil.
Byly tu první prvky žárlivosti. Vidět, jak se Naruto tváří v Itachiho společnosti, ho tížilo. Už to bylo hodně dávno, co se takhle díval jenom na něj. A on hlupák si těch pohledů nevážil!
Skousl si ret. "Musím toho moulu přimět zůstat na mé straně," zamračil se do stěny před sebou. "Naruto je moje, MOJE, jenom moje sekretářka a ani ty mi ho nevezmeš, Itachi," představoval si, že stěna, do které pohledem propaloval díru, byla jeho bratr. Hlavou mu lítaly všemožné plány, jak se Itachiho zbavit. Naplánovaný únos, nebo zařídit, aby dostal padáka, najít mu holku… pokud možno blondýnu.
"Proč to musel být zrovna Naruto, ty ubohý hajzle?! Já ho viděl první! První!" Vztekal se jako malý rozmazlený chlapeček, který pod Vánočním stromečkem nenašel očekávané dárky.
Z plánu zničit život svému bratru přešel na způsob, jak na Naruta zapůsobit. Ve vzduchu šla cítit právě začínající bratrská válka o jednu lidskou bytost. Vstal od stolu. "Takhle to nenechám!" Pronesl hrdě, ale pak jeho zadek spadl zpět do vyhřátého křesla. "Ale co mám dělat?" Byl v koncích. U nikoho se nikdy nemusel snažit. To každý se snažil místo něj.
Předtím Naruto, pak Temari, nechť je jí zem, pro její blbost, lehká. A jak tak uvažoval, u Gaary si dokonce ani nemuseli říct, jak to mezi nimi bude - jednoduše šli, bez zbytečných řečí, na věc. Bylo to jen o sexu. A i to, se smrtí Temari, pominulo.
A teď se karty obrátily. Sasuke cítil, že něco, co patřilo jen jemu, bylo v ohrožení. Nemohl to dostat nikdo další! Poprvé se musel snažit projevit snahu.
Ale jak se něco také dělá?
Nezbývalo, než se snížit na úroveň zoufalého chudáka. V pracovní době si zapnul internet. Chvíli uvažoval, než do vyhledavače napsal dva prostá slova, která ho, jako jediná, napadla: "Jak zapůsobit."
Předčítal si všemožné rady zhruba tři minuty, než se dostal k větám o lásce a zamilování. "Ani omylem! Jen nechci, aby se díval na jiného," nakřivil nos. "Láska to není! Slyšíš!" Celý zmatený popadl monitor do dlaní a začal s ním třepat všemi směry v přívalu ještě většího zoufalství. Jako by mu ten chudák počítač mohl odpovědět…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sakurako-neko sakurako-neko | Web | 16. ledna 2017 v 22:11 | Reagovat

Prý láska to není :D  :D  :D  Tak náš Sasan žárlí, to je sladké :-D  Už jenom aby to Naruto ocenil ^^ no ale ten néé, on si jde na RANDE s Itachim... -.- Si ze mě dělá prdel?! xD Jako toto se dělá?! Nedělá! :D
Ženy... ať na něj Itan nešahá, to může jenom Sasu! >_<

2 Haku Haku | 17. ledna 2017 v 0:36 | Reagovat

Arigato <3 boží dílec :-)

3 Ivana-chan Ivana-chan | E-mail | 17. ledna 2017 v 15:34 | Reagovat

Nooo tak to som zvedavá ako toto dopadne. prikláňam sa k saku, sasu má Naruta rád , eeeem teda žiarli ale neprizná že ho miluje. až záujem brata to v ňom prebudil..aaalebo mu ide iba o to aby iti nezískal to čo mal a odkopol on. Aby brat nebol pre Naruta ten hlavný keď miloval jeho. Aby itachi nebol znovu ten dobrý a aby nevyhral...... Už teraz sa teším na ďalší diel

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama