Dějství I. - I hate you - 6

9. ledna 2017 v 0:00 | Jenny & Majo |  Hate, Need, Love
Děkujeme s Jenny za všechny komentáře, které nám zde u každé kapitoly zanecháte :3 Dělají nám obrovskou radost :3




Bylo k ničemu si namlouvat, že mu byl Naruto tak u prdele, jak to na první pohled vypadalo. Měl v sobě ten vzdálený hlásek, který se k Uzumakimu vracel od chvíle, co se objevil po těch letech, před těma chladnýma očima.
Byly to dva dny, kdy si Naruto spletl silné prášky s bonbony, které nadělaly v jeho chování neplechu. I dnes přišel do práce, jako klubíčko neštěstí. Kruhy pod očima, s kůží takřka zelenou, a to Sasuke nepočítal, kolikrát odbíhával na záchody, v přívalu střevních potížích.

Fajn, dobře. Počítal. Kdykoliv slyšel za svými zdmi brutálně rychlé kroky, udělal si na papírek čárku. "To už je dneska po šesté a to je v práci jen tři hodiny," Sasuke nechal Naruta, ať se vytrestá za krádež prášků, bez jakékoli pomoci.
Nehodlal mu pomáhat. Jeho blbost, že se cítil špatně. A také jeho blbost, že si nechtěl dát pohov a zůstat doma. Ach, pravda, ještě byl v tříměsíční záuční době, nemocenská se nepovolovala. Jaká to škoda.
Sasuke byl dosti líný, aby přešel ke dveřím, otevřel je a řekl Narutovi, co potřeboval, proto začala Narutovi na stole vyzvánět pevná linka, kterou nezvedal. "Uzumaki," zavrčel s protočením očí. Proč ho musí nutit vstávat, když se mu sedělo tak dobře?
Překvapením pro mladého Uchihu bylo, že kancelář byla prázdná. "Pořád blije?" Zamrkal nechápavě. Nic zvláštního, při vzpomínce, jak prášky užíval poprvé on. Byl na tom znatelně hůř. Organismus si naštěstí, po čase, zvykl.
Když konečně přepral své svědomí a chtěl se jít po něm podívat, uviděl, že se konečně vracel. Podepíral ho vysoký, svalnatý Itachi, který Naruta potkal před deseti minutami na chodbě.
"Tahle se staráš o své zaměstnance?" Probodl okamžitě mladšího Uchihu pohledem
Sasuke zaujal postoj nafrněného dominantního muže. "A co mám dělat? Měl zůstat doma. Za jeho tvrdohlavost nemůžu," přece se tu teď nebudou hádat!

Naruto se napřímil a odlepil se z Itachiho náruče. "Děkuji," usmál se. "Jdu dodělat svou práci," koukl na Sasuke. Dnes byl nepoužitelný, stejně jako včera.
Celkem ho trápilo, že ať už to byl Sasuke, nebo někdo jiný, zdržoval od práce. A to by se dít nemělo.
Itachi zakroutil nad Sasukem hlavou.
On opravdu nechal Naruta dobelhat se za svůj stoleček na chodbě a pustit se do práce? V tomto stavu? To nemyslel vážně!
"Sasuke, jednou zůstaneš sám. Od všech opuštěný," jeho malý bráška ho dočista štval. Itachi měl svou sekretářku tak akorát na papírování a ne na věci, jako jeho mladší bratr. A když už, uměl se o svou sekretářku dobře postarat. "Přines mu alespoň něco na zklidnění. Je to tvůj podřízený, tak se o něj postarej, než to udělám za tebe," fakt, že se Itachimu blonďáček od prvního pohledu zamlouval, nezapřel.
Měl slabost pro blonďáky. Měl slabost pro roztomilé věci. Obzvláště pro ty, které mají něco do sebe. V tom byl se Sasukem nastejno. Až na to, že bráška si to nepřiznával.
I když netušil, co ho na Narutovi zaujalo, měl zájem alespoň o nevinný flirt. Uchiha gen se nezapřel ani v Itachim.
"Vím, na co myslíš, Itachi. Odpověď zní ne! Je to moje sekretářka!" Zamručel polohlasem žárlivý Uchiha. Na zdůraznění slova "moje" si dal opravdu záležet.
Proč?! Proč to musel být zrovna Naruto?!


Starší z bratrů Uchihových seděl u stolu v kantýně pro výše postavené zaměstnance firmy jeho otce. A taky jeho firmy, jak doufal. Před sebou měl téměř netknutý oběd. Ne, že by si udržoval postavu, a držel drastické diety. To ne. Když seděl v hromadné jídelně, vždycky ho spíše zajímali lidé, kteří tam chodili.
Itachi byl toho názoru, že si nadřízený vždycky musí všímat ostatních lidí. Postupem času toho o nich ze stylu stolování a vyjadřování, zjistil víc než dost.
Natočil hlavu na stranu, když si všiml svého malého brášky, jak si sedá ke stolu, se svým novým osobním asistentem, neboli sekretářkou, jak mu Sasuke rád říkal. Nemohl si pomoct a ušklíbl se, ten kluk se mu opravdu líbil. A jak to tak vypadalo, stačilo projevit malý zájem, aby svého brášku rozházel.
Ušklíbl se. Jeho bratr byl opravdu teritoriálním samcem, bránící si své území za každou cenu. A to s Uzumakim ani moc nevycházel. Když se dozvěděl o té scéně, kterou ztropil před jeho otcem...
Zakroutil hlavou. Toto Sasukeho chování však hrálo v jeho prospěch. Už nějakou dobu bylo v jednání, kdo ze synů bude generálním ředitelem firmy, až starý Sarutobi odejde do důchodu. Itachi věděl, že je na tu pozici perfektním kandidátem. Byl zodpovědný, tolerantní, ale neústupný, loajální a klidný. Staral se o svoje podřízené. Což se o Sasukem říct nedalo…
Na druhou stranu mu ho bylo líto. Věděl, že všechno Sasukeho chování je buď obranná reakce, nebo vedlejší účinek jeho léků.
Zachmuřil se. Když se to stalo, trávil se Sasukem co nejvíc času se dalo. Jen jeho si k sobě po matčině smrti pustil. A byl to on, Itachi, kdo Sasukeho přesvědčil k návštěvě terapeuta.
Matčina smrt ho také vzala, to bylo jasné.
Ale Sasuke… ten se z toho nikdy nevzpamatoval. I když byl na povrch klidným a arogantním mužem, uvnitř něj byl chlapec, který potřeboval obejmout. Povzdechl si, bylo těžké. Doufal, že mu kontakt s někým stejně starým, jako byl třeba Naruto, pomůže. Ti dva se škorpili jak dvě malé děti.
Stále je pozoroval. Naruto na Sasukeho zrovna vyplazoval jazyk, a Sasuke se samolibě usmíval.
"Už zase pozoruješ okolí?" vyrušil ho dlouhovlasý blondýn, který si k němu přisedl. Uchiha protočil oči, ten mu tady fakt chyběl. Vedoucí kreditního oddělení, paráda.
"Nevím o tom, že bych tě sem přizval, Deidaro." zamumlal Itachi a konečně začal obědvat. Jídlo už bylo studené, jako vždycky.
"Hmpf."


Po pauze, která utekla až nereálně rychle, jako pokaždé, se Naruto vracel na své nynější místo. Opravdu, jak hluboko to skočil, že se stal osobní sekretářkou tohoto tyrana? Začínal uvažovat, že i v Saudské Arábii by se měl lépe, s uctíváním Allaha a trhavinami okolo pasu.
Nešlo si nevšimnout jeho zdrcujících povzdechů. Byl tak vydeptaný svou prací, jako snad nikdy. "Takhle to dopadnout nemělo… nebo jo? Co jsem komu udělal?" Nafoukl tváře. Měl potřebu si otřískat hlavu o stůl, ale místo toho koukal někde hluboko do počítače, jako kdyby se snažil pohledem dostat až k jeho součástkám. Opět ten hluboký povzdech, který říkal více, než hodinová přednáška o tom, jak mizerně se skutečně cítil.
"Abyste si nevykoukal oči," z přemýšlení Naruta dostal líbezný a klidný hlas. Zvedl, s těžkým nezájmem oči, na osobu před sebou.
Sasuke starší, zděsil se ve své hlavě. Zbledl, jako stěna. "O-Omlouvám se," prudce se postavil, s lehkým úklonem, kterým projevil úctu. "Sasuke se ještě nevrátil. Mám něco vzkázat, pane?"
Itachi se upřímně rozesmál. Narutovy představy prosily, aby mohl vidět takhle se smát Sasukeho. Určitě by mu smích slušel úplně stejně, jako tomuto muži. "Nepřišel jsem za Sasukem."
Muž za velkým psacím stolem natočil hlavu, jako nechápavé štěně. "A za kým?"
Itachi se přesvědčoval. Měl by zůstat v naprostém klidu. Naruto byl tak děsně roztomilým člověkem. "Vidím, že je vám už lépe," uculil se. Změnit téma! Hned! "Přišel jsem zkontrolovat, jestli se o vás bratr postaral, jak jsem mu nakázal."
Naruto mu oplatil úsměv. Přikývl. "Díky vám mi zrušil tři čtvrtiny práce," mělo to znít jako poděkování, které v kontextu chybělo.
S lehkým sebezapřením, dal Narutovi na stůl plakát o velikosti A4. "Co je to?" Dočkal se nechápavé reakce ze směru Uzumakiho. I když si obsah důkladně přečetl.
Itachi už nemohl couvnout. "Rád bych vás pozval na firemní akci," vše pouze nezávazně. Jen s ním chtěl trávit více času. V práci to moc nešlo a po práci měl Naruto co dělat, aby utekl tomuto peklu. Nikdy ho nestihl.
Naruto nechal oči na papíře. "Nevím," vydal ze sebe nervózním, až zděšeným hlasem. Tohle už tu jednou bylo…
"Uvažte to, ještě je čas říct ano, nebo mě odmítnout."


Naruto jen zaraženě seděl na židli, ještě dobrých pár minut poté, co milejší z bratrů Uchihů odešel. Itachi chtěl, aby s ním šel na večírek? Na párty? To nebylo dobré… To nebyl dobrý nápad.
Vyvolávalo to v něm staré vzpomínky. Skousl si ret a zatnul nehty do stehen, snažíc se potlačit přicházející vlnu paniky. Pozvánka na večírek. Tak to celé začalo…


Naruto procházel okolo Sasukeho lavice. Už spolu nějakou dobu neseděli, což Naruta celkem mrzlo, ale nedalo se nic dělat. Přesto všechno však stále věřil, že se do něj Sasuke jednoho dne zamiluje…
"A v kolik se to bude konat? To ti to rodiče dovolí? Myslel jsem, že je tvůj táta docela voser." zaslechl Uzumaki svého spolužáka, Nejiho, jak promlouvá k černovláskovi. Ten jen protočil očima, i když při slově "rodiče" sebou lehce cuknul. Už dávno neměl rodiče. Už rok měl jen otce… A bratra, který se o něj jako jediný staral.
"S tím nebude problém." mrkl na Hyuugu. "Bude na služební cestě, kam bere shodou náhod i Itachiho."
"Brácha bere tu práci u vás ve firmě docela vážně, co?" řekl černovlasý pobledlý kluk s krátkými vlasy, kterého Naruto moc nemusel.
"Hmmm." zabručel jen Sasuke.
"Hej Uzumaki, pokračuj v cestě jo?" vyjel na blonďatého chlapce Neji. "Tady není nic, co by tě muselo zajímat." zamručel. Naruto se zatvářil ublíženě, hledajíc v Sasukeho obličeji nějaký důkaz opaku. Ale Sasuke jen nezaujatě hleděl kamsi pryč…
"Plánujete párty, Sasuke?" zkusil to moodročko přímo na něj. Konečně se na něj podíval, a zatvářil se znuděně.
"Hmmm."
"A v kolik to začíná?" přece se nic nestane, když se na chvíli staví…
Neji už chtěl něco říct, když do něj Sai nenápadně šťouchl ramenem a mrkl pravým okem.
"Začíná to v devět, Uzumaki. Přines nějakej chlast." usmál se na Naruta svým falešným úsměvem. Ale Narutovi to stačilo. S úsměvem poděkoval a odkráčel do své lavice.
"Co to sakra děláš?" zavrčel na Saie dlouhovlásek, podporován Sasukeho vykuleným pohledem.
Sai se jen zasmál. "Nech to na mě. Mám plán."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ivana-chan Ivana-chan | E-mail | 9. ledna 2017 v 10:45 | Reagovat

Takže som mala pravdu.... Chudak sasu muselo to byť ťažké.....Naruta mi bolo strašne ľúto keď mu bolo od liekov tak zle a sasu mu ani nepomohol.On mal aspoň brata a vedel od čoho mu je vlastne zle....Obaja si toho dosť prežili a ani jeden to nemal ľahké. itachi bol zlatý. Len on vie prečo sa sasu tak správa ..... Obaja majú radi blondate a roztomilé veci... Boooze to ma dostalo.....Ako tak čítam iniciatívny bol sai a sasu sa dá sa povedať iba zviezol..... Boooze už teraz sa teším na ďalší diel.....
Ps asi by to chcelo zmenit farbu písma lebo text sa musí vysvietit aby sa dal čítať.

2 Ivana-chan Ivana-chan | E-mail | 9. ledna 2017 v 10:46 | Reagovat

Hmmm tak už nič no :-P

3 sakurako-neko sakurako-neko | Web | 9. ledna 2017 v 20:41 | Reagovat

Je mi Naruta líto, takhle se k němu chovat, úplně se děsím, co mu vyvedete na tý párty :-(  :-(
No ale je hezké, že Sasuke k němu pořád něco cítí, jenom to popírá, možná když bude žárlit na Ityho, tak se konečně vzchopí a vezme si naruta zpátky :-D  :-D
Těším se na pokráčko, holky ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama