Obdaření 2 - 4

22. prosince 2016 v 0:00 | K smrti unavená Majo |  Obdaření 2
No, musím se přiznat, že dnešní díl jste skoro neměli. Psala jsem ho včera, z posledních sil, když jsem přišla z práce. Taky stojí za starou belu. Snad Vám i tak udělá radost.
Na Štedrý den se můžete těšit na Vánoční povídku :)




Teprve svítalo, když se Itachi toho rána postavil k oknu, připraven sledovat východ slunce, tak jako každé ráno. Jediné, co narušovalo jeho pohodu a klid, bylo Peinovo nepříjemné chrápání. Co si Itachi pamatoval, chrápal Yahiko od chvíle, kdy si nechal propíchnout nos několika kusy železa. Ani za těch skoro dvanáct let si na ten zvuk nedokázal zvyknout. A tak když spolu byli na nějaké výpravě a sdíleli spolu pokoj nebo rovnou lože, budil se Itachi každé ráno velmi časně. Opřel se o parapet a čekal, až na jeho tvář dopadnou první sluneční paprsky.

Toto místo mu na mysl přivádělo mnoho vzpomínek. Vzpomínek, které by nejraději zapomněl, ale držely se ho jako klíště po celý život. Ten den, když ho sem otec odvedl, aby se učil a stal se velkým válečníkem. Dodneška si pamatoval jeho odporem staženou tvář, když se na něj díval jako na ubožáka. Na svého vlastního syna. Taky to byl den, kdy naposledy viděl svého malého, tenkrát ještě tříletého brášku. Bylo to dlouhých patnáct let. Poznal by ho teď vůbec? Určitě ano. Ty černé neposedné kadeře a černá kukadla jako noc, by poznal všude.

Nebyly to jen špatné vzpomínky. Toho dne si našel rodinu. Hidana, který se o ně měl postarat a tři nové kamarády, bratry. Zvlášť ten blonďatý mu přirostl k srdci. Byl tak maličký, nevinný a potřeboval ochránit. A Itachi cítil nutkání na něj dávat pozor. Teda až do doby, než přišel Yahiko se svým plánem.
Nebylo tajemstvím, co Uchiha Fugaku, jeho otec, provedl svému staršímu synovi. Po Zkouškách výjimečných ho napadl a malý černovlásek se z toho musel dlouho vzpamatovávat. Získal tím trauma na celý život, ale konečně také svoje do té doby neprobuzené schopnosti. A toho večera, kdy se Itachi probudil, za ním Pein přišel.

Pamatoval si tu noc jako by to bylo včera. Zrzek přišel se šíleným nápadem na zesílení. Už od doby co se v něm jeho moc probudila, toužil ještě po větší. Byl to sirotek, vždycky závislý na jiných lidech… ale rozhodl se to změnit. Chtěl zesílit, získat moc. A věděl, že v Akademii Třetího řádu by něco takového nedokázal. A když v Itachim spatřil jeho velký potenciál, rozhodl se podělit o svůj plán. Tak mu to aspoň Yahiko řekl.

Mělo to jeden háček. Zpřetrhání všech vazeb. A i když Itachi věděl, že tím mnoha lidem ublíží, hlavně svému blonďáčkovi, přijal zrzkovu nabídku. Protože jedno pouto bylo mnohem silnější. Pouto ke svému bráškovi.

Věděl, že by se ke své rodině neměl přibližovat. S otcem přerušil kontakt a matka se Fugaka moc bála na to, aby se s ním setkala. A tak už neměl možnost Sasukeho spatřit.
Jeho touha brášku znovu spatřit byla silnější než cokoli na světě. Takže i když mu to trhalo srdce a drásalo nervy, rozhodl se tenkrát odejít.

A teď byl znovu tady. Měl se účastnit jedné z výprav, které se posílaly do jiných akademií navázat kontakty. Ale to se příčilo s jeho plány. A tak zašel za svým velitelem a všechno mu řekl.
Bylo mu jasné, že se Sasuke nachází někde v tomto komplexu, v této akademii. A proto se rozhodl špatné vzpomínky překonat, překousnout nepohodlí a vydat se zpět do svého starého domova.

Aby se mohl setkat se svým mladším bráškou.


***


Deidara se naštvaně posadil na svůj gauč. ANBU maska ležela hozená na konferenčním stole. Měl vztek. A jaký. Nebylo to moc dlouho, co se po dvou dnech konečně vrátil ze své prodloužené pracovní doby, z hlídky. Už se cítil celkem uklidněný, smířený. Věděl, že Hidanovi jen tak neodpustí, ale byl ochoten si těch dvou nevšímat po celý zbytek jejich pobytu ve zdejší akademii.
Nejdřív ze všeho se ale vydal za Sasorim, aby mu všechny novinky co nejžhavěji vylíčil. Jeho rudovlasý přítel trávil většinu volného času ve svém menším kumbálku, kde pracoval. No, on tam byl vlastně navezený neustále. Častokrát se stávalo, že mu dny splýval dohromady a on tak přišel o mnoho důležitých informací.

Chtěl ho navštívit, a jako vždycky se o novinky podělit. Ale čekal ho šok. Nejenže Akasuna věděl naprosto o všem, on se také přikláněl na Hidanovu stranu.
Proč? Proč byl neustále na jeho straně? Proč ho nikdy nepodpořil? Chystal se z jeho pracovny okamžitě vypadnout, to by ho ale nesměl spoutat svými energetickými vlákny a přišpendlit ho na místě. Informace, že s Uchihou uzavřel mír, mu vehnala slzy do očí. Proč? Proč to musel udělat? Muselo ho přece napadnout, jak moc mu tím ublíží.

A pak začal Sasori přednášet. Velmi rozumně, samozřejmě. Jak on jeho výchovné proslovy nesnášel. Věděl, že byl z nich dvou vždycky ten neposlušný a nezvladatelný. Teda samozřejmě po tom, co Itachi odešel. Věděl, že se změnil. Pokoušel se Sasoriho neposlouchat, pouštět ty řeči jedním uchem dovnitř, a druhým uchem ven. Ale pak se jeho kamarád zmínil o možnosti, že by za své chování mohl být zbaven pozice. A to rozhodlo. Být jedním z vyšších instruktorů pro něj opravdu moc znamenalo. Výlety a průzkumy ho strašně bavily. Nedokázal si představit, že by měl být suspendován, a že by měl sedět doma na zadku.

Zhluboka se nadechl a všechno Sasorimu odkýval.

Zavrtěl hlavou. Zajímalo ho, jak se to všechno vyvine. Pokusí se Peina a Itachiho dál ignorovat. To přece ničemu neuškodilo. Není to žádné sabotování. Ale snaha bude znát. A Hidan snad bude spokojený.

***


Hidan se zhluboka nadechl a pořádně vydechl, aby se uklidnil. Týden uběhl jako voda a bylo to tady. Akce před zkouškou. Momentálně se nacházel před dveřmi do Sasoriho malého bytu. Hodlal splnit to, na čem se domluvili. Vyzvednout svého rudovlasého partnera v osm hodin.
Neměl na sobě společenský oblek, jak byste čekali. Stačily mu pouze dobře padnoucí tmavé kalhoty a bílá košile. Tím přece nic nezkazí, ne?
Nervózně si prohrábl své bílé nagelované vlasy a konečně se odvážil zazvonit. Nečekal ani deset sekund, když se dveře otevřely. Jen stěží zamaskoval svůj údiv. Sasorimu to v černém upnutém tričku a v černých kalhotách strašně slušelo. Skvěle tak vynikly jeho rudé vlasy.

"Říkal jsi, že se mám stavit v osm," snažil si dodat trochu sebevědomí Hidan a mrkl na něj.

U Jashina, kdy se z něj stala taková padavka? Vždycky to přece byl ten nejtvrdší chlap v celé akademii. Alespoň za posledních sto let.

Sasori se svůj úsměv ani maskovat nepokoušel. Zářivě se na Hidana usmál, což pro něj nebylo moc typické gesto, a vyšel z bytu.

"Rád tě vidím," usmíval se. "A jsem rád, že jsi přišel včas."

Když společně dorazili do speciálně připraveného sálu, hudba na chvíli utichla a všichni se na ně překvapeně podívali. Kdesi vzadu si někdo začal šeptat.
Hidan se zamračil, přesně tohle nechtěl. Bylo mu naprosto jasné, že až se spolu někde objeví jako pár, začnou si všichni šuškat a pomlouvat je. Úplně to slyšel - vidíš je? Ten velký toho rudovlasého vychovával a teď spolu chodí! Není to divné?

Pokusil se Sasoriho rámě pustit, ale ten se na něj jen nebezpečně zadívat. Něco v tom smyslu - pustíš mě a urvu ti ruku. Sasorimu bylo očividně úplně ukradené, co si o nich lidé říkali. Vypadal naprosto spokojeně.

Po chvíli se vše vrátilo do normálu. Hidan jim oběma objednal drink, což se Sasorimu moc nelíbilo, jelikož ho musel pustit. Čekal, že Hidan jejich tělesný kontakt znovu naváže, ale nestalo se tak. Jen na sebe zírali jak dva idioti. Hidan kajícně, Sasori naštvaně.


***


Když Itachi a Pein dorazili na slavnostní akci před zahájením zkoušek, byla zábava již v plném proudu. Rozhlédli se okolo, jestli v davu nespatří někoho povědomého. Občas bylo milé ze společnosti někoho znát. A opravdu, Itachi o pár sekund později zmerčil mávajícího Kakashiho. Oba dva se k němu rozešli, spokojení, že nebudou dnešní večer trávit sami.

"Nazdar," pozdravil je oba muž s maskou přes půlku obličeje a s rozcuchanými vlasy.

Nikdo nikdy nepřišel na to, co pod maskou ukrývá. I z dětství si ho Itachi a Pein pamatovali jen s maskou. Jashin ví, proč ji stále nosil…

"Čau…" zabručel Pein, který měl jako obvykle špatnou náladu.

Itachi jen kývl na pozdrav.

"Konečně jste se ukázali. Chtěl bych vám někoho představit," řekl a pousmál se.

Nebo si to všichni aspoň představovali. Však víte, maska…

Otočil se na podpatku a poklepal na rameno jakési ženě s modrými vlasy.

Ohlédla se s pohledem ukazujícím naprostý nezájem. Pein div nezalapal po dechu, ale naštěstí se zvládl ohlídat. Něco jako ohromené lapání po dechu se k němu vůbec nehodilo.

"Tohle je Konan. Je to zástupce hlavního velitele vzdušných jednotek," představil Hatake drobnou modrovlásku.

K netradiční barvě vlasů jí ladily ještě víc netradiční oranžové oči. Celou vizáž doplňoval piercing pod dolním rtem. Byla úžasná. Všechny tři je znuděně přejela pohledem, kterým se zastavila až na Peinovi. V tu chvíli její oči zazářily.


***


Sasori se rozhlédl kolem. Už to byla docela doba, co se Hidan omluvil, že si na chvíli odskočí. Podíval se na hodinky, podle kterých to bylo čtyřicet dva minut. Fajn, tady končí legrace.
Zvedl se ze židle připravený svého milovaného najít. Procházel davem a sem tam se někoho zeptal, jestli svého hlavního velitele neviděl. Pokaždé bohužel dostal zápornou odpověď. Teprve ve chvíli, kdy to skoro vzdal, mu Kakuzu, hlavní velitel pozemních sil prozradil, kde může Hidana najít. Urychleně se tedy vydal na balkón. A opravdu. Hidan se opíral o zábradlí a koukal do dálky. Tak to tedy ne, takové zanedbávání svého partnera na dnešní večer mu neprojde.
Otevřel prosklené dveře na balkon, jen proto, aby je za sebou mohl hned zavřít.

"Tak jsi mě našel," zasmál se zoufale Hidan.

Ani se na Sasoriho neotočil.

"Co to děláš?" zeptal se.

Nechápal ho. Nejdřív ho zve jako svého partnera a pak se mu vyhýbá.

"To se za mě tak stydíš?" nadhodil to, co ho trápilo ze všeho nejvíc.

Věděl, jak Hidana štvaly všechny ty pohledy ostatních…

Hidan si povzdechl a konečně se na něj otočil, v ruce drže sklenici šampaňského. Zavrtěl hlavou.

"Ne… Ne, tím to není…" zamručel.

Sasori se ale nenechal jen tak odbýt. Urychleně k němu přiskočil, až se ho téměř dotýkal svou hrudí. Byl tak blízko…

"Nedělej ze mě blázna," zavrčel Sasori. "Už nějakou dobu vím, co ke mně cítíš. A ty moc dobře víš, že je to opětované."

Nadechl se, aby nabral dech. "Proč mě k sobě nenecháš proniknout? Proč mě nenecháš udělat to, co vím, že potřebuješ ze všeho nejvíc?"

Nikdy by takhle s nikým jiným nemluvil. Nikdy by nikomu neukázal svou slabost. Jen jemu.

Hidan zoufale zavrtěl hlavou. "Já nemůžu… nemůžu, Sasori, tohle prostě…"

Ani nedopověděl svou větu, když se Sasori postavil na špičky a jemně ho políbil.
Hidan strnul. COŽE se to právě dělo?
Sasori se od svého velitele pomalu odtáhl, stále hledě do jeho úchvatných fialových očí. Do těch, do kterých před několika lety poprvé pohlédl a věděl, že se tento muž stane středem jeho života.

"Jen mě nech," zašeptal a znovu ho políbil.

Tentokrát ne lehce a romanticky. Do tohoto polibku vložil všechno, co momentálně cítil.
Určujícím pocitem byla zuřivost. Vpil se do jeho rtů, okamžitě si vyžaduje přístup do Hidanových horkých úst.

Bělovlasému se zatočila hlava. Bylo tohle nebe, nebo peklo? Sasori se s ním vůbec nepáral. Co nejtěsněji se přitiskl na jeho svalnaté tělo, přičemž si stále více uzurpoval jeho ústa. Div se mu nezatočila hlava. Vůle povolila, tohle nešlo dlouho vydržet.
Hidan chytil Sasoriho okolo pasu, jednou rukou mu zajel do vlasů, aby ho mohl chytit za temeno hlavy, a aby ho mohl líbat o to intenzivněji. Nebylo to nic romantického. A ve chvíli, kdy ucítil zkousnutí svého rtu věděl, že prohrál. Ten kluk prostě věděl jak na něj…


***


Deidara nemohl uvěřit svým očím. Opravdu se dělo to, co právě viděl? Stál před prosklenými dveřmi na balkón a s otevřenou pusou sledoval svého nejlepšího přítele, jak se nechává líbat Hidanem. Mužem, který je oba dva vychoval. Nebylo to nelegální? Nevěděl, jestli se má hystericky smát nebo brečet. Nakonec se ale rozesmál. Tak tohle byl ten důvod, proč byl Sasori pořád na Hidanově straně.

Zavrtěl hlavou. Tak to tedy ne. Otočil se a chystal se odejít, když najednou stanul tváří v tvář Uchihovi Itachimu. V hrudi ucítil bodavou bolest. Zatrnulo mu. Doufal, že k něčemu takovému nedojde. Vypadalo to ale, že mu osud prostě nebyl nakloněn… S jeho štěstím se v příštím životě narodí jako housenka.

Hodnou chvíli na sebe jenom tak zírali. Uchiha se nejspíš snažil něco říct, ale když otevřel pusu, nic z ní nevyšlo.

Deidara se ušklíbl, tady nestráví ani minutu. Chystal se Itachiho obejít, ale stalo se něco, co by nečekal. Itachi ho z ničeho nic chytnul za ruku.

Deidara strnul. Zadíval se do černovláskových očí, a následně na to jeho ruku setřásl.

"Už na mě nikdy nesahej," zasyčel tak, aby to slyšeli jen oni dva.

S tím se konečně otočil a z této příšerné akce odešel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sakurako-neko Sakurako-neko | 22. prosince 2016 v 8:51 | Reagovat

Miluju te <3 strašně moc!!!
To je tak perfektní :-D  on ho políbil... on ho políbil... tohle si budu zpívat celej den :-D
Boha ani nevíš jakou mam radost :D to je ten nejlepsi dárek pro me ^^

2 Jenny Jenny | Web | 22. prosince 2016 v 17:02 | Reagovat

aaaaaaaaaaaaah :3 Chňaaa.... :3
ItaxDei...to nebude vůbec dobré až se tak stane cítím smrt x´DDDD
Aaaaa Hidan a Sasoriii chňaaaaaaaa...
KDE JE SAKRA TA KREV CO MI TU TAK DLOUHO SLIBUJEEEŠ?!!!!! T.T

3 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 22. prosince 2016 v 18:31 | Reagovat

takze predcalen sa dali dokopy. aj ked je sasory uke, aby nieco zo vztahu bolo musel prevziat iniciativu a hid sa pekne chytil....itachi to nemal lahke ale deidaru ma ocividne rad. a laska k bratovy je takmer rovnako silna tesim sa na ich stretnutie. som zvedava aky sasu bude... uz teraz sa tesim na dalsie diely. itachi sa odhodlal a teraz som zvedava na to ako zareaguje chudak dei. dei je pekne ostry a zraneny tak som uz teraz zvedava O_O  :-D

4 Majo Majo | Web | 26. prosince 2016 v 22:54 | Reagovat

[1]: Taky tě miluju nee-chan :D Já mám radost že máš radost :3 děkuji za komentář :3

[2]: Smrt se snad dít nebude... Smrt ne :D Neboj, bude v přespříštím díle :3 děkuji za koment :3

[3]: neříkej hop, dokud nepřeskočíš :P Jojo, Deidara je ostrý, má raněné a ublížené srdčíko :D děkuji za komentář :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama