Obdaření 2 - 3

15. prosince 2016 v 0:00 | Majo |  Obdaření 2
Minna :3
Nemůžu uvěřit, že jsem tenhle díl stihla dopsat ještě před termínem. Myslela jsem, že to nestihnu :( Konec roku se blíží a s ním přichází zápočty... Příšerné... Nic nestíhám, absolutně :D
Itachi a Pein se po dlouhé době vrátili. Nikdo není nadšený, ale jen Deidara veřejně protestuje. Jak se k tomu staví Sasori?




Deidara si svou chybu uvědomil okamžitě, co nasedl na svůj dopravní prostředek, velkého bílého ptáka z jílu. Teď už s tím však nemohl nic dělat. Možná jenom čekat, až Hidanův vztek přejde. Pokud přejde…

Zamířil na sever a posadil se do tureckého sedu. Zavřel oči. A snažil se meditovat, uklidnit se. Před očima však stále viděl ty dvě matné postavy za velitelovými zády. Dělal všechno pro to, aby se na ně nemusel podívat. A nepodíval. Přesto moc dobře cítil jejich životní energii. Nepřišlo mu, že by se ani jedna z nich nějak moc změnila. Povzdechl si. Před očima se mu z ničeho nic zjevila vzpomínka z minulosti. Jedna z těch, které byly pohřbeny velmi hluboko v jeho srdci.

"Nedělej to, prosím, Itachi."

Deidarovi se z očí spustily slzy. Ani se nenamáhal je otřít, prostě pouze držel Itachiho za ruku. Ten se na něj jen díval, a pak zavrtěl hlavou.

"A-ale… já… já…"

Dei se třásl po celém těle. "Já ti to nikdy neodpustím!" zaječel a naplno se rozvzlykal. "Neodcházej."

Kolena se mu podlomila a on se skácel na zem. Přes slzy téměř neviděl. Jediné, co spatřil, byla něčí silueta, jak se otáčí a odchází.

"NEODCHÁZEJ!"

Oči měl blonďák stále zavřené, nyní mnohem pevněji než předtím. Zpoza dlouhých světlých řas se zalesklo pár třpytivých slz. Když své modré studánky po chvíli otevřel, byly celé zalité slzami. Tenkrát nelhal. Opravdu mu to nikdy neodpustí. Nikdy. I kdyby se mělo stát cokoli.

Potřeboval si pročistit hlavu, uvolnit se od všeho toho stresu, který na něj byl toho dne naložen. Mohl se vrátit, zalézt si do Sasoriho kamrlíku a strávit s ním noc, probděnou a propovídanou, jak tomu bývalo za jejich dětských let. Ale i když věděl, že Sasoriho se to tenkrát taky dotklo, tušil, že by mu nepomohl. Bůhví proč byl na Hidanově straně.

Znovu si stoupl a zahleděl se do dálky na krásný západ slunce. Za chvíli bude tma, měl by se co nejrychleji vydat na zpáteční cestu. Na to však neměl ani pomyšlení. Nebyl tam nikdo, za kým by se vrátil. Nikdo by ho nepochopil.

Stočil ptáka na západ. Toho dne sice neměl mít hlídku, ale když si vezme pár hodin služby navíc, nikomu se nic nestane. A on tak nebude muset čelit tomu, že by náhodou potkal svojí dětskou lásku.

Z brašny u pasu vytáhl bílou masku tygra a nasadil si ji na obličej. Konečně byl spokojený.


***


Rudovlasý mladík nakrčil obočí, když uslyšel vyvolávat své jméno v rozhlase. Měl se co nejrychleji dostavit do velitelovi pracovny. Co po něm Hidan mohl chtít? Se zakroutěním hlavy nechal své práce a uklidil nástroje. Pak se otočil na bratrance.

"Kankuro…" oslovil mladíka.

Hnědovlasý klučina se na něj otočil. "Hm?"

"Pro dnešek jsme skončili."

"Já to ale ještě…"

"Říkám, že jsme skončili," řekl Sasori s důrazem na první slovo ve větě.

Kankur ho ještě chvíli naštvaně propichoval očima, než odložil nástroje na stůl a bez pozdravu odkráčel.

Sasori si nahlas odfrkl. Takhle s ním jedná za jeho služby? Přišel k bratrancovu pracovnímu stolu. Jeho loutky nebyly sice tak precizní, jako ty Sasoriho, ale daly se považovat za poměrně uspokojující. Vzal do ruky flakónek s jedovatě zelenou tekutinou a odnesl si jí na své pracovní místo. Z jiného flakónku vylil na podložní sklíčko pár kapek fialové tekutiny a následně na to pár kapek zelené Kankurovi tekutiny. Netrvalo dlouho a na podložním sklíčku nebylo nic, než čistě průhledná kapalina.

Sasori se pousmál, hnědovláskův výzkum dopadl překvapivě výborně. Podařilo se mu na neznámý jed vytvořit protilátky.

Oba vzorky odnesl do své miniledničky na pokusy a zapsal výsledek do sešitu. Už dávno nepoužíval onen sešit, který před tolika lety nalezl a uloupil v laboratoři bývalého instruktora Orochimara.
Uklidil všechny pro něj důležité věci, kterým jeho blonďatý nejlepší přítel říkal harampádí, a konečně se vydal na cestu k veliteli.

***


Sasori se rozesmál na celé kolo, když vstoupil do Hidanovy pracovny a našel tam Itachiho a Yahika. Nikdy si nemyslel, že by ho ještě něco mohlo překvapit, ale jak to tak vypadalo, nejspíš se spletl.
Když se konečně uklidnil, tvrdě se zadíval bělovlasému do tváře.

"To snad nemyslíš vážně…" řekl chladným hlasem a hleděl do fialových očích, ve kterých se v tu chvíli mísilo několik emocí najednou.

"Milé uvítání," poznamenal Pein, strhávaje na sebe rudovláskovu pozornost.

Sasori se zamračil.

"Ale nemusíš se nijak obtěžovat. Tvoje blonďatá kamarádka nás nepřijala o nic lépe," uchechtl se ironicky muž s více piercingy na obličeji, než si ho Sasori pamatoval.

Pein, dříve Yahiko, mu výsměšně hleděl do obličeje. Uchiha postával opodál a mlčel. Sasori se musel ušklíbnout, nic se nezměnilo.

Bez jediného komentáře na Peinovu osobu se otočil zpátky k Hidanovi.
"Deidara ti nebude moc vděčný…" poznamenal a zavrtěl hlavou.

Hidan mírně zrudl a kývl.

"Jo. Toho už jsem si stačil všimnout. Před třemi hodinami udělal scénu, odletěl a ještě se nevrátil," vysvětlil velitel.

Sasori se kousl do rtu, tohohle se bál. Deidarovy reakce byly vždycky přehnané. Byl jako přírodní živel. A on nebyl s ním, aby ho mohl uklidnit.

"Vypadá to, že se nic nezměnilo, ten ubožák umí zase akorát vyvádět a…"

"Drž hubu!" zavrčel na něj temně Sasori.

Netušil, jestli to Yahiko dělal schválně, nebo jestli byl pořád stejné hovado, ale věděl jedno. Tohle si nenechá líbit. Tentokrát už ne…

Zrzek se znovu chystal otevřít pusu, když mu na rameno dopadla alabastrová ruka. Otočil se přes rameno na Itachiho.

"To by stačilo," upozornil ho klidným, ale pevným hlasem Itachi. "Kvůli tomuhle tu nejsme."

Dodal a následně na to ho obešel, aby mohl stanout tváří v tvář Sasorimu.

Pamatoval si ho z dětských let. Jeho rudé vlasy trčely všemi směry a dělaly si, co se jim zachtělo. Inteligentní oči, které ani nemohly patřit dítěti. Nic se nezměnilo. Itachi cítil jeho životní energii. Jeho dávný přítel, Akasuna no Sasori, by byl schopný je oba dva zabít, kdyby chtěl. A s nikým takovým si zahrávat nechtěl. Zvlášť, když měl nejspíš přehnaně vyvinutý ochranářský komplex. Kvůli zbytkům jejich přátelství Peina zastavil. K jeho smůle byl jeho parťák úplný idiot se zákeřnými úmysly. Ještě chvíli Sasorimu hleděl do očí. Vlastně si byli docela podobní. Pokusil se o mírný úsměv, pro něj tak netradiční gesto a natáhl k mistru loutkáři ruku.

Sasori nevěřil svým očím. To si z něj Uchiha dělal srandu? Pozoroval Itachiho tvář, potom mu pohled sklouzl k natažené ruce. A i když věděl, že tak zatloukl ve svém vztahu s Deidarou další hřebík do rakve, podal Uchihovi ruku.

Bylo jasné, že ho za to Deidara zabije. A že mu to neodpustí. Ale za ten výraz úlevy v Hidanově obličeji to stálo. Bylo na čase začít dělat něco pro sebe. A nestarat se pořád jen o Deidaru.


***


"Děkuji pánové," oddychl se Hidan.

Nejraději by si v tu chvíli z čela setřel imaginární kapičky potu.

"Děkuji, že jste se zachovali rozumně," řekl a pousmál se.

Mluvil samozřejmě k Itachimu a Sasorimu, ale to Pein přece vůbec nemusel vědět.

"Teď, když budete tak hodní, potřebuji si se Sasorim pohovořit o pár věcech v soukromí. V místnosti vedle najdete mou sekretářku, ta vás oba zavede do vašich pokojů."

Itachi kývl hlavou, že rozumí, a spolu s naštvaným Peinem odešel pryč. Přece jenom toho na ně toho dne bylo moc, potřebovali si odpočinout.

Když se za nimi zaklaply dveře, Hidan pokynul Sasorimu, aby se posadil.

"Co je tak důležitého?" zeptal se.

Moc často se nestávalo, že by s velitelem zůstával sám. Na to se mu pěkných pár let vyhýbal. Vlastně od té doby, co už nebyl pod zákonem. Čímpak to asi bylo?

Hidan se konečně mohl pořádně opřít a uvolnit se. Necítil se v přítomnosti svých bývalých studentů moc dobře. A i když se Sasorim také nebyl úplně uvolněný (což vlastně nebyl nikdy), mohl si dovolit trošku pohodlí.

"Jsi rozumný, Sasori. Asi jediný člověk, na kterého se v této věci mohu spolehnout," začal Hidan vlídnými slovy.

Rudovlásek se zachechtal. "On mě neposlechne," zavrtěl hlavou. "Zvlášť ne potom, až se dozví, co tady dneska proběhlo."

"Musí. Jsi jediný, koho kdy poslouchá. Je hrozně divoký. A tvrdohlavý. A idiot," zamračil se Hidan, když si představil Deidarův obličej.

"Že by chyba ve výchově?" nakrčil Akasuna obočí.

"Já vás vychovával…"

Sasori se musel již podruhé za tu krátkou chvíli zasmát. "Pokusím se s ním promluvit, ale nic ti neslibuju. Deidara má vlastní hlavu."

"Naše dvě akademie začnou vojensky spolupracovat. A ať se mi to líbí, nebo ne, Deidara má v našich jednotkách klíčovou roli. Nemůžeme si dovolit, aby to sabotoval," zapřemýšlel Hidan nahlas.

Sasori se zarazil. Dvě akademie budou vojensky spolupracovat? Zajímavé. Napadlo ho k tomu několik otázek, ale když viděl, že se chystá Hidan znovu mluvit, nechal to být.
"Když bude dělat problémy, zbavím ho jeho hodnosti," zamumlal velitel.

"To nemůžeš," zareagoval Sasori okamžitě. "Jeho práce je pro něj vším. Nejen že bys ho tím zničil, ale zničil bys tím i váš plán o spolupráci. Odešel by ze svého místa v plné parádě."

Zavrtěl hlavou. Ne, zbavit Deidaru jeho pozice nebylo řešení. Hlavně když byl ve své práci nejlepší.

"Zkusím s ním promluvit. Opravdu promluvit. A pak ti dám vědět."

Hidan kývl. Vážil si toho. A věděl, že to Sasori ví.

"Ještě něco potřebuju."

"Hm?"

"Pomoct s přípravou na akci před Zkouškami."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jenny Jenny | Web | 15. prosince 2016 v 7:02 | Reagovat

Kde je ta krev kterou jsi mi slibovala??!!!! *Zoufalství a deprese* Ne!!! To ne... ona tam fakt není... ty sis ze mě vystřelila!!! Prý že poteče krev *depka*
Ale bylo to parádní *.* mě se líbí jak Dei trucuje ale už méně se mi líbí jak jsou všichni proti němu... T,T
A poteče ta krev alespoň v dalším díle? co?! Co?!!! >:3

2 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 15. prosince 2016 v 10:31 | Reagovat

aspon sasori je rozumny. u itachiho sa to dalo predpokladat. iti je chladni a rozumny a rozvazny. chudak dei. bojkotuje to a jasne to dava najavo.som zvedava ci sasorimu sa ho podari nejako prehovorit k rozumu.pre deija to bude tazke....uz teraz sa tesim na dalsi diel

3 in-dark-side in-dark-side | Web | 15. prosince 2016 v 15:10 | Reagovat

Povedené

4 sakurako-neko sakurako-neko | Web | 18. prosince 2016 v 11:20 | Reagovat

Nejdřív jsem vůbec nechápala, jakto že jsem to ještě nekomentovala O.o pak mi to došlo, četla jsem to, když jsem mrzla na zastávce a neměla internet, jenom načtenou povídku z domova a pak mi to úplně vypadlo!!! Takže se ti omlouvám nee-chan :-(  Jsem hrozná!!! >_<

"Je hrozně divoký. A tvrdohlavý. A idiot."
"Že by chyba ve výchově?"
"Já vás vychovával…"
He...hehe...hehehe xD tady u toho jsem se chlámala smíchy, oni jsou prostě cutéééé :-D  V dalším díle se už mezi nimi něco musí stát, já to jinak nevydržím a budu brečet! A Majo-nee určitě nechce, abych brečela!! Teda... doufám.. :D
Trochu se bojím o Deidaru, dost se mu to kupí a on to moc dobře nezvládá :(

5 Majo Majo | Web | 19. prosince 2016 v 20:30 | Reagovat

[1]: Jej nee-chan :D asi jsem tě měla varovat že ta krev bude až v jiném díle.. ne dalším.. ale jednou tam bude, musíme se k tomu dopracovat :D díky za koment :3

[2]: Děkuju za koment, další díl bude brzo na cestě :3 AnO, Deidara to snáší opravdu špatně :/ Tak uvidíme, jak to bude dál :)

[3]: děkuji ;)

[4]: jej, tak doufám, že jsi tam nezmrzla :/ :D nooo snažila jsem se aby to vyznělo vtipně, a mám radost, že ses zasmála :D noo, uvidíš :P nene, nechci abys plakala :D Nezvládá... chudíčka, a já mu tak ubližuju viď? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama