Obdaření 2 - 2

8. prosince 2016 v 0:00 | Majo |  Obdaření 2
Huh, zdravíčko :3
Nebudu zdržovat, přeji příjemné čtení druhého dílu :3




Deidara za sebou naštvaně zabouchl dveře od svého bytu. Už dávno nebydlel spolu se Sasorim v tom malém bytečku v části pro studenty. Nyní měl svůj vlastní byt a soukromí.
Svalil se na gauč a chvíli jen koukal do zdi. Když toho dne ráno vstával, nečekal, že se bude vyvíjet takto. Takto hrozně.

Měl vztek. Před několika lety se Hidan zasloužil o zrušení Zkoušek Výjimečných. Bylo to potřeba, ty zkoušky byly nebezpečné. Moc dobře si pamatoval, jak na posledních zkouškách přišel jeden instruktor o život. Nebylo mu z toho tenkrát moc dobře, strávil na záchodě pěkných pár minut. Měl na ně špatné vzpomínky. Vždycky, když na ně přišla řeč, automaticky si vzpomněl na ten hrozný den. Ten den, kdy odešel a opustil ho.

Zatřepal hlavou, nechtěl mít takové myšlenky. Chápal, že Hidan nesmí králův rozkaz ignorovat. A to byla další věc. Král. Znechuceně se zvedl a přešel k velkému nástěnnému zrcadlu. Díval se na vlastní obraz a rukou si prohrábl své dlouhé blonďaté vlasy. Věděl, že se k člověku jako je on tak dlouhé vlasy moc nehodí. Častokrát se mu při potyčkách s hlídkami z vedlejšího království pletly do cesty. Ale on je miloval. Připomínaly mu jeho matku.

Jako kdyby to bylo včera, když ho odtáhli z maminčiny postele, vzpouzejícího a plačícího, a odvedli ho za chůvou. A když ho ona hned druhý den vzala, aby ho přihlásila do Akademie Třetího řádu. Byl tak zmatený. A měl strach.

Jeho maminka byla krásná žena. Se svými dlouhými hnědými vlasy a s šedivýma očima dokázala okouzlit kdejakého muže. A ten její úsměv. Deidara její úsměv miloval, vždycky ho dokázal utěšit.

Byla vysokého postavení. A zamilovala se do nesprávného muže.
Moc dobře si na sobě všímal jeho rysů. Dominantním prvkem byly právě ony blonďaté vlasy. Když na sebe tak koukal, po své matce nezdědil vůbec nic. Možná akorát tak schopnost zamilovat se do nesprávného muže. Její láska k němu jí zabila. Nebo ne? Nevěděl, co se s ní stalo, ale předpokládal, že jí uklidil někam hodně daleko. Už mnohokrát ho napadlo, že by se za ní vydal. Ale nikdy tak neučinil. Nebyl o nic menší pokrytec než jeho otec.

***

Hidan pozoroval tváře obou mužů a snažil se ovládnout. Vychovával je pět let, stejně jako Dei a Sasori by měli být jako jeho vlastní… Ale nebyli. I jeho ten jejich nešťastný odchod velmi trápil, ale nešlo s tím nic udělat. Taková byla pravidla zkoušek.

Sám sebe přistihl, že je ani moc neposlouchá. Vír vzpomínek byl prostě silnější jen on. Zatřepal hlavou a snažil se soustředit se.

"… takže to znamená, že by další instruktoři z Akademie Pátého řádu měli dorazit během dnešního dne," vysvětloval Itachi ve chvíli, kdy se Hidan konečně probral.

"Proč by Pátý řád vysílal dvě výpravy za jeden den?" nechápal Hidan.

Bylo to přece tolik nákladné. On sám se snažil vždycky šetřit, a ušetřené peníze pak použít na něco jiného, potřebného.

Pein se zamračil. "Před chvíli jsem to říkal. Vyráželi jsme o dva dny dřív, abychom vás stihli o všem informovat, ale narazili jsme na potíže. Rebelové z vedlejšího království jsou čím dál tím víc drzejší."

"Pein má pravdu. V našem kraji se počet útoků za poslední dva roky zvýšil o tři sta procent," doplnil ho Itachi. "Proto bychom s vámi rádi probrali i společnou spolupráci do budoucna."

Hidan se zamyslel. "Vojenské spojení dvou akademií? To tu ještě nebylo."

Pein kývl. "Ano, to máš pravdu. Cestou jsem si všiml jedné věci. Vaše akademie se nachází nejblíže k hlavnímu městu. Čím víc jdete na východ, tím je to horší. I naše akademie obdržela prosbu o pomoc. A to od dalších dvou akademií. Situace se zhoršuje, Hidane."

Hidan se kousl do rtu. Nebyl zbabělec, ale spolupráce mezi akademiemi? Mohlo to být stejně výhodné, jako nebezpečné.

"Popřemýšlím o tom. Určitě by to měla posoudit rada a instruktoři."

Tato odpověď Peinovi asi stačila, jelikož kývl a pohodlně se opřel do židle.

"A teď ke zkouškám," začal Hidan.

"Je nejvyšší čas je začít plánovat," kývl na jeho změnu tématu Itachi.

Velitel si všiml jedné zásadní věci. Diplomatem na téhle schůzi byl rozhodně Itachi. Jen čas od času se nechal doplnit netrpělivým Peinem. V tomhle se vůbec nezměnili.

"Navrhuji začátek zkoušek ode dneška za dva týdny," řekl Itachi a Hidanovi se div neprotočily panenky.

"Tak brzo?" vyjevení v jeho hlase bylo dost znát.

"Ano," přitakal Itachi. "Sám víš, že je to potřeba. I ty jsi dostal dopis od krále. Jedinci, kteří prokáží svou odvahu a ve zkouškách vyhrají, postoupí do elitního týmu."

Bělovlasý zavrtěl hlavou. "Nelíbí se mi představa, že bych měl z našich studentů udělat vojáky," složil hlavu do dlaní.

Ale rozkaz byl rozkaz. Situace ve světe byla opravdu na spadnutí.

"Už víte, kdo z vás bude mezi zkoušejícími?" zeptal se na otázku, která mu hlavou vrtala celou tu dobu.

Věděl, že Peinova síla byla brutální a ta Itachiho nebyla o nic slabší.

"Z nás dvou tam nebudeme ani jeden. V našem nevyšším zájmu je, aby postoupilo co nejvíce studentů."
"Nechceme je přece mrtvé," vložil se do rozhovoru Pein a lehce se ušklíbl.

To on měl na svědomí smrt instruktora při zkoušce před několika lety. Se studenty by si poradil jedna dvě.

"Studenti z našeho řádu by měli dorazit pár dní před zkouškou," pokračoval Itachi.

Hidan kývl hlavou. To byla letošní novinka. Dřív to bylo tak, že studenty každé akademie zkoušel někdo jiný. Nyní se dvě akademie prostě spojily a testovaly všechny studenty, kteří se přihlásili. Samozřejmě starší čtrnácti let.

***

"Všichni instruktoři od kategorie V108 se dostaví do velké konferenční místnosti," ozvalo se z rozhlasu.

Deidara se nakvašeně podíval na svého nejlepšího přítele.

Sasori se ušklíbl. "No na mě se nedívej. Já mezi vás nepatřím."

Mrkl na něj a sáhl po flakónku s fialovou tekutinou. Byl nejvyšší čas aplikovat nový jed na své zbraně. Otočil se přes rameno, aby mohl zkontrolovat svého bratrance, jenž momentálně prováděl průzkum jednoho z jedů, který Dei a jeho letecká hlídka našli na jedné ze svých cest. Kankurou byl sice už dospělý mladý muž, ale on se vždycky cítil nervózně, když ho viděl pracovat se svými nástroji. Povzdechl si a otočil se zpátky ke své práci.

Deidara se zamračil. "Děláš, jako by to byla moje chyba, že nepatříš mezi instruktory," nafoukl tváře.

Sasori se na něj podíval a musel se usmát. Byl opravdu roztomilý, když se takhle tvářil.

"Nikdy jsem netoužil být ve vedení, ani být součástí vedení. To víš moc dobře. Vyučovat studenty můžu tak jako tak. Hodnost instruktora k tomu nepotřebuji," vyplázl na Deidaru jazyk.

Před několika málo lety bylo jemu i Deidarovi navrhnuto, že by se mohli stát instruktory. Deidara byl nadšený jako nikdy, samozřejmě. Jeho samotného to však tak moc nebralo. Byl šťastný, když mohl být zalezlý ve své pracovně a zdokonalovat své loutky a jedy. Takový život mu vyhovoval. Nepotřeboval nikomu velet. A i tak se pro něj časem našla spousta práce. Byl nejlepším specialistou na jedy ve zdejší akademii. Čas od času se stalo, že k němu chtěl někdo přejít do učení. A i když na to neměl privilegium, Hidan nad ním vždycky jen přivřel oči. Specialisté na jedy se vždycky hodí.

Deidara odfoukl. "Dobře."

Dál pozoroval Sasoriho při práci. Už od mládí ho to tak nějak uklidňovalo. Akasuna se na něj po očku zadíval.

"Ty tam nepůjdeš?" nakrčil obočí.

Ale Deidara jen zakroutil hlavou.

"Ne. Nemám z toho dobrý pocit. Hidan v tomhle udělal chybu," řekl jen.

Sasorimu se na čele objevily vrásky, jak se zamračil.

"To neříkej. Je toho na něj moc, to to nevidíš? A ignorovat rozkazy krále nemůžeš."

Deidara si odfrkl.

"Co je? Co máš proti králi? Už předtím ses choval divně," podíval se na něj a studoval blonďákovu tvář.

Ten si jen odfrkl, zavrtěl hlavou a zvedl se ze židle.

"Nic. Jen mi zničil celý život," s tím se otočil a odešel ze Sasoriho pracovny.

Rudovlásek nad ním nepřestával kroutit hlavou.

***

Bělovlasý velitel sledoval, jak se konferenční místnost pomalu začíná plnit vyššími instruktory. Po jeho pravici seděl Itachi s Peinem a s Kakashim, který dorazil před malou chvilkou spolu se zbytkem instruktorů z Akademie Pátého řádu. Hatake pro něj nebyl neznámý, moc dobře si ho pamatoval, když zde za svých mladších let studoval. Tentokrát to bude on, kdo bude testovat zdejší žáky. On a další dva muži.

Místnost se zaplnila. Hidan se rozhlédl, aby zkontroloval, jestli jsou všichni přítomní. Nebyli, samozřejmě. Ve veliteli to začínalo pomalu vřít. Co si o sobě ten malý fracek vůbec myslel? Neuposlechnutí velitelových rozkazů nebylo nic, co by se ve zdejším institutu tolerovalo. Samozřejmě, že jediné prázdné místo bylo to Deidarovo. Snažil se mu tím ten kluk něco říct? Nebo že by tušil, kdo to sem k nim přišel za velvyslance? Nevěděl, všechno si musel akorát domýšlet. A čím víc nad tím dumal, tím víc byl vzteklejší.

Postavil se, aby zahájil schůzi, a v duchu si plánoval, jakým trest blonďáka postihne.

***

Schůze po třech hodinách skončila a Hidan si vyčerpaně setřel pot z čela. Teď ho čeká ta horší část. Pohledem svým bývalým studentům naznačil, aby ještě počkali a čekal, dokud se pracovna nevyklidila. Pak si je zavolal k sobě.

"Bude to opravdu náročné, ale věřím, že to spolu zvládneme," pokusil se o úsměv.

Itachi jen kývl a Pein se ušklíbl.

"Bohužel nás ještě čeká vyřídit jednu nepříjemnou věc."

"Nepříjemnou věc?" divil se Itachi.

Hidan kývl. "Ano, přesně tak. Jeden z instruktorů se na konferenci nedostavil."

"A co s tím chceš dělat?" zeptal se Pein.

"Pro začátek z něj vymlátím duši," zapřemýšlel nahlas Hidan, ale pak se pousmál.

Tohle bude zajímavé.

"Následujte mě, prosím," požádal je a rozešel se směrem do jiné sekce.

Cesta byla dlouhá, ale on měl aspoň čas přemýšlet. Chystal se tohle setkání uspořádat nějak v klidu a v míru. Ale proč by se měl přizpůsobovat, když se jeho rozkazy prostě odmítá řídit? Deidara byl vždycky jiný. A v období dospívání se z něj začal stávat takový malý tajfun. Tajfun, který respektuje jen sám sebe. A Sasoriho. Podle toho, jak se mu to hodí. Ale tahle lekce by ho měla naučit.
Podvědomě tušil, kde by mohl být, a tak vyrazil do centra leteckých sil. Přiložil svou kartu k čidlu, a velké vyztužené dveře se otevřely. Itachi s Peinem ho následovali, nechápaje, co Hidan zamýšlí.

Bělovlasý se pořádně rozhlédl. Hala byla opravdu rozlehlá a hlavně vysoké. Všude kolem postávalo několik Deidarových výtvorů, jeho létajících a vybuchujících ptáků. Pein nakrčil obočí a Itachi se na tato stvoření obdivně díval.

"Co to je?" zeptal se a otočil se, aby svýma rudýma očima prozkoumal všechny ptáky.

Moc dobře viděl kolující energii, kterou v sobě ukrývaly.

"Jen takový dopravní prostředek," pokrčil rameny Hidan a postupoval dál do středu haly.

Pak se zastavil a rozhlédl se okolo. Hala byla prázdná, ale on moc dobře věděl, že tam je.

"Nechceš mi vysvětlit, proč jsi neuposlechl rozkaz a nedostavil se na schůzku?" vykřikl.

Uslyšel ozvěnu svého hlasu. Nikdo mu neodpovídal a Uchiha s Peinem se na něj dívali jako na blázna.

"A odkdy do rozkazu používáš slovo prosím?" ozvalo se najednou z ničeho nic.

Oba muži z Pátého řádu se otáčeli, ale zdroj hlasu nikde neviděli. Bylo to zvláštní.


Deidara ucítil nově příchozí ještě před tím, než vstoupili do centra. I na tu dálku se mu udělalo špatně. Moc dobře cítil jejich energii. A poznal ji. Musel se ušklíbnout, bylo to čím dál tím lepší. To se snad Hidan úplně zbláznil? Přivést sem ty dva a čekat, že se s ním bude nějak rozumně bavit? Naivita.

"Už mi začínáš lézt na nervy," uslyšel Hidana, jak na něj volá. Musel se ušklíbnout, vždyť on ani nevycítil, že se nachází přímo nad ním na jednom z trámů.

"Tak to jsme na tom asi stejně," zamumlal a podíval se na své dokonale upravené nehty.

Na vzhledu si velice zakládal.

"Děláš si ze mě srandu? Jsi sakra velitel leteckých sil a chováš se jak malý fakan! Co takhle začít se chovat jako dospělý a naučit se trocha respektu?" zařval Hidan, nejspíš v tu chvíli již rudý vzteky.

Blonďák cítil, jak mu na čele vystupuje žíla. Respektovat ho? Stiskl ruce v pěst a seskočil dolů, přímo před Hidana.


Bělovlasý se lekl, když přímo před ním přistála záplava dlouhých blond vlasů. Velitel leteckých sil se mu se vzdorem podíval do očí. Hleděli na sebe a navzájem se analyzovali. Deidara nebyl tolik vysoký jako Hidan, musel se dívat hodně nahoru, ale to mu při vzdorování nijak nezabránilo.

"Respektovat? To snad nemyslíš vážně?" zasmál se cynicky, dusouc v sobě ostrou bolest, kterou mu způsobovala bolest z Itachiho přítomnosti. "Respekt jsem k tobě ztratil ve chvíli, kdy jsi sem přitáhl tyhle dva."

Hlavou hodil směrem k Peinovi a Itachimu, aniž by s nimi navázal oční kontakt. "Moc dobře jsi věděl, že tohle neschvaluju. A nehodlám se s tím tajit. Tak mi dej už konečně pokoj s těma svýma kecama," zasyčel mu naštvaně do tváře, pak ho obešel a chystal se odejít.

"Tohohle budeš litovat Deidaro," zavolal za ním Hidan, ale on se jen ušklíbl. Obešel Itachiho s Peinem, aniž se na ně podíval, vyskočil na jednoho ze svých ptáků a vznesl se do vzduchu.

"Polib mi."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 8. prosince 2016 v 17:42 | Reagovat

booze dei je z toho zda sa mi uplne mimo. ked sa hnevam a s niecim nesuhlasim tak nech to vie kazdy. ked som to spravne pochopila a kral je jeho otec a k tomu to s tym zabitim instruktorom tak sa mu ani necudujem ze s tym dei nesuhlasi..hmmm uz teraz sa tesim na dalsi diel a na to mako sa bude vyvijat vztah itadei...hihihihi :-D  8-O

2 emma emma | 8. prosince 2016 v 20:27 | Reagovat

Deidara je riadne drsný ...Itachi len sa kochaj čo si opustil, aký talent ..skvelý diel už sa teším na ďalší :-D

3 sakurako-neko sakurako-neko | Web | 8. prosince 2016 v 21:11 | Reagovat

Komentář zase opožděný od toho, co jsem ti nadávala do zpráv xD
Nee-chan tuhle povídku miluju ^^ Tak přestaň psychicky týrat své postavy!! :D  :D  Chudák Dei, vážně mám podezření, že král je jeho táta a očividně to nebude nijak hezký vztah no :-?  A z návštěvy taky neměl moc radost, chudák malej :-? myslím si, že by ho měl někdo utěšit :-D
A Hidana by zase měl utěšit Saso a to velmi rychle a nejlépe z tělesné blízkosti! <3

4 Jenny Jenny | Web | 9. prosince 2016 v 18:33 | Reagovat

chňaaa :3 *,*
Nyaa mě se to děsně líbilo já mám pocit že ses naladila na vlnu z naší povídky vtipné prvky se nezapřou xDDDDD Prozatím mi to přijde docela šílené a fajnové a Deidara je úplně dobrý! Mě se líbí jak už ho nic nepřekvapuje xDDDDD já nevím proč ale celé jsem to četla s úculem na tváři asi jsem vadná xDDDDDDDD

5 Majo Majo | Web | 19. prosince 2016 v 20:26 | Reagovat

[1]: ano, Dei je z toho opravdu špatný :D A ano, pochopila jsi to velmi dobře :3 děkuji za komentář :3

[2]: děkuju moc za koment :3 jono Deidara trucuje a je našTvaný :D

[3]: když já to jinak neumím :DD Ano, tvé podezření je správné :3 Děkuji za komentář :3

[4]: No snažím se psát vtipně, ale nepřijde mi, že by se mi to nějak dařilo :D nejsi vadná, já jsem vadná :D děkuji za komentář :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama