Dějství I. - I hate you - 1

5. prosince 2016 v 0:00 | Majo & Jenny-chan |  Hate, Need, Love
Hello Hello!
Jak jsem Vám již před nějakou dobou slibovala, začaly jsme s Jenny psát společnou povídku. Už máme předepsaných pěkných pár kapitol, tak se snad nedostaneme do skluzu. Je tady ale pár důležitých věcí, které bych vám chtěla říct.
(Zničil mu celý život. A tak chce zničit ten jeho)
Pár: SasuNaru
Prostředí: alternativní svět
žánr: drama, komedie s prvky parodie (:D)
Hlavní postavy: Sasuke, Naruto
Vedlejší postavy: Fugaku, Itachi, Temari, Gaara
Psáno s: Jenny


název - opravdu se nejedná o divadelní hru. Dějství první je kvůli tomu, že se změní. Dvakát. A k tomu i název. Můžete jen hádat jak... i když to není nijak těžké.
Ps. Nedávejte na první dojem. Kapitol bude hodně, takže charaktery se budou vyvíjet. To abyste se nelekly :D
Tak a teď hezké čtení :3




"Proč si myslíte, že právě vy, jste tím pravým adeptem na tuto pozici?" zeptal se postarší černovlasý muž, hledící do životopisu mladíka před ním. Neměl sice takovou praxi jako ti, kteří se o toto místo ucházeli spolu s ním, ale vyzařovala z něj nějaká zvláštní aura. Že by to bylo tím pro ženy jistě okouzlujícím úsměvem ve tváři? Nevěděl. Zaujatý tímto mladíkem se pohodlně opřel o opěradlo svého křesla. Téměř zasykl bolestí, jak mu páteří projela palčivá bolest, ale naštěstí se ovládl. Uchiha Fugaku nikdy nepotřeboval ani sekretářku, ani osobního asistenta. Všechno si dělal sám již od svých mladých let. Jak by taky ne, jinak by tato prestižní firma nikdy neměla šanci vzniknout. Ale už to nebylo to co dříve. Stárl, a s tím přicházely zdravotní problémy. Musel si to přiznat, už na to prostě sám nestačil. Proto bylo učiněno rozhodnutí, že si najme někoho, kdo mu bude se vším pomáhat. Nejprve se docela zdráhal, to jeho starší syn na něj celou tu dobu tlačil. A on se poprvé v životě rozhodl někoho poslechnout.


Ještě jednou se pořádně zadíval do těch pomněnkových očí. Hrál v nich úsměv, jako na jeho snědší tváři. Muž okolo dvaceti čtyř let seděl bez známky stresu na židli a sledoval svého nadřízeného pohledem. A proč nadřízeného? Protože se už viděl sedět ve vyhřátém křesle kdesi v kanceláři.
Možná to znělo hloupě. Naruto měl práci v této firmě jistou. Na to měl dostatek štěstí ve svém životě. I když tomu tak vždy nebývalo. Od určitého dne se vše změnilo v jeho prospěch. A on to vzal jako správnou příležitost od Osudu.
Obzvláště, když se dozvěděl o něm…
"Myslím si, že jsem ten, koho vaše firma potřebuje. Učím se rychle a mám štěstí na své straně. Budu prospěšným členem vašeho kolektivu," začal svou řeč s úšklebkem na tváři. Byl spokojený a bez kousku nervozity. V hlavě měl jen jediný cíl. A za tím se řítil, jako nekontrolovatelný tajfun.


Fugaku se na něj ještě chvíli díval, než se nakonec i on usmál, což pro něj bylo velmi netypické gesto. Zavřel dokumenty, ve kterých se vyskytoval mužův životopis a vstal, aby mu mohl potřást rukou.
"Tak tedy vítejte v Uchiha corporations, Uzumaki Naruto," na jeho rtech stále pohrával letmý úsměv. Naruto se taktéž postavil a jeho ruku mu stiskl.
"Moc Vám děkuji. Velmi se budu těšit na společnou spolupráci." Na to, a další věci…
"V příštích několika hodinách očekávejte první seznam úkolů. Váš stůl se nachází hned za těmito dveřmi." řekl a ukázal na jediné dveře v místnosti. "Vaším úplně prvním úkolem bude udělat mi kávu." dodal ještě, doufajíc, že mladého kariéristu ničím neurazil. Uzumaki se však stále tvářil naprosto spokojeně. Uvařit kávu? Super, první úkol zvládne na jedničku. Nebylo by to poprvé, co něco takového dělal. V mládí navařil snad hektolitry kafe… a taky uvařil miliony jídel. Stejně tak jako každý mladý pošetilý a naivní kluk. Ale to teď nebylo důležité. Ještě ne.
"Než se pustíte do práce, doporučuji vám se tady porozhlédnout a poznat pár nových lidí. Není nic horšího než začít pracovat někde, kde jsou vám všichni cizí. Jsme velmi přátelská firma, dalo by se říci rodinná." když už to vypadalo, že jeho nový šéf nic neřekne, Naruto poděkoval a vydal se do své malé kanceláře. Nebylo to nic přepychového, ale na druhou stranu to vypadalo velice příjemně. Stůl hezky u okna, výhled na město… mít pracovnu v desátém patře je zřejmě velice výhodné. Připravil ´objednané´kafe, za což si vysloužil spokojený pohled. Potom se konečně mohl vydat na průzkum areálu a poznání nových lidí, které mu kupodivu přišlo pod ruku víc než vhod…


První dojem chodeb firmy - bludiště!
Naruto měl pocit, že chtěl hledat toalety, ale místo toho se zapletl mezi kanceláře vyšších úředníků a účetních. Začal mít nemilý pocit, že oproti nim byl jediným, v tomhle patře, kdo se může přezdívat nulou. A už se viděl, jak ho ostatní využívají k uvaření kávy, čajů, zajít do bufetu pro bagetu? Nakonec jim bude dávat i vlastní obědy?
Ach ta fantazie prvního dojmu.
"Kde je to podělané wc?" Zakňučel. Držel to v sobě celý pohovor, ale něco jako pauza na záchod neexistovala. Škoda. Jen se chtěl vymočit a zase by pokračoval v činnosti seznámení se s řádem firmy.
A nyní se už cítil naprosto ztracený. "Kde se tu, sakra, vzaly ty schody?!" Vyjekl, což si ve skutečnosti neuvědomoval. Měl pocit, že tam měla být zatáčka a on došel ke schodišti. Co přehlédl? Nebyl ňouma, ale plánek by se hodil. Byl si jist, že tudy přišel. Možná se měl dříve zeptat, než vyšel na průzkum, kde vůbec nějaké záchody - pokud vůbec - vězí.
"Ty tu obvykle bývají," byl to hlas plný výsměchu. Musel ho slyšet. Sametový, přísný, ale při tom měl v sobě nějaké to kouzlo.
Naruto pootočil hlavu. V obočí mu cukalo, stejně jako koutky úst. "Pardon?"
"Schody," podotkl muž s delšími černými vlasy. Hluboké oči zabořil do tváře "pracovní síly," jak jim tak rád přezdíval. "Nováček?" Nečekal na odpověď, jednoduše pokynul rukou a Naruto se, jako pes se vzteklinou, připraven kdykoliv kousnout, vydal v jeho stopách. "Každý nový se většinou ztrácí. Osmdesát procent končí dole na recepci," podotkl. "Trapný moment," zasmál se.
"Chtělo by to plánky," Naruto se nijak nehodlal bavit o svém prvním fiasku. Toho muže začínal nesnášet. Nechtěl se s ním bavit. "Kde najdu záchody?" Nejlepší bylo jít rovnou k věci, jinak by zalil palmu naproti sobě.
"Rovně a doleva," odpověděl se stále nemizícím úšklebkem. "Tvé jméno?"
"Naruto Uzumaki," blýsklo mu v očích. Zákeřný to pohled.
"Sasuke. Sasuke Uchiha," povýšeně nadzvedl nos. "Pro příště si vyžaduji formalitu."


Uzumaki se zadíval do obličeje toho muže s potlačovaným hněvem. U všech trolů, jak ho mohl nepoznat? Teď, když si ho prohlížel mu došlo, že vypadá úplně stejně jako tenkrát… Úplně.

První hodina prvního dne na nové škole a on už šel zase pozdě. Blonďatý mladík popadl batoh z vedlejšího sedadla, přehodil si ho přes rameno a vyřítil se z autobusu jako neřízená střela. Obraz měl roztřesený, jak běžell, ale dveře školy byly ještě otevřené. Třeba když si dostatečně pospíší…
Dveře se s pomalým skřípěním začaly uzavírat. Naruto v ten moment ještě zrychlil. Do vstupní haly vběhl přesně ve chvíli, kdy se dveře zavřely.
"Uf… tak to bylo těsný, ttebayo." zamumlal a předklonil se, aby se vydýchal.
"Být tebou, tak si příště pospíším." ozval se nějaký hlas. Modroočko se za zvukem toho hlasu otočil, a spatřil znuděného muže, sedícího na recepci. "Ty dveře se zavírají elektronicky. Příště by ses sem už nemusel dostat." mrkl na něj, než se zahleděl do novin.
"Omlouvám se, už se to nestane." pípl chlapec nesměle, ale muž jen mávl rukou. A tak se Naruto rozhodl vydat se do své třídy.
Byl to opravdu pech, přijít první den na střední pozdě. Naruto se podíval na hodinky. Dneska to bylo ještě dobré, měl zpoždění teprve pět minut. Na základce to bývalo daleko horší. Třeba vyučující ještě nepřišel…
A opravdu, když Naruto dorazil do třídy, byla sice plná lidí, ale nikde žádný profesor. Mladík si oddechl, a hned se začal rozhlížet po volném místě. Moc k výběru toho nebylo. Všechna místa byla buď obsazená dvojicí, a nebo měl náhodný osamocený jedinec na druhé židli batoh. Jasná známka toho, že nikdo navíc není vítán. Když už si Naruto myslel, že celý zbytek dne prosedí na zemi, všiml si jednoho volného místa úplně vzadu u okna, vedle nějakého jiného chlapce. S malinkou jiskřičkou naděje se k němu tedy vydal.
"Ahoj." špitl Naruto s úsměvem. Stál před černovlasým klukem civějícím z okna. "Můžu si přisednout?" zeptal se. Černovlásek se na něj konečně podíval. Jediná jeho reakce byla kývnutí hlavy. Narutovi oči zazářily, získal místo k sezení! A možná…
"Jsem Naruto." usmál se a podal mu ruku. "Uzumaki Naruto." zazubil se. Černovlasý mladík se na něj zadíval s jistou kapkou nezájmu. Ale nakonec jeho ruku stiskl.
"Uchiha Sasuke…"


"Haló! Volá vás planeta země!" ozval se zničeho nic čísi zvučný hlas a Naruto sebou trhl. Vzpomínky byly občas pěkný mrchy. Uchiha mával svou dlaní před Narutovým obličejem.
"Jen jsem se zamyslel…" pokrčil rameny a chystal se odejít. Tady nestráví už ani minutu, všechno hezky popořadě. Syn jeho nového šéfa ale vytáhl z kapsy vizitku a podal mu ji. Naruto se na ni nepodíval.
"Na rande s vámi nepůjdu, jestli vám jde o tohle." nakrčil obočí. Uchiha zkřivil rty do zákeřného úsměvu. Tak přece jen mu z mládí něco zůstalo.
"Nebuďte směšný. Je to číslo na psychiatra. O pomatence tady nestojíme." mrkl na něj a se vší Uchihovskou galancí se otočil na podpatku a zmizel. Naruto se zamračil.
"Svině."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 5. prosince 2016 v 17:18 | Reagovat

tak to sa uz teraz tesim na dalsie diely . O_O  [:tired:]  :-D

2 Smajli Smajli | Web | 5. prosince 2016 v 20:08 | Reagovat

Nooo... Sasuke je to opravdu hodně arogantní, ale pokud to ještě zůstane v takové rovině, dejme tomu, to ještě skousnu, v anime byl taky =D Stejně tak u Naruta, pro mě tedy poněkud netypická arogance u toho pohovoru, mám ho radši trochu potřeštěného, ale to všechno jsou jenom moje osobní problémy a stereotypy, rozhodně mě to neodradilo od dalšího čtení =) Ale Naruto! Z vlastní zkušenosti vím, že to vidíš moc jednoduše, náhodou vaření kafe není taková brnkačka =D Loni jsem pomáhala u státnic na katedře historie a samozřejmě že součástí bylo vaření kávy profesorům - jenže aby to člověk udělal správně, musí vědět, jestli ten konkrétní člověk pije rozpustnou nebo mletou kávu, jak silnou, jestli chce mlíko a cukr... a to mu Fugaku neřekl =D =D To je náhodou věda, vaření kafe! =D

3 sakurako-neko sakurako-neko | Web | 6. prosince 2016 v 22:25 | Reagovat

:D  :D  Zbožňuju vás, holky :D
No tak se to rozjíždí, Naruto má nějaký tajný plán, proč tolik stál o tu práci a Sasu je tam arogantní pitomec :-D  ale to teda ten Naru tam má taky nějaké vysoké sebevědomí :-D  Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat ^^

4 sakurako-neko sakurako-neko | Web | 6. prosince 2016 v 22:27 | Reagovat

[2]: a souhlasím se Smajli, takový kafe může bejt taky docela komplikovaný :D  :D  :D  My totiž zase pomáháme každej rok u maturit (doufám, že příští rok to udělá někdo pro nás xD) a jako vařit kafe, nosit jim pořád něco k pití, připravovat občerstvení, aby tam vždycky bylo od něčeho něco a tak :D  člověk v tom musí vidět i tu složitou vědu! :-D

5 KimGS KimGS | Web | 7. prosince 2016 v 23:43 | Reagovat

Juu nová poviedka :3 (po dlhom čase mám konečne čas na čítanir yuj! :3) teším sa na nový diel :3 :-D

6 Tara Tara | Web | 30. ledna 2017 v 13:41 | Reagovat

no Sasuke mi připadá jako Sasuke v anime :) takže cajk, Naruto a štěstí? dobře :D
rozhodně povídka vypadá zajímavě :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama