Dokonalý trik 8

6. listopadu 2016 v 15:02 | Majo |  Dokonalý trik
Minna!
Moji milí, zlatí, úžasní čtenáři :3 Asi po měsíci přidávám Dokonalý trik. Vím, jsem ostuda. Je to druhá povídka, kterou jsem na tomto blogu začala psát, ale stále není dokončená.
Ale nesmutněte. Ono je taky dost možné, že je tohle předposlední díl, protože končeje dneškem se stalo vlastně skoro všechno důležité, co se mělo stát. Tak schválě, co se bude dít v dnešním dílu? Za komentáře budu moooc ráda :3


Mladý muž stál před dveřmi asi pět minut. Nervózně podupával pravou nohou, zatímco držel palec na zvonku. Teprve po nějaké chvíli se otevřely dveře. Blonďákova ústa se roztáhla do širokého úsměvu, v očekávání mileneckého přivítání. Mezi dveřmi však nikdo nebyl, a on tak spatřil jen mizející černovláskova záda. Co to má sakra být? Celý zmatený vešel do bytu a zavřel za sebou dveře. Odložil si věci na věšák a pokračoval do kuchyně, kam viděl odcházet svého přítele.

Už při vstupu do místnosti jím projelo zjištění, že dnešní den si asi neužijí tak, jak si ho s Itachim naplánovali. Svého milence našel sedět u stolu, spolu s bělovlasým detektivem. Hidan na něj okamžitě hodil pohled plný zloby a podezření. Deidara si toho nevšímal, a pokoušel se na Itachiho usmát, ale ten místo toho raději zkoumal kvalitu svého hrníčku s čajem.

"Co se tady sakra stalo?" zeptal se Deidara, nyní již se zkaženou náladou. Uvnitř něj se rodilo semínko pochybností. Co když ho Itachi, před dvěma dny při té noční akci, opravdu poznal? Oba dva vyšetřovatelé mlčeli. Odpovědi se mu dostalo od někoho jiného.

"Říká se tomu syndrom vyhoření." Za blonďákovým ramenem se objevila černovlasá hlava, patřící Sasukemu. Dei se na ně překvapeně otočil a nakrčil obočí.

"Cože?"

"Před dvěma dny měl nii-san možnost zajmout dva členy Hebi. A oni jim místo toho dali docela slušně na prdel." Zasmál se nahlas, a nenápadně na Deidaru mrknul, aby to ani jeden z agentů FBI neviděl.

"Opravdu?" otočil se Dei zpět směrem k Itachimu. Rozešel se až k němu a políbil naštvaného černovláska na tvář. "To mě strašně mrzí, lásko. Jak se to stalo?" zeptal se a čekal na Itachiho odpověď. Ten ještě chvíli mlčel a tvářil se nedostupně, než si svého blonďatého miláčka přitáhl na klín a obmotal kolem něj své výcvikem vypracované paže. Deidara se kousnul do rtu, aby potlačil bolestné zasténání. Té oné noci, když se jeho lano přetrhlo a on tvrdě dopadl na zem, spadl rovnou na svůj stále se hojící bok. Druhý den ráno na něm objevil krásně fialově vybarvenou podlitinu. Když ho Itachi takto obejmul, aniž by to věděl, zmáčkl tím jeho zranění, a jemu se div nevehnaly bolestí slzy do očí. Zhluboka se nadechl a vydechl. Zažil už horší situace, tohle přece zvládne.

"Byl to strašné, ti dva… Myslel jsem, že to bude jednoduché. Ani jeden z nich nevypadal jako silák, který by nás vyřídil." Povzdechl si Itachi, zatímco prohrabával Deidarovy blonďaté vlasy. Hidan si odfrkl, Itachi byl vážně idiot. On tomu malému skrčkovi nevěřil ani slovo. "Vzal jsem si toho menšího, myslel jsem, že to bude hračka, a že budeme zase o kousek blíž k jejich dopadení."

"A co se tedy stalo?"

"Okamžitě mě zneškodnil. A přitom byl tělesně stavěný asi… no asi jako ty. Malý a drobný." Vrtěl hlavou, připadal si opravdu trapně. Sasuke, stále stojící mezi dveřmi se zlomyslně zasmál.

"Nii-san má teď strach, že ho v posteli přepereš a přeřízneš." Mrkl na Deidaru. Oba dva, jak Deidara tak Itachi po něm hodili zlostný pohled, ale více si ho nevšímali.

"Příště to určitě bude jinak, broučku. Teď už víš, co před tebou stojí, a budeš více obezřetný." Špitl mu do ucha, avšak v duchu pyšný, že opravdu dokázal přeprat agenta FBI. Ještě ke všemu svého vlastního přítele.

"Hmm…" zabručel Itachi. Už to nechtěl dále řešit, přitáhl si Deidarův obličej blíž k tomu svému a políbil ho. Bože, jak mu ten blonďatý modrooký dráček chyběl. Nebyly spolu dlouho, i s namlouváním to celé trvalo asi dva měsíce, ale on už teď věděl, co k němu cítí. Bezhlavě se do něj zamiloval, byl si jistý, že mu ho poslalo samo nebe. Zrovna si chtěl vyžádat přístup do jeho horkých úst, když už se podruhé za tu chvíli ozvalo znechucené odfrknutí. Itachimu na čele naběhla žilka, a on na chvíli opustil Deiova sladká ústa, a otočil se směrem ke svému bělovlasému parťákovi. "Co máš za problém?" zavrčel. Hidan se nahlas rozesmál a postavil se.

"Jsi k smíchu Itachi. Necháváš se rozptylovat, a fakta, která jsou přímo před tebou, naprosto ignoruješ." Zavrtěl hlavou, stále s úšklebkem na rtech. Itachi nakrčil obočí a taktéž se zvednul.

"Co tím myslíš?"

"Ty sakra moc dobře víš, co tím myslím!" zvýšil hlas Hidan a zamračil se. "Nejsi způsobilý pokračovat ve vyšetřování, když tak okatě ignoruješ to, co bys měl naopak řešit. Promluvím si s vedením." S tím se otočil, a chtěl odejít, ale Itachi se pohnul a ve vteřině stál tváří tvář této hoře svalů, se svým typicky klidným a ledovým výrazem.

"Řekni si, co chceš, komu chceš, ale uvědom si jednu věc. Já jsem tady ten váženější. To sis za tu dobu mohl už několikrát uvědomit. Jestli mě chceš nechat suspendovat, tak je mi líto. Ty budeš ten, který si v tomhle případě ani neškrtne." S tím se šel znovu posadit ke svému příteli. "Vyprovoď se sám."


Rudovlasý muž čekal před kavárnou, dostatečně zapadlou na to, aby se mohl ukázat na veřejnosti. Když po něm teď šla FBI, neměl to vůbec jednoduché. Rozhlédl se, a spatřil svého blížícího se kolegu. Zvedl ruku, aby na něj mohl mávnout, a pak se otočil a zmizel v kavárně. Na to, v jaké část města se se podnik nacházel, vypadal zevnitř docela hezky a útulně. Sasori si vybral jeden box u okna a pohodlně se usadil. O chvíli později se dveře kafeterie znovu otevřely, a následně na to si k Akasunovi přisedl jeho společník. Sasori si sundal černé brýle, zakrývající jeho oči a položil je na stůl.

"Jsi tady docela brzy." Prohodil, a mávl na číšníka, že si chce objednat.

"Nemůžu se zdržet moc dlouho, za dvě hodiny musím být zpátky."

"To si tě ten Uchiha tolik hlídá?" zakřenil se. Přesně v ten moment k nim došel mladý hnědovlasý číšník a mile se usmál.

"Přejete si?"

"Dám si jednoho turka." Řekl, a při pohledu na Deidarovu tvář se musel usmát. "A tady mému příteli poprosím to samé." Usmál se na obsluhu. Blonďák toho rána vypadal opravdu unaveně. Deidara si počkal, než číšník odešel, a pak teprve rudovláskovi odpověděl.

"Nehlídá, ale radši jsem opatrný. Hidan, ten jeho kolega začíná něco tušit. Nemůžu si dovolit jediný přešlap." Vysvětlil a zívl. Sasori kývl hlavou na důkaz, že ho chápe.

"Krušná noc?" zeptal se, dívajíc se na jeho kruhy pod očima. Deidara jen kývl, hlavou mu probleskla vzpomínka na minulou noc, kdy byl Itachi obzvláště náruživý.

"Nějaké zprávy od Orochimara?" vyzvídal Dei. Poděkoval číšníkovi, který jim přinesl kávu a rychle ji do sebe vyklopil. Sasori se nad jeho počínáním musel uchechtnout. "Nemám od něj žádné zprávy, a Sasuke také ne, což mi připadá docela divné, když naše mise nebyla moc úspěšná." Zašklebil se a opřel se hlavou o ruku. To kafe mu vážně pomohlo, něco takového potřeboval.

"Vzhledem k tomu, že se teď z centrály prakticky nehnu, jsem to všechno schytal já." Zatvářil se Akasuna kysele a i on upil ze svého kafe. "Orochimaru byl… dá se říct opravdu rozzlobený…" řekl, a rozepl si dva horní knoflíčky ze své košile. Deidara vykulil oči, když spařil kousek rozšklebené jizvy, nejspíš od nějaké sečné a ošklivé zbraně. "Ušetřil mě jen proto, že jsem hlavní technik a nikdo jiný s těma krámama ve sklepě neumí." Pokrčil rameny a ušklíbl se. "Co se týče tebe, tak jediné, co řekl, bylo, že máš mnohem důležitější misi. A že máš co nejdřív podat hlášení."

"Aha…" zabručel Dei. "No popravdě to mezi Itachim a tím kusem svalů bez mozku začíná vřít. Hidan mě obviňuje, že v tom mám prsty, ale Itachi o tom nechce slyšet ani slovo."

"Hezké." Zasmál se Sasori. "Brání tě, musí do tebe být opravdu zamilovaný. Dobrá práce."

"Jo." Zamumlal Dei. Navenek se Sasorim souhlasil, ale uvnitř cítil prázdnotu. Itachi byl úžasný člověk, a on v hloubi duše věděl, že pro něj začal být něčím víc než jen úkolem, co musel splnit. Bože, a ten sex!

"A co se týče Sasukeho, Orochimaru ho přeřadil do akcí v terénu." Prohodil Sasori, jakoby se vůbec nechumelilo. Deidara vykulil oči.

"To si děláš prdel? Vždyť je na to moc mladý!"

"Jo, ale Orochimaru si myslí, že mu to jen prospěje, když odpráskne pár lidí. Když se mu nedařilo s Itachim, tak ho chce prostě trošku zocelit." Vysvětlil, ale Deiovi to bylo jedno. Do terénu chodili až okolo dvaceti let, a to ještě s přísným dozorem, jelikož si nesměli dovolit žádnou chybu. Sasori jen zavrtěl hlavou.

"Něco bych řekl, ale bál jsem se, že mě znovu potrestá."

"Hmm…" Deidara nad tím mávl rukou, když se ve vteřině poplašeně otočil.

"Co je tyvole?" vyděsil se Sasori a začal se rozhlížet z okna, jestli nenajde zdroj Deiova vyšilování.

"Měl jsem pocit, že jsem něco zahlédl…"

"A co?"

"Nevím… to je jedno, už je pryč." Bylo to zvláštní. V jednu chvíli měl dojem, že zahlédl rychlý pohyb, jakoby ho někdo vyfotil. Ale asi se mu to jen zdálo.


´Rande ´se Sasorim se nakonec o nějakou chvíli protáhlo, a Deidara zoufale doufal, že se zvládne vrátit dřív, než se Itachi vzbudí. Nyní už nemusel postávat u dveří, dostal náhradní klíče a tak se do vytu dostal snadno a rychle. To, že je něco špatně, poznal ve chvíli, kdy spatřil Hidanovu bundu na věšáku a jeho boty vedle těch Itachiho. Něco se příšerně posralo a on tomu teď bude muset čelit. Párkrát se nadechl a vydechl, aby uklidnil svoje rychle bijící srdce a vešel do kuchyně. Našel tam přesně to, co očekával. Itachi, ještě v pyžamu, seděl u stolu, hned vedle široce se usmívajícího Hidana. Ano, něco se stoprocentně posralo. V duchu zaklel, že si s sebou nevzal zbraň. Rychle se snažil vypočítat, za jak dlouho by se stihl dostat do Sasukeho pokoje a nějakou tam najít, aniž by ho chytili. Sám Sasuke mu v tuhle chvíli dost těžko pomůže, toho dne se předávalo vysvědčení a potom měli jít s partou do kina.

"Dobré ranko." Usmál se sladce na oba detektivy, a musel si gratulovat, že z toho vyšel úsměv a ne ošklivá grimasa.

"Dobré." Zabručel Itachi.

"Dobré ráno, dobré." Hidan se stále usmíval.
"Copak se děje?" Zeptal se Deidara a popošel blíž ke stolu. Itachi chtěl něco říct, ale slova se ujal Hidan.

"To bys nevěřil na co dneska člověk narazí." Zasmál se a vzal do ruky jednu z fotek, které ležely na stole. Do té doby si jich blondýn nevšiml.

"Hm?"

"Podívej se na tohle, jen se koukni." Řekl Hidan a vecpal Deidarovi fotku až pod nos. Dei si ji od něj vzal a podíval se na ni. Krve by se v něm v tu chvíli nedořezal, ale na druhou stranu se to dalo očekávat. Na fotografii byl on a Sasori, toho rána, sedící v kavárně.

"To mě jako sleduješ?" vyprskl na něj Dei. Bylo mu jasné, že se prozradil, ale momentálně ho ovládly emoce.

"Ha! Vidíš, Itachi? Tak co nám k tomu řekneš skrčku? Hmm? Tak povídej." Smál se Hidan. Deidara se soustředil na Itachiho klidnou tvář. Byl smutný, nebo zklamaný? Jedno z toho, prozrazovaly ho jeho oči.

"Já…"

"Cos dělal s podezřelým z vloupání? A z pokusu o vraždu? O tvoji vraždu?" ptal se chladně Uchiha. Dei mu stále hleděl do očí, a v tu chvíli přesně věděl, co má dělat. Po tváři mu z ničeho nic začaly téct slzy jako hrachy, a celé jeho tělo se rozklepalo.

"J-já… já jen myslel, že mi vysvětlí, p-proč to udělal." Vzlykal blonďatý muž, téměř ještě připomínající chlapce a celý se klepal.

"Vysvětlí? Říkal jsi, že jsi ho v životě neviděl." Pravil Itachi. Proč začal tak moc plakat? Nedávalo mu to smysl.

"N-nechtěl jsem ho udat. O-on říkal, že mě miluje…. Ž-že když mě viděl stát vedle tebe, nemohl si pomoct a u-udělal to ze žárlivosti." Kuňkl Dei a hřbetem ruky si otíral slzy. Hidan vykuleně koukal a Itachiho maska se začínala rozpouštět. Vstal a přešel až k tomu klubíčku neštěstí."

"Kdo je to?" zeptal se, již značně nalomený.

"M-můj bývalý p-přítel." Řekl Dei a znovu se rozklepal. Itachi na něj ještě chvíli hleděl, než si ho přitáhl k sobě do náruče a něco mu nezačal šeptat. Hidan málem spadl ze židle.

"To si děláš prdel, Itachi?!" rozeřval se. "Ty mu tuhle sračku fakt sežereš?" ječel na celý byt, úplně rudý vzteky. Itachi se na něj zamračil, když ucítil, že se jeho miláček klepe čím dál tím víc.

"Já-já se o-omlouvám." Plakal.

"Vidíš, co děláš?" vrátil mu to Itachi. "To nevidíš, jak se tě bojí?" skoro zařval a ukázal na Deie. Hidan se ušklíbl.

"Jsi vážně idiot Itachi. Vážně, vždyť to jenom hraje!"

"Vypadni a už se nevracej." S tím černovlasý chytil blonďáka za ruku a odtáhl ho do své ložnice. Nechal tam tak stát Hidana úplně samotného.

"Počkej… ty se ještě budeš divit." Vyprskl Hidan do již prázdné místnosti, a když odcházel, pořádně za sebou zabouchl dveře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sakurako-neko Sakurako-neko | Web | 6. listopadu 2016 v 17:19 | Reagovat

Trochu je mi hidana lito, ma pravdu ze se itachi nakonec bude hodně divit...
Jsem zvědavá jak na to teda nakonec přijdou :-D  :-D  :-D

2 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 6. listopadu 2016 v 19:46 | Reagovat

jee dalsi diel....dakujem dakujem
uz som naozaj myslela ze boli odhaleny.. hidan ma v celej veci jasno. ale itachi deija naozaj miluje a asi nechce vidiet aka je pravda...itachi sa zamiloval ale dei...??? booze uz tezaz sa tesim na dalsi diel ako to vlastne skonci. O_O  :-D

3 emma emma | 6. listopadu 2016 v 20:36 | Reagovat

úžasné...a ten Deidarov herecký výkon.. dokonca sa rozplakal ..klobúk dole, to sa mu skvelo podarilo Itachiho oklamať, len škoda, že Hidan mu to nežerie :-P ...som veľmi zvedavá ako to celé dopadne a (ne)chcem vedieť ako sa bude Itachi tváriť keď zistí o Deim pravdu.. už teraz ho ľutujem a nemôžem sa dočkať pokračovania :-D

4 Majo Majo | Web | 7. listopadu 2016 v 12:42 | Reagovat

[1]: mě Hidana líto teda není, v téhle povídce z něj dělám zepároáka, ale Itachi je fakt idiot :D na tom jsme se shodly :D

[2]: nemáš zač, já děkuji za komentář :3

[3]: Děkuju moc :3 no musím říct že to bude zajímavé :D

5 Mei Mei | Web | 16. listopadu 2016 v 13:11 | Reagovat

Jo, přesně tohle potřebuju (≧∇≦)/
Nyah, já fakt žeru tuhle povídku :3 možná je to tím, že se mu líbí to lhaní :3 :D

6 Majo Majo | Web | 16. listopadu 2016 v 20:14 | Reagovat

[5]:To lhaní je super no, ale na druhou stranu bych nechtěla být v Itachiho kůži :D děkuji za komentář :3

7 Jenny Jenny | Web | 25. listopadu 2016 v 22:08 | Reagovat

aaaaaaaaaaaa je to drsné to jak Deidara zapírá a Hidan úplně awaah dostanu tě jen počkej x´D ok no xDDDDD

8 Uke Uke | Web | 7. listopadu 2017 v 23:58 | Reagovat

Hele, jako fo na tom že musim vstávát v půl šestý, že?  Prostě se od téhle povidky nedokážu odtrhnout. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama