Dokonalý trik 11 - KONEC

27. listopadu 2016 v 0:00 | Majo |  Dokonalý trik
Minna!
Nemůžu se moc rozkecávat, abych nepřekročila limit, ale tohle je oficiálně poslední díl Dokonalého triku. No a trošku jsem to přepískla s délkou, ale to nevadí... je tam všechno, co tam mělo být a to je hlavní :D
Přinzám se že se mi po této povídce bude stýskat, byla to má nejoblíbenější (Pouto se Sakurako se momentálně nepočítá, to je uplně jinej level :D)
Díl má 3812 slov :D tak já už nebudu zdržovat :) Užijte si to! <3


Sasuke seděl na gauči a četl si knihu, při světle svíček. Bylo to už dávno, co něco četl dobrovolně a nijak to nesouviselo se školou. Dříve býval hodně sečtělý, miloval fantasy, sci-fi… prostě všechno co se vymykalo tomuto normálnímu reálnému a nudnému životu. Teda, v poslední době nebyl jeho život zas tak nudný. Každodenní snaha o to aby vás policie neodhalila je celkem dřina.
Chystal se, otočil knihu na další stránku, když zaslechl bouchání na dveře. Elektřina stále ještě nefungovala, a tak nefungoval ani zvonek. Nabroušeně se zamračil. Kdo to otravuje v tuhle hodinu? Vždyť už byla skoro tma. Bušení na dveře nepřestávalo, ale on to ignoroval, alespoň do doby, než se ozval známý hlas.
"Hej, Sasuke, jsi doma? Tady Hidan. Potřebuju s tebou mluvit." Zařval hromotluk stále bušící do dveří. Sasuke si povzdechl, co od něj tak mohl chtít? Že by něco vyřídit Itachimu? Ale to byla blbost, vždyť se viděli před pár hodinami, v práci.
Nedobrovolně se zvedl a šel odemknout dveře. Už měl ruku na klíči, když mu v kapse od mikiny zavibroval mobil. Stáhl ruku z klíče a vyndal svůj telefon, kde na něj čekala zpráva od Sasoriho.
´Prasklo to´ Stálo tam. Pár sekund trvalo, než Sasuke úplně pochopil význam této věty, a než mu mozek dovolil připustit si, že se něco takového stalo. Zadíval se na dveře, za kterými stál Hidan. Polknul. Ten si asi nepřišel pokecat. Začal pomalu a potichu couvat pryč z chodby.
"Sasuke… vím, že tam jsi. Otevři ty dveře, ať to můžeme v klidu vyřešit." Zavolal na něj Hidan přes dveře. Ale on věděl, že tady není co řešit. Hidan už má určitě zajištěný i zatykač a povolení k prohlídce. Na nějaké otevírání dveří mu zvysoka sere. Otočil se na podpatku a vběhl k sobě do pokoje. Popadl batoh, do kterého naházel pár důležitých věcí a přešel k oknu. Slyšel, jak Hidan skrz dveře něco volá, a jak do nich naráží a snaží se je vykopnout. Otevřel okno a vylezl jím z pokoje, přímo na požární schodiště. Podíval se dolů, ale vzduch byl čistý. Žádný policista na něj dole nečekal. Sasuke se musel ušklíbnout, podceňovali ho. Určitě si mysleli, že bude naprosto stačit, když za ním pošlou Hidana, že si s ním poradí, když je ještě tak mladý. Znechuceně si odfrkl a začal sešplhávat po schodišti dolů.


Auto ostře zabočilo do zatáčky, až brzdy zaskřípěly. Řidičovy tekly po tváři slzy jako hrachy, že stěží viděl na cestu. Byla to katastrofa. Jak je možný, že se to tak strašně zvrtlo?
Když Dei shodil Itachiho ze srázu, chvíli pozoroval, jak se kutálí dolů. Pak se otočil a odešel. Nebyl to nijak strmý kopec na to, aby Uchiha přišel ke smrtelnému zranění. Mělo ho to jen zpomalit a oslabit. A on doufal, že mu to nahnalo nějaký čas. Ale cítil se hrozně. Jak mohl něco takového udělat? Třeba byla ještě šance, příležitost… Ne. Nebyla. Itachi to věděl a on se musel urychleně dostat na centrálu. Nepozorován, nejlépe. Ani se neobtěžoval tím, že by si došel pro vlastní auto. Zabralo by to moc času, než by se dostal, dolů pod kopec, a tak si prostě vypůjčil to Itachiho. Celou cestu do Hebi pak probrečel. Byl zázrak, že do ničeho nenaboural.
Konečně zaparkoval v ulici před budovou. Vystoupil z vozu a urychleně utíkal dovnitř. Nemohl uvěřit svým očím. Vypadalo to, že se zevnitř půlka budovy úplně propadla. Všude kolem se válely kusy zdiva a podlahou bylo vidět do sklepa.
"Dei!" zavolal na něj známý hlas, a o pár vteřin později se z jedné chodby vynořil Sasori. "Jsem rád, že ses sem stihl dostat." Řekl a poplácal ho po rameni. "Tys brečel?" naklonil hlavu na stranu.
"To neřeš. Díky žes mě varoval. Skoro mě dostali." Zamumlal blonďák. "Kde jsou všichni?" zeptal se.
"Už odešli. Byli evakuováni na bezpečnější tajná místa. My jsme poslední. A Sasuke. Ten by měl dorazit každou chvíli." Vysvětlil Sasori. Deidara si oddychl. Už se bál, že ho dostali. "Nás vyzvedne helikoptéra. Teď po tom zemětřesení nikoho nenapadne, že nepřeváží zraněné. Dneska jich bylo ve městě docela dost." Mluvil dál, ale Deidara ho stěží poslouchal. Ztrácel se ve svých myšlenkách, to co Sasori říkal, ho momentálně nezajímalo. Probral se až ve chvíli, kdy vstupními dveřmi proletěl Sasuke. Zastavil se až těsně u nich a opřel se nohama o kolena, aby se mohl vydýchat.
"Ses řítil jako by tě honila smrt." Řekl Sasori. Sasuke se na něj vyčerpaně podíval.
"Jestli je smrt Hidanovo druhý jméno, tak máš pravdu." Vydechl a zakuckal se.
"Hidan?" Sasori se překvapeně otočil na Deie. "To je ten chlápek, kterýho jsme spolu složili?" zeptal se. Dei jen kývl hlavou.
"Asi bychom měli vypadnout." Navrhl.
"Ale helikoptéra tady ještě není…"
"Tak bychom se měli aspoň schovat. Ten idiot tu každou chvíli budou." Řekl Sasuke když popadl dech a vydal se nahoru po schodech do vyššího patra. Za chůze se otočil na Deidaru. "Cos udělal s Itachim?" nadhodil a sledoval, jak blonďák přichází o veškerou barvu.
"Ehm… trošku jsem ho shodil… ze srázu… hm…"
"To si děláš prdel? A co ty kecy o tom jak ho miluješ?" vyjel na něj Sasuke.
"Miluje? Ty ho miluješ?" podíval se na Deie překvapený Sasori a vykulil oči.
"Uklidněte se oba dva. Bude v pořádku. Nebylo to moc nebezpečný. Jen jsem ho potřeboval zdržet dost dlouho na to, abych mu mohl ukradnout auto a aby se za mnou nevydal." Vysvětlil Dei a předběhl Sasukeho na schodech. Ten ale jen zůstal zaraženě stát.
"Tys mu ukradl auto?" zopakoval po něm Uchiha. Dei kývl. "Jsi normální ty idiote? Vždyť on má to auto cinklý!" zařval na něj Sasuke. Deidara zbledl na odstín vápna. Tohle nevěděl. S takovou je okamžitě najdou.
"Nevěděl jsem to, jak jsem mohl-…" ani nestačil doříct větu, když se ozval zvuk otevírání hlavních dveří. Všichni tři strnuly a podívali se na sebe. To nebylo dobré. Přidali do kroku, aby byly co nejrychleji pryč ze schodů.


Hidan vrazil do dveří budovy, o které přepokládal, že se jedná o sídlo Hebi. Tak dlouho na tuhle chvíli čekal, a teď je to tady. S adrenalinem v krvi se otočil na svého pomláceného kolegu, který teprve vystupoval z auta.
"Dělej, Itachi!" zavolal na něj. Zrovna teď se musí takhle loudat. Itachi se na něj naštvaně zadíval.
"Zmlkni." Zasyčel a konečně vylezl. Opravdu nečekal, že ho Deidara shodí z kopce dolů. Bude se muset naučit být více opatrný, pro příště. Kysele se ušklíbl, doufal, že žádné takové příště už nebude. Když zjistil, že mu dokonce i ukradl auto, byl vzteky bez sebe. Pak si ale uvědomil blonďákovu zásadní chybu. Vozy všech agentů FBI měly nainstalovaná polohovací zařízení. Byla jen otázka času, než ho najde. A vlastníma rukama z něj vymlátí duši.
Došel až k Hidanovi a společně vstoupili do budovy. Itachi si přitom stále mnul naraženou kostrč. Kutálel se celkem dlouho. Bolelo to.
Uvnitř to vypadalo příšerně. Zemětřesení se na této budově nejspíš hodně podepsalo. Oba dva si připravili zbraně a začali se rozhlížet kolem sebe. Nejprve prohledají přízemí. Itachi tiše naznačil Hidanovi, že se vydá vpravo, ať to zkontroluje nalevo. Nenašli nic, bohužel. Všude okolo sice byly známky nedávného pobytu, ale to bylo tak všechno. Dům byl celý totálně vylidněný. Sešli se v přístupové hale.
"Čistý." Zamumlal Hidan, ani za mák se mu to nelíbilo.

"U mě taky." Zašeptal svou odpověď starší Uchiha. Zrak přenesl na schody do druhého patra a pokynul bělovlasému, aby se spolu s ním vydal nahoru. Za každým rohem se přikrčili, aby zkontrolovali, jestli je čistý vzduch. Teprve po tom všem se odvážili jít dál.


Tři muži se krčili za dveřmi ve třetím patře. Kdyby zabočili, šli rovně a pak znovu zabočili, měli by před sebou dveře vedoucí nahoru na střechu, kde bude přistávat jejich spásonosný vrtulník.
"Už jsou ve druhým patře." Zamumlal Sasori. Poznal to podle rozléhajícího se zvuku. I když se agenti snažili být maximálně potichu, v tomto tichém komplexu bylo slyšet i upadnutí napínáčku.
"Tady se nemůžeme schovávat věčně." Zašeptal Sasuke oběma svým přátelům potichu ze strachu, že by ho snad jeho bratr s Hidanem mohli slyšet.
"A co chceš dělat, když jsme zatím v pasti?" zavrčel Deidara. V takhle prekérní situaci snad ještě nikdy nebyl. Rozum a srdce mu v tuto chvíli říkali něco úplně jiného. Rozum by chtěl okamžitě vypadnout. Srdce to chtělo s jeho láskou urovnat.
"Měli bychom vypadnout dřív, než se stihnou dostat až sem." Přidal se na černovláskovu stranu Akasuna. Deidara se zamračil, pořád si nebyl jistý tím, co doopravdy chce. "A teď máme příležitost, Dei." Zamával mu rukou před obličejem, aby se blonďák konečně probral. Dei ruku naštvaně odstrčil stranou. Proč to bylo tak těžké? Zavřel oči. Viděl před sebou těch pár krátkých měsíců, co spolu s Itachim prožili. Naproti tomu si zkusil představit život se svými mafiánskými přáteli. Věděl, že by jedno z toho mohl mít. A že z té první možnosti už nebylo nic reálného. Přál si tak vrátit čas, aby se k Hebi nikdy nedostal. Potkali by se s Itachim vůbec?
"Tak fajn." Řekl nakonec a připravil si zbraň, kdyby se náhodou něco podělalo. Sasori otevřel dveře, co nejtišeji to šlo, a rozhlédl se. Deidara si snažil zabránit představě, jak mu skrz hlavu prolétá kulka.
"Čistej vzduch." Houkl na ně, a pomalým a tichým krokem se vydal do chodby před ním. Sasuke a Dei ho následovali. Zabočili doprava a putovali dlouhou chodbou. Každou chvíli se ohlíželi, jestli je někdo nesleduje. Paranoia je příšerná věc. Chystali se zabočit za další roh, když se ozval první výstřel.
Všichni tři se bezmyšlenkově přikrčili, a téměř okamžitě zapadli za roh.
Sasuke nahlédl do chodby. Úplně na druhé straně, odkud předtím vyšli, se za rohem schovával jeho bratr s Hidanem. Museli to být oni, kdo jiný. Ještě chvíli se díval, když se zpoza onoho rohu vyřítila obrovská postava a namířila Sasukemu přímo na hlavu. On ale instinktivně zareagoval a vystřelil ze své zbraně dřív než on.
Cíl sice nezasáhl, ale zato měl hlavu vcelku.


"Ty idiote, co si myslíš, že děláš?!" zavrčel na Hidana Itachi. "Skoro jsi vystřelil na mého brášku!"
Hidan se akorát ušklíbl. "Tvůj takzvaný bráška, jak ho pořád oslovuješ, je zločinec. Možná i vrah. Tak se sakra vzpamatuj Itachi. Tady nejsi ve filmu. Jmenovaný se zamračil. Hidan byl nejspíš ve své kůži a na nic jiného nebral ohledy.
"A jak si myslíš, že dopadneš, když je zastřelíš?" oponoval mu. "Půjdeš před komisi, můžou tě zbavit odznaku, a ty to víš. Stojí ti to za to?"
"Nesnažím se o to je zabít." Namítl bělovlasý. I když by v hloubi duše chtěl.
"Aha. Jasně. Protože prostřelení hlavy je přece normální úraz, co se dá přežít." Zakoulel očima Itachi a stoupl si před Hidana, aby už nedělal žádné blbosti. Podíval se do chodby. Nikde nikdo, nejspíš se, stejně jako oni dva, schovávali za rohem. Nevěděl, co měli v plánu, neznal plány této budovy. Mohli mít namířeno kamkoli. Ale byli v pasti. To bylo jasné.


"Nemá cenu se tady dál schovávat." Zamumlal Sasori potichu a prstem ukázal na dveře na střechu, nacházející se kousek od nich. "Půjdeme?"
Deidara chvíli přemýšlel. "Ať jde první Sasuke, my půjdeme hned potom." Usoudil nakonec, když zvážil všechna pro a proti.
"To snad nemyslíš vážně." Namítl Uchiha mladší, ale rudovlásek ho svou rukou rychle utnul.
"Dei má pravdu, Sasuke. Jestli to má schytat někdo do zad, tak ať jsme to radši my dva."
"Jak něco takovýho můžeš vůbec říct?" zavrčel Sasuke.
"Tak už jdi, ubíhá nám čas." Popohnal ho blonďák.
Sasuke se na ně ještě chvíli nevraživě díval, než nakonec zakroutil hlavou, popošel pár metrů a zmizel za dveřmi na střechu. Deidara nad ním jen zakroutil hlavou, připravil si pistoli a vyhlédl ven do chodby. A přímo tam, na druhé straně, spatřil Itachiho, také s připravenou zbraní. Vykolejilo ho to. Uchiha se na něj koukal se směsicí bolesti a nenávisti. Chápal to. Neměl ho strčit z toho srázu. I když tak nějak podvědomě tušil, že to byla ta nejmenší věc, kterou mu agent vyčítal.
Ale on nic neudělal. Nerozeběhl se proti němu, aby ho zatknul. Nevystřelil. Jen se na něj díval s jasnou otázkou v očích: Proč?
Těsně předtím, než se ozval výstřel, se za Itachim objevila bělovlasá hlava.
Deidara stačil jen pološíleně vykulit oči, než zavrátil hlavu dozadu a vykřikl. Kdyby nebylo Sasoriho pohotové reakce, upadl by na zem.
Z Deidarově pravém rameni začínala pomalu prosakovat tmavě rudá skvrna.
"Do hajzlu." Zaklel Sasori. Jednou rukou držel svého přítele, druhou z kapsy vytáhl zbraň a do chodby několikrát vystřelil. Marně, nikdo tam nebyl. Ti dva ubožáci se zase schovávali. "Jsi v pohodě?" podíval se na svého přítele.
Deidara zaskřípal zuby. "Kurva, co myslíš?" zavrčel. Pálilo to jako čert. Jeho jediné štěstí bylo to, že začal brát prášky na špatnou srážlivost krve, takže jen tak nevykrvácí. Problém však byl v tom, že ránu neměli čím zavázat.
Sasori stále hleděl do uličky. Nic, prázdno. Podíval se na Deidaru, kterého pomalu opřel o zeď. Na čele mu začínaly vyskakovat kapičky potu. Nebylo to nic příjemného. Nebýt toho, že ho před pár měsíci postřelil právě on. Dvakrát za tak krátkou dobu to nebylo pro organismus nic dobrého. "Teď máme šanci." Řekl, a stále se na něj díval.
Deidara kývl. Pud sebezáchovy momentálně zvítězil nad srdcem. Nechal se rudovláskem podepřít.
"Teď to možná bude trošku bolet." Oznámil mu Sasori. Vzal ho okolo ramen a urychleně s ním spěchoval ke dveřím, za kterými před chvíli zmizel Sasuke.
Deidara musel zatnout zuby, jak to bolelo, ale moc dobře věděl, že hráli o čas. Konečně se ke dveřím dostali, otevřeli je a s prásknutím, které nejspíš nebylo na místě, se vydali po schodech nahoru.


Itachi urychleně doběhl na druhou stranu chodby. Krev. Na zdi opravdu byla krev. Nechal se ovládnout vztekem a nasraně se otočil na Hidana.
"Co je?" zamručel jen jeho kolega, když viděl ten vzteklý výraz. "Doufám, že teď nebudeš obhajovat i svého přítele… Vlastně promiň, bývalého přítele." Ušklíbl se, a stejně tak jako Itachi se podíval na zeď. "Huh, vypadá to, že jsem ho strefil do ramene." Zasmál se. Ale o chvíli později ho smích přešel. Přesně řečeno ve chvíli, kdy se Itachi napřáhl, aby mu mohl rozbít hubu. Hidan se uraženě chytil za nos. Ozvalo se křupnutí a Hidan vykřikl. "Ty debile, zlomil jsi mi nos!"


Dva členové mafie se konečně dostali na střechu. Už na schodech slyšeli ten zvuk tolik typický pro vrtulník. Sasori Deie pustil, aby mohl zavřít dveře. Deidara se rozhlédl kolem, Sasuke už seděl v jejich záchranném dopravním prostředku a vyhlížel je. Akasuna se už už chystal Deidaru znovu jistit, když ho blonďák zarazil.
"Jdi napřed, pokusím se ty dveře ještě něčím zajistit."
"Ne." Byla rudovláskova odpověď.
Deidara se však jen usmál. "Já to zvládnu. Něčím ty dveře zakreju a hned budu u vás. Děláš jako bych to snad někdy nezvládnul." Usmál se. Chvíli se jen měřili pohledy, než Sasori kývl, poplácal ho po zdravém rameni a vydal se za Sasukem do helikoptéry.
Deidara si povzdechl. Za těmi dveřmi byla nejspíš jeho životní láska, snažíc se k němu dostat, a spolu s jeho přáteli ho zatknout. Zavrtěl hlavou, na tohle nesměl myslet. Popadl nejbližší dřevěný trám, který našel a zapřel ho o dveře tak, aby nějakou tu dobu vydržel. Pak se otočil a běžel k vrtulníku, držíc se za postřelené rameno. Krev mu tekla až do dlaně a pomalu odkapávala na zem.


"Musím vzlétnout." Houkl pilot přes rameno na Sasukeho.
"Nemůžete ještě chvíli počkat?" zeptal se, ale odpovědí mu bylo pouze zavrtění hlavy.
"Ještě chviličku…" zaprosil Sasuke, ale to už pilot zapnul motory a pomalu začínal stroj rozehřívat. Zvednul se do vzduchu ještě před tím, než k nim blonďák stačil doběhnout.


Deidara se zděsil, když uviděl rotující vrtule. Přidal do kroku. Helikoptéra byla sice už ve vzduchu, ale ještě neodlétla, pořád měl šanci. Doběhl až k ní a natáhl se po Sasukeho rukách, které tam čekaly jen na něj. Musel si trošku povyskočit, aby se ho vůbec chytil.
Když se jejich ruce setkaly, a veškerou Deidarovu váhu nesl Sasuke, blondýnovi cuklo v poraněném rameni a bolestí zasténal. Dlaň od krve pomalu vyklouzávala ze Sasukeho ruky.
"Vytáhnu tě!" zaječel na něj Sasuke, ale jeho dlaň mu z ruky vyklouzla úplně. "Sasori, pojď mi pomoct." Zaječel.
Deidara se díval na Sasukeho, držíc se ho jen za jednu ruku, snažíc se ignorovat svou palčivou bolest, ale nešlo to. Tolik věcí spolu prožili. Pokusil se otočit hlavu. Zajištěné dveře byly pomalu vyráženy. Když se znovu podíval na Sasukeho, usmál se.
"Ani to nezkoušej!" zavrčel Sasuke. V očích ho pomalu začínaly pálet slzy. Věděl, nad čím Deidara přemýšlel. Sasori se přes něj snažil zoufale natáhnout.
"Podej mi ruku!" zařval na něj přes hukot motoru.
Ale Deidara jen zavrtěl hlavou. "Postarej se o Sasukeho."
A pak se pustil.


Dveře na střechu se rozletěly, prkno, která je mělo zajišťovat, prasklo jak suchá větvička. Na střechu se vyřítil Hidan se zlomeným nosem, spolu s Itachim, který mu byl hned v patách. Když viděl ten výjev, zděsil se. Nad budovou se vznášela dva metry nad zemí helikoptéra. Viděl v ní Sasukeho, a toho zrzka, to bylo jasné, ale první, co ho upoutalo, byl Deidara vlající ve větru, jen za jednu ruku.
"Proboha." Vyjekl a rozběhl se. Díval se, se snahou dostat se tam co nejdřív, než se stane něco hrozného.
A pak najednou Deidara spadl. Na zem dopadl těsně předtím, než se k němu Itachi dostal.
"Kurva." Zaklel, a když k němu doběhl, okamžitě si k němu klekl. Blonďák civěl do nebe s vykulenýma očima a snažil se popadnout dech, který si nejspíš vyrazil. Itachi ho vzal za ruku, přitáhl ho k sobě, a pěstí ho bouchnul do zad. Konečně se Deidara rozkašlal, konečně mohl dýchat.
Periferním viděním zahlédl odlétající helikoptéru, uslyšel Sasukeho křik…
Podíval se Itachimu do černých očí s tím, že mu aspoň poděkuje. Jejich pohledy se setkaly, a čas se jakoby zpomalil.
A pak se k nim přiřítil Hidan, chytl Deidaru za obě ruce, trhl jimi, a za jeho zády je obě spoutal k sobě. "Máte právo nevypovídat, všechno co řeknete, může být použito proti vám."


Byl to už týden, co byl Deidara v domácí vazbě, pod dohledem Itachiho nebo Hidana, a léčil se ze zranění. S Itachim to bylo samozřejmě příjemnější… A tiché. Zato s Hidanem si vždycky užil spoustu srandy, hlavně když mu Hidan nadával a vyhrožoval mu. Dobře, sice to byl zločinec, ale jemu přece nic neudělal, ne?
Díval se skrz zamřížovaná okna ven a prahl po svobodě. Kdepak se teď asi nachází nové sídlo Hebi? Co dělá Sasori, a co Sasuke? Myslí na něj občas? Zavrtěl hlavou a povzdechl si.
Už to byl týden, a on stále čekal na výsledky svého rozsudku. Pokud to dopadne dobře, odsedí si dvacet let. V případě, pokud napráská své přátele a kolegy. Ale to on neudělá.
Znuděně se zvedl a zamířil do koupelny. Teplá sprcha mu pomůže. Už se začínal svlíkat, když si všiml dámského odličovače na umyvadle, který používal pro čištění své dokonalé pleti. Další z věcí, kvůli kterým se mu Hidan posmíval.
V hlavě mu to začalo šrotovat. A pak se usmál. Proč ho to jen nenapadlo dřív?

Itachi za sebou unaveně zavřel dveře. Neměl na to sílu. Neměl sílu se na něj každý druhý den koukat a ignorovat ho. Musel si to přiznat. I když ho tenhle kluk tak ošklivě napálil, přelstil a podvedl, zamiloval se do něj. V jednu chvíli byl přesvědčený, že ho nenávidí, a v další, když uviděl, jak ho Hidan postřelil, a jak spadl z té helikoptéry na zem a vyrazil si dech… Bylo to hrozné. Nechtěl ho vidět v nebezpečí. Nechtěl ho vidět ve vězení. Chtěl ho vidět u sebe v náruči. Ale odpustit mu nemohl. Ne, kvůli Sasukemu, kterého už nejspíš nikdy neuvidí.
Přesunul se do obýváku, kde ho spatřil, sedět na gauči.
Deidara ho vyhledal pohledem. Vstal a přišel až k němu. Koukali si do očí.
"Já…" začal Deidara. Nevěděl, kde najít ta správná slova. Zavrtával oči do země, než sesbíral odvahu. "Vím, že se na mě nemůžeš ani podívat, a že se ti nejspíš hnusím…" zalknul se svými slovy, která v něm vyvolala bolest. "… ale zítra se rozhodne co se mnou… a nejspíš mi přisoudí trest smrti a…" slova se ztratila, zato slzy se objevily. Tekly mu po tváři a on se cítil, že je ztracený. Ale najednou na tváři ucítil dotek teplé dlaně. Vyděšeně se podíval na Itachiho, který na něj koukal se zvláštním výrazem ve tváři. A pak se k němu přisunul a políbil ho.
Zvrtlo se to z ničeho nic. Šaty létaly na všechny strany. Každý nově objevený kousek kůže byl obdarován polibkem. Za divokého líbání se přesunuli k pohovce. Deidara na svého milence nalehl.
"Miluju tě." Zašeptal mu do ucha a zkousnul lalůček.
Itachi zasténal, bylo to stejně dobré, jako to bylo špatné. Ale potřeboval to. Převalil se nad Deidaru a začal ho zasypávat polibky. Přesunul se k jeho krku, o který se hodlal řádně postarat. Také ho miloval, ale nedokázal to říct nahlas. Na to mu ještě dostatečně neodpustil. Chystal se přesunout na bříško, když ucítil na krku mírné píchnutí.
Podíval se Deidarovi do očí a uviděl proviněný výraz. Pokusil se něco říct, protestovat, ale nevyšlo z něj vůbec nic.
Deidara se opatrně dostal z jeho sevření a uložil Itachiho na gauč. Popadl košili, kterou si oblékl, a jehlu, kterou měl v ruce, zahodil na zem. Jeho jediná výhoda byla, že na střední vynikal v chemii. To, a injekční stříkačky, ze kterých si každý den píchal svůj lék na špatnou srážlivost krve.
Oblékl se a podíval se na Itachiho, ležícího paralyzovaného na gauči. Ano, cítil se provinile. Sklonil se nad ním a políbil ho na rty.
"Opravdu mě to mrzí, Itachi, že jsem tě musel znovu podvést. Ale já se zavřít ani zabít nehodlám." Řekl, a sledoval, jak se Uchiha snaží hýbat aspoň očima. "Jsi úžasný člověk. Nezasloužím si tě." Řekl. Pak se nad ním znovu naklonil a políbil ho. "Ale příšerně jsem se do tebe zamiloval. A to, jak od tebe odcházím, hrozně bolí. Miluju tě, Itachi. Pamatuj si to." Zašeptal mu do ucha. Pak se sebral, vzal klíčky od bytu, kde agenta zamknul a navždy odešel z jeho rodného města.



Hidan s naštvaným výrazem vrazil do poloprázdné kanceláře.
"Co si sakra myslíš, že děláš?!" zařval na svého kolegu. Itachi si právě balil poslední zbytek svých věcí do krabice. S naprostým nezájmem se na něj podíval a pokrčil rameny.
"Končím." Řekl prostě.
"Končíš? Ty nemůžeš skončit, je to tvůj život!" zařval totálně nasraný Hidan. Itachi se zasmál.
"Ne, to není. Můj život mi tahle práce vzala. Sasuke byl můj život."
"Tvůj bratr byl obyčejný zločinec!"
"Ano. Ale nebýt mě, nikdy by se jím nestal. Už vidíš tu souvislost?" zasmál se, vzal krabici, prošel okolo Hidana a v kanceláři zhasnul.
"Ty si myslíš, že nevím, co děláš? Nejsem idiot. Určitě ho budeš chtít najít. Jeho, i tvého šmejdovského bratra! Ale tohle ti neprojde ti říkám, to je napomáhání ke zločinu, to…"
Zbytek věty už Itachi neslyšel. Jen se stále usmíval, spřádajíc plány vstříc své nové budoucnosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jenny Jenny | Web | 27. listopadu 2016 v 9:26 | Reagovat

Anoooooooooooo *řve na celý panelák* muheheee :3
Tož ty jsi ale úžasný človíček :3 úžasné =) Sice se mi povídka ze začátku +/- dva díly četla trochu těžce ale pak jakoby jsi změnila styl psaní a šlo to náhle tak hladce :3
Nemám ti co vytknout =) Možná jen že není nový díl x´D ale je pravda že otevřené konce jsou ty nejlepší xD to bych potom mohla proklínat i sebe x´DDDDD

2 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 27. listopadu 2016 v 9:45 | Reagovat

boooze som rada ze to nakoniec vsetci prezili.
bola to celkovo uzasna poviedka.ale trochu ma mrzi ze nemohli ostat spolu....ale kto vie mozno sa nasli a ......hihihi :-D

3 emma emma | 28. listopadu 2016 v 6:54 | Reagovat

No parada

4 emma emma | 28. listopadu 2016 v 7:08 | Reagovat

Ospravedlnujem sa...nechcene mi usla ruka skor nes som scela vyjadrila svoje pocity k tejto poviedke...sice ma mrzi ze je uz koniec...predsalen som si Dokonaly trik zamilovala...no dozaista je ziaduce dat priestor aj dalsim uzasnym poviedkam :-D ...konec bol neocakavany, plny zvratov a napatia ;- ) ...chvilu som mala o Deiho obavu...hlavne ked ho Hidan zasiahol a samozrejme ked padal z vrtulnika ..a nehovoriac o Itachim...ktoreho zradi brat, milenec a to nie raz...no tym koncom si to pekne zaklincovala...lepsi koniec som si ani nemohl a priat ..sice je otvoreny ..no ja verim, ze Itachi si ich oboch najde a budu spolu zit a do konca casu :-P  ...no a na zaver by som chcela dodat, ze sa velmi tesim na dalsiu poviedku, ktora tu pribudne

5 Sakurako-neko Sakurako-neko | 28. listopadu 2016 v 10:58 | Reagovat

Nee-chan to přímo volá po druhé serii :-D  :-D
No každopádně to byla skvělá povídka a budu na ni moc ráda vzpomínat,tehle díl byl plný napětí a je dobře ze az do konce jsme nevěděli jaké osudy sis pro postavy zvolila :D
Budu se těšit na tvou další práci <3

6 Majo Majo | Web | 28. listopadu 2016 v 11:51 | Reagovat

[1]:Muehehe, věděla jsem, že se ti otevřený konec bude líbit :D Však víš nic nekončí stoprocentně šťastně :D Jsem ráda že jsem se teda naučila psát tak, že se to čte líp :) děkuju za všechny komentáře, že ses do toho pustila i takhle zpětně, i když jsi nemusela :)

[2]: Hihi, už jsem chtěla zabít Sasoriho :D Zase, ale to by mi Sakurako neodpustila, tak jsem tentokrát úmrtí vynechala :D Děkuji za komentář :)

[4]: v pohodě, každému občas ujede ruka :D Jsem ráda že se ti konec líbil, snažila jsem se o to, abych nijak v předešlých dílech nenaznačila, jak to skončí :) To jak to dopadne je vlastně na každém, jestli je najde nebo ne, ale já věřím že je najde a budou žít šťastně až na věky :3 děkuji za komentář :3

[5]: Taky už mě na druhou sérii něco napadlo, ale radši to nebudu pokoušet :D děkuju moc, jsem ráda že se ti líbil :) to je pro mě nějdůležitější :D děkuju za komentář :3

7 Mei Mei | Web | 30. listopadu 2016 v 21:36 | Reagovat

Dobře, nejdřív jsem Deidaru litovala a fakt jsem si myslela, že ublížit Itachimu kvůli sobectví bylo prostě jen z náhlé paniky a zoufalství. Ted vidím, že je Deidara prostě hajzl.
Musím se přiznat, že mě víc zamrzelo roztržení pouta se Sasukem než s Deidarou. Itachi oba dva miloval a znamenali pro něj vše - Sasuke bezpochybně. Nedovedu si představit, jak je možné, že Sasuke už to tak nevidí...
OMG, tahle povídka mě úplně pohltila a vnukla mi nápad do mojí :3 :D Děkuji za úžasnou povídku! (≧∇≦)/

8 Lula Lula | 18. června 2017 v 19:58 | Reagovat

Narazila jsem tuhle na tento blog úplně náhodou, když mě náhle zachvátila touha vrátit se k původnímu fandomu a přečíst si něco na Naruta. Původně jsem se vyskytla k Jenny, kterou si pamatuju ještě z dob, kdy jsem sama na Naruta psala, ale nemohla jsem tam nějak najít nic, na co bych měla zrovna náladu, takže jsem jí chtěla prohrabat oblíbené stránky a narazila na tebe. Potřebovala jsem něco dokončeného a ne moc dlouhého a s nějakým nápadem, na jaký jsem už dlouho nic nečetla. A tady tato povídka splnila naprosto všechno, co jsem hledala. Takové akorát, nepřehnané, pěkně zpracované. Jsem velmi spokojená a nadšená. V podstatě jsem zhltla celou povídku za pár hodinek mezi prací a studiem na zkoušky (protože prokrastinace hýbe světem, amen). Upřímně jsem se velmi obávala konce a už sem napůl schovaná za polštářem čekala, že z toho vyleze něco s velmi přehnaným happyendemm, což by asi vedlo k tomu, že nasraně vyhodím notebook z okna, ale potěšila jsi mě. Velmi. Jakože strašně velmi. Mimochodem na konci už sem čekala Deidaru rozplácnutého někde na silnici, a ty mu nakonec jen vyrazíš dech! Jakože okey, děkuju, nezabila si mi jednu z oblíbených postav, ale jako moc mojemu postižení nepomáháš, už sem málem strkala nohu do rakve s "ať neumře kurvadoprdele ať neumře!". Neumřel, díky. Dokonce vzal nohy na ramena, šikovný. Tak se to dělá. (Ale bylo to úchvatné čtení, fakt, dokonce sem se v úplném závěru musela usmívat, pač podobně jsem ukončila kdysi vlastní cyklus, haha. Je hezké, když někdo přemýšlí stejně, nepřijdu si v tom sama.) Jsem ráda, že jsem tuhle na tvůj blog narazila, a určitě se podívám i na další povídky, jakmile budu mít po zkouškovém trochu více času. Blog si hned uložím, abych tě neztratila. Myslíš, že bys mi mohla doporučit nějaký z tvých dopsaných cyklů, popřípadě i něco od jiných autorů? Už je to doba, co jsem se pohybovala v anime fandomu, takže se absolutně neorientuju. Byla bych ti opravdu velmi vděčná. (a taky se omlouvám za ten sloh, jsem trošku... otravná, co se týče délky komentářů občas... ehm. Pardon.)

9 Majo Majo | Web | 18. června 2017 v 21:10 | Reagovat

[8]: Asi umřu, měla jsem rozepsaný komentář kde ti děkuju za stotisíckrát, a já si vypnu internet? :D
Ok takže ještě jednou :D
Nemohla jsem uvěřit svým očím, když jsem uviděla v adminu tento komentář, ještě nikdy mi nikdo nenapsal něco tak dlouhého a úžasné :3 Strašně moc ti děkuju, a děkuju i za to, že jsi našla vůli přelouskat tuto povídku až do konce :D abych se přiznala, tohle je moje srdcovka, měla jsem ji v hlavě skoro dva roky, když jsem měla ve psaní pauzu :D Jsem proto moc ráda, že se ti to tolik líbilo :3
Deidaru bych nezabila, je to moje nejoblíbenější postava, jsem na něj totálně ujetá :D
No, u Jenny bych rozhodně doporučila povídku Zlo, které má zatím sice 2 kapitoly, ale nápad je to boží, je to úžasná povídka a romantiku tam nenajdeš :D
Od Sakurako-Neko rozhodně povídku Irresolute, tu jsem totálně milovala :3
A od Mei ti doporučím snad úplně všechno, je dokonalá, tak třeba Ve jménu spravedlnosti, nebo právě probíhající Out of control, to mě naprosto okouzlilo :3 A také Všechno krásné bývá špatné na Anime Durarara :D
Nechceš taky něco sepsat, nebo by alespoň zanechat adresu na starý blog? :3 Moooc prosím :3

10 Lula Lula | 18. června 2017 v 22:21 | Reagovat

[9]: Naprosto znám ten pocit, kdy si vypnu internet po seprání minimálně ságy (můj rekordní komentář měl asi 1800 slov...), to mám chuť se oběsit na nabíječce.

No, jsem ráda, že tě komentář potěšil, já pokaždé, když něco tak dlouhého vyplodím, mám pocit, že mě za to autor blogu minimálně vyhodí z okna.

Já děkuji tobě za to, že umíš psát. Jako... to myslím smrtelně vážně, najít něco kvalitního na blog.cz, nedejbůh na wattpadu, to je přímo zázrak, a já jsem navíc strašně vybíravá.

Pauza dva roky, jo? To ani nevím, jestli bych rozchodila, moje nejdelší pauza byla snad pět měsíců. Ale během té doby mě taky napadlo tolik povídek. Jednu mám třeba rozepsanou už čtyři roky. A má zatím čtyři a půl kapitoly, ale zveřejnit ji plánuju až poté, co bude dopsaná. A naprosto ti rozumím v tom, že jsi šťastná, pokud se někomu líbí něco, z čeho jsi nadšená. Já takhle jednou psala cyklus, moje naprostá srdcovka, bohužel většina lidí ho nepochopila, což mě mrzí, na druhou stranu bylo pár lidí, kteří si ho zamilovali, takže ve výsledku jsem byla spokojená.

Oh, a za ta doporučení děkuju. Blog Mei jsem si už všimla, ale ještě jsem se tam nezačetla, dost jsem s tím váhala, ale budu ti věřit, a minimálně  na jeden cyklus se určitě podívám. Na ostatní se samozřejmě podívám taky.

Sepsat něco na Naruta? Upřímně poslední dobou hodně uvažuji, že opráším pár starých nápadů, respektive tři nápady, které by podle mě stály za to (jeden kurama/naruto, jeden neji/naruto a jeden sasuke/naruto příběh), a sepíšu je v nové kvalitnější verzi. Odkaz na starý blog raději neriskuj, opravdu ne, ty povídky jsou staré šest let, byla jsem děcko, které teprve přišlo k psaní, polovina z toho ještě byla ve slovenštině a bez jakékoli gramatiky, a jediný důvod, proč jsem blog nesmazala, je nostalgie, asi. Chápeš, i když to je nahovno, je to prostě můj začátek a občas se tam podívám čistě proto, abych se mohla podívat, jak jsem se v psaní zlepšila. Momentálně mám jiný blog (spolu se dvěma dalšími slečnami), kde píšeme povídky, nicméně na jiný fandom, to by tě nejspíš moc nechytlo, nevím. Ale jestli se rozhodnu sepsat ty povídky, rozhodně ti o tom dám vědět, pokud budeš mít zájem :)

11 Majo Majo | Web | 18. června 2017 v 22:38 | Reagovat

[10]: Právě že naopak, autoři milují dlouhé komentáře, to vždycky u: super, rychle pokráčko, se musím držet, přijde mi, že to ten člověk vůbec nečte a je mi to pak děsně líto :D
Staré nápady jsou nejlepší, protože je máš většinou tak dobře promyšlené, že se nikde nezadrhneš, já mám teď hrozný problém s novými povídkami, vymýšlet co a jak aby z toho nevznikla totální sračka :D
A jestli nehledáš nic romantického, tak si asi sedneme, protože mě romantika nejde, vyžívám se spíš v těch vyhrocených chvilkách a tématech :D
To je škoda, ale chápu to, já když koukám na svůj starý blog, tak už jedině když si chci něco přečíst a zasmát se, jaké jsem byla tele :D
Aww moc ráda si od Vás něco přečtu, jestli nejsem moc otravná :3 já čtu snad úplně všechno :D
Neji/Naruto bych si přečetla fakt ráda, dlouho jsem na to nic nečetla, mého srdce šampiónem se stalo ItaDei a mám fakt problém psát povídky na někoho jiného.. protože..no Sasuke s Narutem jsou prostě moc mladí, a Itachi s Deidarou :33 jsou úžasní :D
Jinak pokud mi tu zanecháš adresu na nový rok budu šťastná :3 nebo si mě můžeš přidat na skypu :D mám v menu blogu kontakt, email je nefunkční protože věčně zapomínám hesla, ale skype mi šlape :D
Hodně štěstí u zkoušek, já se právě snažím dostat se do třeťáku :D

12 Kim Lula Kim Lula | 18. června 2017 v 22:55 | Reagovat

[11]: Skype je moc dobrý nápad :)

13 Uke Uke | Web | 8. listopadu 2017 v 0:26 | Reagovat

Mám dosti důležitý dotaz.  
Jak moc máš ráda svůj život?  :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama