Pouto 7

6. října 2016 v 11:07 | Sakurako & Majo |  Pouto
Hoj děcka :D Tady Sakurako-Neko, protože Majo-chan nestíhá a všechno se jí komplikuje, tak jí tu zastupuju xD A cítím se důležitě :D Takže snad se vám bude další díl líbit :)



Černě nablýskaná motorka se jako smršť prohnala přes křižovatku. Lidé v autech zběsile šlapali na brzdy, aby se jí nepřipletly do cesty a nezavinily tak autohavárii. Deidarovy dlouhé blonďaté vlasy za ním vlály jako hrdá vlajka. On sám se však mračil, což pod přilbou nebylo vidět. Už to bylo deset dní, co načapal svého malého brášku s tím černovlasým spratkem. Od té doby měli doma velmi tichou domácnost, Naruto se na něj ani nepodíval. Pořád nedokázal pochopit, že to Dei udělal, aby ho chránil. Přisuzoval to jeho hormony splašenému věku. Stočil motorku doleva, aby mohl najet na vedlejší ulici. Odfrkl si. Ráno mu přišla zpráva s tím, že ho Naruto hodlá se Sasukem oficiálně seznámit. Jako kdyby na něco takového měl čas. A náladu. A vůbec. Byla to pitomost a on byl rozhodnutý mu to rázně vysvětlit. A ještě ten nápad s večeří. Nemohlo to být horší. Neměl sebemenší chuť vařit večeři pro nějakého hormony posedlého arogantního zazobance, který mu tak akorát chtěl ojet bratra.
Dojel před školu a zaparkoval na místním parkovišti, odkud odjížděli poslední studenti. Sundal helmu, uklidil ji do kufříku a motorku uzamkl. Když se rozhlédl, zjistil, že nedaleko něj postává skupinka tří chlapců. Naruta poznal téměř okamžitě. Pořádně se zhluboka nadechl, upravil si vlasy a vydal se směrem k nim. Už při prvním kroku ho do spánku uhodila první vlna bolesti. Kruci… zaklel v duchu. Teď nebyla nejlepší doba na to, aby se mu vrátila migréna. Blížil se a všiml si, že jeden z nich, kterého také považoval za chlapce, je ve skutečnosti muž. Divné, přišlo mu, jako by ho už někde viděl. Chytil se za spánek a povzdechl si. Měl si s sebou vzít ten ibalgin. Naruto na něj zamával a zahalekal.
"Nii - san! Pojď honem!" zubil se od ucha k uchu na celé kolo. Za ruku držel toho svého playboye. Deidara došel až k nim a zastavil se.
"Čau," pozdravil trochu méně nevrle, než si původně plánoval. Ta migréna z něj vysávala všechen talent pro hubování.
"Konečně jsi tady. Hele normálně neuvěříš, co se stalo. Přišel i Sasukeho starší brácha, s tím, že ho chce vzít na nějaký jídlo, tak jsem ho rovnou pozval k nám. Vyprávěl jsem jim o tom tvém úžasném kuřeti, které občas děláš. Není to bezva?" Naruto jako by úplně zapomněl, že s ním vlastně už nějaký ten den nemluví. Deidara nakrčil obočí. Ano, není nic lepšího než vařit večeři pro někoho, koho nemáte rádi. A pro někoho, kdo je jeho bratr a vy ho ani neznáte. Naruto se však dál usmíval na celé kolo. Potom se obrátil k onomu vysokému muži a ukázal na Deie. "Tohle je Deidara - chan, můj starší bratr," uculil se a Dei měl co dělat, aby mu jednu nevrazil. No co už, přece se umí slušně chovat. Přistoupil k muži.
"Deidara," představil se a podal mu ruku. Muž mu jí stiskl.
"Itachi," řekl. A nejmenší Deidarův zámek, který uzamykal jeho moc, praskl. Blonďáčkem projela vlna děsu.
Itachim se prohnala vlna čiré energie. V první chvíli si ani neuvědomoval, co se to děje, cítil jen, jak do něj proudí a v konečcích prstů mu začala probleskovat elektřina. Rychle ruku stáhl od Deidary, ale ten si ničeho podezřelého nevšiml, sám se tvářil, jako by mu právě vyhořel dům. A pak to uslyšel, slabý tlukot cizího srdce. Země se s ním rozhoupala a svět se zastavil. Až v té chvíli pochopil, co ta energie byla zač. Nepocházela z něj, ale byla silnější a mocnější, než jakákoli jiná magie na světě. Patřila korunnímu princi. Deiruovi. Ne... vlastně tedy nyní... Deidarovi. Itachi si dal dvě a dvě dohromady a konečně doopravdy otevřel oči. Ty třpytící se jasně modrá kukadla přece znal už tak dlouho, zdálo se mu o nich - vídal je ve svých snech všechny ty dlouhé roky. A blonďaté prameny dlouhých vlasů sice tenkrát bývaly kratší, ale i tak nebylo pochyb o tom, že před ním stojí jeho dřívější svěřenec. Ten, kterého s Madarou celou dobu hledali.
Oči vyhledali milence jeho mladšího bratra. Naruto se dál usmíval jako sluníčko, se stejnýma očima jako Deidara. A pro Itachiho nebylo zas tak těžké v něm poznat toho malého, zlobivého a věčně trucujícího čtyřletého Narumiho s vždy rozcuchanými zlatavými vlásky stejnými jako měl i jejich otec - mrtvý král.
"Pojedem?" zeptal se Sasuke a zamával Itachimu před obličejem rukou, nejspíš už se nějakou tu chvilku snažil marně upoutat bratrovu pozornost.
"Eh, co? Jo, jasně..." zakoktal se roztržitě a vydal se za Sasukem. V hlavě měl najednou prázdno. Tak dlouho je přece hledali, vlastně už sám ani moc nečekal, že se jim to povede. A teď, když měl cíl na dosah ruky, najednou vůbec nevěděl, co dělat. Jedno ale bylo jisté, Sasuke se poprvé v životě skutečně zamiloval, nemůže mu to říct, ne hned. Bude na to muset jít nějak opatrně. Otázkou bylo jak. Nakonec si tedy utřídil myšlenky alespoň natolik, že si nejdřív promluví s Deiruem, tedy Deidarou, a řekne mu, že ví, kdo jsou. A ani Sasuke, ani Madara se o tom prozatím dozvědět nemusí.
"Tak, buďte tu jako doma," pobídl je starší z bratrů u vchodu do jejich bytu a s kyselým pohledem se koukl na Sasukeho, jako by přímo křičel: "Sleduju tě!" Itachi jen pozvedl obočí a bráška se na odpověď pobaveně zašklebil a sevřel dlaň svého přítele. Naruto se k němu okamžitě přitulil a lehce ho políbil, Deidara naštvaně zmizel v další místnosti, kterou starší Uchiha podle zvuků hrnců odhadoval na kuchyň. Ještě se koukl na líbající se dvojici a potom se vypařil za Deidarou.
"Můžu nějak pomoct?"
"Ne," odsekl blonďák trucovitě a Itachimu bylo hned jasné, že tohle je opravdu princ jejich milovaného království. Dobře si pamatoval jeho urážení při společných hodinách šermu. Aniž by si to uvědomil, ta vzpomínka mu na tváři vykouzlila smutný úsměv. Bylo to už tak dávno, všechno bylo tenkrát v pořádku... Nikdo ještě nemusel zemřít pro jedno hloupé povstání...
Deidara pomalu připravoval základ na večeři. Moc dobře na sobě cítil pohled toho ničemného parchanta. Tedy, parchanta… Tenkrát jim oběma přece zachránil život. Ale nyní byl nepřítel. Vůbec nevěděl, co má dělat a po chvíli zjistil, že kouká na tekoucí proud vody. Za ramenem se mu ozvalo pobavené zachechtání a on zrudl vzteky. Načepýřeně se na černovláska otočil.
"Nějakej problém?" zavrčel.
"Ne, vůbec…" pousmál se Itachi. "Jen vypadáš trochu jako případ pro psychiatra, když stalkuješ vodu. To se ti nepodobá, Deiru-chan…"
Deidarovi se před očima rudě zatmělo. Dělá si z něj snad srandu? "A jak bys mohl vědět, co se mi podobá, ty šmejde, když o mě vůbec nic nevíš?!" zasykl mu přímo do obličeje. Byli u sebe tak blízko, že se nosy skoro dotýkaly. Někdo v místnosti si odkašlal. Ve dveřích stál Naruto se Sasukem.
"A ty mi říkáš, že si se Sasukem něco začínám moc brzo? Boha jeho, brácha, zameť si před vlastním prahem," utrousil pohrdavě Naruto a odtáhl černovláska k televizi. Dei na něj chvíli zmateně hleděl, než mu došlo, co se stalo. Naruto si z jejich blízkosti vyvodil jisté závěry. Blonďák jen zavrtěl hlavou a ještě naposledy Itachiho prošpikoval pohledem.
"Promluvíme si po večeři."
"Dobře," souhlasil už tmavovlásek jen a potom mlčky začal pomáhat s přípravou večeře. Deidara možná nesouhlasil, každopádně mlčel a tak měli všechno do čtvrt hodiny připravené.
Při jídle seděl Deidara velmi tiše. Čas od času si všiml jak se na něj Itachi letmo dívá. Kdyby měl být k sobě upřímný, připustil by, že se na něj taky kouká víc, než bylo nutné. Přece jenom, z jeho ochránce vyrostl opravdový chlap. Opravdový sexy chlap. Opravdový sexy chlap, se kterým nebude nikdy nic mít. I Itachi jedl potichu, kdežto Naruto pořád něco kecal, a Sasuke mu sem tam odpovídal. Vlastně bylo docela pochopitelné, že se ti dva k sobě přimkli tak rychle. Ale byla tady zásadní otázka. Ví Sasuke, co je Naruto zač? Když ho tak pozoroval, nevypadalo to tak. Zavrtěl hlavou a dál se nimral v jídle. Když dojedli, Dei umyl nádobí a mladí milenci se zatím přesunuli do Narumiho pokoje. Starší blonďák polkl a otočil se směrem k Itachimu. Hleděli na sebe a navzájem se zkoumali, jako by se viděli poprvé.
Tedy vlastně to skoro bylo, jako kdyby se opravdu viděli poprvé. Itachi chtěl něco říct, cokoliv, ale slova se vytratila. "Tenkrát…." začal tiše, aniž by si byl jistý tím, co chce říct. "Ty nás nenávidíš, protože ti zemřeli rodiče. Já už matku ani neměl a můj otec tam zemřel taky. Takže jsme na tom vlastně byli stejně. Můžeš mě nenávidět, ale zkus k sobě být upřímný dřív, než mě budeš znovu urážet…"
Modrooký poslouchal jeho slova a sklopil hlavu k zemi. Popravdě nevěděl, jestli k Itachimu cítí takovou nenávist, jakou se snažil si celá ta léta pěstovat hluboko v srdci. Co má ale teď dělat? Byl tak zmatený… Teď by měl přece úplně vyšilovat, balit kufry sobě i Narutovi a snažit se utéct co nejdál. A co místo toho udělal? Psychicky vyčerpaný se svezl po lince až na zem a chytil si hlavu do dlaní.
"Ty nevíš…" začal, ale hlas mu najednou odumřel. "Ty nevíš, jaký to je, bát se celej život a žít jak kanálová krysa…" promluvil potichu a rozklepal se. Proč se klepal? Proč takhle sakra reagoval? Nechápal to. A najednou to ucítil. V jeho nitru se pomalu, leč systematicky rozpadaly zámky jeho moci. A nyní i on v srdci ucítil přítomnost další osoby.
Itachi to ale chápal, protože teď, když se Deidarova obranná zeď bortila, mohl cítit jeho emoce. Strach, úzkost, zoufalství, zmatek, nejistotu… Aniž by si uvědomoval, co dělá, klekl si k němu a vtáhl si třesoucího se mladíka do náruče. "Celou tu dobu jsem tě hledal. Ne proto, abych vyhověl Madarovi. Ale protože mě něco chybělo - ty jsi mojí součástí a když jsi nebyl se mnou, cítil jsem obrovskou prázdnotu." Itachi se nechápal, nevěděl, proč mu to zase vypráví. Už dávno by měl zavolat Madarovi a oznámit mu, že našel oba prince, ale místo toho se mu vůbec nechtělo se k Deiruovi znovu postavit zády. Tenkrát byl naivní malý kluk, který ještě nechápal svět dospělých, ale uběhlo několik let a nyní mohl směle rozhodovat sám za sebe a určovat si směr svého života. Jenže i přes tyto odvážné myšlenky nevěděl, co vlastně chce dělat.
Neposlouchalo se mu to zrovna příjemně, ale musel to vědět. Ale s jednou věcí nesouhlasil. Madarovi se někdo postavit musel. A on to jednou udělá. Přestane se schovávat a začne se konečně chovat tak, jak by měl. Jako král. Podvědomě se k Itachimu víc přitiskl, až slyšel jeho tlukot srdce. "Narumimu a Sasukemu to říct nemůžeme. Naruta by to zničilo…" nadhodil.
"Stejně se to jednou dozví, už to nejsou děti," namítl Itachi a blonďáčka ve své náruči pevně tiskl k sobě, jako by ho už nikdy neměl pustit. A v této chvíli si tak Deidara mohl aspoň na zlomek vteřiny připadat v bezpečí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ivana-chan ivana-chan | 6. října 2016 v 19:58 | Reagovat

booze... itadei su vazne rozkosny par. bolo to naozaj krasne stretnutie, odhalenie... su spolu sladky...ich stretnutie bolo jednoducho uzasne...som zvedava kedy pride sasu nato ze princou vlasne nasli.....veelmi sa tesim na dalsi diel... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama