Obdaření 5 - KONEC první části

23. října 2016 v 5:00 | Majo |  Obdaření
Zlatíčka <3
Vím, že tentokrát měl přibýt Dokonalý trik, ale já už jsem to prostě musela dovydat :D
Toto je tedy poslední díl této prví série. Mohli jste vidět, že chlaci se seznámili, vyrůstali a síli. Nastali různé komplikce, a mnohé ještě nastanou, ale to se nechte překvapit do další série.
Snad se Vám tato první série líbila, já jsem jí psala moc ráda :)
A Teď k poslednímu dílu :)





Byla to nejhorší noc v Sasoriho životě. Ostatně, vzpomínky na celý tento den nikdy nevyžene z hlavy, tím si byl jistý.
"Já ho miluju," píplo klubíčko v jeho náručí.
Věděl to. To, že byl Deidara do Itachiho zamilovaný bylo všem, včetně Itachiho samotého, úplně jasné. Rudovlasý mladík nejednou zaslechl hovor mezi ním a Yahikem, který si z Deidarových citů vždycky utahoval. Itachi říkal vždy jediné - "je to ubožák", a Sasori neměl srdce to Deiovi říct. A pak to takhle dopadlo.
"Já vím Deii," řekl, kolébal s ním sem a tam. "Já vím."
Uzlíček nervů popotáhnul a posunul se v jeho náruči tak, aby se mu lépe sedělo.
"Už jsme zůstali jen my dva…" nadhodil plačtivě blonďáček a zadíval se na Sasoriho velkýma modrýma uplakanýma očima.
V ten moment si Sasori přišel mnohem starší, než na pouhých čtrnáct let. Nemohl si dovolit být dítětem. Deidara ho potřeboval a on byl rozhodnutý se o něj postarat. A jednu věc věděl moc dobře. Ani on těm dvěma nikdy neodpustí, že se na ně vykašlali.
Dveře se otevřely a v nich stanul Hidan, s dost výrazně fialovým monoklem pod pravým okem. Rozhlédl se po místnosti a pak přesunul pohled na ně dva.
"Odešli," nebyla to otázka, pouhé konstatování.
Sasori kývl hlavou a pohladil Deie po delších blonďatých vlasech. Hidan chvíli vypadal, že půjde a obejme je. Sasori si nic nenalhával, už od začátku měl ke svému mentorovi velmi zvláštní vztah. Všechny ty pohledy a podivné reakce. Potřeboval obejmout, a sice právě od něj. Bělovlasý muž však stále stál na místě a ani se nehnul. Akasuna si povzdechl, zvedl se, a ve stejné chvíli pomohl na nohy svému teď už jedinému kamarádovi.
"Půjdeme spát," řekl prostě a i s Deidarou odešel.

Že by se mu nějak dobře spalo, to říct nemohl. Nikdy neměl problémy s usínáním, přece jenom byl stále docela mladý. Tuto noc však nemohl usnout, a když už se mu to povedlo, budil se každých pár minut. Ve snech viděl instruktora Yamata, přesněji jeho rozdrcené tělo, jak se k němu snaží dostat a zabít ho. Po pár pokusech to Sasori vzdal a zaposlouchal se do Deidarova tichého oddechování. Přemýšlel, jaké to asi tak bude, pokud se s Itachim a Yahikem ještě někdy setkají. Budou spolu bojovat? A dokázali by je oni dva vůbec ohrozit? Najednou měl Sasori o své budoucnosti jasno. Udělá všechno proto, aby dosáhl co nejvyšší úrovně, jaké půjde, aby ho už nikdy nemohlo nic překvapit. Z jeho poklidného rozjímání ho vyrušil nervydrásající zvuk, ve kterém poznal Deidarův křik. Křik, který už jednou slyšel. Zamrazilo ho. Ve tmě se pokusil blonďáčka zahlédnout, ale nešlo to. A než se stihl dostat k vypínači, Deidara spustil druhou salvu křiku, který už neustal. Rudovlásek tušil, co ho čeká, až rozsvítí. Strachy se mu klepala ruka, ale stejně zmáčknul vypínač a rozsvítil. Deidara napůl seděl, napůl ležel ve své posteli s mrtvolně bílou tváří. Jeho pyžamové tričko bylo celé od krve. Sasorimu zatrnulo, ale stejně k němu urychleně přispěchal. Dei znovu zaječel, a tentokrát si snažil tričko servat z hrudi. Skrz triko prosakovalo čím dál tím větší množství krve, všude byla jenom krev a Sasorimu se udělalo lehce špatně. Odsunul pocit zvracení do pozadí a pomohl Deidarovi triko sundat. A v ten moment celé jeho tělo zkoprnělo. Na místě, kde mají všichni normální lidé srdce, se něco snažilo z blonďáčka dostat ven. Deidara si na ránu přiložil dlaně, a snažil se jirozevřít, aby tu věc dostal ven, přičemž stále ječel bolestí. Sasori pohotově zareagoval, chytnul jeho ruce a držel je co nejpevněji, aby si jeho kamarád ještě víc neublížil. Z Deie se chrlila jedna nadávka za druhou, o výkřicích nemluvě, Sasori ho ale stále držel. Musela uplynout už spousta času, ale rudovlásek byl neoblomný. A celou tu dobu pozoroval "otvírací proces" Deidarova srdce. Asi za dvě hodiny křik konečně ustal. Akasuna hleděl na velký a silný růžový jazyk a na bílé zuby, vycházející z Deidarovy hrudi. Tohle nebylo normální. Podíval se do modroočkovy sinalé tváře.
Do místnosti vstoupil Hidan a zastavil se hned mezi dveřmi. Když uviděl Sasoriho celého od krve, projela jím vlna naprostého děsu. Jeden z místních hlídačů ho vzbudil z hlubokého spánku s tím, že se z bytu jeho studentů ozývá nelidský řev. Nezbývalo nic jiného, než okamžitě vstát a situaci prozkoumat. Sasori se na něj podíval a hlavou naznačil, že má přijít k němu. Učinil tak a pak pochopil, co se stalo. Sasori byl díkybohu v pořádku, a chvíli se proklínal za to, že by neměl být tak šťastný, když tím ohroženým je jeho druhý student. Klekl si k blonďákově posteli a hleděl na mohutná ústa na místě u jeho srdce.
"Tohle bude potřebovat šití."



O několik měsíců později seděli dva patnáctiletí mladíci v malé pracovně. Sasori jako vždy pracoval a Deidara ho pozoroval, hraje si s hlínou. Rukavice zakrývající mu dlaně byly pohozené opodál. Rudovlásek otevřel malou nádobku s tekutinou a sáhl po nástrojích, které byly v tomto procesu velmi důležité. Z pod stolu vyndal menší loutku a připravil se na aplikaci tekutiny na čepele. Dei nakrčil nos.
"Pěkně to smrdí, z čeho je to sakra udělaný?" zeptal se a svůj malý roztomilý nosánek si ucpal prsty. Sasori se zazubil, byl ve svém živlu.
"Ani se neptej," odpověděl a nanesl první dávku. "Ale tohle množství by zabilo i koně."
Vysvětlil to a pokračoval dál ve své práce. Deidara se zamračil.
"Tak to je fajn, že používáš ochranné prostředky," zamumlal a očima poukázal na Sasoriho holé ruce.
"Jsem profesionál," pousmál se rudovlasý a na chvíli se zamyslel. "Vlastně bys mě mohl oslovovat Sasori-danna."
Zasmál se a Deidara na něj akorát vyplázl jazyk a dál si hrál s hlínou. Rudovlásek po něm hodil očkem, a došlo mu, že jeho "hraní si s hlínou", jak to rád nazýval, a čemuž se posledních pár týdnů věnoval, není zase tak úplně normální. Chvíli jí převaloval mezi prsty, než si jí strčil do svých dlaňových úst a začal žvýkat. Sasori najednou úplně ztratil chuť k jídlu. "To si děláš srandu, žejo?"
Deidara si až teď všiml, že ho jeho kamarád celou dobu pozoruje a začervenal se. "Tohle jsi neměl vidět. Je to jen takový experiment," vysvětlil, a o setinu později z jeho dlaní vylezl maličkatý pavouk. Rudovlásek vykulil oči, něco takového ještě neviděl. Pozoroval blonďáka, jak dává prsty do zvláštního postavení a zavírá oči, jako by se soustředil. Pavouček se v tu chvíli změnil na velikost, která ještě nebyla tak velká, ale kterou by většina děvčat asi v pokoji potkat nechtěl. Chlapec si uvědomil, že na Deidaru a jeho výtvor zírá s otevřenou pusou, a ve chvíli, kdy se začal pavouk pohybovat, musel uznale písknout.
"Tak to je paráda. Co to je?" zeptal se a strčil do zvířátka prstem.
To trošku uhnulo, ale o chvíli později mu skočilo na ruku a začalo šplhat. Usadilo se na jeho rameno a rozhlíželo se, co dál.
"Vlastně ani nevím," pokrčil Deidara rameny.
Zkoušel jsem si do dlaní strkat různé věci, a když jsem zkusil hlínu, tak z toho vzniklo tohle
"To je paráda."
"Jo, ale nejde to s každou hlínou, musí mít v sobě vysoký obsah jílu," vysvětlil.
Sasori se na něj podíval.
"Proč jsi mi o tom neřekl?"
"Proč bych měl? Je to k ničemu…" mávl rukou a opřel se o loket.
"K ničemu? Třeba se to dá na něco použít. To je tvoje možnost jak zesílit, Deidaro, uvědomuješ si to?" naléhal na něj Akasuna, ale Dei pouze protočil očima.
"Jasně. Budu vyrábět tyhle hračičky. Pak se můžeme dát do dvojčlenného týmu… s mými soškami a tvými loutkami… Co si říkat třeba Zabijáci z hračkářství?"
"Ty jsi vážně idiot."


Bělovlasý muž vstoupil do kanceláře vrchního velitele. Netušil, proč si ho zrovna dneska zavolal na kobereček, ale určitě to nemohlo být nic dobrého. Od chvíle, kdy Itachi s Yahikem odešli, dělali jeho zbývající dva studenti čím dál tím větší lumpárny. Tedy, Deidara dělal lumpárny a Sasoriho obvykle táhnul s sebou. Chování blonďatého mladíka bylo čím dál tím rozjívenější.
"Přál jste si se mnou mluvit, pane?" zeptal se Hidan a strnul na místě jako správný voják. Velitel Akademie Třetího řádu se na něj jen usmál a pokynul mu, aby se posadil na křeslo naproti němu. Hidan tak učinil a pohodlně se opřel.
"Je to skutečně tak, milý chlapče," začal velitel a i on se pohodlně opřel do sedadla. "Nechal jsem si tě zavolat kvůli jedné… řekněme velmi důležité věci."
Povídal, zatímco se na něj vědoucně díval. Hidan si povzdechl, nesnášel tohle chození okolo horké kaše.
"Co přesně máte na mysli?" snažil se rozhovor trošku uspíšit, ale jeho nadřízený byl velmi starý muž, a ti většinou nikam nespěchají.
"Už nějakou dobu tě pozoruji, Hidane. Jsi unavený, chřadneš. Vidím to na tobě. Skutečnost, že ses před pár měsíci nechtěl podílet na Zkouškách Výjimečných… nebo fakt, že si nechceš brát žádné další svěřence…" zavrtěl hlavou, ale stále se na něj díval. "Vidím to na tobě. Tvoje touha skončit z tebe kouká na všechny strany. Chceš si pořídit dítě, nemám pravdu?"
Hidana jeho řeč opravdu překvapila. "Zkoušku Výjimečných sem nepleťte. Vždycky jsem byl výrazně proti ní. Ale ano, máte pravdu. Jsem unavený. O usazení, pořízení dítěte a klidném zestárnutí už nějakou dobu přemýšlím."
Nemělo cenu tuto skutečnost tajit. Fakt, že už některé věci psychicky nezvládal, cítil se unavený… On sám by asi za nějaký čas za velitelem přišel. Dalo se čekat, že ho bude chtít propustit.
"Výborně. Jak vidíš, jsem již starý muž a po mě přijde nový velitel, a po něm nový a nový. Dlouho jsem přemýšlel, koho budu svým nástupcem jmenovat, ale po malém rozhovoru s radou to bylo hned jasné. Dalším velitelem budeš jmenován ty. Máš na to ostatně největší nárok, tvůj otec to tu založil… pod podmínkou, že si do dvaceti let pořídíš dítě. Toto místo nemůže držet nesmrtelný člověk navždy." Hidan nevěřil svým uším, chtějí ho jmenovat velitelem? Nikdy o tom místě neuvažoval.
"J-já… byla by to velká čest, pane."
"Ale jdi ty, to já bych tobě měl říkat pane!" zasmál se velitel. "Budu rád, když na tomto místě budeš sedět ty."
"Děkuji."
"To je všechno, můžeš zatím odejít," velitel ho propustil, a tak se začal zvedat k odchodu.
Už byl skoro u dveří, když jeho nadřízený znovu promluvil. "Škoda že si nemůžeš pořídit dítě s tím, koho miluješ."
Byla to nevinná poznámka, ale v Hidanovi zamrazilo jako nikdy. Poplašeně se otočil.
"Co tím myslíte?"
"Toho chlapce, přeci."
"Nevím, o čem mluvíte."
"Ale jdi ty, zapomněl jsi, že mám schopnost vidět vztahy mezi lidmi? Vidím, jaké city chováš k tomu rudovlasému mladíkovi. A musím říct, že ani ty jemu nejsi úplně lhostejný."
"Je mu patnáct."
"A to je problém? Patnáctiletým přece nezůstane navždy," prohodil velitel. Chvíli bylo ticho a pak se Hidan otočil a odešel. Když navštívil tuto kancelář o měsíc později, byl už on sám velitelem Akademie Třetího řádu.
"Ty jsi vážně idiot."
Deidara nakrčil obočí. "Máš nějaký problém?"
"Ano, problém s tebou."
"A sice?"
"Jsi ubožák…"
"Sasori…"
"Neschopný, jsi úplně k ničemu, nedivím se, že Itachi radši odešel, než aby tady byl s…"
Komůrkou se ozvala rána. Chlapci skončili na zemi, Sasoriho pracovní stůl v troskách. Deidara se rozkašlal a podíval se kolem. Jeho jílový pavouček byl fuč. Sasori se posadil na zadek a zazubil se. Položil blonďákovi ruku na rameno a uznale ho po něm poplácal.
"Asi jsem přišel na to, co ty tvoje zvířátka dělají," zaradoval se rudovlásek.
Deidara v ten okamžik pochopil, o co se jeho kamarád snažil, a jeho rty se roztáhly do širokého úsměvu.
"Asi nebudu úplně tak k ničemu," zasmál se blonďáček a Sasoriho obejmul. "Budeme nejlepší dvojka Obdařených!"
"To si piš."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 23. října 2016 v 11:23 | Reagovat

oooo takze predca o deiiovych citoch itachi vedel...chudak dei znovu da sa povedat "zmutoval". muselo to byt pre neho tazke ako po psychickej tak po fyzickej stranke.aj ked ho sasori vyprovokoval konecne dei zistil svoje bojove schopnosti....snad sa konecne nebude podcenovat..
do hidana by som nepovedala ze sasoriho miluje ale sasori k nemu urcite nieco citil.....
som zvedava ako sa to bude dalej vyvijat .uz teraz sa tesim na novu seriu.. [:tired:]  O_O  :-D

2 Sakurako-neko Sakurako-neko | Web | 24. října 2016 v 7:48 | Reagovat

Aww ja te miluju :-D to bylo tak uuuža :D jak dei vyrobil pavoucka :-D  :-D
Ale bojím se jak to bude mezi hidanem a sasorim :-?  Tak nějak tuším ze jim ublizis... :D
Napiš další sérii co nejdřív (třeba hned dneska xD )

3 Jenny Jenny | Web | 25. října 2016 v 16:36 | Reagovat

aum :3 dalšííííí seriiii *,*
Omlouvám se že jsem poctivě nekomentovala všecky díky Q,Q Sama mám se sebou moc práce a Jenny je prostě lenoch od přírody... T,T asi se místo Jenny přejmenuju na Lenochod! -.-"
Etto... ale úžasné... vím že v polsední době nikdo z mých SB nemá moc času... to je špatné... Jenny nemá co číct x´D

4 Aki Aki | E-mail | Web | 30. října 2016 v 21:31 | Reagovat

Kyaa tak to bolo perfektné napísané. Len je obrovská škoda, že tá to poviedka je taká krátka. Ale keďže ide o prvú sériu, už sa neviem dočkať tej druhej. Len dúfam,že ju pridáš čo najskôr, už horím nedočkavosťou , aký osud si pripravila našej pätke.

5 Majo Majo | Web | 7. listopadu 2016 v 12:46 | Reagovat

[1]:Děkuji za komentář, jsem ráda že se povídka líbila :3 Ano, dá se říct že Deidara v další sérii bude dost sebevědomí :D Dělala jsem slabé náznaky, že Hidan k Sasorimu něco cítí, ale bylo to tak málo že to nešlo poznat :D

[2]: taky tě miluju nee-chan :3 hehe, myslíš? já přece nejsem takový sadista... nebo ano? :D

[3]: Děkuju za komentář, nevadí že jsi to nekomentovala, i tak mám radost že sis dala tu práci to vůbec přečíst :D

[4]: Děkuji moc, další série už se přirpavuje, tohle bylo jen takové mini čtení, které je pro tu hlavní sérii důležité :)

6 Jenny Jenny | Web | 26. listopadu 2016 v 15:44 | Reagovat

jo! gomene že to čtu po druhé a tady dávám druhý komentář =)
Jak jsem psala já na to zapomněla a ám podezření že jsem asi dva díly vynechala xDDDDDD i když absolutně nevím co jsem v té době dělala ale budiž xDDDDDDDDDD už mi to snad v hlavě zůstane déle xD

7 Lula Lula | 21. června 2017 v 16:37 | Reagovat

Velice zlatá povídka (protože dětičky!) (které stihly vyrůst). Taková krásně sadistická, ehm. Trhání končetin, mrzačení a podobné... obohacení povídek vždy jen uvítám, pokud mi někdo nemrzačí oblíbenou postavu, samozřejmě. Nevím, jestli sem byla v průběhu víc v prdeli ze Sasoriho nebo z Deidaru, asi tak napůl z obou, a u obou sem měla potřebu zabalit je do deky, dát jim kakao a schovat je. A taky tak dvě tři facky Itachimu, aby se vzpamatoval. Ale hádám, že to přijde? Doufám, že to přijde někde v druhé serii??? Nebo tak? Nakope ho někdo? Zabíjet ho doufám nikdo nebude, ehm...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama