Obdaření 4

16. října 2016 v 21:49 | Majo |  Obdaření
Ano, ano, já vím, měla vyjít až zítra. Ale řekla jsem si, že když už mám tuhle kapitolu napsanou, hodím ji sem hned. Snad se Vám bude kapitola líbit :3
PS. při vybírání Yahikovi přezdívky, prosím, přivřete oko :D
Jedná se o předposlední díl této první série :)



Čas plynul a chlapci byli zase o něco starší. Rostli a sílili, každý den překonávali nové překážky. Jediné, co se však neměnilo, byl vztah mezi našimi dvěma dvojicemi. Jen výjimečně se stávalo, že se spolu dokázali bavit bez hádek a urážek, a Hidan, jejich mentor, nad tím jen vrtěl hlavou. Zezačátku, když byli ještě malí, to vypadalo slibně. Jak ale čas ubíhal, byla jejich vize "rodiny" čím dál tím víc v troskách. Jelikož už bylo chlapcům čtrnáct, nepotřebovali takový dohled jako vždy. Nastal čas dát jim větší volnost, a tak se Hidan rozhodl opustit byt, který sdíleli, a přestěhovat se zpět do svého soukromého pokoje. To ale neznamenalo, že spolu už netrávili žádný společný čas.
Bylo zrovna odpoledne po tréninku, když Hidan seděl spolu s Deidarou a Sasorim na gauči a dívali se na televizi. Tedy, televize zde sloužila spíše jako kulisa. V posledních pár dnech spolu hodně debatovali o tom, co bude v budoucnu. Na jakou dráhu se vydají, jestli zůstanou nebo odejdou do jiných organizací. Dalším takovým tématem byly návrhy novinek, které by Akademii Třetího řádu výrazně pomohly.
"Už jsem nad tím jednou přemýšlel," řekl Deidara. "Myslím si, že taková letecká jednotka by tady tomu jen prospěla."
Hidan se na něj podíval. "Letecká jednotka?"
"Určitě," usmál se a sprásknul dlaněmi.
Bohužel to neudělalo požadovaný zvuk, a to jen díky rukavicím, které Deidara již pár týdnů nosil. Koupil mu je Hidan, a to sice pár dní po jeho první mutaci. Deidara tenkrát odmítal vylézt z pokoje, a jediný, koho k sobě pustil, byl Sasori. Jako jediný z kamarádů se na něj nedíval skrz prsty, a nepřišlo mu nechutné, že mu z každé dlaně vylézá jazyk a za ním se třpytí bílé zuby. Blonďáček byl kvůli tomu hodně smutný, a na náladě mu nepřidával ani fakt, že mu Itachi do očí řekl, že je k ničemu. A i když mu Sasori pořád dokola opakoval, že to není pravda, že určitě nalezne pro svá "ústa" využití (pozn. Autorky: vím, na co myslíte vy úchylačky :D), býval často sklíčený.
"Naše Akademie má jen pozemní jednotky a takový letecký průzkum se vždycky hodí," vysvětlil a vypadalo to, že bude pokračovat, ale přerušilo ho otevření dveří.
Do místnosti vpadl černovlásek se zrzkem. Deidara se na nově příchozí lépe zadíval a vykulil oči. Yahiko měl v obličeji napíchaných několik piercingů, tři z každé strany nosu. Ráno něco takového ještě neměl, a díky zarudlým místům okolo každé kovové pecičky bylo jasné, že je to čerstvá práce. Yahiko si uvědomil, že se na něj upírají všechny pohledy v místnosti a ušklíbl se. Pozornost mu vždycky dělala dobře. Významně se podíval na svého dlouhovlasého tichého kamaráda, který v ruce držel velkou knihu.
"No to si ze mě snad děláš srandu!" zaburácel místností Hidanův hluboký hlas, a o setinu později se zvedl tak rychle, že omylem převrátil konferenční stoleček.
Přešel k chlapci a postavil se přímo před něj. Stále ho o dost čísel převyšoval, ale jelikož všichni rostli jako z vody, bylo jasné, že mu Yahiko za pár let, ne-li měsíců bude koukat do očí.
"Nějaký problém?" zeptal se, jako by se nic nestalo, a očima se mu téměř vysmíval.
"Nenapadlo tě se mě třeba zeptat, než sis nechal nasázet tuhletu příšernost do obličeje?" vrčel jeho mentor.
Deidara se na gauči přikrčil, tohle nevypadalo moc dobře.
"Nechápu proč, nejsi můj otec," pokrčil rameny prostě Yahiko a prošel kolem něj, jako by se nic nestalo, následován Itachim.
Oba dva se usadili na gauč, což druhé dva chlapce naprosto překvapilo. Takhle spolu neseděli už velmi dlouho. Bělovlasý instruktor něco zamručel a s hlasitým prásknutím dveří odešel.
"Hidane, počkej!" zavolal na něj Sasori a už se zvedal, Yahiko mu však nastavil paži a zabránil mu tak v odchodu za mentorem.
"Nemusíš za ním pořád dolejzat, Sasori. Bude v pohodě."
"Já za ním nedolejzám…"
"Ne? Taháš se za ním, jako bys mu nadbíhal," utahoval si ze Sasoriho Yahiko a smál se.
"Copak je to za knihu?" skočil jim do řeči Deidara, aby zabránil rodící se hádce, a posunul se blíž k Itachimu, který onu knihu držel v náruči.
Itachi věnoval blonďákovi zvláštní pohled, ale přesto odpověděl.
"Je to velmi stará kniha Japonštiny. Vlastně její verze, která se používala ještě před válkami," vysvětlil a pohladil koženou vazbu.
Kniha musela být opravdu velmi stará. Sasori se trochu vzpamatoval a na knihu se zadíval.
"A k čemu ji potřebujete?" zeptal se.
Yahiko se zasmál.
"To budete koukat. Napadlo nás, že bychom naše schopnosti, techniky, mohli nějak pojmenovat," vyjekl vesele.
Jak to tak vypadalo, slůvkem "nás" ve skutečnosti myslel "mě." Deidara se zamračil. Vadilo mu, jakým způsobem předtím mluvil s Hidanem a pak se Sasorim. Nechápal Itachiho, jak se s někým takovým může tolik přátelit.
"Měl bys dát přezdívku i sám sobě, s tou tvojí novou vizáží," poznamenal kysele.
Zrzek se zarazil. "To je boží nápad."
Byl tak nadšený, že ani nepochopil, že to měla být urážka. Blonďáček si všiml, že se černovlasý malinko pousmál a zahřálo ho na srdci. Třeba pro ně dva ještě nebylo tak pozdě…
"Hmm a co navrhuješ?" zadíval se na něj a přerušil tak jeho dumání.
Dei byl nucený si ho prohlídnout od hlavy až k patě. Jeho obličej si nechal jako poslední. Šest. Šest piercingů. Chvíli si v hlavě s tímto slůvkem pohrával, než ho konečně něco napadlo. Sáhl po knize a listoval. Nějakou dobu to trvalo, ale našel, co potřeboval. Prstem ukázal na místo na stránce. Yahiko se naklonil, aby do knihy lépe viděl.
"Šest cest?" nakrčil obočí, tohle se mu moc nelíbilo.
Deidara se usmál.
"Ne, to nemyslím. Podívej se na toto slovo ve starojaponštině," objasnil a stále se usmíval.
Oči všech chlapců hleděly do knihy.
"Pein," Zamumlal téměř neslyšně Yahiko.
Chvíli si to slovo jen tak povaloval na jazyku, než se i on konečně usmál. "Pein. To zní vlastně docela dobře."
Zazubil se a na chvíli vypadal jako ten starý roztomilý Yahiko. "Vidíš blonďáku. Nejsi úplně tak neschopný, jak vypadáš."

Už to tady bylo zase. Zkouška Výjimečných. Po Akademii se potulovaly desítky neznámých lidí. Hlavní velitel zavedl jakousi novou tradici, kompletní prohlídku prostor, vyjma ubytovací sekce. Místnosti sloužící k tréninku, nebo jako laboratoře, byly nyní tedy volně přístupné, a momentálně plné obyčejných neobdařených dětí, které neměli možnost v takovýchto institucích studovat.
Jelikož bylo chlapcům čtrnáct let, měli možnost, samozřejmě s Hidanovým povolením, se zkoušek zúčastnit. Sasori s Deidarou o to však neměli zájem, oba si moc dobře pamatovali, jak dopadli někteří adepti před dvěma lety. Itachi s Yahikem, který nyní každého otravoval, aby ho přezdíval "Pein" se ke zkoušce ani nevyjádřili. U tichého Itachiho to nebylo nic divného, ale všechny překvapilo, že zrzek neměl žádné silácké řeči, jak se přihlásí a všechny porazí. Před začátkem se dvojice domluvily, že se sejdou na místě speciálně připravené pro starší studenty Akademie Třetího řádu. Dei se Sasorim dorazili na místo a když tam uviděli sedícího Hidana, překvapeně se na sebe podívali.
"Ahoj," pozdravil ho s úsměvem Sasori, když si vedle něj sedal.
Neuniklo mu nepatrné cuknutí Hidanova těla, když si rudovláska všiml. Sasori Hidanovo zvláštní chování vůči němu zaznamenal už dříve.
"Co ty tady?"
"Nemáš být náhodou s ostatními organizátory?" zeptal se Deidara a sedl si vedle instruktora z druhé strany.
Naklonil se přes něj, aby podal Sasorimu pití a zazubil se.
"Tenhle rok jsem si dal oddych a přenechal to… řekněme mladší generaci," pousmál se Hidan a dal si ruce za hlavu, aby ukázal, že si dnešní volno opravdu užívá.
Sasori si hraně odfrkl a Deidara se nahlas zasmál.
"No jo, ty dědku. Jaký používáš krém na vrásky? Určitě se mi postupem času bude hodit," mrkl na něj, za což schytal od Hidana lehčí pohlavek. "Au!"
"Nemáš být drzý!" vyplázl na blonďáka Hidan jazyk a zazubil se.
V ten moment se ozval gong na znamení začínajících zápasů. Hidan se rozhlédl kolem.
"Kde je Itachi a Yahiko?"
"Prý přijdou později," pokrčil rameny Deidara a usrkl ze své limonády.
Hidan jen kývl hlavou, ale stejně se nemohl zbavit špatného pocitu. Který se o pár sekund později jevil jako správný. Blonďák vyprskl pití a Sasori vykulil oči.
"To si dělaj prdel," zavrčel vztekle Hidan.
Mezi adepty na Zkoušku výjimečných se nacházeli jeho dva studenti.
"Jak se tam doprdele dostali? Bez mého souhlasu!?" zařval, až se na něj pár lidí otočilo.
Naštvaně se zvedl, omylem Sasorimu vyrazil pití z ruky a odkráčel pryč. Chlapci však stále vyděšeně hleděli do arény.
"Co to má znamenat?" téměř zašeptal Deidara se slzami v očích.
Jak se mohli přihlásit? Vždyť to byla sebevražda! Nemůže přece o Itachiho přijít!
Sasori jen nevěřícně kroutil hlavou. Nestávalo se, že by ho někdy něco vyděsilo nebo šokovalo. Teď byl ale úplně ohromený. O pár chvil později do arény vtrhl totálně rozzuřený Hidan, a chystal si to s chlapci pořádně vyřídit, ale než se k ním stačil dostat, přiskočilo k němu pět chlapů od ochranky a s velikou námahou se jim povedlo ho odtáhnout pryč. Komentátor se pouze omluvil za vyrušení a o chvíli později mohla zkouška začít.
Sasori a Deidara seděli se zatajeným dechem a hleděli na zápasy. Věděli, že první část není nic hrozného, ale i tak se o své přátele báli. Když přišla řada na Itachiho, Deidara se celý rozklepal, až ho musel rudovlásek obejmout, aby se uklidnil. Itachiho souboj s instruktorem zdejší akademie probíhal velmi plynule. Za ty dva roky si zvládl schopnost svých očí vypěstovat tak dobře, že proti němu měl soupeř jen pramalou šanci. Zatímco byl instruktor lapen v iluzi, dlouhovlásek s klidem odkráčel. Porota na něj koukala s otevřenýma očima. Takhle rychlý souboj nebyl normální. Všichni vrtěli hlavou, debatovali, jestli v tom nebyl nějaký trik, ale nakonec Itachiho schopnost uznali a on tak postoupil do dalšího kola. Dav tiše šuměl, a když komentující oznámil, že je mladíkovi pouze čtrnáct let, a že svou schopnost nazývá "Sharingan", začali ohromeně tleskat.
Mezi Itachim a Yahikem bylo ještě pár dalších lidí, ale nakonec stejně přišel na řadu Yahiko. Deidara se už uklidnil, byl si jistý, že Itachimu se s jeho schopností nemůže nic stát, a tak se plně soustředil na svého zrzavého kamaráda. Yahiko se zubil od ucha k uchu. Sasori se zamračil, to nebylo dobré. Moc dobře věděl, jak dokáže být jeho schopnost brutální. Přeci jen se o tom přesvědčil na vlastní kůži. Začátek pro Yahika, neboli Peina, nevypadal moc dobře, což se ale po pár okamžicích změnilo. Yahiko si počkal na chvíli, když už si jeho protivník myslel, že má vyhráno. Zvedl ruce, zavřel oči a čekal.
"Shinra Tensei!" vykřikl z ničeho nic mladík. Nejdřív to vypadalo, že se nic nestane, a v dalším okamžiku byla půlka arény v troskách. Místem se prohnala tak silná tlaková vlna, až to zničilo východní zeď arény. Když se usadil prach, lidé mohli spatřit zrzavého mladíka, klečícího na zemi. Z nosu mu tekl pramínek krve, ale on se usmíval. Někde někdo zakřičel a pak se spustila vlna štěbetání. Sasori jako v transu sledoval zdravotnický oddíl, který se snažil z trosek zdi vyhrabat něco, co dřív bylo tělo Instruktora Yamata. Dei vedle něj vydal dávivý zvuk, rychle se zvednul a odběhl pryč. Rudovlásek dění před sebou ještě nějakou dobu pozoroval, než se také zvedl a vydal se za Deidarou.
Sasori nevěděl, jak dlouho strávil na záchodě držením Deidarových delších vlasů, aby si je při zvracení nezaneřádil. Když se však blonďáček dal konečně trochu dohromady, Zkouška Výjimečných už byla u konce. Poslední davy lidí se trousily vstupní halou pryč a obloukem se jim vyhýbali. Nejspíš nechtěli mít nic společného s mrtvolně bílým Deidarou, kterého on sám musel podpírat, aby se mu nepodlomila kolena. Na tvářích lidí bylo znát zděšení a znechucení. Když se konečně dobelhali do obytné části, do svého bytu, zastavili se těsně přede dveřmi. Když se na sebe podívali, oba dva pochopili, co ten druhý cítí. Oba dva měli strach, takový, jako nikdy v životě. Ale i přes ten strach věděli, že jejich přátelé jsou naživu, že prošli i druhým kolem. Říkejme tomu intuice. Deidara se Sasoriho pustil a zhluboka se nadechl. Potom otevřel dveře.
Vešli do bytu a oba dva strnuli. Itachi seděl poklidně na gauči a něco si četl. Když vstoupili, ani nevzhlédl. Z ložnice zrovna vycházel Yahiko a Deidaru zamrazilo. Neměl na sobě ani škrábnutí. Dei už chtěl něco říct, když v tom Itachi čtení odložil, zvedl se a zvedl cosi ze země. Kufr. I Yahiko měl v ruce kufr.
"Co… co to má znamenat?" zakoktal se Deidara.
Itachi se na něj ani nepodíval a Yahiko se jen ušklíbl.
"Není to jasné? Vyhráli jsme, odcházíme," řekl a i s černovláskem prošel kolem nich.
"Proč?" zeptal se znovu Dei.
"Nehodláme studovat někde, kde to vedou samí ubožáci."
"Ubožáci?" Deidara hystericky vyjekl. "Ty jsi toho instruktora zabil! To ti nepřijde ubohý?" prudce se na něj otočil, ale Yahiko se mu pouze vysmál.
"Yahiko… řekni, že to byla nehoda… Že se ti tvoje moc prostě vymkla z rukou," vybídl ho se znatelnou prosbou v hlase Sasori.
"Ty víš, že to nehoda nebyla," teď už se Yahiko ani nesmál. "A neříkej mi Yahiko. Mé jméno je Pein."
S tím se otočil a odešel. Deidara vystartoval a chytil za ruku odcházejícího černovláska, se slzami v očích. Itachi se na něj zaraženě podíval.
"Nedělej to, prosím, Itachi," Deidarovi se z očí spustily slzy
Ani se nenamáhal je otřít, pouze držel Itachiho za ruku. Ten se na něj jen díval a pak zavrtěl hlavou. "A-ale… já… já…" Dei se třásl po celém těle. "Já ti to nikdy neodpustím!" zaječel a naplno se rozvzlykal. "Neodcházej," kolena se mu podlomila a on se skácel na zem. Přes slzy téměř neviděl. Jediné, co spatřil, byla něčí silueta, jak se otáčí a odchází. "NEODCHÁZEJ!"
Vzpamatoval se až po nějaké době a uvědomil si, že stále klečí na zemi, tentokrát však v Sasoriho náruči. Rudovlásek se s ním kolébal sem a tam a tiše mu šeptal uklidňující slova do ucha. Blonďák už neměl na nic sílu. A věděl, že hodně dlouho mít nebude.
"Já ho miluju," řekl prostě.
"Já vím Deii," odpověděl Sasori a stále s ním kolébal sem a tam. "Já vím."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 emma emma | 17. října 2016 v 5:53 | Reagovat

Uzas...som ohromena..skvely diel...aj keđ mi je luto Deidari ..chudatko blondave, Itachi asi jeho city nezdiela..som velmi zvedava ako to bude pokracovat a s kym nakoniec kto
skonci :-D

2 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 17. října 2016 v 8:57 | Reagovat

booze to bolo uzasne. som rada ze sa im nic nestalo. chvalabohu ze maju schopnosti ktore sa daju tazko porazit. ich vyhodou bolo ze o ich schopnostiach nikto nevedel. mozno mali viac stastia ako rozumu. som zvedava ako to bude dalej....chudak dei bolo jasne ze itiho miluje. uz teraz sa tesim na dalsi diel O_O

3 Aki Aki | E-mail | Web | 19. října 2016 v 11:06 | Reagovat

Tak to bolo mega úžasné. Fakticky je mi tak ľúto Deidary, že ho tak neľútostne opustil Itachi. Už sa neviem dočkať, ako skončí prvá séria,keďže Itachi a Yahiko už odišli. A teším sa ,že bude aj druhá séria a s čím nás opäť prekvapíš.:-D
Ináč písala som ti to už skôr , ale zobrala som ťa medzi svoje Sb-čka už si aj zapísaná.

4 Jenny Jenny | Web | 26. listopadu 2016 v 15:37 | Reagovat

chňaaa :3 umučíme všechnyyy >xDDD začneme nevinně Deidarou a pak to hezky sjedeme na krypla Peiníka a nakonec Itachiho a Sasuorinek zůstane forever alone bez svých BFF x´DDDDDDDDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama