Obdaření 3

20. září 2016 v 5:00 | Majo |  Obdaření
Muehehe :3
Jdu vás trápit dalšími Obdařenými :D Tahle kapitola se mi psala hrozně snadno, vypadá to, že mám prostě talent na to mučit svoje postavy. No, každému jde něco, že? :D Užite si to :3



Třináctiletý Deidara seděl na gauči se smutným výrazem ve tváři. Ve svých třinácti letech byl z jeho ročníku jediný, u koho se schopnosti ještě neprojevily. A on nevěděl, jestli je rád nebo ne. Věděl, co ho čeká. Myšlenka tělesné mutace nad ním visela skoro každý den. Za svoje opoždění byl vděčný, ale posledních pár měsíců cítil, že se něco změnilo. Byl to už rok, co se projevily Itachiho schopnosti, a dva roky uplynuly od té doby, co se tak stalo Sasorimu a Yahikovi. I když by to Deidaru nikdy předtím nenapadlo, začínal cítit, jak se mu pomalu všichni vzdalují. Oni tři měli nyní trénink společný a Deidara dál pokračoval v bojových uměních sám. Možná by mu to ani tolik nevadilo, kdyby se v poslední době nechoval Itachi, jeho nejlepší kamarád, tak arogantně a sobecky. Jako by pro něj blonďáček bez veškerých schopností najednou ztratil hodnotu. Nejednou ho označil za naprosto neschopného ubožáka. Kde se v něm ta krutost brala? Měli být přece rodina. Dveře od bytu se otevřely a do místnosti vstoupili další tři chlapci, zjevně unavení od tréninku. Deidara zvedl hlavu s nadějí, že zachytí černovláskův pohled, ale on se na něj ani nepodíval. Byl naprosto zabraný do konverzace s Yahikem. Deidara se zamračil. Yahiko. Tušil, že on je ten důvod, proč se Itachi chová tak jak se chová. Z jejich čtveřice byl zrzek se svou brutální těžko ovladatelnou silou nejsilnější. A jak to tak vypadalo, Itachi ztratil o slabé kamarády zájem.
Vedle blonďáčka se vyčerpaně posadil rudovlasý mladík. Dei v jeho výrazu rozpoznal něco zvláštního, co tam normálně nebývalo.
"Stalo se něco, Sasori-chan?" zeptal se.
Chlapec chvíli mlčky seděl s pohledem zabořeným do země. Teprve po pár okamžicích se odhodlal podívat se Deidarovi do očí. Pokrčil rameny.
"Neměl bych o tom mluvit," řekl jen a otočil se přes rameno, jestli tam náhodou nikdo nestojí.
Nikde nikdo, Itachi a Yahiko byli nejspíš v pokoji.
"Mně to můžeš říct," povzbuzoval ho Deidara. "Já bych to stejně nikomu neprozradil… nemám komu."
Sklopil svůj pohled a zesmutněl.
"Dobře," povolil Sasori a ztišil hlas, aby ho nikdo neslyšel. "Ti dva si mě pořád dobírají, jaký jsem slaboch. Že moje schopnosti vůbec k ničemu nejsou… Že jim dělám jenom ostudu."
Sasori to vysvětlil se zatrpklým výrazem. Deidara se napřímil. Tohle mu opravdu řekli? Vždyť u Sasoriho se schopnosti projevily jako u prvního! Nechápal to, tak tohle s člověkem udělá moc? Jestli ano, tak radši o žádnou nestál. Pozoroval smutného mladíka a přemýšlel. Sasori mu za ty tři roky nikdy nepřišel jak typ člověka, který se nějak výrazně stará o to, co si o něm ostatní myslí. Jak to tak vypadalo, tohle ho ale hluboce zasáhlo. Mohlo to být proto, že byli předtím s Yahikem nejlepší kamarádi jako on s Itachim? Nasadil povzbudivou grimasu a položil svou dlaň na tu Sasoriho. Ten na něj šokovaně pohlédl. Sakra, zapomněl že Sasori se fyzickému kontaktu s ostatními vyhýbá. Chvíli se bál, že ho pleskne přes ruku a vynadá mu, proč na něj sahá, ale k jeho překvapení se tak nestalo. Rudovlásek na jejich dotýkající se dlaně chvíli hleděl, než se pousmál.
"Děkuju," řekl jenom.
Nezáleželo na tom, že mu Deidara vůbec neodpověděl. Tímto malým gestem mu dal jasně najevo, že ví, jak se cítí. A to samotné znamenalo mnoho. Začínal tušit, že se v tu chvíli mezi nimi zrodilo něco nového a pevného.


Dva chlapci společně seděli v menší místnosti, která nyní sloužila jako Sasoriho dílna. Rudovlásek pečlivě pracoval na další loutce a Deidara ho přitom pozoroval. Rukou se opíral o stůl a zkoumal jednotlivé části nové loutky.
"Zase měli kecy…" nadhodil z ničeho nic Sasori.
Dei zpozorněl. "A?"
"A nic. Ignoroval jsem je," pokrčil rameny a dál pracoval na výrobku.
Deidara se zakabonil. "Měl jsi jim ukázat, že to není pravda. Že jsi ve skutečnosti mnohem silnější, než oni," promluvil zapáleně.
Sasori se jen zasmál. "To by to ale musela být pravda. Ve skutečnosti mají pravdu oni. Jsem jenom ubožák s blbýma provázkama, který umějí tak maximálně ovládat loutky. Oba dva by mě mohli ve vteřině úplně zneškodnit," vysvětloval.
Po chvíli se posadil na židličku a začal přemýšlet.
"Co je?"
"Nic, jenom… Chtělo by to nějaké vylepšení, víš. Něco jako skryté otvory, ze kterých by vystřelovaly házecí jehlice, nebo tak. Je to na nic, když mají loutky v rukou jenom katanu."
"Hmm… co třeba jed?" navrhl blonďák a Sasori se na něj překvapeně otočil.
"Prosím?"
"No jed. Stačí namatlat trochu jedu na tu katanu nebo na jehlice. A při boji budeš zase o stupeň výš. Viděl jsem vás trénovat. Jednou ses dokázal dostat k Yahikovi dost blízko na to, že jsi ho trošku škrábnul. A teď se si představ, že by bylo to ostří otrávené. Že by byl tvůj protivník paralyzovaný a ty…" nestačil doříct větu, protože ho Sasori chytil za obě ruce.
"Jsi geniální, blonďáku," zazubil se.
Byl to výborný nápad. Samozřejmě, že to nehodlal použít proti Yahikovi, ale Deidara měl pravdu. V boji by ho to posunulo zase o kousek výš.
"Jak se ale k nějakému jedu dostaneme?" zeptal se a sledoval, jak se Deiovi rty roztahují do širokého úsměvu.
"Čistě náhodou jsem od jednoho mutanta slyšel, že ve sklepě je jedna uzavřená laboratoř. Dřív tam měl pracovnu jistý chlápek Orochimaru, expert na jedy. Sice ho odtud vyhodili, prý měl zvláštní a nevhodné výukové metody… ale co když tam ještě nějaké jedy jsou? To by bylo přece fantastické," vyprávěl Deidara. Sasori ho poslouchal a kýval hlavou. Znělo to opravdu dobře, jediný problém byl nenechat se chytit.
"A kde to je?" zeptal se a složil ruce na hrudi.
"Vezmu tě tam."
"To v žádném případě. Bezpečnější bude, když půjde jenom jeden z nás. Když mě chytí, nebude to takový humbuk, jako kdybychom byli dva."
"Ale…"
"V žádném případě, Dei," přísně se na něj zadíval. "Nechci abys měl kvůli mně problémy, ano? Takže mi hezky vyklop kde to je."


Sasori musel počkat pár hodin, než se mohl do sklepního patra vydat. Celé odpoledne s Deidarou vymýšlel, jak se dostat přes velké pancéřové dveře. Tam dole muselo být mnoho zajímavých věcí, protože jinak si mladík nedokázal představit, proč je to tak hodně zabezpečené. Štěstěna byla naštěstí na jeho straně, a jemu se povedlo proklouznout do Hidanova pokoje, a zatímco mentor spokojeně oddychoval, sebral z nočního stolku jeho čip a zmizel. Pak se ještě rozloučil s blonďákem a vyrazil. Byl trošku nervózní a každou chvíli se otáčel, jestli ho Dei nesleduje, nebo jestli se Hidan nevzbudil a nepřišel na to, co provedl. Moc dobře si pamatoval na pocit, který měl, když na něj byl bělovlasý naposledy naštvaný. Už to nechtěl nikdy zažít. Hidan byl… důležitý. S polknutím přiložil čip k malému senzoru a čekal. Nic se nedělo. Sasori ucítil, jak mu po zádech stéká kapička potu. Zkusil to znovu, a tentokrát čip přiložil o něco blíž.
"Hidan. Pátý hlavní instruktor Třetího řádu. Vojenský poradce," oznámilo zařízení.
Rudovlásek se polekal, jestli to náhodou nebylo moc nahlas, a zatím co se dveře do sklepa otvíraly, stál před nimi a sledoval, jestli nakonec nikdo opravdu nepřijde. Nic. Proklouzl na schody a dveře jemně přivřel, aby je potom nemusel zase odemykat. Sešel několik schodů dolů a rozhlédl se. Cesta vedla na obě strany, ale jediné, co viděl, byla černočerná tma. Se zakletím z kapsy vytáhl malou baterku a kousek papíru. Nejdřív zkontroloval, jestli za ním nestojí žádná příšera a pak rozbalil papír. Díval se na za pochodu nakreslený plánek od Deidary, který zhruba ukazoval, kudy se má vydat. Ještě chvíli mapku studoval, než vyrazil doprava a potom postupoval rovně. Počítal dveře, které minul a pak se zastavil u pátých na levé straně. Ještě jednou použil čip a vešel dovnitř. Nacházel se ve středně velké místnosti. Všude kolem byly stoly, baňky, hadičky a další pokusné serepetičky. Baterkou si posvítil až na konec místnosti, kam se nakonec vydal. Chladničky. Ano, to bylo to, co potřeboval najít. Podíval se za sebe na menší stolek, na kterém našel jakýsi sešit. Čapl ho a otevřel, a měl co dělat, aby radostí nezavýskal. Jednalo se o katalog všech vzorků, které v chladničkách viděl. Úplně na konci bylo navíc pár receptů. Chvíli v sešitě listoval, než mu nějaký jed padl do oka a začal ho hledat. Naštěstí ho našel téměř okamžitě. Chystal se najít další, když v tom z chodby uslyšel zvuk. Poplašeně se otočil a strnul. Tohle nebylo dobré. Zastrčil si sešit pod tričko a lahvičku s jedem do kapsy, otočil se na podpatku a vyrazil zpátky. Chystal se hodně rychle zmizet, když ale vycházel z laboratoře, popadly ho čísi ruce a přišpendlily ke stěně. K smrti bledý Sasori hleděl do rozzuřené tváře svého mentora.
"Já nevěřím vlastním očím!"
"Já…"
"Ty se mi snad jenom zdáš!" vrčel na něj vzteklý muž. "Co sis sakra myslel, že děláš? Jak sis mohl dovolit mi ukradnout čip? Zbláznil jsi se? Myslel sis, že na to nepřijdu?!"
"Chtěl jsem se jen podívat…" zamumlal chlapec, rudý v obličeji.
"Podívat? Tohle je úplně uzavřená sekce! Víš jaké to je, probudit se s inspektory nad hlavou? Uvědomuješ si sakra, v jakém jsi průšvihu?!" Hidan přímo zuřil.
Takhle naštvaného ho snad nikdy neviděl. Najednou mu mentor sáhl do kapsy a vytáhl z něj kelímek s jedem.
"Takže ty ses jen koukal?!"
"Vysvětlím ti to!" vykřikl chlapec ale Hidan jen zavrtěl hlavou.
"Ne, vysvětlíš to radě. S tímhle já nechci mít nic společného," popadl ho za límec a vyvedl ho ze sklepních prostorů. "Jdi do pokoje. Až to bude potřeba, zavolám tě."
Zavrčel ta slova skoro až nenávistně, jak moc byl naštvaný. V tu chvíli mu bylo úplně jedno, že jsou dvě ráno, Sasori ho neuvěřitelně namíchl.

Se sklopeným pohledem mířil k jejich společnému bytu. Tohle podělal. Opravdu to moc podělal. Vůbec si nedokázal představit, že by na něj měl být Hidan ještě někdy milý. Uvnitř v hrudi ucítil zvláštní bodavý pocit. Co se to s ním sakra děje? Naštvaně praštil rukou do zdi a kráčel dál, když se najednou zarazil. Už byl skoro na místě, ale zastavil ho skoro až nelidský řev. Co to sakra bylo? A proč měl tak špatný pocit? Rychle se rozešel, ale velmi brzy přešel až do běhu. Zabočil za roh a vtrhl do bytu. V obýváku se zarazil. Ten řev vycházel z ložnice. Srdce mu na dva údery vynechalo a on se konečně přemluvil vběhnout do pokoje. Na prahu zůstal zaraženě stát. Naskytl se mu opravdu nezapomenutelný výjev. Itachi s Yahikem se krčili na svých postelích v pyžamech a vyděšeně zírali do rohu. Sasori přesunul pohled z nich dvou na místo, kam hleděli, a zkoprněl. V koutě se krčil Deidara, a ječel jako by ho na nože brali. Po tvářích mu tekly slzy jako hrachy a dlaně mě celé od krve. Sasorimu zatrnulo a trvalo jen setinu vteřiny, než se k blonďákovi dostal. Chtěl si k němu kleknout, ale najednou ho někdo chytil za paži a strhl ho zpátky.
"Nechoď k němu, blázne!" vykřikl Yahiko, úplně bledý v obličeji. "Je to mutant!"
Dodal ta hrozná slova a hlas mu přeskočil. Sasori se zamračil a zrzka od sebe odstrčil. Sklonil se ke svému blonďatému kamarádovi a zadíval se na jeho ruce. Otočil je dlaněmi nahoru a vykulil oči. Z každé dlaně vyčníval jeden dlouhý růžový jazyk. Dokonce zahlédl i bílé lesknoucí se zuby, na kterých tkvěly skvrny od krve. Co to sakra bylo? Deidara se od něj se škubnutím odtáhnul ještě víc do rohu.
"N… nesahej na mě!" kňučel a snažil se držet si své ruce do nejdál od těla.
Sasori se otočil na dvojici jeho kamarádů. Viděl jejich zhnusené výrazy. Dělalo se mu z nich špatně. Bez jakýchkoli obav se k Deidarovi přitiskl a sevřel ho v náruči.
"Šššš… to bude dobré. Jsem tu s tebou, slyšíš?" šeptal mu do ucha. "Už navždycky tu budu s tebou, Deii."
Začal s ním jemně pohupovat a cítil, jak se v jeho náruči pomalu uklidňuje. Bylo mu jedno, co si o mutantech ti dva mysleli. Bylo mu jedno, co si o nich myslel kdokoli. Deidara byl jeho dobrý kamarád, a on nikomu nedovolí, aby mu ublížil.
Jeho pohled se stočil ke dveřím, ve kterých uviděl Hidana. Už na něj nehleděl tím přísným naštvaným výrazem. Vypadal, jako by byl rád za to, co právě udělal. Potichu obešel Itachiho a Yahika a přešel až k nim. Položil Sasorimu ruku na rameno.
"Děkuji," zašeptal jenom.
A v ten moment to Sasorimu došlo. On celou dobu věděl, co je Deidara zač. Věděl, že je to mutant, ale držel to v tajnosti. A při pohledu na Uchihu možná dokonce i pochopil proč. Stiskl modrookého ještě pevněji a pak se od něj odtáhl. Za to si od něj vysloužil vyděšený pohled, ale Hidan se ho okamžitě ujal. Podíval se na jeho dlaně a chvíli to vypadalo, že se mu ulevilo. Žádná příšerná mutace to nebyla. Sasori zamířil ven z pokoje, další dva chlapci ho následovali. Akasuna je vztekle provrtal pohledem.
"Já, že jsem slaboch? Nenechte se vysmát. Jediní slaboši jste tady vy dva. Nechápu, jak jste se vůči svému kamarádovi, vůči svojí rodině, jak jsi Itachi tak strašně rád vždycky opakoval, mohli takhle zachovat. Je mi z vás špatně," s tím se otočil na podpatku a odkráčel do svojí malé dílny.
Svalil se na židli a promnul si oči. Byl to těžký den a ještě těžší noc. Doufal, že se Deidarovým "probuzením" přehlédne jeho incident s návštěvou laboratoře. I když to bylo sobecké, nechtěl mít žádné problémy. Trošku posmutněl, když si uvědomil, že to všechno podnikl zbytečně. Pak se ale zarazil. Zpod trička vytáhl sešit z laborky, úplně na něj zapomněl. Nalistoval poslední strany, na kterých bylo pár receptů na výrobu jedů. Pousmál se, tak přece jen to za něco stálo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ivana-chan ivana-chan | 20. září 2016 v 9:42 | Reagovat

chadak dei musel byt vydeseny,.....veelmi sa tesim na dalsi diel,ako sa to bude dalej vyvijat.

2 Sakurako-neko Sakurako-neko | 21. září 2016 v 7:55 | Reagovat

Vzhledem k tomu ue jsem viděla úryvek tak jsem jen celou dobu napjatě očekávala kdy deiovi ublizis :-D :-D ale dobře, tohle ti teda odpustim xD a sasori si teď teda začne vyrábět vlastní jedy a hadam ze je potom jednou použije proti itachimu nebo yahikovi :D  Jo každopádně jsem zvědavá na deidaru :-D
(Mám strašnou chuť mu říkat Deiru xD)

3 Aki Aki | E-mail | Web | 19. října 2016 v 10:49 | Reagovat

Božínku to bolo nádherné, ale som rada že sa ukázalo v núdzi poznáš priateľa. Som zvedavá aký trest dostane Sasori za vlúpanie sa do laboratória.

4 Jenny Jenny | Web | 26. listopadu 2016 v 15:03 | Reagovat

božátko Deidara ty mu dáváš zabrat... já bych je sjela že by se týden neposadili...ledovou sprchu na ně! xDDDDDDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama