Dokonalý trik 6

12. září 2016 v 5:00 | Majo |  Dokonalý trik
Zlatíčka moje! :3
Po týdnu nečinnosti se tady moje maličkost znovu objevuje, a přináší Vám šestý díl Dokonalého triku. Vůbec nevím, kolik dílů ještě bude, protože se toho musí ještě docela hodně stát. Ale uvidíme. Každopadáně všem moc děkuji za komentáře. Jste úžasní, a já jsem moc ráda, že se Vám tahle povídka líbí. Vaše odezva mi dává větší a větší chuť ke psaní. :3
Užijte si dnešní díl :3



Sasuke netrpělivě házel věci na hromadu k velké sportovní tašce. Jestli něco opravdu nesnášel, bylo to balení na výlety. Na druhou stranu byl rád, že může konečně na nějakou dobu vypadnout. Doma bylo v poslední době překvapivě těsno. Černovlásek si klekl na podlahu a začal oblečení a další důležité potřeby rovnat do tašky. Kdyby se ho někdo zeptal, připustil by, že ho docela překvapilo, že ho Itachi na třídní výlet vůbec pouští. Tohle bylo snad poprvé od té doby, co spolu žili jen oni dva a on jel někam sám. Na konci roku ho Itachi vždycky bral na všemožné výlety, aby si spolu užili trochu zábavy, když měli oba dva celý rok tak moc vytížený. I nyní to vypadalo, že ho Itachi nikam nepustí. Když ale zpoza ramene jeho bratra vykoukl Deidara s tím, že ve třeťáku bývají třídní výlety nejlepší, protože jsou všichni už dospělí a rozumí, jeho bratr nakonec povolil. Sasuke byl docela rád, přece jenom mu mělo být brzy osmnáct a měl dosáhnout plnoletosti. Zády se opřel o postel a složil hlavu do dlaní. Ale. Jedno ale tu opravdu bylo. Byly to už tři týdny, co se Itachi začal scházet s jeho blonďatým kamarádem. Moc dobře věděl, že se to před ním bráška snaží utajit. Ono vlastně nešlo o nic horkého, tušil, že spolu ti dva ještě nic neměli. Občas je viděl z okna, jak si povídají venku na parkovišti. Jednou dokonce Itachi Deidaru pozval k nim do bytu pod záminkou, že by jim mohl namalovat společný rodinný obraz. A když si Itachi myslel, že se Sasuke nedívá, koukal do telefonu a psal esemesky. Mohlo to působit zcela nevinně, kdyby Sasuke podobné chování nezaregistroval u blonďáka. Jak to tak vypadalo, ti dva spolu určitě ještě nic neměli. On si ale ještě nebyl pořád úplně jistý, jestli to, co se mezi nimi vyvíjí, schvaluje. A čím víc se to Itachi snažil tajit, tím víc byl Sasuke zachmuřenější. Možná kdyby s tím vyšel na světlo, že má o Deidaru opravdový zájem, tak by mu to tolik nevadilo. Nesnášel tajnosti. Heh, paradox, že?

Největší problém byl, že z Deidarovi strany to bylo všechno pouze hrané. Sice neviděl, jak se k jeho bratrovi ve skutečnosti chová, ale stejně ho to trápilo. Tohle asi ze všeho nejvíc. Itachi se zamiluje do přeludu, do něčeho, co bylo připravené speciálně pro něj. Obdivoval Deidarovu snahu se před ním chovat slušně. Nedokázal si dost dobře představit, že by se před Itachim choval jako… no, prostě jako Deidara. Byli by jako ztělesněný klid a ztělesněný chaos. A to by přece nemohlo fungovat.

Povzdechl si a po chvíli odpočinku konečně dobalil. Měly to být jen čtyři dny, ale on za ně byl rád. Radši ani nechtěl vědět, co se tady bude během jeho nepřítomnosti dít. Nejvíc se ale těšil na to, že si bude moct oddechnout od všech možných schůzek a plánovaní v Hebi. Před týdnem bylo oficiálně zveřejněno místo nového "pobytu" Léku na smrtelnost, jak tomu s chutí říkal Orochimaru. Sasori se s něčím takovým nedokázal vůbec smířit. Lék na smrtelnost pro něj byl pouhým výmyslem jeho šéfa. Nic takového neexistovalo. Sasuke s ním souhlasil a nebyl jediný. Všichni se v poslední době tvářili buď zmateně, nebo naštvaně. Bylo jasné, že riskují životy kvůli Orochimarově šílenství a posedlostí svým dávno ztraceným mládím. I když bylo nové místo umístění již známo, přípravy k akci zatím moc nepokročily. Hlavními techniky pořád zůstávali Sasori s Deidarou, nyní již skoro usmíření. Problém byl v tom, že ani jeden se na daném místě nemohl ukázat. Sasori se nesměl ukazovat vůbec nikde a Deidara zas nesměl vyvolat žádné podezření. Itachi nevypadal, že by si Deidaru nějak spojoval s událostmi posledních týdnů. Hlavním problémem nebyl tedy Sasukeho bratr, ale Hidan. Stával se z něj čím dál tím větší fanatik, a proto si museli dávat větší pozor. Jedinou práci, kterou mohli tedy oba dva vykonávat, museli dělat na centrále. A tam toho zase tolik nebylo. Hlavními aktéry a průzkumníky se tedy stala dvojice Sasukeho blízkých přátel, a sice Suigetsu a Karin. Téměř okamžitě se přesunuli do vedlejšího města, v roli mladého páru s tradičními problémy a začali se shromažďováním informací. Karin, jako celkem půvabná mladá dívka "okoukla terén" a sbalila muže, který pracoval jako noční hlídač v nejvíce střeženém komplexu z celého města. Suigetsu zatím dál sbíral informace a zařadil se jako kandidát na dalšího noční hlídače. Oba dva tak nenápadně připravovali pole pro Sasoriho a Deidaru, kteří na svých bedrech nesli hlavní úkol - dostat se dovnitř, popadnout "lék" a zmizet. A Sasuke byl rád, že si od tohohle všeho bude moct dát na pár dní oraz. Oni to určitě zvládnou i bez něj. Už se těšil, jak se spolu se svým školním kamarádem Narutem ubytuje v jedné z chatek určené původně pro táborové účely. Popadl tašku za obě držadla a ještě naposledy se rozhlédl po místnosti, jestli něco nezapomněl. Teď už zbývalo se jen rozloučit s bratrem a počkat, až pro něj přijede Narutův nevlastní otec.


***


Itachi zaklapl dveře od bytu, kterými ještě před pár vteřinami procházel jeho mladší bráška, a unaveně se o ně opřel. Pořád si ještě nebyl úplně jistý, jestli měl Sasukeho na ten výlet pouštět. Do jeho narozenin stále zbýval měsíc a on se bál, co všechno by tam bez jeho dohledu mohl provádět. To, že dnešní mládež se alkoholem a drogami netajila, byla naprosto známá věc. Sasuke sám o sobě moc divoký nebyl, ale jeho kamarád Naruto byl králem rebelů. Když byl Sasuke v jakémkoli problému, jeho tvůrcem býval většinou blonďatý Naruto. Zatřásl hlavou, aby vyhnal otravné myšlenky a odlepil se od dveří. Bude doufat, že Sasuke dá na jeho výchovu a bude se chovat slušně. Vešel do kuchyně a začal si připravovat kávu. Teď, když má byt jenom pro sebe, bude mít aspoň chvíli klidu na práci. S již připraveným hrnkem horkého kafe se přesunul do pracovny a zasedl k případu vraždy nějakého mladíka z okolí. Otevřel složku a zadíval se na ne moc vábivé fotky jeho zohaveného těla. Věděl, co by si o něm Hidan myslel. Že zanedbává svou práci a soustředí se na zbytečné věci. Nechápal ale jednu věc. Hebi nebylo největším problémem lidstva a bělovlasý tak musel pochopit, že řešit se musí i ostatní případy. Ze šuplíku vytáhl pár čistých papírů a počal na ně psát počáteční body. Jako první přišly na řadu jména lidí, kteří měli s mladíkem co dočinění. Poté místa. Vzal do ruky jednu z fotek, na které byl chlapec ještě naživu. No, nemohl říct, že by byl mezi jeho mrtvým a živým tělem nějaký velký rozdíl. V obličeji se skoro na každé fotce tvářil zachmuřeně. Co se mu asi tak mohlo stát? Nad místem, kde lidé normálně měli obočí, měl kluk jakési zvláštní tetování, jež rámovaly jeho rudé vlasy. Uchiha se zadíval na jméno na složce. Sabaku no Gaara.

"To je zvláštní," zamumlal si pro sebe nevědomky.

Už při prvním pohledu na chlapcovu fotku poznal, že je mu nějaký povědomý. Nikdy by ho ale nenapadlo, že je to syn jednoho z nejdůležitějších mužů tohoto města. Dal si za úkol hned v pondělí vyrazit na místo činu a podívat se na tělo. Třeba se tam najde něco zajímavého, co by mu trochu pomohlo. Zrovna se chystal zavolat Peinovi, ať ho očekává v pondělí na pitevně, když zazvonil zvonek. Poplašeně sebou trhl. Občas se do své práce zabral natolik, že ho pak dokázal vyděsit sebemenší zvuk. Podíval se na hodinu a uznale písknul. Vůbec by ho nenapadlo, že nad případem strávil tři hodiny. Postavil se a zvedl ruce nad hlavu, aby se mohl protáhnout, když zvonek znovu zařinčel.

"Vždyť už jdu…" zabručel a vydal se otevřít dveře.

Jaké to pro něj bylo překvapení, když za dveřmi našel blonďatého mladíka. Deidara se na něj zazubil a zvednul obě ruce, ve kterých držel nákupní tašky a jednu vrazil Itachimu do náruče.

"Nazdárek," usmál se na něj jako sluníčko.

Itachi nakrčil obočí. Oni se na dnešek na něčem domlouvali? "Co ty tady?" zeptal se překvapeně černovlásek a nakukoval do igelitky s nákupem.

Deidara se očividně zarazil. "Tak já zas půjdu, no," nasadil štěněcí výraz a chtěl si vzít tašku zpátky, ale Itachi o krok ustoupil.

"Takhle jsem to nemyslel, nevyhazuji tě. Jen jestli jsem na něco náhodou nezapomněl," vysvětlil rychle, aby si o něm modroočko nemyslel bůhví co.

Ten ale pouze zavrtěl hlavu. "Neboj, nezapomněl. Jen mě napadlo, že bych se mohl stavit. Přece jenom je pátek večer a jak jsem si za těch pár týdnů všiml, určitě bys skejsnul v té své pracovně nad nějakým případem. A to jsem přece nemohl dovolit," usmál se a jednou rukou se opřel o futro dveří.

Itachi mu úsměv opětoval. Kdyby tak věděl, že ho před tímto večerem právě teď zachránil.

"No a rovnou jsem se stavil v obchodě s tím, že bych vám mohl uvařit něco k jídlu, když ani jeden z vás neumí vařit," dodal.

"To je od tebe tak šlechetné," ušklíbl se starší Uchiha a poodstoupil, aby pustil blonďáka do bytu. Potom za nimi zabouchl dveře. "Škoda jenom, že Sasuke před pár hodinami odjel na ten třídní výlet," mrkl na něj a sledoval jeho reakci.

Deidara vypadal zaraženě. "To už je to dneska?" vykulil oči.

Itachi jen kývl. "Pane bože… takhle to vypadá úplně jako… jako bych…" zakoktal se. "To nevadí, přijdu jindy, až tu budete oba."

Pokusil se o úsměv, ale moc se mu to nepovedlo. Vypadal opravdu smutně. Že by opravdu nevěděl, že Sasuke toho dne odjíždí? Vypadalo to, jako by s ním chtěl být o samotě, a proto vybral tento den, což by Itachimu samozřejmě nevadilo. Jak to tak vypadalo, ve skutečnosti chtěl uvařit jim oběma. A on si teď připadal jako blbec, že si myslel, že je v tom něco víc…

"Ne, to vůbec ne! Určitě zůstaň," přemlouval ho a vytrhl mu z ruky i druhou tašku a zamířil do kuchyně. Blonďáček o chvíli později vyrazil za ním.

"Tak co to tady máme?" nadhodil a začal vyndávat různé potraviny a ingredience. Pak se zarazil. "Kypřící prášek do pečiva?" nakrčil obočí.

Deidara pokrčil rameny. "Na lívance," odpověděl prostě.

Itachimu se zalesklo v očích. Lívance? Miloval sladké. Ten blonďák má buď ohromnou intuici, nebo to má všechno výborně naplánované. Podle jeho nevinného výrazu hádal spíš to první. Posunul se, aby mu Dei mohl pomoct.

"Takže dezert už známe. Co bude jako hlavní chod?"

"Uvidíš," vyplázl za něj jazyk.

Itachi žasl nad tím, jak drzý ten blonďák dokázal být. A taky nad tím, že mu to toleruje a ani mu to nevadí. Sledoval, jak vytáhl z tašky balení, na kterém byly obrázky ryb.

"Myslím, že takovým lososem nic zkazit nemůžu," mrkl na něj.

Itachi se zarazil. "A co když mi ryby nechutnají?" naklonil hlavu na stranu a čekal jeho odpověď.

Deidara ho ale pouze píchl prstem do boku, až se musel ošít. Byl docela lechtivý.

"Ale chutnají," odpověděl s úsměvem na tváři a sáhl do stojanu na nože a následně balení rozřízl. Pak se otočil na černovláska. "Co kdybys zatím uklidil ten nákup? Nevím, co kam patří."


***


Deidara se musel usmát. Sasuke vykresloval svého bratra v těch nejhorších možných barvách. On ale pomalu zjišťoval, že je to ve skutečnosti docela milý člověk. Ani se nemusel moc přetvařovat, jen se snažil být o něco klidnější, než ve skutečnosti byl. Sáhl po kohoutku a pustil vodu, ve které následně kus ryby omyl. Černovlásek mezitím uklízel nákup, přesně jak mu řekl.

"Mohl bych si půjčit prkýnko?" zeptal se a rovnal si vedle sebe všechny věci, které potřeboval. Itachi mu jedno podal do ruky. "Děkuji."

Zazubil se a pokračoval v práci. Bylo to vlastně docela jednoduché. Na přípravě ryby se nedalo vůbec nic zkazit a on si byl téměř jistý, že by tohle Itachi i Sasuke hravě zvládli. Lososa si položil na prkýnko a udělal na něm zářezy nožem. Poté rybu pořádně posolil z obou stran. Z koupené vaničky vyndal kousek kopru a nasekal ho na menší kousky, které zastrkal do zářezů v rybě. Dále sáhl po citronu, nakrájel ho na kolečka, pak na čtvrtky a zbavil je kůry, a stejně jako kopr nastrkal je do zářezů. Dělal to automaticky, ryby měl moc rád, a tak si vůbec nevšiml, že ho Itachi pozoruje opřený o pult. Vzpamatoval se teprve, až když se Uchiha postavil vedle něj. Trošku se lekl a bylo jediné štěstí, že se nepořezal nožem.

"A jak tě to vůbec napadlo? Ryba a lívance?" díval se na něj se zájmem Itachi, až musel uhnout pohledem. Tenhle Uchihův pohled byl opravdu zvláštní, a on měl vždycky co dělat, aby se nezačal červenat.

"Ryba je takové lehké jídlo, zasytí tě, ale po nějaké době máš zase hlad. Sakryš, málem bych zapomněl," pleskl se rukou o čelo a sklonil se k nákupní tašce, ze které vyndal brambory. Nasadil nejvíc štěněcí pohled, jaký uměl, a podal je Itachimu. "Mohl by ses o ně postarat? Jen oloupat a nakrájet."

"Jasně."

"Omlouvám se, chtěl jsem mít všechno perfektní, ale…"

"To je v pořádku, Deidaro," usmál se na ně povzbudivě černooký. "Každý občas na něco zapomene."

Mrkl na něj a začal brambory loupat.

"Díky, jsi zlato," oddechl si blonďák a vrátil se zpět k rybě. Bylo mu opravdu trapně, takhle si to vůbec neplánoval.


***


Když se Itachimu povedlo brambory oloupat a moc se u toho nezranit, nakrájel je a podle Deidarových instrukcí je dal vařit. Doufal, že to nezkazí. Losos z trouby příjemně voněl a on tak nechtěl pokazit Deiovu večeři. Musel se pousmát, pořád ještě červenal, že na ty brambory zapomněl! Byl docela rozkošný…

"Jaké víno se hodí k rybě?" zeptal se, když Deidara zrovna kontroloval, jestli ryba není připečená.

"Hm… Rulandské šedé, třeba," zamumlal a zkoumal stav lososa.

Itachi kývl a odešel do obýváku, kde měl ve stojanu na víno vystavených pár kousků. V duchu si pogratuloval, když zjistil, že Rulandské šedé mezi nimi doopravdy bylo. Vzal ještě dvě sklenice a odešel s nimi do kuchyně. Našel vývrtku a otevřel ho. Když si Deidara všiml, co dělá, trochu se uculil.

"Jsem tady autem," řekl a opřel se o linku.

Itachi jen pokrčil rameny. "Jedna sklenice ti nic neudělá."

Tomu se Dei musel zasmát. "Jsi ty opravdu polda?"

"Nerýpej!" zasykl mu se smíchem do ucha.

Dei se trochu začervenal. Itachi jim oběma nalil sklenici.

"Na co si přiťukneme?" zeptal se. Napadlo ho "na nás" ale to by nejspíš nebylo úplně vhodné.

"Tak třeba na to, aby ti dobře chutnalo," odpověděl Deidara a cinkl svou sklenicí o tu jeho.


***


Seděli na gauči se sklenicí vína v ruce a čemusi se smáli. Jídlo dopadlo opravdu fantasticky, Itachi ani nečekal, že může být ryba tak dobrá. Deidara mu celou dobu vysvětloval, že na tom opravdu nic není, ale on na to prostě neměl buňky. Když dojedli, chtěl se blonďatý mladík vrhnout na lívance, ale Itachi mu to zatrhl se slovem "později" a otevřel další flašku vína. Jak to tak vypadalo, Deidara se ze začátku sice ostýchal, pak si ale víno opravdu vychutnával. Ani druhá láhev nevydržela moc dlouho, takže museli otevřít další.

"Tebe mi seslalo samo nebe, opravdu!" byl trochu sdílnější Uchiha. Alkohol moc nepil, takže toho nemusel tolik vypít, aby se dostal do nálady. Deidara se zahihňal a usrkl ze své sklenice.

"Opravdu? Nebe? Jsi si jistý, že to nebylo peklo?" zazubil se a kousl se do rtu.

Ani nevěděl, jaký účinek to na Itachiho mělo. Moc dobře cítil mravenčení v břiše a to, jak se mu zježily chloupky na zátylku. Dělal to ten alkohol, nebo byl ten roztomilý blonďák před ním ztělesněním samotného nebe? Nebo jak sám řekl, pekla?

"Je to dost možné," ztišil hlas. "No vezmi si to. Blonďatý a roztomilý a umíš vařit. A my jsme dlouho hledali někoho, kdo by uměl vařit. Není to osud?"

"No… možná jste měli dát inzerát," plácl blonďák to první, co ho napadlo. Tohle se začínalo vyvíjet opravdu zajímavým směrem. Itachi ho ještě chvíli pozoroval, než položil sklenici s vínem na stůl. Vzal Deiovi z ruky i tu jeho, za což si vysloužil zabručený pohled, který se ale hned změnil na výraz totálního šoku, když se k němu starší Uchiha naklonil a spojil jejich rty. Zdálo se mu to, nebo mu v tu chvíli přestalo bít srdce?

Itachi se k zaraženému blonďákovi ještě víc přisunul a za stálého líbání ho k sobě přitiskl. Jak to tak vypadalo, Deidara to opravdu nečekal, protože byl zezačátku trošku prkenný. Po chvíli však Itachi cítil, jak se jeho tělo uvolnilo a on si tak mohl pomyslně oddechnout, že neudělal chybu. Rukou ho jemně chytil za temeno hlavy, aby ho mohl líbat s větší intenzitou a blonďáček se mu okamžitě přizpůsobil. Jazykem přejel po jeho rtech a vynutil si tak přístup do jeho úst. Setkal se však s větším odporem, než čekal. Deidara byl zjevně připravený nedat mu nic zadarmo a velmi vášnivě s ním bojoval o nadvládu. Jejich jazyky se setkaly a Deidara mu zasténal do úst. Ještě chvíli s Itachim "bojoval", nakonec se mu však podvolil a natiskl se na něj. Černovlasý se do jejich polibku usmál. Už dlouho nikoho neměl a nebyl si dost jistý, jestli na to jde správně. Když se ale Deidarova ruka přesunula na jeho hruď a přes tričko pohladila pevné svaly, vypustil veškeré starosti z hlavy. Ano, už dlouho nikoho neměl a začínal to cítit. Během chvíle líbání se jeho erekce probudila k životu. Což nejspíš vycítil i Dei, jelikož se jeho ruka přesunula ke kalhotám a před jejich látku pohladila Itachiho erekci. Itachi se celý roztřásl a nedočkavě blonďákovi vklouzl pod triko, které začal vyhrnovat. Druhý mladík z ničeho nic ztuhl a Itachi se odlepil od jeho rtů a pozoroval jeho najednou bledou tvář.

"Udělal jsem něco špatně?" zeptal se nakonec. Neměl pocit, že by něco pokazil, vždyť toho tolik neudělal. Neudělal toho víc než on sám. Deidara chvíli hleděl na stranu, než se mu zadíval do očí a zavrtěl hlavou.

"Ne, jenom… Myslím, že bych měl odejít," vypadlo z něj.

Itachi nevěřil svým uším. "To si děláš srandu? Protože jestli jo, je to hodně blbá sranda," řekl trošku hrubším hlasem Itachi a skenoval ho pohledem. Co to sakra mělo být? Dei ale pořád dál kroutil hlavou.

"Promiň. Někdy ti to vysvětlím," řekl Deidara a zvedl se. Vzal si svých pár věcí a ještě naposledy se na něj otočil. "Tak se měj."

Pousmál se, ale Itachi mu to oplatit nedokázal. S nevěřícím výrazem nechal mladého muže odejít.


***


Deidara si sedl za volant a koukal před sebe. Pak do něj několikrát praštil rukama.

"Kurva, kurva, kurva! Já jsem takový idiot!" zařval a složil hlavu do dlaní.

Co to udělal? Proč odešel? Proč se prostě nevymluvil, že musí na záchod? Jak to mohl tak strašně pokazit? Všechno bylo perfektní, samozřejmě. Když Itachimu jeho večeře chutnala, byl opravdu nadšený. A když se přemístili na gauč s druhou a třetí lahví vína, všechno bylo tak dokonalé. Se starším Uchihou se opravdu skvěle mluvilo. Byl to sice jeho úkol, ale pravdou bylo, že se mu ten charismatický muž líbil čím dál tím víc. Úplně ho okouzlil, což se jemu, vybíravému Deidarovi moc často nestávalo. A proto když ho Itachi z ničeho nic políbil, byl úplně mimo. Opravdu to nečekal. A jaký to byl polibek! Na tom chlápkovi bylo opravdu znát, že je vyzrálý a to Deie vzrušovalo. Byl si jistý, že když s ním stráví dnešní noc, bude to nezapomenutelné. Teda do doby, než mu Itachi chtěl sundat tričko a jemu došla ta ošklivá pravda. Jeho podělané tetování! Vůbec ho nenapadlo si ho zakrýt, když mířil k němu domů. Nenapadlo ho, že se to takhle příjemně zvrtne. A teď to celé pokazil. Tohle jen tak nevysvětlí. Vůbec by se nedivil, kdyby se na něj Uchiha vykašlal. Podíval se na hodinky. Bylo už docela pozdě a autobusy už nejezdily. A on nemohl řídit. Tím pádem zbýval taxík. Zašmátral v šuplíku od auta po peněžence, když ucítil pod prsty chladivý materiál a obtočil je kolem něj. Překvapeně vykulil oči, když zjistil, že v ruce drží nádobku s Kabutovým gelem, které mělo tetování zakrýt. Zamyslel se, ještě nebylo tak pozdě, aby se nemohl vrátit.


***


Když se bytem podruhé toho dne ozvalo řinčení zvonku, Itachi nakvašeně zaklel. Dneska opravdu nebyl jeho den. Naštvaný, jen v kalhotách od pyžama šel otevřít a chystal se nočního návštěvníka pěkně zpražit, ať už to byl kdokoli. K jeho překvapení se vůbec nedostal ke slovu, protože po něm host okamžitě skočil a přisál se na jeho rty. Itachi byl donucen popojít pár kroků dozadu. Trvalo mu asi setinu sekundy, než mu došlo, kdo ho tady objímá a líbá. Jemně se od něj odtrhl s jasnou otázkou v očích.

"Co tady děláš?" zeptal se Deidary.

Ten se jen začervenal. "Napravuju nejhorší chybu v mým životě," odpověděl a znovu se přisál na černovláskovy rty.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ivana-chan ivana-chan | 12. září 2016 v 18:47 | Reagovat

boooze bolo to uzasne,boly spolu zlaty.a dei na konci teda vlastne v celej casti bol strasne rozkosny...naaaadherny diel :-D

2 Mei Mei | Web | 12. září 2016 v 19:51 | Reagovat

Anoooo!! Já věděla, že se Dei vrátí, na to mám nos! :3

3 sakurako-neko sakurako-neko | Web | 14. září 2016 v 19:52 | Reagovat

Aww <3 To je tak rozkošné ^^ A já věděla, že to Dei využije ve svůj prospěch, když tam Sasuke není :D  :D
Komentář jsi tu už mohla mít včera, kdyby jsi mě teda tak nezaměstnávala :-D  :-D

4 Jenny Jenny | Web | 16. září 2016 v 8:10 | Reagovat

nyaa :3 Úžasné *,* chci dalšííí :3

5 Majo Majo | Web | 20. září 2016 v 21:47 | Reagovat

[1]:Děkuju moc, Dei je postě rozkošnost sama :3

[2]: ItaDei navždy, viď Mei? :D doufám že jsem ti udělala radost, myslela jsem přitom na tebe když  jsem ten jeho návrat psala :D

[3]: Omlouvám se za zdržení, ale neříkej že tě to nebavilo :D Děkuji :3

[4]: Jéé děkuji za komentář :3 V pondělí tu bude jak na koni :3

6 Jenny Jenny | Web | 25. listopadu 2016 v 19:43 | Reagovat

ryba a lívance x´DDDDD Bože Deidara je děsně cuty xDDDDDDD :3 já z něj bleju duhuuu *,*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama