Vyberte nadcházející povídky! :3

Krev zmizelého vyjde ve čtvrtek odpoledne



Dokonalý trik 4

22. srpna 2016 v 5:00 | Majo |  Dokonalý trik
Nadzárek, lidičky :3
Tenhle díl tu měl přibýt už před týdnem, ale jelikož se vyskytly jisté komplikace, přidávám ho sem až dneska. Ale jak jsem si všimla, vaše komentovací aktivita trošku udpadla, což me mrzí. Na druhou stranu chápu, že jsou prázdniny, a hodně lidí tady není, atd.. ale člověka to stejně zamrzí :) Nevadí, užijte si dnešní díl :3




Lidé začali ječet.

"Rozsviťte světla! Tak sakra rozsviťte někdo ta světla!" vykřikl Itachi a zavrávoral, když do něj kdosi vrazil.

Přes tu tmu ale vůbec nic neviděl. Z kapsy vyndal mobil a pokoušel se posvítit si na cestu, ale akorát zakopl o něco ležícího na zemi. Telefon mu upadl displejem dolů.

"Přestaňte se všichni hýbat!" zahalekal Hidan svým hlubokým hlasem.

Na pár lidí to zapůsobilo, ale zbytek stejně běhal zběsile sem a tam. Itachi zaklel a vytáhl svou zbraň, kterou dvakrát vystřelil do stropu.

"Uklidněte se! Jsou zde s vámi dva agenti FBI, nic se vám nemůže stát," zařval tentokrát Itachi. Hluk ubral na síle ještě víc. "Teď se všichni uklidněte. Je tu někdo, kdo ví, kde zapnout světla?"

Chvíli bylo ticho, než se ozval koktavý hlas jakési dívky. "J-já. Náhradní zdroj světla by m-měl být za pódiem. Je to t-taková páčka."

"Dobrá. Takže, nachází se někdo právě teď u pódia? Pokud ano, snažte se hmatat na zdi po té páčce," rozkázal autoritativním, avšak uklidňujícím tónem Itachi.

"Zkusím to," ozval se tentokrát hlas jakéhosi muže.

Moment bylo ticho, než se ozvalo klapnutí a v další vteřině bylo světlo. Starší Uchiha zamrkal očima, jak mu bylo nepříjemné. Pak se rozhlédl okolo sebe. Někteří lidé seděli na zemi, další postávali okolo a rozkoukávali se. Spatřil Sasukeho, jak sedí a rukou si mne červený šrám na spánku, ten neznámý muž se ho musel snažit omráčit. Bráška ho vyhledal očima, ve kterých se na malou chvíli objevila úleva. Pak však jeho obličej nabral úplně jinou, zděšenou grimasu. Itachi se otočil za zdrojem bráškova pohledu a znehybněl. Na zemi klečel Deidara držící se za levý bok. Krev se z něj řinula v téměř nezastavitelném proudu.


***


Ve chvíli, kdy zazněl výstřel, světla téměř okamžitě zhasla. Deidara zavrávoral, vykřikl a chytil se za bok. Pod prsty ucítil něco mokrého, lepkavého. Krev. Klesl na kolena a lapal po dechu. Hluk okolo sebe naprosto nevnímal a lidi v panice do něho narážející také ne. Soustředil se pouze na svou ránu a na jedinou otázku. Proč ho Sasori střelil? Jako zdálky slyšel hlasy, nejdřív Hidana, poté Itachiho. Přišlo mu, že to trvá snad tisíc let, než se rozsvítila světla. Konečně mohl spatřit svoje poranění. Z těla mu crčelo nemalé množství krve. Téměř ve vteřině k němu někdo přispěchal a položil mu ruku na rameno - Sasuke a po něm hned jeho starší bratr. Instinktivně se od nich odtáhl.

"Klid, uklidni se," konejšil ho Sasuke, který moc dobře věděl, že v takových chvílích na blonďáčka nesmí moc tlačit.

"Smím se podívat na ránu?" zeptal se ho Itachi, ale Deidara ucukl.

Jeho roztomilost šla ta tam a on po něm hodil nenávistný pohled. "Nesahej na mě," vyštěkl a bolestně zasykl. Starší Uchiha se tvářil překvapeně.

"Zavolal jsem záchranku, za chvíli tady bude," přispěchal k nim Hidan a zadíval se na stále více bledého Deidaru. Poté sklonil zrak k ráně. "Nejsem sice doktor… ale takhle moc by to krvácet nemělo, ne?"

Všechny zraky přítomných se přesunuly na Deidaru, který se nervózně ošil. "Nečumte na mě," zavrčel chladně.

"Deii, nezapomněl jsi mi náhodou něco říct?" téměř zašeptal Sasuke.

Na střední měl jako každý biologii a proto mu pomalu docházelo, co je asi špatně. "M-Mám… Špatnou srážlivost k-krve," vydechl.

Sasuke na chvíli oněměl. "A prášky?"

"Nevedu," odfrkl si.

"Zbláznil ses?"

"Jak mě asi mělo doprdele napadnout, že se na mě pokusí vystřelit vlast- nějakej magor?" slova "vlastní parťák" urychleně opravil.

Sasuke se na něj lítostivě zadíval. Z vlastních zkušeností věděl, že když se Deidarovi něco stalo, snažil se to co nejvíc ututlat, aby tak nikdo neviděl jeho slabost. Jediný, koho k sobě jako raněný pouštěl by Sasori. Což byla docela ironie, jelikož právě ten mu tohle způsobil. Sasuke nebyl žádná měkkota, ale musel uznat, že tohle byl docela drastický způsob na odlákání pozornosti.

Do sálu vběhl uřícený starosta. Na čele se mu leskly velké kapky potu, pomalu stékající níž po obličeji. "Napálili mě," poznamenal směrem k dvěma agentům, co nejvíc se snažil nedívat se na krvácejícího blonďáka, kterému krev protékala mezi prsty, jimiž si snažil ránu aspoň trošku ucpat.

"Jak to myslíte, napálili?" podivil se Itachi a narovnal se. Z dálky již byl slyšet typický zvuk sanitky.

"Mysleli jsme, že je jich víc, aspoň podle výstřelů, proto jsme zůstali schovaní. Pak jsme ale zjistili…" Sarutobi ohromně zrudl a zadíval se do podlahy.

"Co jste zjistili?" zeptal se otráveně Hidan.

"Ten zvuk se nesl z reproduktorů na stěnách. Někdo se naboural do řídící místnosti a pustil nám zvuky střelby," to už byl starosta rudý snad až na zadku.

"Děláte si prdel?" ujelo Hidanovi, trošku zapomněl, s kým mluví. Práskl si rukou na čelo. "Tak stup..."

"To nevadí, je přirozené, že jste měli strach," snažil se situaci diplomaticky zachránit Itachi a vrhl na Hidana přísný pohled. V další vteřině musel uhýbat dvojici záchranářů, kteří k nim běželi rovnou s nosítky.

"Konečně jste tady," oddychl si Sasuke.

Sledoval, jak si s jeho přítelem pohrávají a dávají ho do kupy. Když se jim povedlo provizorně pozastavit krvácení, naložili ho na nosítka a chtěli ho odvést pryč.

Sasuke je zastavil. "Můžu jet s vámi? Je to můj kamarád," jeden ze saniťáků však zavrtěl hlavou.

Itachi poodešel od starosty. "Mého bratra udeřili do hlavy, měli byste ho prohlédnout," vysvětlil.

Záchranář vzal do ruky baterku a přistoupil k Sasukemu. Chytl ho za hlavu a párkrát mu posvítil do očí.

"Jste v pořádku, nic se vám nestalo. Pokud vás bude bolet hlava, vezměte si ibalgin. Ten vám pomůže. Teď už ale musíme jet," otočil se na znamení, že se poroučí, Sasuke ho však chytl za rameno.

"Je to můj kamarád!" zavrčel. "Musíte…"

"Tak už mě sakra odvezte!" zařval Deidara, kterému už pomalu tekly nervy. Bylo mu jedno, že se chová úplně jinak, než by měl pro úspěch mise. Rána pálila jako čert.

Muž se na mladšího Uchihu ušklíbl. "Slyšel jste," s tím se otočil, vzal nosítka za jednu stranu a spolu s kolegou a raněným rychle odběhl pryč.


***


Sasuke seděl na gauči a s nepřítomným výrazem sledoval televizi. Nebo tak to aspoň na první pohled mohlo vypadat. Když se na něj člověk zadíval o něco pečlivěji, zjistil, že jeho oči byly vůči scénám v televizi slepé. Dveře od bytu se hlasitě zabouchly, jasná ukázka toho, že Itachi přišel domů. Chvíli mu to trvalo, než přišel do obýváku. Když se tak stalo, podíval se na Sasukeho a tiše ho pozdravil. Odpovědi se mu však nedostalo. Poslední dva dny u nich byla tichá domácnost, a sice kvůli incidentu, který se stal na Slavnostním galavečeru. Sasuke neklidně přepínal jeden kanál za druhým, aniž by nějakému věnoval sebemenší pozornost. Zuřil. Jeho nejlepší přítel, skoro bratr, ležel v nemocnici a on s tím nemohl nic dělat. Poté, co nepochodil u saniťáků, vzal si taxi a téměř okamžitě se vydal do nemocnice. I když měl na Sasoriho vztek, chystal se blonďákovi vysvětlit, ať si to nebere osobně, že to bylo pro jejich dobro. K tomu se však ani nedostal, jelikož Itachi nastoupil do taxíku za ním. Možná by se ho přece jen dokázal zbavit, ale potom, co do něj nalezl i Hidan, šel celý jeho plánovaný rozhovor do kopru. Takhle mohl jen čekat na chodbě, až s Deidarou něco udělají a dají ho do pořádku. Celou dobu seděl na lavičce před nemocničním pokojem a zarytě mlčel. Když se ho Itachi pokusil uklidnit, že to vůbec není jeho chyba, poslal svého bratra do míst, kde slunce nesvítí a nikdy svítit nebude. Když ho k Deidarovi konečně pustili, neměl se z čeho radovat. Blonďák známý hlavně pro svou dynamickou změnu nálad se choval jako arogantní malý fracek, a když se Sasuke nebo jeho bratr snažili říct něco pozitivního, odpovídal tak sarkasticky, až to mladší černovlásek radši vzdal a odešel. Chtěl s sebou vzít i svého bratra, ale ten chtěl u Deidary ještě chvíli setrvat. Údajně za účelem výpovědi a dalších věcí, což Sasukeho akorát tak znechutilo. Taky by mu mohl dát jeden den pokoj a vyptávat se ho až zítra. Ne, Itachi uměl být sice velký gentleman, ale co se jeho práce týkalo, stával se z něj pěkný hňup. Ani ho nepřekvapilo, že dorazil na chodbu o pět minut později s uraženým výrazem. Jak blonďáka znal, nejspíš ho poslal k čertu i s celým vyšetřováním. To bylo v sobotu večer.

"Přestaň se trápit, Sasuke. Ty za to přece nemůžeš," promluvil do ticha Itachi a vytrhl tak svého malého brášku ze vzpomínek.

Sasuke se na něj podíval s nicneříkajícím výrazem. Moc dobře věděl, že opak byl pravdou. Byla to jeho vina. Kdyby nebyl tak neschopný a zvládl by sám Itachiho pozornost od Hebi držet dál, Deidara by se do téhle šlamastiky vůbec nedostal. Dělalo se mu špatně, když si vzpomněl na včerejší schůzku. Orochimaru zuřil, že to, po čem šli, nakonec nezískali. Nadával Sasorimu, že je to neschopný idiot, ale že by ho nějak zajímalo Deidarovo zranění, to ne. Sasuke vážným tónem oznámil, že si nepřeje, aby akce "Itachi a Deidara" dál pokračovala, za což byl odměněn akorát tak zuřivým pohledem. Ještě teď si pamatoval, jak se na ně všechny Orochimaru vražedně díval. Sasukeho návrh okamžitě zamítl a prohlásil, že od teď bude získání té věci z trezoru prioritou číslo jedna. A že podle kamer sám Deidarovu akci zhodnotil jako úspěšnou, a proto bude dál pokračovat. Problém byl, že bylo oficiálně potvrzeno, že ta "věc" bude převezena na bezpečnější místo. Od té doby Sasuke pochyboval o tom, že to, co se snaží získat, jsou nějaké dokumenty. Dokumenty by přece pro nikoho nebyly tak důležité. Sasukeho úkolem teď bylo vytáhnout z bratra pravé místo umístění.

"Dneska jsem se byl za Deidarou znovu podívat. Už vypadá mnohem lépe, myslím si, že zítra nebo pozítří bychom za ním mohli zajít a zeptat se ho na pár věcí. Máme podezření ohledně toho, kdy by ten útočník mohl být," mluvil dál Itachi.

V mladším Uchihovi se zvedla vlna hněvu. "Jděte do prdele s nějakým vyšetřováním. To ho nemůžeš nechat chvilku na pokoji, sakra? Otravovat ho jenom kvůli takový kravině… měl by odpočívat," naštvaně se na něj podíval a odfrknul si.

Itachi si sedl ke stolu s hrnkem kávy a povzdechl si. "Nebylo to jenom kvůli tomu," zamumlal s pohledem zaraženým do nápoje.

"Prosím?" otočil hlavu Sasuke a podíval se na něj pátracím pohledem. Sledoval, jak se jeho starší bratr narovnal, aby se mu mohl podívat na očí.

"Říkám, že to nebylo jenom kvůli tomu."

"A kvůli čemu jinýmu by to mělo bejt?" odsekl trochu neurvale Sasuke a stočil pohled zpátky k televizi.

"Moc dobře vím, co jsi udělal, Sasuke," řekl Itachi a Sasuke strnul. "Vím, že jsi mi toho blonďáka představil schválně. I ten rozhovor proč nikoho nemám, byl schválně. Chtěl jsi mě dát s někým dohromady… je to tak?"

Sasuke cítil jeho pohled a na zátylku se mu zježily chloupky. Tenhle upřený pohled nenáviděl, vždycky poznal, že se na něj Itachi takhle dívá. Zavrtěl hlavou a šel si sednout k němu ke stolu.

"Možná…" zamumlal. "To už je teď jedno."

"Proč by to mělo být jedno?" podivil se dlouhovlásek.

Sasuke pokrčil rameny. "Nepřeju si, aby s tebou měl Deidara něco společného," vysvětlil a zadíval se do Itachiho očí. Jak se dalo očekávat, uviděl v nich ten jeho typický ledový vztek.

"A to jako proč?" zasyčel Itachi, takovou podpásovku od bratra opravdu nečekal.

Sasuke si nahlas povzdechl. "Předtím mě to nenapadlo, ale nikdy nevíš, co se může stát. Jsi agent FBI a každý den se můžeš dostat do nebezpečí. A já nechci, aby se Dei dostal do podobné situace jako v sobotu," pověděl mu s naprostým klidem.

A výjimečně povídal pravdu. S profesí, jakou s Deidarou vykonávali, se každý den mohlo něco zvrtnout. A on nechtěl, aby jeho přítel zažíval takové starosti dvakrát tolik. Jak to tak vypadalo, tahle odpověď se Itachimu nelíbila o nic víc než ta předešlá.

"Myslíš si snad, že bych ho nedokázal ochránit?"

Při bližším zkoumání Sasuke usoudil, že jeho bratr je mnohem horší, když je ledově klidný, než když křičí a nadává.

"Mhmm… prostě nechci, aby ses s ním zaplejtal. Stejně jsi na něj moc starej."

To byla pro Itachiho poslední kapka. Pěstí bouchnul do stolu, až Sasuke překvapením nadskočil. Díval se na něj zpod svých dlouhých černých řas.

"Myslím, že věk je to poslední, co by mu na mě vadilo. A stejně. Deidara je na rozdíl od tebe aspoň dospělý, takže si myslím, že se dokáže rozhodnout sám," zavrčel temně a vstal od stolu.

Sasuke zavrtěl hlavou. Kdyby to věděl dřív, že na bratra platí obrácená psychika, určitě by si tu šaškárnu s plesem ušetřil. Blonďákovi se tak nemuselo vůbec nic stát.


***


Dalších pár hodin Sasuke Itachiho neviděl. Až po nějaké době se dveře od jeho pracovny otevřely, a on přišel do obýváku s hromadou papírů. Pak znovu odešel. Když se po chvíli zase vrátil, držel v ruce další hrnek s kafem a sedl si ke stolu. Promasíroval si spánky a něco si zamručel pod vousy. Sasuke na něj zvědavě koukl očkem.

"Co to tam máš?" zeptal se a podíval se mu přes rameno.

Itachi jen zavrtěl hlavou. "V sobotu jsem se od Hidana dozvěděl pár nových informací… před hodinou mi dokonce poslal pár fotek, takže se snažím hledat nějakou… nějakou stopu, co by nás zavedla dál," mumlal a prohlížel si obrázky různých lidí a míst.

"Něco ohledně Hebi?" ptal se dál nenápadně Sasuke a tentokrát Itachi kývl.

"Jop," řekl a mezi obrázky vybral jeden, který zachycoval nahou hruď nějakého neznámého muže. Prstem ukázal na něco, co měl muž vytetovaného na těle. "Tenhle byl jedním z podezřelých. Údajně se měl stýkat s členy Hebi. Vidíš tohle? Podle Hidana mají toto všichni co pod Hebi patří. Všichni mají na hrudi na levé straně těsně u srdce vytetovaného hada."

Sasuke měl jediné štěstí, že k němu Itachi seděl zády. Nemohl tak vidět to, jak Sasuke smrtelně zbledl a polil ho pot. Skoro cítil, jak ho jeho vlastní tetování v podobě hada na těle začalo pálit.

"To budete teď podezřívat každého, kdo má na těle vytetovanýho hada? Není to trošku uhozený? Vždyť je to docela častej motiv," namítl Sasuke a snažil se ovládnout, aby v jeho hlase nebyl slyšet přízvuk nervozity.

"Přesně to jsem Hidanovi taky říkal… ale je vůči Hebi jako posedlý. A teď ten sobotní útok… Zajímalo by mě, jestli Hidan od té doby vůbec odpočíval. Určitě je pořád v kanceláři," mumlal Itachi, očividně ho to dost trápilo.

Sasuke přikývl a nenápadně se vzdálil. Zavřel za sebou dveře do pokoje a nechal tak Itachiho se svými domněnkami. Tohle bylo rozhodně špatné. Jaký idiot se sakra nechal chytit? To tetování byla jasná stopa, po které se mohla policie dostat až na centrálu a všechny je odhalit. Bez váhaní sáhl po mobilním telefonu a naťukal rychlou zprávu obsahující informaci, kterou právě zjistil. Upřímně doufal, že se s tím Orochimaru nějak popere. I když toho zmetka neměl rád, na ostatních mu velmi záleželo.


***


Druhý den odpoledne Itachi vyrazil spolu s Hidanem do místní nemocnice navštívit Deidaru. Chvíli museli ukecávat doktora, který si nepřál, aby pacienta rušili, ale když slíbili, že se budou chovat slušně, přivřel nad nimi obě oči a do pokoje je pustil. Blonďáček zrovna spal, a jak tak hýbal očima skrytýma pod víčky, vypadalo to, jako by se mu něco zdálo. Sestřička s ním jemně zatřásla, aby se vzbudil. Potom odešla. Deidara se s lehkými obtížemi posadil a rukama si promnul ještě ospalé oči. Potom se zadíval na detektivy. Moc dobře věděl, že se musí chovat slušně. Matně si vzpomínal na svoje předešlé chování a nejradši by si za něj nafackoval. Podle zprávy, co dostal od Orochimara byl jeho úkol důležitý a nesměl ho podělat svou změnou nálad. Upřímně doufal, že mu starší Uchiha jeho hrubé chování odpustí. Bylo to přece v zápalu bolesti a zranění. Naopak, podle zprávy od Sasukeho by se měl od Itachiho držet dál. Blonďáček tak zažíval menší dilema, ale bylo víc než jasné, koho nakonec poslechne. Možná na něj bude černovlásek pár dní naštvaný, ale pořád to byl lepší než vykrvácet na podlaze vlastního bytu s nožem zabodutým do břicha. Takhle to většinou dopadlo, když jste neposlechli Orochimara.

Agenti se posadili na židle stojící před postelí. Itachi z brašny vytáhl něco, co vypadalo jako fotka, ale Deiovi jí ještě neukázal.

"Nejdřív se tě musím zeptat na pár věcí," začal Itachi a blonďák kývl hlavou na znamení souhlasu.

Takové "jak se máš" by určitě neuškodilo… Pomyslel si Deidara, ale rychle to odsunul stranou.

"Máš nějaké nepřátele? Někoho, kdo by se ti chtěl za něco pomstít a věděl by, že jsi měl být v sobotu na té akci?" zeptal se černovlásek, ale Deidara pouze zavrtěl hlavou. Kdyby měl vyjmenovat řadu svých nepřátel, které si za ta léta u Hebi nadělal, byli by tady ještě zítra.

"Ne, o žádných nevím."

"Ale no tak určitě si na nějaké vzpomeneš… Každý má přece nějakého nepřítele," ozval se Hidan.

Jeho parťák po něm vrhl naštvaný pohled. Jak to tak vypadalo, byl ten bělovlasý chlápek tím podezřívavějším.

"O nikom nevím. Nemyslíte, že kdybych věděl, nahlásil bych to? Vůbec netuším, proč na mě ten chlap vystřelil."

"To je v pořádku," řekl Itachi a další půlhodinu se vyptával na různé věci.

Nakonec přišla ona fotka, kterou držel celou dobu v ruce. Podal jí Deidarovi.

"Musím se tě zeptat… znáš tohohle muže?" Dei si od něj fotku převzal a potlačil zaražený výraz. Byl na ní vyfocený Sasori v kostýmu číšníka, nejspíš ho zachytila jedna z kamer, co byly v sálu. Po chvíli zavrtěl hlavou.

"Ne, nikdy jsem ho neviděl," odpověděl a černovlásek kývl.

Ještě chvíli si povídali, než se rozloučili a odešli.


***


Nasedli do auta a zapnuli si pásy.

"Tak co se děje?" zeptal se unaveně Itachi, když uviděl Hidanův výraz v obličeji.

Ten jen zakroutil hlavou. "Nevím… Když jsem ho viděl, jak koukal na tu fotku… něco mi nesedělo. Měl jsem pocit, že jsem v jeho očích spatřil záblesk poznání," svěřil se Hidan a naklonil hlavu na stranu.

"On nám lhal, Itachi. Určitě toho chlápka zná, ale z nějakýho důvodu ho kryje."

"Naznačuješ, že je v tom taky zapletený? A že se nechal dobrovolně postřelit?" ušklíbl se Uchiha. "A co Sasuke? Ten mi toho kluka představil, chceš tím tedy říct, že je v tom taky namočený?"

Itachi se zasmál a nahlas si nad svým kolegou povzdechl. "Jsi opravdu paranoidní, Hidane."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sakurako-neko sakurako-neko | Web | 22. srpna 2016 v 8:14 | Reagovat

Aww <3 já tě zbožňuju <3 asi začnu vyznávat nového boha: ooo Majo-samaaa :-D  :-D
Na tohle pokračování jsem se fakt děsně těšila a stálo to za to :-D
Nejlepší jak je Itachi přesvědčený, že Hidan je paranoidní xD kdyby tak věděl. Ale škoda, žes tam nedala nic se Sasorim, teda jakože proč postřelil Deidaru... vždyť v nemocnici bude v nebezpečí, protože tam můžou odhalit jeho tetování :-( měl si střelit do hidana :-D  :-D

2 Mei Mei | Web | 22. srpna 2016 v 19:56 | Reagovat

Vodotrysk xD Kopr x'D Yaaay, Hidana je nějak moc chytrej :D Jsem zvědavá, jak zareaguje Itachi, až zjistí, ze je to pravda :D A je dobře, že se Itachi zajímá o Deidaru :33 Moc dobře :33

3 ivana-chan ivana-chan | 22. srpna 2016 v 21:46 | Reagovat

tak teraz som zvedava ako toto dopadne. zacina sa to komplikovat. hidan sa nezda ale chlapec na to prisiel. tiez sa tesim ako bude reagovat itachi a aj sasu ked sa no to pride a zacne sa to rozuzlovat..... :-D  [:tired:]

4 Majo Majo | Web | 28. srpna 2016 v 14:09 | Reagovat

[1]: Neboj se Nee-chan, všechno bude! :3 děkuji za úžasný komentář <3

[2]: Jooo je fakt že Hidan je tady docela otravnej :D ItaDei forever! <3 Děkuju :3

[3]: uvidíš :3 děkuji za komentář :3

5 Jenny Jenny | Web | 25. listopadu 2016 v 16:35 | Reagovat

Juuu:3 Maaajoooo ty mě zabijíš xDD
Prvně: aaa Itachiii já ti dám na krk tohle blonďaté štěně... a pak: Aaaa Itachi jdi od něj kuš huš fič...dělej že neexistuje byla to chrozná chyba x´DDDDDDD
A Itachi je na mě moc chytrý.... pokud s ních chce chodit at do toho nesere cizí parťáky a stará se o Hidika x´D
PS: Ty já mám pocit že jsem to fakt četla jakási ožralá....možná jsem nechtěně vynechávala díly? xDDDDDDDDDDDDDDDD

6 Uke Uke | Web | 7. listopadu 2017 v 23:19 | Reagovat

Ne, to jenom ty jsi slepý Itachi.  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama