Vyberte nadcházející povídky! :3

Krev zmizelého vyjde ve čtvrtek odpoledne



Dokonalý trik 3

3. srpna 2016 v 11:23 | Majo |  Dokonalý trik




Zatímco se co nejrychleji prodíral davem, snažil se neztratit přehled o tom, kam Deidara míří.

"Omlouvám se," zamumlal, když ramenem narazil do otráveně tvářící se ženy a zrychlil krok.

Blonďák se naštěstí zastavil u jednoho stolu s jednohubkami, a tak měl dost času ho dohonit. Přinutil se zastavit a zhluboka se nadechnout. Potom vykročil pomalým krokem a dal svému příteli ruku na rameno. Ten se na něj otočil a téměř okamžitě se usmál.

"Nazdar, Sasuke," mrkl na něj a nacpal do sebe další jednohubku s krabí pomazánkou. "Thyhle…. Mhmm mňam… Tyhle věci jsou naprosto dokonalý. Chceš taky?" zeptal se a strčil Sasukemu pochutinu téměř až pod nos.

Sasuke se zamračil a jeho ruku odstrčil. "Co tady děláš? To snad nevíš, žes za námi měl přijít?" procedil skrz zuby a pozoroval, jak se blonďák láduje víc a víc. Pak se na něj podíval. "

Víš… jsem trošku nervózní. A když jsem nervózní tak se prostě přejídám," pokrčil rameny.

Další si však nedal a ubrouskem si očistil rty. Poté sáhl do kapsy a vytáhl z ní žvýkačku, aby mu netáhlo z pusy, až se pustí do akce.

"Hm… a co máš vůbec v plánu?" očekával nějaký mistrovský plán na sbalení jeho bratra.

"Vlastně ani nevím… budu improvizovat," zazubil se na stále více se mračícího Sasukeho.

"To si ze mě děláš srandu! To jsi mě vůbec neposlouchal? Víš, vůbec, jak…"

"Uklidni se, brácho. Zmáknu to, věř mi trošku," usmál se a natáhl ruku k podnosu, který právě přinesl číšník. Vzal z něj dvě skleničky šampaňského a jednu podal Sasukemu. "Buď v klidu a dej si."

Sasuke roztřesenou rukou chytl sklenici a rychle se napil. Tohle byla jeho čtvrtá sklenička během pár minut. Jestli to takhle půjde dál, tak dneska večer nedopadne zrovna dvakrát nejlépe a Itachi ho zabije. Nesnášel, když Sasuke přišel domů jako opilý puberťák, bral to jako urážku na své cti. Jako by ho snad špatně vychoval. Mladší Uchiha zavrtěl hlavou a kopnul do sebe druhou půlku nápoje.


Dlouhovlasý Uchiha klidně popíjel ze své sklenice a chvílemi kýval hlavou, když to bylo potřeba. Právě naslouchal svému kolegovi, Hidanovi, co je nového v případu toho zavražděného prodejce porcelánu. Bělovlasý se mimoděk také zmínil o společenství Hebi. Jeden ze svědků, který předstupoval ohledně prvního případu, vypověděl, že jeden z údajných vrahů měl na hrudi vytetovaného hada. Itachi zavrtěl hlavou.

"Nemyslím si, že je to přímý důkaz toho, že s tím Hebi má něco společného, Hidane," pověděl mu.

Hidan se zamračil. "Ty úplně ignoruješ fakta, Itachi! Copak nevíš, že jeden z chlápků, kteří měli s Hebi co dočinění, měl na hrudi také tetování? A že to byl had? Navíc, oba ho měli na stejném místě, a sice na levém prsním svalu přímo nad srdcem," Hidan zapáleně argumentoval a rozhazoval rukama, až se na něj několik lidí překvapeně otočilo.

Itachi si povzdechl. Sliboval si, že do dnešního večera mu práce nezasáhne, že si ho užije spolu s Hidanem a se Sasukem, a že se všichni tři odreagují od povinností každodenního života.

"Já mám zase pocit, že jsi vůči té skupině tak trochu zaujatý," ušklíbl se a znovu se napil šampaňského.

Hidan na něj jen vyvalil oči. "Nevím, kdo jsi a co tu děláš, ale co jsi proboha udělal s Itachim?" zeptal se nevěřícně jeho kolega, čemuž se Itachi musel zasmát. Tohle bylo opravdu vtipné.

"Prostě jsem si řekl, že dneska sem práci tahat nebudeme. Co ty na to?" usmál se, a stejně jako předtím Deidara, i on si vzal dvě sklenice z podnosu, jež mu přinesl červenovlasý číšník, a jednu podal svému příteli.

Ťukli si spolu a on sám se zadíval na onoho číšníka. Jako jediný z personálu mu tento rudovlasý muž utkvěl v paměti. Zamyšleně ho pozoroval a viděl, jak se číšník otáčí ze strany na stranu a pak mizí v chodbě. V černovláskovi se aktivovaly obranné senzory. Ten chlapík se choval divně, personál měl do kuchyně a do skladu přece svůj vlastní vchod. Chvíli o tom ještě přemýšlel, než se rozhodl mávnout nad tím ruku. Čím víc se věnoval své práci, tím víc byl v normálním životě paranoidnější. Otočil se a v tu samou chvíli spatřil svého brášku, jak k němu míří s nějakým doprovodem.


Sasuke si za pochodu utíral zpocené dlaně do saka. Sice to nebylo moc vybrané chování, ale snažil se zbavit toho odporného pocitu, že se v příští chvíli všechno posere. Otočil se přes rameno a pohlédl na blondýna, který se zeširoka usmíval. Vrásky okolo úst a hlavně jeho oči však prozrazovaly, že není ve své kůži. A i přesto se mu snažil dodat aspoň trochu dobré nálady. Sasuke se pro sebe usmál a otočil se, Deidara prostě věděl, jak mu udělat radost. Pár lidí se rozestoupilo a on uviděl Itachiho, držícího v rukou skleničku se šampaňským, hledícího do dálky. Nejspíš nad něčím důležitým přemýšlel. Sasuke to poznal podle vrásek, jenž byly v tuto chvíle ještě víc zřetelné, než v normálním stavu. Pamatoval si, že když byl Itachi mladší, neměl na obličeji ani jednu. Postupem času a hlavně po tom, co ho vzali do FBI, se mu na obličeji utvořily dvě hluboké vrásky, které jako by se rok od roku stále více prohlubovaly. Většině lidem vrásky nesluší, ale podle lidí, kteří měli tu čest jeho bratra poznat, to u něj neplatilo. Dodávaly mu takové vyzrálé a moudré vzezření. Mnohé Sasukeho spolužačky se do něj pobláznily. Už byl od něj sotva pár metrů, když se bráškova ruka pohnula v gestu, že se právě na něco vykašlal. Pak se Itachi lehce natočil a jejich oči se setkaly. Teď půjde do tuhého.




Deidara kráčel za svým tmavovlasým kamarádem a hleděl na jeho záda. V tom saku mu to opravdu moc slušelo. Bylo to už pár let, co se se Sasukem znali. Ve chvíli, kdy ho poznal, věděl, že je to to nejkrásnější stvoření, jaké kdy potkal. Tmavé krátké vlasy, alabastrová pleť, oči černé jako noc. Nejednou se jeho podoba promítla do blonďáčkových snů. Sasuke však nevykazoval žádný zájem, a to nejen o Deidaru, ale ani o nikoho jiného. To bylo Deidarovi útěchou. Po dvou měsících, co Sasuke nastoupil do Hebi, se spolu dali do řeči a pomalu, ale jistě, se mezi nimi utvářelo hluboké přátelství, téměř až bratrství. Sasuke, ač na to nevypadal, uměl naslouchat a on sám přinesl do černovláskova života tu ztracenou jiskru, smích a zápal. Modrooký si všiml, jak se na něj mladší muž otočil a donutil své obličejové svaly roztáhnout rty do úsměvu. Bylo to skoro, jako by ho natahovali na skřipec, ale věděl, že Sasuke potřebuje povzbudit. Černovlásek se na něj usmál a otočil se zpátky. Deidara si oddychl, snad na něm nepoznal, jak je nervózní. Vyhnuli se pár lidem, až se dostali téměř na druhou stranu. Deidara si pospíšil a srovnal se Sasukem krok. Chtěl se na něj znovu usmát, ale on ho vůbec nevnímal. Prostě jenom čuměl před sebe. Vyhledal objekt jeho pozornosti. Všechny útroby se mu sevřely. Přímo před nimi stál vysoký muž s dlouhými havraními vlasy staženými do ohonu. Zadíval se mu do tváře. Kdyby si odmyslel ty vrásky, na smrt by mohl přísahat, že je to dlouhovlasé dvojče Sasukeho. On však věděl, že nikdo takový není. Byl to jeho starší bratr. Když se dostal trochu blíž, všiml si drobných, avšak zásadních rozdílů v obličeji staršího Uchihy. Itachi měl větší oči, než jeho bratr. Měl také mnohem užší rty, ostřejší rysy a již zmiňované vrásky. Pohled dlouhovlasého muže se přenesl ze Sasukeho na něj. Deidara strnul, jak ho pohled těch černých očí přikovával k zemi. Přišlo mu, že mu vidí až do žaludku. Nasucho polkl, tohle bude zajímavé.


Itachi sledoval, jak Sasuke a pro něj neznámý muž došeli až k němu. Všiml si, že Sasuke si otírá dlaně do společenských kalhot. Zamračil se, takhle si budou všichni myslet, že se jeho malý bráška neumí chovat. Už ho chtěl pokárat, když jeho zrak padl na druhou osobu stojící vedle Sasukeho. Že by to byl důvod jeho nervozity? Podrobněji si onoho muže prohlédl. Musel se ušklíbnout, byl to spíš ještě chlapec, tak v Sasukeho věku. Určitě se jedná o toho kamaráda, se kterým se tu měl sejít. Ale proč by byl Sasuke tak vynervovaný, když šlo pouze o kamaráda? Ještě víc se na něj zadíval, svým pohledem ho oskenoval od hlavy až k patě. Jako první se zastavil na dlouhých blonďatých vlasech. Kdyby neměl mužské oblečení, myslel by si, že je to dívka. Také měl modré oči a v obličeji velmi jemné rysy. Lidé si ho stoprocentně pletli s dívkou. Ústa měl stažená do zvláštního, téměř nervózního úsměvu. Blonďák se na něj zadíval, koukali se na sebe navzájem, analyzovali toho druhého. V Itachim začal rašit zvláštní pocit. Byl docela hezký, ale to teď bylo vedlejší. Už mu to bylo jasné… Tenhle týpek obdělává jeho mladšího brášku, který mu ho teď chtěl představit. Zamračil se, tohle se mu vůbec nelíbilo.


Sasuke si odkašlal, aby na sebe strhl bratrovu pozornost. Jeho skenující pohled Sasukeho zase o kousek znejistil. "Itachi," promluvil pevným hlasem a počkal, až na něj oslovený stočí pohled. "Tohle je Deidara. Můj kamarád z basketu."

Představil svého kumpána a trochu ho postrčil dopředu. S údivem sledoval, jak mu blonďák téměř prkenně podal ruku. Musel se pro sebe ušklíbnout, jak byl věčně ukecaný a na lumpárny bohatý Deidara najednou jako kus dřeva. Moc dobře věděl, že setkání s Itachim není pro nikoho jen tak.

"Deidaro, to je můj starší brácha Itachi. Vyprávěl jsem ti o něm," odrecitoval naučenou frázi a oddechl si. Zatím to bylo docela v pohodě.

"A-Ahoj," zakoktal se Deidara a Itachiho ruku pustil.

Pak se zadíval do země. Itachi se na Sasukeho zamračil, pak však blonďákovi pozdrav opětoval.

"Tohle je Hidan," představil naopak on svého kolegu.

Sasuke si zkousl ret a pozoroval, jak ten obří hromotluk stiskl jeho drobnému kamarádovi ruku. Bylo mu ho docela líto, Hidanův stisk drtil prsty.

"Odkud že se znáte?" zeptal se Itachi.

"Z basketu… říkal jsem ti to přece."

Itachi kývl. Vždyť to přeci věděl. Neslyšně si nad sebou povzdechl a napil se šampaňského. Do úst mu však nic nevyteklo. Rozhlédl se okolo, nikde žádný číšník. Mimoděk si vzpomněl na divné chování toho rudovlasého číšníka a zamračil se.

"Normálně bych ti na seznámení nabídl pití," řekl, když se otočil k Deidarovi. Ten se na něj jen vykuleně zadíval. "Ale nikde není žádná obsluha. Půjdu někoho sehnat."

Chystal se odejít, když ho Sasuke chytl za rukáv a odkašlal si. "To je v pohodě, postarám se o to," nahraně se otočil na blonďáka. "Počkáš tu s bráchou? Vím, že jsi měl náročný den, měl by sis odpočinout."

Díval se na něj bez jediného mrknutí a doufal, že to pochopí. Doufal správně. Deidara kývl a zastrčil si plamen blonďatých vlasů za ucho.

"To je v pohodě, klidně ti pomůžu. Dneska jsem výjimečně maloval pouze pět hodin, ne osm jako obvykle, takže jsem čilý jako rybička," zazubil se. Ucítil na sobě pohled dlouhovlasého muže.

Sasuke zavrtěl hlavou. "Pět hodin?" podivil se. "Deii, ty jsi vážně blázen, ty se jednou upracuješ," otočil se na bratra. "Hlídej ho, ať neuteče. Varuju, občas štěká a taky kouše."

Zasmál se a mrkl na něj. Následně na to se otočil na podpatku a odkráčel pryč. Nechápu, proč jsem se nedal na hereckou kariéru, pomyslel si. Konečně se uvolnil, všechno teď šlo mnohem lépe.


Když si Deidara uvědomil, že ho tam chce Sasuke nechat samotného, trochu se zděsil. Když se mu však ztratil z dohledu, ucítil, že najednou je klidný a uvolněný. Je sám s jeho bratrem a má klid na svou práci. Jak to tak vypadalo, Sasuke na něj přenášel negativní energii. S úsměvem se otočil na staršího Uchihu, který měl na tváři podivný výraz. Sasukeho poslední poznámka ho nejspíš trošku pobavila. Obyčejný člověk by nepoznal, že Itachiho koutky jsou mírně zvednuté, on se ale už dávno naučil číst v jemných výrazech obličeje a řeči těla. Musel, kvůli své práce. Sledoval, jak na něj Itachi přenesl svou pozornost. Výraz v jeho tváři se ve vteřině změnil. Bylo vidět, že se mu moc nelíbí, že tady takhle narušuje poklidný večer dvou bratrů. Deidara se však nenechal jeho zamračeným výrazem nijak pohoršit a zářivě se usmál.

"Děje se něco?" zeptal se s naprosto bezstarostným tónem spokojeného člověka.

"Takže kamarád, jo?" vyřkl úsečně svou otázku Itachi.

Deidara pokrčil rameny. "Ano," odpověděl prostě, ale viděl, že ho tato odpověď moc neuspokojila. "Nějaký problém?"

"Tady Itachi si asi myslí, že mu šukáš brášku," vstoupil do rozhovoru z ničeho nic ten obří chlápek, kterého mu představili jako Hidana.

Deidara vykulil oči, tentokrát naprosto spontánně. A pak se rozesmál. Když se konečně uklidnil, prohrábl si vlasy a usmíval se.

"Ne, toho se opravdu nemusíš bát," uchechtl se znovu nad tou představou. Nechápal, jak si ze všech variant mohl tento detektiv vyvodit zrovna tu nejvíc absurdní. "Sasuke je kamarád. Navíc je na mě moc mladý, jsem na starší."

Neodpustil si rošťácké mrknutí, nad kterým Itachi jen nakrčil obočí a Hidan se zasmál. Praštil Itachiho do zad.

"Slyšíš ho, Uchiho? Je na starší!" smál se Hidan.

"Něco k smíchu?"

"Sasuke že je na tebe moc mladý? Kolik že ti, patnáct?" neodpustil si Itachi rýpavou poznámku.

Ten kluk ho štval. A štval ho čím dál víc, jak se stále usmíval. Jako by ho nic nedokázalo rozhodit.

"Je mi dvaadvacet," to černovláska zarazilo.

Dokonce i Hidan se přestal smát. Deidara si moc dobře uvědomoval, že vypadají se Sasukem stejně staří. Určitě ani jeden z nich netipoval, že je ve skutečnosti o pět let starší.

"Hm," zabručel jenom Itachi. Už k tomu neměl co dodat.


"Asi se mu líbíš," vytrhl Hidan Itachiho ze zamyšlení.

Ten se na něj zmateně podíval. "Co prosím?"

"Tomu blonďákovi přece," kývl hlavou k místu, kde si opodál povídali Sasuke s Deidarou. Sasuke je nechal půl hodiny samotné, než konečně přišel s dvěma číšníky. Za tu dobu spolu prohodili několik málo slov. Když se vyjasnilo, že mu blonďák nedělá do brášky, značně se mu ulevilo. Naprosto mu stačilo, že má homosexuální orientaci on sám. Nedej bože, aby tomu propadl i Sasuke. Jeden z nich musel jejich rodinu rozšířit, a když věděl, že on to nebude, spoléhal se na Sasukeho. Najednou mu Deidara tak nesnesitelný nepřišel.

"Jak jsi na to proboha přišel?" zamumlal a pořádně se blonďatého muže prohlédl.

Muže, ne chlapce, musel si pořád v duchu opakovat. Nějak se nemohl smířit s představou, že je to pískle o pět let starší než jeho bráška. Byl opravdu hodně drobný.

"Docela často se na tebe kouká. Kdybys chvílema vnímal realitu, možná by sis toho všiml," ušklíbl se.

Itachi se nad tím zamyslel. Pak ho napadla jedna zajímavá myšlenka, o kterou se ihned podělil s Hidanem.

"Víš… měl jsem s bráškou takovou zajímavou diskuzi," prohodil směrem ke kolegovi.

"Hm? Jakou?"

"Ptal se mě, proč si někoho nenajdu… a že ho mrzí, že nikoho nemám, a podobné věci," vysvětloval.

Hidan se na něj tázavě zadíval. "Ty myslíš…?

"Že mě třeba plánoval s někým dát dohromady?" ušklíbl se a koukl na blonďáka.

Ten právě uhýbal pohledem. Hidan měl pravdu, vážně se na něj sem tam koukl. Znovu sjel blonďáka od hlavy až k patě.

"Ale má docela dobrej výběr, nemyslíš?" zazubil se bělovlasý a též ho hodnotil očima.

"Ujde."

"Jen se nedělej Uchiho, vidím ti až do žaludku."

Itachi se na něj zadíval s vážným výrazem. "Je o šest let mladší, Hide…" připomenul mu.

On však jen pokrčil rameny. "No a co… podle toho co říkal, mu to nijak nevadí."

Itachi si nad touto odpovědí pouze odfrkl a kývl, když se v příští minutě Sasuke omluvil, že jde na toaletu. Blonďáček tak postával opodál úplně sám. A nebyl by to Hidan, kdyby v příští minutě neudělal nějakou blbost.

"Hej, frajere. Jo, tebe myslím, pojď sem k nám," zavolal na něj a ihned, co přišel blíž, mu do ruky vrazil další skleničku. "Přece tu nebudeš stát takhle sám."

Vzal ho kolem ramen, přičemž nenápadně popošel blíž k Itachimu. Co o Itachim věděl, moc vztahy nenavazoval, a už pár let mu říkal, že by se to mělo změnit. On to však naprosto ignoroval.

"Takže, jestli jsme to pochopili správně, ty se věnuješ malířství?" zeptal se.

Dei kývl hlavou na znamení souhlasu. "Ano, dokonce jsem navštěvoval uměleckou školu. Teď se živím jako malíř na volné noze."

"Zajímavý," zamulal Hidan, přemýšleje nad tím, o čem by si asi tak mohli dál povídat.

V tu dobu začala hrát velmi pomalá hudba, byl čas na ploužáky.

"Ehm…" odkašlal si Deidara a tváře mu trošku zrůžověly. "Tančíte?" Zeptal se, a čekal, jestli mu někdo odpoví. Nagelovaný agent se na něj chvíli díval, než mu došel smysl otázky.

"Sorry," omluvil se. "Za tenhle tým já nekopu."

"Chápu," pousmál se Deidara, poté stočil zrak na Itachiho.

Ten se zamračil. "Neumím moc tančit," zamumlal. Deidara pokrčil rameny a usmál se.

"Povedu tě," to se Itachimu moc nelíbilo, on se od nikoho vést nenechá, není ženská. Však on mu to ukáže. Vzal ho za ruku a odtáhl ho na parket.


Sasuke se zrovna vracel z toalety, když uslyšel řev. Zastavil se, aby se rozhlédl, odkud se zvuk nese, když v tu chvíli do něj narazil maskovaný muž. Na chvíli strnul a leknul se. Už se chtěl bránit, ale muž promluvil.

"Neblbni!" vyjekl.

Mladší Uchiha v něm poznal Sasoriho. "Co tady sakra děláš? A co to máš na sobě?" zděsil se.

Sasori se podrbal přes masku na hlavě a nahlas si povzdechl. "Trošku se to zkomplikovalo. Všechny lidi jsem uspal, hned co jsem vnikl do místnosti a šel jsem po trezoru. Samozřejmě chvíli trvalo, než jsem se do něj dostal, zabezpečovací systém byl pěkně těžkej. A víš co? Nic v něm nebylo! Jen pár tisíc, tak jsem je vzal, ale nic co by nám otevřelo cestu k novým věcem. Zkusil jsem i ty tajný dveře, ale než jsem se dostal dál, uspávací sérum přestalo působit a lidi začali ječet. Teď jsem jich ještě pár omráčil, ale budu muset zmizet."

"Aha… to sis nemohl vybrat jinou chvíli, sakra? Deidarovi se zatím moc nedaří a já si odskočil na záchod! Víš, jak to bude vypadat blbě? Budeme jako první podezřelí!" zhrozil se Sasuke a zabořil si prsty do vlasů.

Sasori chvíli jen tak stál. "Možná mám nápad. Ale Deidarovi se to asi líbit nebude."


***


Deidara se držel staršího Uchihy okolo krku a červenal se. Byl si jistý, že jeho úloha je zčásti splněna. Takový muž by s ním jen tak určitě netancoval pro nic za nic. A už vůbec ne třetí tanec za sebou. První byli oba dva potichu, Deidara se cítil trochu trapně. Při druhém tanci se však Itachi zeptal na jeho práci a koníček - malířství a jejich rozhovor tak započal. Musel se usmát, Sasukeho bratr se mu opravdu líbil. A on si ani nevšiml, že je Sasuke pryč docela dlouho.

"Takže se znáte z basketu?" zeptal se ho dlouhovlasý. Deidara věděl, že se ptá toho večera již podruhé, ale přikývl.

Škoda, že ten sport nikdy v životě nehrál. "A nejsi na to trošku škvrně?" usmál se Itachi.

Blonďák se hraně nakabonil, ale pak se taky usmál. "No jó, to mi trenér říkal pořád, ale snažím se hrát co nejlíp."

"To bychom si někdy mohli zahrát všichni společně, ne? Určitě budete se Sasukem sehraní, tak si vás aspoň trošku proklepnu," navrhl Itachi a v Deidarovi zatrnulo.

"Jo, jasně, proč ne," odpověděl, ale bylo mu jasné, že se z toho bude muset později nějak vykecat.

Hudba skončila a oni se od sebe odlepili. "Tak… děkuju za tanec."

"Tance," opravil ho s úsměvem Uchiha a spolu s ním se rozešel k Hidanovi.

Ten pro ně již měl připravené další šampaňské. Deidara pobaveně zavrtěl hlavou, už ten alkohol začínal docela cítit. S nejvíc okouzlujícím úsměvem, který dokázal vytvořit, popošel blíž k Itachimu a nabídl skleničku k přiťuknutí.

"Tak na nové přátelství?" zeptal.

Itachi s radostí kývl a přiťukl si s ním. "Na nové přátelství," přitakal a chystal se upít ze svého nápoje, když se v tu chvíli ozvala střelba.

Na Uchihovi a stejně tak jeho kolegovi bylo patrné, že svojí práci berou opravdu vážně, jelikož jejich grimasa se okamžitě změnila a oba dva se urychleně otočili k místu, odkud zvuky vycházely. Deidara se též otočil a strnul. Ne strachem, ale naprostou dezorientovaností. Kousek před nimi stál maskovaný muž, který držel Sasukeho za svázané ruce a mířil mu pistolí na hlavu. Co to mělo sakra znamenat? Tohle přece v plánu nebylo. Z chodby, ve které přišel, se ozývalo čím dál tím víc výstřelů.

"Nikdo se ani nehne, nebo toho fakana zastřelím!" zařval chlápek a přitiskl pistoli ještě blíž k černovláskově hlavě.

Dei se nenápadně podíval na Itachiho. V jeho tváří se zračilo zděšení, ale také odhodlání. Pomalu se rozešel směrem k útočníkovi.

"Neslyšel jsi? Zůstaň stát, nebo je po něm!" zavrčel maskovaný.

Tentokrát se Itachi zastavil. "Nevím, co jsi zač, ale když pustíš toho chlapce, tak možná vyvázneš jen s pár lety za mřížemi," pověděl klidně a hypnotizoval ho očima.

"Na to ti seru! Nechte mě projít a nikomu se nic nestane!" zaječel.

V tu chvíli někdo vyběhl z chodby za ním. "Zastavte ho, snažil se vloupat do trezoru starosty Sarutobiho," zavřískal.

V tu chvíli se strhla hotová pohroma. Oba dva agenti věděli, že to, co se nachází uvnitř trezoru, je největším tajemstvím celého města. Itachi odkudsi vytáhl zbraň a na muže zamířil. Deidara sebou sekl, a stejně tak si všiml vyděšeného výrazu v Sasukeho tváři. Jeho bratr přece neměl mít zbraň!

Seběhlo se to tak rychle. Maskovaný útočník, ve kterém podle hlasu poznal Sasoriho, z ničeho nic sundal pistoli ze Sasukeho hlavy. Téměř ve vteřině jí namířil směrem k nim a vystřelil. V tu chvíli zhasla světla a rozpoutal se chaos.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 emma emma | 3. srpna 2016 v 16:03 | Reagovat

úžas...to skončilo riadne napínavo ..dúfam, že sa nikomu nič nestane a všetci spolu so Sasorim to v zdravý prežijú...už teraz sa nemôžem dočkať pokračovania :-D

2 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 3. srpna 2016 v 18:06 | Reagovat

krasne.booze dei a itachi boly vazne zlaty a hidan ten fakt nemal chybu daval tomu vsetkemu bodku.veeeelmi sa tesim na dalsi diel skoncilo to fakt napinavo a hlaaavne necakane uz uz aby bol dalsi diel..... :-D  :-P

3 ivana-chan ivana-chan | 3. srpna 2016 v 19:04 | Reagovat

dei a itachi boli spolu naozaj sladky. velmi sa tesim na dalsi diel ,skoncilo to naozaj zaujimavo a napinavo

4 Mei Mei | Web | 3. srpna 2016 v 21:02 | Reagovat

To, jak Sasuke narazil na Sasoriho mi přišlo dost vtipný, ani nevím proč :D Každopádně máš u mě obrovský vroubek, pokud jako z nich umře. :D Jen tak dál, budu se těšit :)

5 Sakurako-neko Sakurako-neko | 6. srpna 2016 v 10:05 | Reagovat

Paani :D ty to umis useknout v napínavý části...
Ale Deidara si vedl docela slušně xD doufám ze ho teď nezabijes ._.
A jestli to bude Sasori tak se ti pomstiiiim! A budu brečet...

6 Majo Majo | Web | 8. srpna 2016 v 22:11 | Reagovat

[1]: Neboj, Sasori to tenkrát přežije, slibuju :D ale nemůžu říct že všichni budou úplně zdraví :D

[2]:

[3]: další díl se sepisuje, a děkuju, vždycky se snažím ukončit to v tom nejlepším :D

[4]: Byla to taková pofiderní scéna, ale potřebovala jsem tam nějak dodat vysvětlení, proč se vlastně stane to co se stane :D neboj se, nikdo neumře... to už bych vám neudělala :D...aspoň chvíli ne :D

[5]: Neboj se, nikoho nezabiju, slibuju :D nééé Sasoriho nikdy, pro toho mám připravenou jinou budoucnost :D

7 KimGS KimGS | 14. srpna 2016 v 12:56 | Reagovat

Skončiť v tom najnapínavejšom ? XD veď prečo nie ? XD super diel jak vždy xD teším sa na ďalší :-D

8 Jenny Jenny | Web | 25. listopadu 2016 v 10:44 | Reagovat

Ahahah >xDDD
Tenhle díl už je o hodně zajímavější než ty dva předchozí přijde mi že byl i napsán trochu jiným stylem =) četlo se mi to lépe a hladčeji úžasné ♥ :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama