Zavržený 8 - KONEC

16. července 2016 v 0:20 | Majo |  Zavržený
Zdravím, minna! Jelikož budu od 16-25.7. neaktivní, přidávám Vám sem poslední díl Zavrženého už dneska. Doufám, že si ho užijete stejně jako já, když jsem ho psala, i když mi jedné části málem ukápla slza. žijte si to lidi.




"Už je to několik hodin…"

"Možná bychom ho měli odvést do nemocnice, k opravdovému doktorovi…"

"Podceňuješ snad Sasoriho zkušenosti, hm?!"

"To, že tu budete oba dva ječet, ničemu nepomůže."

Naruta vytrhlo ze spánku několik hlučných hlasů, které se ozývaly přímo nad ním. Téměř okamžitě se ozvala prudká bolest hlavy. Donutil se otevřít oči, i přes skutečnost, že by nejraději všechnu bolest zaspal. Do očí mu okamžitě uhodilo ostré světlo, které mu na stavu moc nepřilepšilo.

"Hmm, Naruto?" všiml si rudovlasého muže, který nad ním postával. Já… jsem v nemocnici? Napadlo ho jako první věc, ale pak mu došlo, že je to blbost. Rozhlédl se okolo, nikde nebyla žádná sestra, ani složité nástroje. Pouze Hidan s Deidarou, kterým momentálně z očí sršely blesky. "Slyšíš mě, Naruto?" přivolal na sebe znovu pozornost Sasori. Když Naruto kývl, viditelně si oddechl. Znovu se ozvala bolest hlavy, až mu ruka vystřelila na poraněné místo. Blonďáček sebou instinktivně škubl a vynaložil všechny síly na to, aby se posadil. "Opatrně!" přidržoval ho jeho mentor.

"C… co se stalo?" zadíval se na něj zmatený Uzumaki, momentálně mu nic nedávalo smysl. Hidan s Deidarou se konečně přestali pošťuchovat, a přisedli si k jeho posteli.

"To spíš řekni ty nám." Usmál se na něj povzbudivě druhý blonďák. "Byl jsi dobrých dvacet hodin v bezvědomí. Víš, jak jsme se o tebe báli?" Jeho milenec přikývl.

"Deidara má pravdu. Kdyby tě Hidan nenašel na chodbě vedoucí k jeho pokoji, mohl jsi tam ležet ještě teď."

"Na chodbě?" podivil se Naruto. Nic mu nedávalo smysl, bolest zamezovala, aby se jeho vzpomínky propojili. Na chodbě… A najednou to viděl všechno od začátku. Zvedl se od filmu, aby mohl najít Sasukeho, to, jak uslyšel výkřik na chodbě, vyražení dveří a následně příšerná scéna odehrávající se přímo před ním, Uchihův chladný pohled, a následně úder tupým předmětem do spánku. Naruto vykulil oči. "Do hajzlu." Vykvikl a chtěl okamžitě vyrazit pryč, bohužel se zapotácel a upadl na stolek s medikamenty. Pilulky se rázem rozkutálely po podlaze.


"Zapomeň." Pein pomalu dokuřoval poslední cigaretu. Měl toho opravdu mraky co na práci, a musel všechno stihnout. Teď, když se jim s Konan narodila dvojčata, snažil se mít všechnu práci co nejdřív hotovou. A ne řešit nějaké výmysly sotva osmnáctiletého výrostka. Trochu sebou cukl, když blonďatý mladík praštil pěstí do jeho lesklého stolu.

"Děláte si ze mě srandu?!" zvýšil hlas Uzumaki a celý se třásl. Samozřejmě mu ještě nebylo úplně dobře, ale to nebyl ten pravý důvod. Hned po svém prvním neúspěšném pokusu o vstání ostatním vysvětlil, co se vlastně předchozí den v noci stalo. Nikdo z nich nikdy nevypadal tak zaskočeně, jako právě v ten moment. Snažil se vyhrabat z postele a najít Sasukeho. Oni mu však se sklopenými pohledy oznámili, že Sasuke a jeho bratr Itachi jsou nezvěstní skoro stejnou dobu, jako byl on sám v bezvědomí. Naruto nemohl uvěřit svým uším. Rozhodl se téměř okamžitě, s tímhle se musí něco udělat. Naštěstí ostatní měli stejný názor jako on, a tak se s jejich pomocí dostal až do Peinovy kanceláře. Ten však jejich pocity zřejmě nesdílel. "To opravdu necháte jednoho člena Akatsuki, aby znásilnil a unesl toho druhého? Jste vy vůbec normální?" ječel modrooký. Vedle něj stojící Sasori mu položil ruku na rameno, aby ho uklidnil. Naruto ji však vmžiku odstrčil. Pein se na něj zlostně podíval.

"Nemám chuť ani peníze na to, uspořádat nějakou tvoji vyfantazírovanou záchrannou akci, rozumíš?" Byla to pravda, v posledních pár týdnech se Akatsuki potýkalo s nedostatkem příjmů. "A navíc ani nemůžeme vědět, že byl Sasuke unesen. Je to jeho bratr, mohl s ním jít klidně i dobrovolně." Otevřel šuplík a snažil se najít další krabičku s cigaretami. Naruto se asi chystal něco říct, ale Sasori ho předběhl.

"Omlouvám se šéfe, ale Naruto má pravdu. Sasuke je členem naší organizace, a pokud si dobře pamatuji, v páté kapitole je odstavec, který pojednává o bezpečí každého jedince." Začal vysvětlovat.

"Ano, a stojí tam, že každý ze zúčastněných podniká na vlastní nebezpečí." Odsekl Pein, stále hledající něco na kouření.

"To sice ano, ale píše se tam také o ohrožení jednoho člena jiným. A to jest, jestliže nastane takováto situace, ostatní lidé musí zakročit, zamezit dalšímu ohrožení na zdraví a potrestat viníka." Šéf se na něj otráveně zahleděl, Sasori mu už opravdu začínal lézt na nervy. V poslední době u něj zaznamenal přehnanou povinnost o čest. Zajímalo ho, jestli si ti pitomci vůbec uvědomili, že patří do mafie, a ne Brumbálovy armády.

"A co po mě chcete? Nemůžu si dovolit, sehnat vám další členy do týmu. Nemám ani nejmenší tušení, kde by ti dva mohli být, a taky…"

"To vůbec nemusíte." Odpověděl rudovlasý. "Tým si dokážeme sestavit sami."

"Jediné, co od Vás chceme je trochu rozhodit sítě." Vtrhl do místnosti Deidara, který už nevydržel čekání a poslouchání za dveřmi. "Stačí, když nám pomůžete zjistit, kde by se ti dva mohli nacházet… a vyčmuchat něco dalšího na toho zmagořelýho úchyláka." Doplnil. Pein chvíli přemýšlel, nakonec by to nemuselo být tak hrozné, on sám se účastnit nemusel, a když jim stačilo jen tohle…

"Dobře… ale neuvidíte ode mě ani vindru! Už tak musím poslouchat Kakuzovo věčné stěžování na to, jaké máme příšerně velké náklady!"

"Na Kakuza serte, šéfe." To už byl v kanceláři i Hidan. "Toho magora nechte na mě, ukecám ho a on nějaký prachy vypustí. Stejně ho podezřívám, že si je doma vyrábí…" zazubil se bělovlasý. Pein si povzdychl a naťukal heslo do přísně tajného programu, který jim snad pomůže Itachiho a toho chlapce najít.


Naruto seděl u stolu, spolu s ostatními, a snažil se do sebe dostat aspoň nějaké jídlo. Každé sousto v něm však posilovalo pocity zvracení. Už to byli skoro dva dny od doby, kdy ho starší z Uchihů napadl, a spolu se svým bratrem zmizel neznámo kam. S pomocí Peina měli sice mnohem větší šanci uspět, ale Narutovi to stejně připadalo, jako by to bylo už mnoho let, co černovláska naposled viděl. Napínal všechny svoje síly, aby neupadl do deprese. Sasuke… Musel na toho chlapce pořád myslet. Nikdy neměl žádný vážný vztah, většinou to nepřesáhlo dobu jednoho měsíce, teď to však vypadalo nadějně. Sice spolu ještě nechodili, ale on cítil, že by to tentokrát mohlo vyjít. I když byl Sasuke na pohled chladný týpek, cítil z něj takové hřejivé teplo. A ten ničema mu to musel všechno vzít! Rozzuřeně vyfoukl a rozhlédl se. Hidan seděl na židli, a i když to mohlo vypadat, že zrovna kouká na fotbal (což jak všichni víme, byl jeho veliký koníček), Uzumaki věděl, že mu nevěnuje absolutně žádnou pozornost. Spíš tipoval, že prostě jen tak kouká do zdi. Pak pohlédl na Deidaru a uviděl stejnou nečinnost. Jen tak prostě koukal do stolu, myšlenkami někde v oblacích, možná u Sasoriho, ale také možná u Sasukeho, se kterým to vypadalo, že by se mohli spřátelit.

"Pánové." Vstoupil do společenské místnosti Narutův rudovlasý mentor, zatímco v ruce držel pár papírů.

"Našli je?" vyskočil okamžitě Naruto. Byl napnutý přímo k prasknutí. Akasuna bohužel zavrtěl hlavou, a Naruto si opět sklesle sedl na židli.

"Je mi líto, Naruto. Ale zjistili jsme něco zajímavého. Podle toho, co jsi říkal, Naruto…" začal, "vstoupil Sasuke do Akatsuki po smrti svých rodičů." Naruto kývl hlavou. Sice se cítil provinile, že mu to prozradil, ale teď nebyla tajemství na místě. Nejdůležitější bylo dostat černovláska domů. "Spolu s Peinem jsem poslední tři hodiny pátral po zvláštních aktivitách Uchihy Itachiho. Zatahali jsme za pár nitek a otevřela se nám docela šokující cesta. Itachi přibližně před rokem zkontaktoval našeho největšího konkurenta, takzvanou Zvučnou čtyřku."

"Zvučnou čtyřku? To jsem ještě nikdy neslyšel." Podivil se Naruto.

"Ano, není to věc, kterou bychom se zrovna dvakrát chlubili." Vysvětlil a položil papíry na stůl. "V naší branži je to další velká skupina. Slovo "čtyřka" v názvu tě možná může zmást, Naruto, ale opravdu nemají pouze čtyři členy. Je to něco jako u nás hlavní členové, ke kterým patříme my." Uzumaki se to všechno snažil vstřebat.

"No to je sice pěkný, ale co to má sakra společnýho se Sasukem?"

"Kdybys mě nechal domluvit, dostal bych se k tomu." Povzdechl si Sasori a posadil se na židli, hned vedle Deidary, a vzal ho za ruku. Blonďáček se na něj nevinně usmál, ale nic neříkal, výjimečně poslouchal svého milence bez poznámek. "Jak jsem již řekl, stačilo pár informací pár lidí. Nebyl to nikdo důležitý, jednou to byl poslíček s pizzou, podruhé účetní. Všichni tihle lidé nás však dovedli až tam, kde jsme teď." Povídal. "Zjistili jsme, že před jedenácti měsíci, si Itachi objednal jistou práci, kterou nemohl vykonat sám."

"A co to bylo?" zeptal se již značně otrávený Naruto.

"Vražda rodiny." Odpověděl prostě. Již podruhé za tu dobu Naruto vyskočil, tentokrát se židle převrátila.

"T… to… to je blbost, vždyť Sasukeho rodiče zemřeli při bouračce!" zahalekal. Sasori se tvářil zdrceně.

"Ano, to je samozřejmost. Byla to čistá práce, nikde žádní podezřelí, kteří by mohli být vyslýcháni, když ten řidič kamionu také zemřel na následky svých poranění. Je mi to líto."

"Ale oni se v tu chvíli zrovna hádali, Sasukeho otec nedával pozor, a…"

"To byla jen náhoda, která tomu všemu jen pomohla, Naruto. Pochop to prosím." Naruto sklonil hlavu.

"Takže… cílem útoku byl i Sasuke?"

"Když nad tím tak přemýšlím… Tak Itachi nemusel vědět, že jeho bratr bude v tom autě. Něco mi říká, že se chtěl pouze zbavit svých rodičů, aby měl volnou cestu ke svému bráškovi. Ale to jsou jenom moje domněnky, vůbec to tak být nemusí." Přemýšlel Sasori, když v tu chvíli ucítil vibrace na hrudníku. Ze saka si vyndal mobil a zadíval se do zprávy, která mu byla poslána. "A jak to tak vypadá, možná se ho na to budeš moct zeptat. Našli je."


Naruto a Sasori běželi dlouhou cestou, něčeho, co kdysi mohla být továrna. Přibližně čtyři hodiny zpět se všichni dozvěděli, že jejich cíl, Itachi a Sasuke Uchihovi byli nalezeni. Odhad bohužel nebyl úplně přesný, a oni strávili dalších pár hodin hledáním cílené lokality. Nakonec se jim to naštěstí podařilo, a oni tak stáli před velkou, avšak rozpadlou budovou. Chvíli hledali všichni společně, než se rozhodli se rozdělit a propátrat tak větší území. Stále však byli spojeni vysílačkou, to kdyby se jedné či druhé skupině povedlo bratry najít. Zatímco Hidan a Deidara prozkoumávali okolí budovy, vydali se druzí dva na průzkum rovnou do továrny. Stav budovy byl opravdu příšerný, některé stěny vypadaly, že se každou chvíli zhroutí, a podlaha, že se propadne kamsi do ztracena. Proto museli oba dávat velký pozor. Naruto si vůbec nedokázal představit, co tady ti dva můžou dělat, a jeho strach o černovlasého kamaráda se každou minutou prohluboval. Po dalších dvaceti minutách však nebylo po nikom ani stopy.

"Tohle je beznadějný." Povzdechl si zničeně Naruto a položil hlavu do dlaní, skoro zapomněl na svůj skoro dvacetiminutový proslov v autě o tom, jak vyprávěl, že tohle všechno prostě vyjde a všechno bude v pořádku. Sasori zastavil a položil mu ruce na ramena. Vážně se mu zadíval do očí.

"Neztrácej víru, Naruto." Ukázal na cosi do rohu. Na zemi ležela poloprázdná lahev s perlivou vodou. "Vidíš? Někdo tu byl, to je stopa." Naruta to však nepřesvědčilo.

"Můžou tu být squatteři…" poznamenal, to Sasoriho přesvědčení však nezlomilo.

"Nepřestávej věřit." Řekl jen a pokračoval do další místnosti. Chodili dalších asi deset minut, dokonce než vstoupili do jedné z více rozpadlých místností. Okna byla vymlácena a zeď na několika místech pobořena, profukoval tudy silný vítr. A v jednom z rohů, leželo na hromadě hadrů něco, co mohl být člověk. Narutovi se rozsvítila očička nadějí.

"Sasuke!" vykřikl a uháněl o sto šest. U "hnízda" si klekl a obrátil chlapce na záda. Spal, nejspíš neklidným spánkem, o čem mohly svědčit pohyby očí pod víčky. Pod očima se mu usadili velké fialové kruhy, které téměř vražedně kontrastovali s jeho bledou pletí. "Sasuke…" zašeptal Naruto a pohladil ho po vlasech. Bylo mu do breku, jak byl šťastný, že ho má zase u sebe. Pomalu ho k sobě přivinul a pevně, ale jemně ho sevřel v náručí. "Sasuke, promiň mi to, kdybych přišel dřív… kdybych… kdybych nebyl takovej idiot, kdybych se nenechal…" Uzumaki úplně zapomněl, že je s nimi v pokoji ještě Sasori. Pouze držel druhého chlapce v náručí, klepal se a vzlykal. Černovlásek se v jeho sevření začal pomalu probouzet. Nebylo to tolik zázračnou láskou, která mezi nimi panovala, jako v nějakém černobílém filmu, jako spíše otřesy Narutova těla.

"Našli jsme ho…" začal povídat Sasori do vysílačky, spolu s dalšími údaji, kde je ostatní můžou najít. Naruto ho však neposlouchal, jeho pozornost byla úplně vyhrazena pro mladšího Uchihu.

"N… Naruto." Vydal ze sebe sípavě černovlasý mladík.

"Sasuke!" Naruto si jednou rukou setřel slzy, druhou ho stále držel okolo těla, aby věděl, že je tam s ním, a že ho neopustí. "Já… omlouvám se, že jsem tě vzbudil… ale už jsi v bezpečí, Sasuke! Pojedeme domů." Díval se na něj s výrazem plným ztracené naděje. Proto ho překvapilo, když se mu od kamaráda dostalo jen pohrdavého úšklebku.

"V bezpečí? Nikdy nebudu v bezpečí."

"C… Co to říkáš, Sasuke, to je jasné, že teď už všechno bude dobré, protože…" Do místnosti v tu chvíli vstoupil starší Uchiha. Nejspíš si ani jednoho z nich předtím nevšiml, jelikož se mi na tváří usídlil zmatený výraz. Podíval se na Sasoriho, Naruta a na Sasukeho, a pak se jeho výraz znovu usídlil na Narutovi. Ten už tu tvář znal, naprosto děsivá grimasa plná vzteku a odporu.

"Hlídej Sasukeho, Naruto!" vykřikl Sasori, vytáhl zbraň a rozeběhl se směrem k Uchihovi. Ten včas zareagoval, otočil se na podpatku a zmizel. Oba chlapci za nimi ještě chvíli hleděli, než Naruto ucítil, že se Sasuke začal příšerně klepat. Uzumaki sice nevěděl, co se za ty dva dny mohlo stát, ale byl plně připraven v tom Sasukeho nenechat. Teď už nemohl, a ani nechtěl. Znovu ho obejmul oběma rukama a pevně ho držel, pomalu se s ním kolébal sem a tam, dopředu a dozadu. Po chvíli se sice černooký přestal klepat, ale Naruto na svém rameni ucítil mokro od jeho slz.

"Šššš Sasuke… to bude dobré. Postarám se o tebe.

PRÁSK!

Zdálky zazněl výstřel, a oba dva sebou polekaně trhli. Naruto v duchu myslel na svého mentora, doufal, že se nic nestalo. A i když byl Uchiha Itachi odporný úchyl a bůhví co ještě, doufal, že ho Sasori nepřipravil o život. Takové privilegium nyní náleželo pouze a jenom Sasukemu. Jemně ho hladil po vlasech dalších pět minut, než uslyšel dvojité kroky, směřující k nim.

"Naruto! Sasuke!" skoro zapištěl Deidara, když spolu s Hidanem vběhli do místnosti. Ihned si k nim oba dva klekli a snažili se odhadnout Sasukeho stav.

"Myslím, že to bude v pořádku." Troufl si Naruto tvrdit. "Ale musíte mi s ním pomoct, je docela těžký, a asi je zesláblý na to, aby mohl sám chodit." Vysvětlil.

"Já jsem pořád tady, blbečku." Ozval se Sasuke, ale Naruto se nezlobil. Měl radost za každou jeho reakci.

"Vezmu ho." Nabídl se Hidan a už napřahoval ruce.

"A Sasori?" zajímalo okamžitě Deidaru.

"Před nějakou dobou běžel za Itachim, a myslím, že ho postřelil. Ozval se výstřel." Řekl mu Naruto a pomohl Hidanovi vzít Sasukeho do náruče. Nejdříve ho zabalil do jedné z přikrývek a pak mu ho nadzvedl, aby pod něj svalovec mohl lépe dát ruce. Dei mezitím poslouchal, a nakonec kývl.

"Dobře, půjdu mu pomoct." Navrhl. "Za dvacet minut se sejdeme u auta." S tím se zvedl a odběhl směrem, který mu ukázal Naruto. Ten pak spolu s prostořekým Hidanem odnesl Sasukeho do auta. Snažili se do něj dostat nějaké jídlo, ale bohužel všechno vyzvracel. Naruto ani nechtěl pomyslet na všechny ty věci, co se museli stát, co mu bratr mohl provést.

"Kde je ti idioti, kurva fix." Zavrčel po dobré půl hodině Hidan. Naruto se nepříjemně ošil, už to bylo deset minut, co se tu měli všichni sejít. Jestli Uchihu opravdu zastřelili, a teď se snažili ukrýt jeho tělo, mohlo jim to dát docela dobře zabrat. Podíval se na podřimujícího Sasukeho. Ztratil oba rodiče, a teď i bratra… bylo to kruté, i když krutý byl nejspíš onen zmiňovaný bratr.

"Dojdu pro ně a pomůžu jim." Hidan kývl, nejspíš je oba dva napadla stejná věc. Uzuamki se rozešel zpět do budovy, měl co dělat, aby vůbec našel místo, kde našli Sasukeho. Od toho se orientoval do pravé chodby a šel stále za nosem.

"Sasori!" zavolal, jeho hlas se nesl ozvěnou. Působilo to docela strašidelně, ale Naruto si nemohl strach dovolit. "Deidaro!" volal dál, díval se do každé místnosti, kterou našel po stranách dlouhé chodby. Došel skoro nakonec, když si všiml, že budova se najednou proměnila ve venkovní prostor. Část stěn tam chyběl úplně, takže prostě vyšel rovnou ven. A srdce se mu zastavilo.

Pár metrů před ním, seděl na zemi blonďatý muž, držící se za hlavou, kolébající se sem a tam a hlasitě vzlykající. Seděl před něčím, co vypadalo jako mrtvé tělo.


"Pak už to šlo vlastně z kopce úplně všechno. Nějakým způsobem se nám odtamtud podařilo Deidaru dostat, i když se absolutně odmítal pohnout. Cesta autem byla… no, prostě byla příšerná. Zrovna jsme dojeli až k centrále, když Dei dostal hysterický záchvat, a probudil tak Sasukeho. Ten taky nebyl v úplně dobrým stavu, no… a asi si dokážeš představit, jak to v tom autě mohlo vypadat. Hidan se rozhodl, že zajde pro nosítka, nejlíp nějaká, co na sobě mají i pouta na přišněrování pacienta. Já tam zůstal s nimi, přece jenom byli oba úplně mimo, nemohl jsem je tam nechat samotný. Čekal jsem asi deset minut, a pak jsem se chtěl jít po Hidanovi podívat a pomoct mu, ale to už se on vydával směrem k nám. A nebyl sám. V poutech ho odváděli jakýsi dva muži, hned za ním šel Pein a Zetsu s dalšíma chlápkama… Zaskočil jsem za volant a šlápl na plyn, co to šlo. Ten den jsme ujeli hodně kilometrů, myslel jsem, že to nezvládnu, s dvěma bláznama v autě. Ale dal jsem to. Během cesty jsem hodně přemýšlel… ten Uchiha to měl moc dobře naplánovaný, když stihl zavolat na policii a nahlásit jim místo hlavního štábu Akatsuki. Byla to docela síla. Dojel jsem až do Suny, dobrých dvě stě kilometrů od Konohy. Pronajal jsem si byt ze zbývajících peněz, co mi zbyly na účtu. Další věc na řadě byl samozřejmě Sasuke, kterého jsem okamžitě odvezl do nemocnice. A tam si ho taky pár týdnů nechali. Fyzicky byl v pořádku, až na lehký otřes mozku, pohmožděniny a no… pohmožděný svěrač, určitě ti dojde od čeho. Psychicky z něj však byla troska. Myslel jsem, že to bude dobré, aspoň tak chvíli vypadal, ale bohužel si ho v nemocnici už nechali. Další na seznamu byl Deidara. Naprosto se uzavřel do sebe, odmítal se mnou mluvit. Sice jsme bydleli ve stejném bytě, ale byli jsme jako dva úplně cizí lidi… Jednou jsem se mu snažil promluvit do duše… a to byla chyba. Začal na mě ječet a házet po mě věcma, že je to celý jenom moje chyba, že kdybychom se my dva nepotkali, nikdy by se nic takového nestalo. Pak se znovu zhroutil. Druhý den nebyl k nalezení. Dal jsem si s tím docela práci, babral jsem se ve sračkách dobré dva měsíce, než jsem toho magora konečně našel, div ne s injekční stříkačkou v žíle. Nevím, jak na tom byl ohledně drog, ale flašku od pusy teda moc daleko nedával. Snažil jsem se ho z tý špíny dostat, ale on na mě zas začal řvát a házet po mě věcma… a tak jsem ho omráčil. Musím podotknout, že jsem myslel, že se na mě všichni ti bezďáci sesypou jak mravenci. Ale zvládl jsem to, a nakonec jsem ho převezl do zařízení, kde si myslím, že by mu mohli pomoct. Naposledy jsem ho viděl před pěti měsíci, když jsem se na něj přišel podívat. Jen se na mě podíval s chladným pohledem, který jsem u něj v životě neviděl, a oznámil mi, ať vypadnu, že už mě nechce nikdy v životě vidět. A tak jsem odešel. Byl jsem sám, přece jenom vždycky jsem okolo sebe někoho měl, a teď jsem byl osamělý a smutný. A pak se před čtyřmi měsíci objevil Sasuke. Byl to úplně jiný Sasuke, než ten, kterého jsme oba znali. Strašně hubený, s propadlými tvářemi a kruhama pod očima. Nastěhoval se ke mně ze dne na den, a dělal, jako by se nic nestalo. Snažil jsem se s ním trošku sblížit, jenže bez úspěchu… Jo… jednou jsme se trošku sblížili, jednu noc… ale další den ráno se mi totálně vysmál, jaký jsem ubožák. Jediné, k čemu jsem mu byl dobrý, bylo ubytování. A já jsem takový idiot, že mu to poskytuju doteď… A on se zajímá jen o tu svojí pomstu. Když zjistil, že za jeho smrt může Itachi… strašně zuřil, zkontaktoval policii a doteď s ní pracuje, je úplně posedlý. Skoro se mnou nemluví, ale když už, žvaní pořád jen o tom, jak ho pomalu, kousek po kousku stáhne z kůže, až ho najde. Zatím však po něm není ani stopy.

Je to příšerné, nikdy jsem nemyslel, že se můj život bude ubírat tímhle směrem. Poslední rok… byl těžký, bez Vás všech. Na všech z vás mi záleželo… a jak to všechno dopadlo? Pein sedí na doživotí, svoje dvojčata nejspíš nikdy neuvidí. Konan zůstala jako svobodná matka, ještě ke všemu zbavená skoro všeho majetku, a to měla ještě štěstí, že jí taky nezavřeli. Hidan samozřejmě taky sedí, dali mu dvacet let, pouze díky tomu, že nepřišli na všechny ty jeho prasárny. Měli ho pouze za obyčejného zloděje pracujícího pro Akatsuki. Kdyby věděli, že za všechny rituální vraždy a podobné věci za posledních deset let může on, rovnou by ho popravili. Zetsu… od doby co ho zatkli, jsem o něm neslyšel. Deidara mě zavrhl… a Sasuke nejspíš taky. A ty…" Naruto si hlasitě povzdechl a zadíval se na rudou růži, kterou držel v ruce. Poté ji položil na desku kamenného hrobu. "Chybíš mi, Sasori."


Nakonec bych chtěla říct, že jsem si psaní této povídky opravdu moc užila. Zezačátku jsem vůbec nevěděla, jak to dopadne, až později se mi v hlavě utvořil tento konec... a já doufám, že mě za něj nebudete nenávidět. Sasoriho jsem zabíjela jen velmi nerada, ale do toho konce to prostě patřilo. Skoro jsem se u psaní poslední části rozbrečela.
Omlouvám se, jestli tam byly nějaké velké chyby, ale jak vidíte už je dost pozdě, a já zítra vstávám brzo.
Ještě naposledy Vám všem chci poděkovat, že jste povídku četli a komentovali, moc to pro mě znamená. Původně jsem myslela, že název "Zavržený" není vhodný, ale pak mi došlo, že Naruta zavrhl nejen jeho otec, ale ke konci také Deidara se Sasukem. Vím, že konec je otevřenější, nechala jsem to tak, to kdyby jsem někdy náhodou chtěla psát pokračování.
Ale teď už nashledanou, dobrou noc, minna :3
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 emma emma | 16. července 2016 v 8:36 | Reagovat

no pani..to bolo, ani neviem vyjadriť aké mam z toho pocity...ako som to čítala ďalej, som si stále hovorila, teraz sa to otočí a všetko sa na dobre obráti...a ono nie :D ..to som nečakala .ale nemôžem povedať, že by sa mi to nepáčilo..mam rada poviedky, čo vo mne zanechajú istý druh nepokoja a neustále sa musím nad tým zamýšľať ako to bude ďalej.. no chudáčik Naruto celkom mi ho bolo ľúto..byt na jeho mieste sa dávno z toho scvoknem :-P ..škoda len, že to skončilo, tuto poviedku som mala rada, ale tak teším sa aj na ďalšie - hlavne na pokračko dokonalý trik :-D

2 sakurako-neko sakurako-neko | 16. července 2016 v 8:49 | Reagovat

Me se chce brečet.... tys ho zabila?! *histericky ječím na mobil*
Jako takovyhle konec kdy mu znicis celej život jsem opravdu nečekala ale i když je takovej tak se ti závěr povedl ;)
Ale je mi líto ze povídka končí,fakt jsem si ji strašně zamilovala a budu věrně cekat na pokracovani :-D :-D

3 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 16. července 2016 v 18:33 | Reagovat

tak toto som necakala.chudaci vsetci to bol teda koniec. booooze vsetko sa otocilo o 180 stupnou ale k horsiemu.A naruto skoncil ako najhorsi O_O  [:tired:]

4 Mei Mei | Web | 20. července 2016 v 16:36 | Reagovat

Já končím. *vyhazuje oblečení ze skříně, vytahuje kufr, dává do něj neposkládané oblečení, snaží se zavřít kufr, bezúspěšně, sere na kufr, nahodí botasky, dělá kotrmelce po schodech z pátého patra až do přízemí, nejde se zastavit, prokotrmelcovala se až do pekla, kde ji sežraly obří nacistické housenky*
Říkala jsem si, že je to tak krásné. Naruto zachrání Sasukeho a všichni budou žít v klidu a míru. A zase jsem byla mimo mísu. A pak, že já jsem vrah. JÁ, že jsem vrah?!

5 Majo Majo | Web | 8. srpna 2016 v 22:06 | Reagovat

[1]: Děkuju moc za komentář,  a za všechny komentáře u této povídky. Upřímně jsem sama nevěděla, jak to skončí, takže to bylo nečekané i pro mě... v poslední době mi ty špatné konce nějak víc vyhovují u povídek, je pravda že v člověku zanechají něco na přemýšlení :) Dokonalý trik je teď na řadě :)

[2]: promiň Nee-chan, ale sama víš že jsem taky skoro brečela :D jako jo no, posrala jsem mu celý život, ale třeba jednou napíšu pokračko kde se to dá do kupy :D

[3]: To ano, nikdo z přeživších a z nezabásnutých ve vězení ho moc nemusí :D

[4]: Néééé to nesmíš, hlavně neskákej z oken, schodů, mostů a podobně :D mě by se stýskalo :D jsme obě vrahové, prostě to tak je :D určitě jsem to chytla od tebe :D

VŠEM Vám moc děkuji za všechny komentáře u této povídky :3

6 Ája Ája | Web | 14. září 2016 v 0:27 | Reagovat

Ach <3, docela jsem ráda, že se to Narutovi tak pokazilo, neměl brášky rušit, vůbec se nemá co plíst do Uchihů, takže já jsem až na absenci ItaSasu s koncem spokojená :3. Jen... jestli Itachi přežil (pokud jsem pochopila, tak ho max Sasori postřelil nebo spíš on zastřelil Sasoriho), tak si budu konec představovat jako bráškovský :D :3.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama