Zavržený 3 - 1/2

13. června 2016 v 7:00 | Majo |  Zavržený
Muehehe, tak jsem tady zpátky! :D
A přináším Vám třetí díl této povídky, třeste se :D
Mockrát Vám děkuji za komentáře, strašně si jich vážím a vlévají mi chuť psát dál a dál. A taky mě baví ty teorie :D
Tento díl má úžasných 4251 slov, přičemž já jsem totálně vypsaná *mlátí hlavou do zdi*
Slíbila jsem obrázek k povídce, a začínám mít pocit že se ho asi nikdy nedočkáte :D Gomennasai :D

V dneším díle se seznámíme s ostatními členy bandy, Naruto se nám trošku rozkoukává, avšak hlavní část povídky je věnována někomu jinému. Zavítáme do vzpomínek našeho drahého mentora.




Když se již podruhé toho dne ocitli ve společenské místnosti, panovala tam zrovna velmi veselá nálada. Televize hrála na plné pecky, jak se kdosi koukal na fotbal, v rohu hrálo potichu menší rádio a aby energetické spotřeby nebylo málo, počítač jel, až se z něj kouřilo. Obrazně, samozřejmě. Pokoj byl plný lidí, kteří se čas od času vzájemně překřikovali. Jediný, koho Naruto poznal, byl onen nagelovaný týpek, který ho předtím tolik vyděsil, než se měl setkat s Peinem. Nejdřív si jich nikdo nevšiml, ale stačilo malé odkašlání jeho společníka, a všechny oči se okamžitě stočili na ně. Vypadalo to, že má Sasori u přítomných docela respekt. Nebo alespoň u většiny.

"To je to pískle!" zahalekal nagelovaný se zvláštníma očima a Naruto se jak na povel začervenal. "Tak vidíte, že jsem měl pravdu, kurvafix!" zazubil se. Náš blonďáček se instinktivně přikrčil, jak se na něj všichni dívali a skenovali ho, ale Sasori ho akorát popostrčil dopředu před sebe, načež, ignorujíc všechny narážky, které z fialovookého ještě vypadly, promluvil.

"Dobrý večer. Je skvělé, že jste se tu všichni sešli." Někdo v povzdálí si otráveně odfrkl. "Tohle je Uzumaki Naruto. Dneska jsem ho našel na jedné ze svých misích, a po dostatečné úvaze jsem usoudil, že ho vezmu k nám a zaručím se za něj. Pein to schválil. Od zítřka začíná s učením. Byl bych rád, kdybyste se k němu všichni chovali slušně. Postupně se bude učit všem důležitým věcem od každého z vás, ale to už víte. Jeho hlavní mentor jsem samozřejmě já, takže kdyby byl nějaký problém, víte, kde mě máte najít." Chvíli bylo ticho.

"Nastupuje do učení? Dyť vypadá, že si za chvíli nasere do vlastních kalhot." Ozval se zase ten veliký. Tentokrát se Naruto zamračil, možná měl strach, ale nenechá se zesměšňovat.

"Kdežto ty vypadáš, že sis do nich už nasral." Procedil vztekle mezi zuby. Trvalo asi vteřinu, než mu došlo, co a komu řekl, ale to už se z celé místnosti ozýval hurónský smích. A nejvíc se smál ten, kterému to řekl.

"No to mě poser! To bych od tebe nečekal, pískle." Zatímco se smál, postavil se a přešel až k Narutovi. Ten si vedle něj připadal asi jako mravenec vedle slona. "Jsem Hidan, vítej u nás v doupěti, kámo!" zazubil se a podal mu svojí ohromnou ruku. Blonďáček mu ji nemotorně stiskl a pousmál se. Už se rozhodně cítil o mnoho líp. Chtěl se na něco zeptat Sasoriho, to už ho ale jeho nový přítel chytl za ruku a táhl ho ke gauči za ostatními. Rudovlasý na něj pouze hodil omluvný pohled, avšak bylo znát, že zadržuje smích. "Sedni si." Hidan ho doslova vrazil do sedačky. Uzumaki se koukl vedle sebe, a zjistil, že na opěradle sedí jakýsi jiný, dlouhovlasý blonďák. Vlasy měl uvázané do zvláštního culíku a přes dlouhou patku mu koukalo pouze jedno oko. Navíc vypadal dost mladě, nemohl být o moc starší než on sám. Zvědavě si ho prohlížel, jakoby nevěděl, co si o něm má myslet. Na chvíli se otočil na Sasoriho. Nejspíš si vyměňovali nějaké tiché, oční konverzace. Pak se otočil zpět, a s Narutovým překvapením se na jeho tváři usídlilo široké zazubení.

"Nazdárek." Skoro zazpíval a sedl si hned vedle Naruta do tureckého sedu. "Já jsem Deidara." Rychle ho políbil na pravou tvář, až druhý blonďák vykulil oči. "Jsem tady něco jako hlavní bomberman."

"Hlavní bomberman?"

"Jasňačka, vyrábím bomby, hraju si s chemikáliemi, s technikou. Pamatuješ ten výbuch plynu na Třiadvacáté ulici minulý měsíc, hm? To byla moje práce, samozřejmě. Nemusíš z nás mít strach, my jsme v pohodě. Hlavně tady Hidan, žejo Hide? Už víš, kde budeš spát? Nejlepší je to…" po chvíli ho Naruto přestal poslouchat. On sám byl normálně také ukecaný, ale tohle bylo přehnané. Podíval se po Sasorim. Jeho mentor se očividně vehementně vyhýbal rozhovoru s jakýmsi zjizveným chlápkem.

"Goooool." Zaječel muž, jež se mu představil jako Hidan, a pořádně si přihnul z flašky piva. Bomberman Deidara pořád něco vyprávěl. Naruto stočil pohled k počítači, kde seděl jakýsi dlouhovlasý chlapík. Jako by vycítil jeho pohled, otočil se. Modroočko byl polapen v chladném černém pohledu. Přeběhl mu mráz po zádech, tenhle chlap asi nebude tak v pohodě jako ti tři, co zatím znal. V jeho očích jako by se setkal s nesouhlasem. Ještě chvíli ho takhle hypnotizoval, než se zvedl od přístroje a odkráčel z místnosti.

"… a z toho si hlavu nedělej." Chytil poslední úsek věty druhého blondýna.

"Uhm, cože?"

"Tys mě neposlouchal?" zavrčel rádoby naštvaným hlasem, ale pak se zase pousmál. "Říkal jsem, aby sis z něj nedělal hlavu. Z toho černovlasého. To je Uchiha a je naprosto nesnesitelný." Zavrtěl hlavou.

"Posloucháš mě vůbec? Uvědomuješ si, že další učeň znamená další peníze, a že to si teď nemůžeme dovolit?" ozvalo se ode dveří. Naruto se tím směrem zadíval. Vypadalo to, že onen chlapík už Sasoriho dostihl. "Chápeš to? Jsem tady hlavní účetní, a říkám ti, že…"

"Každýmu je uplně u prdele, Kakuzu, že jsi nějakej podělanej účetní." Zařval na něj z gauče Hidan tak hlasitě, až sebou oba dva modroocí blonďáci trhli. "A vůbec, peníze nás nezajímaj, spíš to, jakto žes vzal někoho pod svá ochranná křídla, Sasori? Minule ti to nestačilo?" smál se. Naruto nechápal, Deidara se narovnal, a účetní se vzteklým výrazem práskl dveřmi, a už ho nebylo.

"Tak super." Zamračil se Sasori, už značně unavený po dlouhém dni. "Teď to půjde vybonzovat rovnou Peinovi do kanceláře." Zlobil se. Hidan jen mávl rukou a stočil svou pozornost zpět k fotbalu. Když se znovu toho večera otevřeli dveře, vešla do nich drobná žena se značně kulatým bříškem.

"Slyšela jsem, že máme novou posilu." Usmála se. Naruto využil první příležitosti, aby nemusel poslouchat Deidaru, zvedl se a rychle k ní přispěchal, aby si mohli potřást rukou.

"Jsem Naruto."

"Já jsem Konan. Peinova přítelkyně, moc mě těší." Mrkla na něj a pohladila si své bříško. Musela být aspoň v šestém měsíci. "Chovali se k tobě hezky, chuligáni?"

"Jo… od bandy mafiánů bych čekal horší zacházení." Odpověděl a modrovlasá žena se zasmála.

"Tak to si počkej, jsi tady teprve první den. To nejhorší tě teprve čeká." potom se otočila k Sasorimu. "Máš mu najít nějaký pokoj, zítra ráno si s ním ještě potřebuje o něčem promluvit." Nejspíš mluvila o Peinovi. Sasori kývl a zvedl se. Se všemi se rozloučili a Akasuna ho odvedl do obytné části.

"Chceš se k někomu nastěhovat? Je volný Hidanův pokoj. A Zetsu taky myslím bydlí sám. Nebo ne, vlastně se mu do něj nastěhoval Kisame. Nebo taky můžeš bydlet sám." Již značně ospalý Naruto byl zmatený.

"Zetsu? Kisame?"

"Ty jsi tu dneska neviděl. Zetsu je na terénním výcviku s Uchihovým bratrem a Kisame má misi

až ve Vodopádové." Vysvětlil.

Itachiho bratr? Výcvik? "Takže nejsem jediný v učení? Jako… nejmladší tady ze všech?" Sasori v odpověď zavrtěl hlavou.

"Nedávno se k nám přidal Itachiho mladší bratr. Abych řekl pravdu, možná jste dokonce stejně staří. Ale s tím bys do pokoje ani nemohl, Uchiha si svého brášku hlídá jako pes svojí kost." Zavrtěl hlavou.

"A, uhm… nemůžu bydlet s tebou?" zeptal se plný naděje. Sasori se na něj podíval, úsměvem jiskřily jeho ústa i oči.

"Myslím, že by ti Deidara moc nepoděkoval." Mrkl na něj. "Ale pokoj vedle je volný, jestli chceš, můžeš jít tam. A alespoň nebudu daleko, kdybys mě potřeboval." Naru mu to všechno odkýval, to asi bude nejlepší řešení. Šli ještě chvíli, než se zastavili u dveří. Vypadalo to, že jsou odemčené. Sasori otevřel a zavedl Uzumakiho dovnitř. "Vím že tady toho moc není…" poznamenal při pohledu na postel skříň, stůl a dveře do malé koupelny. "… ale až se trochu rozkoukáš, vybavíš si to tady sám, jak budeš potřebovat. Teď by sis měl jít lehnout, zítra se brzo vstává, taky už se těším, až se natáhnu." Než Naruto osaměl, byl mu donesen ještě polštář s peřinou a menší lampička. Navrch všeho toho dostal klíč od pokoje. Poté se s ním Akasuna rozloučil a odešel do svého pokoje. Naruto si musel dát rychlou sprchu, a pak se v čistých trenýrkách rozvalil na postel. V hlavě se mu začaly přemítat myšlenky z celého dne.



Sasori za sebou unaveně zavřel dveře svého pokoje. Sundal ze sebe sako i košili a poté se svalil na manželskou postel. "Tak Uzumaki Naruto." Řekl si nahlas sám pro sebe, nikdo jiný v místnosti nebyl. Určitě se mu povede dobře… zatím vypadá, že má strach, ale to se časem otupí. Vzít ho sem byla nejlepší věc, co jsem pro něj mohl udělat. V žádném případě bych ho nemohl nechat v tom odporném doupěti hříchu. Tady má místo, kde může žít, kde si časem něco vydělá a dají mu najíst… a nikdo ho nebude využívat. Alespoň ne takovým způsobem, jako by to bylo tam. Sasori domy rozkoše nenáviděl z celého srdce. Na mysli mu vytanula vzpomínka, kdy přibližně před čtyřmi a půl lety zachránil před tímto osudem jiného blonďatého mladíka.

Toho večera strašně pršelo, podobný déšť Konoha už hodně dlouho nezaznamenala. Sasori se právě vracel ze své dvoudenní mise. Únavou už skoro ani neviděl na cestu. Když na něj o chvíli později někdo promluvil, poplašeně sebou lekl. Rychle se otočil, a při pohledu do jasně modrých očí strnul.

"Dobrý den pane." Oslovil ho ten chlapec. "Neměl byste zájem o nějakou službu?" zamrkal. Sasori se podíval na budovu za něj. Jasně zářivé nápisy a několik sprostých obrázků. Musel to být určitě bordel.

"Jdi domů, maličký." Odpověděl hned a znovu vyrazil, když v tom ho někdo vzal za ruku.

"Prosím." Sasori se při zvuku hlasu otráveně otočil.

"Řekl jsem, abys šel domu!" zvýšil trošku hlas. Na dohadování s mladým prostitutem opravdu neměl čas. Chlapec se na něj smutně zadíval.

"Tady jsem doma." Poznamenal, a Sasori jako už tolikrát ve své životě nakrčil obočí. "P… prosím…" zadrhl se mladšímu poprvé hlas. "Už tři dny jsem nejedl." To Sasoriho dorazilo. Kolik mu proboha mohlo být? Čtrnáct? Patnáct? Chvíli se rozmýšlel a pak si ho projel od hlavy k patě. Modrooký byl celkem malého vzrůstu, ale to se během let mohlo ještě rapidně změnit. Na sobě měl nějaké ošoupané hadry, a své delší vlasy značně zacuchané. Akasuna zalovil v kapse a zadíval se na svazek klíčů. Ještě pořád měl přístup k jednomu z venkovních sídel jejich společnosti. Nebylo to daleko.

"Pojď se mnou." Řekl a vydal se směr na východ. Kdyby se po pár chvílích neotočil, ani by nevěděl, že jde mladík za ním, jak byl tichý. Zavrtěl hlavou. Šli ještě pár okamžiků, než se starší z dvojice zastavil u menší bytovky. S prostitutem v závěsu došel až ke dveřím s číslovkou deset, ve druhém patře. Odemkl a posunkem druhému naznačil, aby vstoupil. Pak se ještě obezřetně rozhlédl po chodbě a zamkl za sebou. "Támhle…" ukázal na dveře vpravo. "… je koupelna. Najdeš tam všechno, co potřebuješ, i kartáček na zuby. V jedné ze skříněk by mělo být nějaké oblečení, tak si ho zkus, ale pochybuji, že ti bude. Můžeš ho nosit do doby, než vypereš to svoje." Mladíček přikývl, otočil se na podpatku a zmizel v koupelně. O chvíli později se z koupelny ozýval zvuk tekoucí vody. Sasori se na sebe podíval do zrcadla v předsíňce. Co to sakra dělám? Řekl si v duchu, zatímco zkoumal svoje značně viditelné kruhy pod očima. Po akci měl jít rovnou zpátky, podat hlášení. Ne, on se prostě ještě musí pozastavit nad nějakým cizím mladíkem. Jakou úroveň ten podnik musí mít, když svoje zaměstnance nekrmí a nestará se o ně? Povzdechl si a přesunul se do menšího pokoje s postelí. Otevřel svůj kufřík, který nosil všude s sebou a začal se přehrabovat věcmi, které našel u své oběti doma. Uběhlo půl hodiny a Sasori se netrpělivě zamračil. Kde ten kluk sakra byl? Na jeho poměry byl v té koupelně nějak moc dlouho. Dalších deset minut si zabiják čistil svoji zbraň, když uslyšel tiché odkašlání. Akasuna se na něj zadíval jak na zjevení. Z chlapce vypadajícího jako vandal se najednou stal anděl. Vlasy si umyl a rozčesal, až byla vidět jejich krásná blond barva. Měl je dlouhé kousek nad lopatky. Modré oči zářily, a jeho nesmělý úsměv byl téměř neodolatelný. Dokonce našel nějaké oblečení, co mu docela padlo, ale i tak přes něj bylo vidět, jak je chlapec pohublý. Jestli se nějak lekl při pohledu na zbraň druhého muže, nenechal na sobě nic znát. Pomalu se rozešel a zastavil se až u Sasoriho. Vzal ho za ruku a pomohl mu se postavit. Byl o dobrých pětadvacet čísel menší, takže musel zaklánět hlavu.

"Děkuji." Téměř zašeptal, stoupl si na špičky a spojil jejich rty v jedno. Sasorimu se moc často nestávalo, že by mu něco vyrazilo dech, ale tomu mladíčkovi se to právě povedlo. Podvědomě obtočil ruce okolo jeho hubeného tělíčka, ale když mu došlo, co se tam vlastně děje, rázně ho od sebe od sebe odstrčil.

"Tohle nejde…" vydechl. Jestli ten hoch něco uměl, tak to bylo líbání. V jeho očích spatřil zklamání.

"Proč? Nelíbím se vám?" zeptal se a natočil hlavu na stranu.

"Cože?" ten anděl a nelíbit se mu? "V tom to není."

"Tak v čem tedy?" mladší z mužů vypadal přinejmenším rozhořčeně.

"Kolik ti vůbec je?" nadhodil otázku, která mu už delší dobu vrtala hlavou.

"Šestnáct." Vypadlo z něj, téměř vzdorovitě. Proboha… Byl o sedm let starší než tohle pískle. Rázně zavrtěl hlavou, tak to v žádném případě. "Co vám vadí? Jsem zkušený jako všichni ostatní!" to by mu Sasori klidně i věřil. Sedm let na něj bylo moc. Když jeho rodiče zemřeli, ujala se jej babička, která měla dost kontroverzní názory. A on to převzal od ní. Pro chlapce "ne" zřejmě nebyla odpověď, když se na něj znovu nalepil a políbil ho. Tentokrát ho rudovlasý jemně, leč okamžitě odstrčil.

"Jak se jmenuješ?" Chvíli bylo ticho.

"Deidara…" zamručel.

"Dobře, tak tedy Deidara. Mám u sebe nějaké peníze, můžeš si je klidně vzít. Taky nějaké oblečení z té skříně kde jsi vyhrabal tohle." Ukázal na jeho oděv. "Budou ti ty peníze stačit k tomu, aby ses vrátil domů k rodičům?" teď byl v jeho očích patrný vztek.

"To jste to ještě nepochopil? Narodil jsem se v bordelu, moje matka byla šlapka." Sasori vyděšeně vytřeštil oči. Málo co dokázalo hnout jeho sebeovládáním, ale tohle na něj bylo už opravdu moc. "Prosím… já… já se tam nechci vrátit. Klidně… klidně půjdu s váma, a budu vám uklízet, nebo…" rozešel se k posteli a sebral zbraň. "Nebo mě zastřelte. Bude to lepší než život tam, hmm." Druhý si povzdechl, zbraň mu jemně vyndal z ruky a uklidil do kufříku.

"Nemůžeš jít se mnou. Vůbec nevíš, co jsem zač. Můžu být taky ten největší padouch z celého města." V tu chvíli byl Deidara zase u něj.

"To mi nevadí!" ujišťoval ho. "Klidně budu váš poskok, nebo tak něco. Prosím." Nasadil ty nejroztomilejší štěněcí oči, jaké dokázal. Sasori musel zatřást hlavou, ten mladík s ním prováděl děsivé věci.

"Můžu něco zkusit." Zamumlal. Šéf si přeci už dlouho stěžoval, že se jejich hlavní stan nijak nerozšiřuje.



Sasori se převalil na bok a musel se usmát. Ten kluk tehdy vypadal tak mile a tiše. Jak moc se v něm zmýlil. Už když s ním nasedl do auta, měl poznat, že to pískle v příštích letech nezavře hubu. Vzal ho na stejné místo jako nyní Naruta, a vyprávěl mu i stejný příběh. Když blonďák s delšími vlasy spatřil výrobnu sladkostí, zavýskal a hned si nakradl tři čokoládové tyčinky Akatsuki s příchutí malin. Sasori zavrtěl hlavou, stejně jako tenkrát a stále se usmíval. Poté to probíhalo docela podobně jako dnes - vzal Deidaru za Peinem, aby si spolu promluvili. Nepamatoval si, že by tam u něj byl někdo takhle dlouho. Až později se dozvěděl, že Pein byl z chemických a technických znalostí mladého chlapce nadšený tak, že povolal chemika až z Písečné, aby blonďáka vyučoval. Sasori tenkrát dostal velkou pochvalu, že zajistil člověka, který jim v už tak mladém věku vyráběl výbušniny. Stejně jako se musel zaručit za Naruta, zaručil se i za Deidaru. Rok a půl - tak dlouho trval jeho výcvik, a jemu pomalu táhlo na osmnáct, když se stal oficiálním členem Akatsuki. Pamatoval si, jak na ně byl tenkrát tak moc hrdý. Už to nebylo malé hubené dítko. Stálý domov a pevná strava zajistili, že z malého chlapce vyrostl dospívající muž. Sice nebyl tak vysoký jako Sasori, a ze všech z hlavní rodiny byl nejmenší, ale dokonce vyrostl i trochu do výšky. Své už tak dlouhé vlasy si nechal ještě víc narůst, což se Sasorimu líbilo ze všeho nejvíc, ale samozřejmě na sobě nenechal nic znát. Těch pár polibků co si vyměnili před dávnými časy v onom pokoji, bylo to nejbližší, co spolu za ty necelé dva roky měli. Striktní výchova staršímu z nich zakazovala cokoli, co od něj mladší muž vyžadoval. Cítil, jak po něm stále vrhá kradmé pohledy, a čím byl starší, tím byl nezkrotnější a víc flirtoval. Sasori mu však nechával možnost najít si někoho stejně starého, a tím se jeho pokusy setkali s neúspěchem. Všechno se změnilo až na jeho osmnácté narozeniny.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 sakurako-neko sakurako-neko | Web | 13. června 2016 v 17:53 | Reagovat

Už při zmínce o Sasukem mě napadl pár SasuNaru :-D  :-D  každopádně na to, že Deidaru moc nemusím, se mi tohle moc líbilo :-D  a vymyslela jsi mu i zajímavý životní příběh :-D  :-D

2 Majo Majo | Web | 13. června 2016 v 18:14 | Reagovat

[1]:Nemusíš Deidaru? T_T néé já ho mám z Akatsuki nejradši, když on je přece tak sladkýýý :3
Ale jsem ráda že se ti to líbilo :D On mi prostě jako prostitutka sedí nejvíc :D

3 emma emma | 14. června 2016 v 0:15 | Reagovat

Ty vies kedy to stopnut :-D...chudak Deidara ten mal zivot fakt na prd..este ze prisiel Sasori a z tej spiny ho dostal...aj ked v nich teraz vidim idealny parik a vyplavuje sa otazka s kym teda Naruto skonci..to je teraz zahada, ktoru mi mozno osvetli dalsi diel :-D

4 Majo Majo | Web | 15. června 2016 v 16:19 | Reagovat

[3]:No já bych to vůbec nestopla kdyby mi blog neoznámil že jsem přečerpala maximální počet znaků :D teď na to koukám a opravdu je to docela dobře useknutý :D

5 Mei Mei | Web | 16. června 2016 v 19:38 | Reagovat

U mě to je asi takhle:
Takže pár #1.
Aha, tak asi #2.
Že by #3?
Počkat, počkat... #4?!
HEEEEEEE?! Tak sakra, už mi to leze mozkem dnem i nocí! 😂

6 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 10. července 2016 v 13:47 | Reagovat

Hmmm bylo mi jasné, že Daidara bude mít něco se Sasorim.... sice jsem váhala, jestl ito nebude s Hidem, ale když tam byl Sasori, tak to musí být Sasori.... tak mě napadá... doufám že seNaru vyspí s HIdem :D :D nevím proč, ale bylo by to fajn :D

7 Majo Majo | Web | 10. července 2016 v 14:28 | Reagovat

[6]: Je mi líto, že tě zklamu, ale Hidan má v téhle povídce spíš takovou výplňovou funkci, jako vedlejší postava :D ale někdy na ně klidně něco napíšu :D

8 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 10. července 2016 v 15:51 | Reagovat

[7]: Jestli chceš něco psát s Hidnaem... neopovrnu HidaSasu ani HidaNaru popřípadě oba najednou.... ale je to škoda :D :D

9 Ája Ája | Web | 13. září 2016 v 23:47 | Reagovat

SasoDei a náznak ItaSasu :3, moje srdce skáče radostí, pro tyhle páry mám slabost. Jen by mě zajímalo, jak do toho nakonec zapadne ten Naruto, ale mám pocit, že ho někdo nebude mít brzo vůbec rád :D. všichni už tam jsou zamluvený, takovej rozvraceč :D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama