Zavržený 2

9. června 2016 v 14:26 | Majo |  Zavržený
Nazdááár :3
Jak se máte, lidičky? S dobrou náladou, a s trochou smůly... ne, to ne :D Tak znova :D
S dobrou náladou Vám přináším druhý díl této povídky. Děkuji všem, kdo si ten předchozí díl přečetl, udělali jste mi obrovskou radost, a já se hned pustila ke psaní dalšího dílu :3 Nyní mám rozepsaný dokonce třetí díl.
Zjistila jsem takovou zajímavou věc - napadají mě určité úseky kapitol, a občas mám trošku problém spojit je dohromady :D Třeba teď jsem dopsala konec třetí kapitoly. Ehm, konec třetí kapitoly na čtyři stránky ve wordu. Je mi líto všech, kdo to bude číst :D
Slíbila jsem že dodám obrázek k povídce - no, tak to jsem kecala, nedodám, protože nikde nemůžu najít odpovídající obrázky k tomu, abych z toho mohla něco poskládat :D
K úvahám co se týče páru - namáhejte si hlavičky dál, v tomhle a v dalším díle se to ještě neobjeví, ale líbí se mi ty teorie :D Kibu mám ráda, ale prostě jsem musela nechat někoho zabít, potřebovala jsem správné nastolení situace.
V dnešním díle se setkáme se sídlem a s hlavou Akatsuki.
Tak přeju hodně štěstí při čtení, za případné chyby se omlouvám, můžete mě ukamentovat až na konci kapitoly :D






Naruto stál před velkou budovou se zmrzlinou v ruce a rozhlížel se po celém komplexu. Trvalo bezmála hodinu než se na toto místo s panem Neznámým dostali.

"Dřív to bývaly staré kasárny." Uvedl na pravou míru rudovlasý muž a podíval se na již lépe vypadajícího mladíka. Poté co odešli z Orochimarova podniku začala po celé Konoze jezdit a šmejdit policie, jak někdo z bordelu nahlásil vraždu. Naruto jen seděl v autě a klepal se, přičemž opakoval, že je určitě chytnou a jeho zavřou za spoluúčast na vraždě. Chvíli to trvalo, než se mu povedlo blonďáka uklidnit, a aby se neřeklo, zastavil u místní pěší zóny a koupil mu zmrzlinu. Připadal si v tu chvíli jako pedofil, dávající své oběti bonbon.

"Je to docela velký." Zamumlal nejmladší člen klanu Namikaze a rozhlédl se kolem. Nacházeli se na samotě, asi deset kilometrů od nejbližší vesnice. Do Konohy to byla docela štreka. Budova byla opravdu obrovská, a jak to tak vypadalo, patřily k ní také pozemky všude okolo.

"A to ještě není všechno…" lehce se ušklíbl vrah a na chvíli se zarazil, jako by nevěděl, zda mu všechny informace může poskytovat. Ale nakonec to vyšlo na stejno - chlapec zde zůstane. No, a jestli ne… tak na dně nedalekého jezera už jeho stížnosti nikoho zajímat nebudou. "Vojáci to tady využívali jako jakousi základnu na okruh přibližně sta kilometrů. Když přišla válka se sousední zemí, byl tady hlavní tábor. Po válce s tím měla vláda a vojenské síly velké plány, přistavěl se zadní sektor, ale to ještě není to nejlepší." Významně se odmlčel, čímž Naruta zaujal. Přece jenom, byl pořád ve zvídavém věku.

"Co je nejlepší?" zeptal se, zatímco ukusoval kornout.

"Nikdo o tom nevěděl, nejspíš to bylo přísně tajné, ale pod celým komplexem jsou rozsáhlé… sklepy. Časem se na to zapomnělo - tedy až do doby, než to tu celé koupil současný majitel. Tenkrát prý našel jeden z jeho podřízených zapečetěný trezor. Jenže v tom trezoru nebyl žádný poklad, ani žádné peníze. Byly tam schody. Potom ostatní objevili plně funkční místnosti a i některé laboratoře a další pokoje, které nám mohou být užitečné. Od té doby se to ale značně zmodernizovalo. Třeba místo těch schodů je teď výtah. Aspoň to už nevypadá tak depresivně jako předtím." Vysvětlil a podíval se na hodinky. "Už to máš snězené?"

"Jhasnhně…" vydal ze sebe Naruto cosi přes zbytky kornoutu v puse.

"Fajn, tak jdeme." Rudovlásek zamířil ke dveřím.



"Nečekal jsem, že všechny ty prostory nahoře slouží jako krytí." Poznamenal s údivem Naruto potom, co se skrz trezor dostali do podzemních místností. Když vešli do budovy, čekal, že se všude okolo budou válet gangsteři, ninjové a jim podobní. Jaké bylo jeho zklamání, když uviděl, že se nachází ve velkovýrobě na sladkosti. Pracovníci jeho společníka významně zdravili s úctou. Bůhví jestli všichni ti nevinní lidé věděli, co je zač. "Bylo mi to divné, říkal jsem si, že jsem jméno Akatsuki už někde slyšel." Naklonil vědoucně hlavu. Druhý se na něj podíval, s náznakem lišáckého úsměvu.

"Samozřejmě že je to krytí. Veřejnosti by mohlo být divné, proč se okolo dávno opuštěné budovy potlouká tolik pochybných lidí. Mít svojí vlastní značku cukrátek je nejlepší způsob, jak tohle všechno zakrýt. Nikoho nenapadne, že mírumilovný majitel továrny na sladkosti je ve skutečnosti jeden z největších grázlů z podsvětí." Mrkl na něj. "A ne všechny nadzemní prostory se používají jako krytí. To jen tady vepředu. Ten novější zadní sektor jsme přestavěli na tréninkovou halu. U téhle práce se člověk docela zapotí a potřebuje si udržet nějakou tu kondici.

"Takže… je to pračka na peníze?" zeptal se blonďák a rozhlížel se po chodbách. I v podzemí to vypadalo jako rozsáhlé místo.

"Dá se to tak říct, ale není to jeho hlavní funkce. Máme svoje lidi úplně všude, snažíme se pokrýt všechny sektory, přes pašování drog, nájemné vraždy až po veřejné akce. Na každou věc máme někoho. Akatsuki k dnešnímu dni zaměstnává přibližně tisíc lidí, plus mínus dva." Naruto si při slově "vraždy" mimoděk vzpomněl na svého přítele, který byl již dobrých pět hodin mrtvých. Cítil se jako největší hajzl, když pro něj netruchlil. Za ten den se toho stalo tolik… snad bude čas truchlit jindy, teď se musí soustředit na důležitější věci. Třeba na svoje přežití.

"To tady dole ubytováváte tisíc lidi?" vykulil oči. Nedokázal si to představit, veliké to bylo dost, ale pro tisíc lidí to určitě nestačilo. Vrah se na něj zadíval jako na naprostého idiota. Pak se jeho obličej změnil v bezvýraznou masku.

"Samozřejmě že ne, zde má sídlo jen několik málo vyvolených."

Po chvíli cesty je chodba zavedla k dvoukřídlím dveřím, za kterými se nacházelo něco jako společenská místnost, či klubovna. Vypadalo to poměrně normálně, dva gauče, tři křesla, konferenční stolek a televize. Jedinou kuriozitou na celé místnosti byl jakýsi super-počítač vbudovaný do zdi. A samozřejmě absence oken. Místnost byla skoro prázdná, až na jednu osobu sedící na gauči. Jakýsi světlovlasý nagelovaný týpek, nohy na stole, ruce za hlavou. Parádní poloha na sledování fotbalu.

"Nazdar Sasori… jak bylo venku, kámo?" zahulal, zatímco si cpal chipsy do úst. Naruto se nad tím oslovením pozastavil - neznámý se mu vlastně ještě nepředstavil. Takzvaný Sasori si odkašlal, což donutilo druhého muže se otočit. Naruto si všiml, že má velmi zvláštní odstín očí, téměř až do fialova.

"Kurvafix. To šéf nebude moc nadšenej, kámo, že sem taháš todle pískle. Co s nim chceš dělat?" spustil se svým zvláštním přízvukem, nejspíš pocházel z nějaké pobřežní oblasti Japonska. Jeho společník si odfrkl.

"Z čeho bude nadšený a nebo ne, jdu právě zjistit. A hlavně to vůbec není tvoje věc. Je šéf v kanceláři?"

"Pff… ty seš teda příjemnej jak kdybys šlápl do hovna, to ti povídám. Jo, je u sebe. A ty se boj, máš důvod." Ukázal na blonďáka.

"Tak ti moc děkuju." Řekl Sasori a podíval se na znovu se klepajícího blonďáka. "Právě se mi povedlo ho uklidnit. Měj se." S tou vzal Naruta za ruku a odtáhl ho ven z místnosti. "Neposlouchej ho, je to idiot." Odfrkl si.

"J… jasně." Pípl nesměle druhý. To už byl ale odtažen, směr neznámý. Po pár metrech se zastavili u černých dveří. Starší muž se na něj otočil.

"Teď tady počkej. Na chvíli půjdu dovnitř." Mrkl na něj. Naruto jen kývl hlavou a opřel se o zeď.


Zrovna zapisoval údaje o přechozí misi, když se ozvalo zaklepání. Narovnal se a pocítil ostrou bolest v krčních svalech. Musím tu sedět nejmíň čtyři hodiny… pomyslel si, zatímco si snažil ulovit od bolesti masáží. Nepomohlo to. Kde jsou ty časy, kdy měl ještě schopnou asistentku?

"Dále." Zamručel jenom. Dveře se otevřeli a dovnitř vstoupil rudovlasý muž. Sasori… ušklíbl se. Ten, který se nebojí žádné špinavé práce. "Dobrý podvečer."

"Dobrý, šéfe."

"Neposadíš se?" zeptal se zrzek a rukou ukázal na židli, která byla na druhé straně stolu.

"Děkuji, postojím." Odvětil. "Přinesl jsem zprávu z posledního úkolu. Všechny dluhy byly splaceny." Na stole před šéfem přistála velmi tučně naditá obálka. "Ten malý šmejd si to schovával pod prostěradlem. Netuším, na co to měl, ale rozhodně ne na uhrazení částky, kterou nám měl odevzdat. Chvíli se se mnou snažil vyjednávat, ale tentokrát mu to už neprošlo." Oznámil. Jeho nadřízený vypadal, že chvilku přemýšlí. "Je v tom víc, než měl vrátit." Dodal.

"Je dobře, že to máš zpět, i s tím bonusem. Na druhou stranu tě nebudu chválit. Nechat se najmout od kurvy je snad ta nejpošetilejší věc, kterou jsi zatím udělal, Sasori. Normálně neděláš chyby, tak co se najednou stalo?" nakrčil obočí. Sasoriho nálada potemněla. Nemohl si pomoct, ale vždy, když viděl mladé chlapce v nesnázích, musel se jich ujmout, či jim nějak pomoci. To už ale bylo jedno. Kiba si najal služby Akatsuki, nesplnil podmínky… a tak se o to postaral.

"Už se to nestane." Řekl chladně.

"Hm… můžeš jít. Zbytek týdne máš volno, ale bylo by dobré, kdybyste konečně nějak pokročili s tou novou výbušninou." Propustil ho a znovu se zadíval do počítače.

"To ještě není všechno… pane." Dostalo se mu otráveného pohledu, proto to rychle uvedl na pravou míru. "Někoho jsem přivedl." To, jak se zdálo, šéfa zaujalo.

"Dobře… tak mi ho sem pošli."

"Dobře."

"Sasori?"

"Ano?" otočil se ještě, když sahal po klice. Jeho šéf na něj významně pohlédl.

"Zaručíš se za něj?" Tu otázku očekával. Za mladé se vždycky musel někdo zaručit. Když pak nový rekrut něco provedl, většinou si to odskákal jeho hlavní mentor. Kývl hlavou a odešel z místnosti.


Naruto zrovna zkoumal strukturu zdi, když se otevřeli dveře a vyšel Sasori. Hned je za sebou také zavřel a přistoupil k němu.

"Teď už je to jen na tobě."

"Ehm… cože se to bude dít?" poznamenal retardovaně. Byl ze všeho tak zmatený. Druhý si povzdechl.

"Právě jsem mluvil s naším bossem. Musel jsem podat hlášení o úspěšnosti mise. Také jsem oznámil, že jsem tě vzal s sebou, a že tě vidím jako adepta na dalšího člena. Šéf s tebou chce mluvit osobně. Dám ti dvě rady." Narutův odstín pleti se podobal křídě. Bude mluvit s hlavním gaunerem, dneska má prostě kliku. Sledoval Sasoriho, jak zvedl první prst.

"Mluv jen pravdu." Řekl a zvedl druhý prst. "A v žádném případě na něj neciv. Nemá to rád." Naruto přikývl. Párkrát se nadechl, přistoupil ke dveřím, a zaklepal na ně. Ještě než se ozvalo "Dále", otočil se a v Sasoriho tváři spatřil povzbuzení a lehký náznak úsměvu. Kývl hlavou a vstoupil do dveří.


Ocitl s v menší místnosti, vyladěné do teplých barev. Bylo to potřeba, tady dole bylo všechno studené. Uprostřed stál velký stůl. A přímo za ním na židli seděl hlavní boss celé Akatsuki. Stačil jediný pohled do jeho tváře, aby pochopil rudovláskovo varování. Celý obličej měl posetý piercingy. Vlasy měl zrzavé, pohled velmi chladný. Na první pohled divný týpek. Když nemá rád civění, proč si dává tohle do xichtu? Bakaaa…

"Dobrý den." Pozdravil slušně. Druhý jen kývl a ukázal na židli, která byla předtím nabízena Sasorimu. Naruto si však sedl, nebyl si jistý, jestli by ho samou nervozitou udržely nohy.

"Ahoj." Šéf se pokusil o úsměv, ale vypadal tak spíš mnohem zlověstněji. "Tak ty by ses chtěl dát k nám do party, jsem slyšel. Pověz mi, jak dlouho se o nás zajímáš?" vždycky se na tuhle otázku nově příchozích ptal. Narutovi se rozklepaly ruce. Vždyť on vůbec o žádném nastoupení do mafie nikdy netoužil! Chtěl žít spokojený normální život. Ale tohle přece nemůže někomu tak nebezpečnému říct… nebo ano?

"J…já… slyšel jsem o Akatsuki už dávno… a … a chtěl jsem se k vám dát, protože… protože to byl vždycky můj sen." Až po chvíli ticha si modrooký uvědomil, co to řekl za strašnou kravinu. "J…já… se omlouvám, j… já…" a tak se to stalo. Vyklopil úplně cizímu člověku, nejspíš největšímu mafiánovi v historii Konohy co se mu za ty dva dny stalo. Jak přiznal svoji orientaci, hádku s otcem, to jak ho několikrát udeřil. Dokonce i to že utekl z domu a hodlal přijmout práci v bordelu, což však bylo překaženo Sasoriho příchodem. Když mluvil o Kibovi, rozklepal se a steklo mu pár slz. Vysvětlil, jaký měl strach, když byl zavřený v koupelně, a také to podivné nutkání, které ho přinutilo vraha jeho přítele následovat ven z místnosti a z celé budovy. "J… já… já už nechci mít strach. Nechci žít s někým, kdo mě neumí přijmout takového, jaký jsem. Nechci si za to nechat ubližovat, ani ze sebe nechci udělat děvku. Chci konečně přestat mít strach." Vypadalo to, že to ze sebe všechno vypustil na jeden nádech. Konečně si v plném rozsahu uvědomil, jak moc byl zranitelný, jak sebou nechal manipulovat a jaký byl strašpytel. Několik dlouhých minut bylo ticho, Naruto sklopil pohled do stolu.

"Říkej mi Peine." Bylo to jediné, co mu řekl po té dlouhé chvíli ticha. Blonďáček sebou trhl.

"Cože?" vypadlo z něj velice inteligentně.

"Pein je má přezdívka. Mám své vlastní jméno, ale to zná jen pár vyvolených. Všichni při vstupu do Akatsuki mají možnost vybrat si jméno, zkrátit ho o příjmení nebo si ho úplně změnit. Jak se jmenuješ, chlapče?"

"N… Namikaze Naruto, pane." Vykoktal. V Peinově tváři blýskl náznak poznání - jméno jeho otce bylo známo opravdu všude.

"Máš možnost si jméno změnit, Naruto. Jaképak by se ti líbilo? Nebo si ho chceš nechat na památku?"

"J… já… mám svoje jméno rád. Ale něco by tady snad bylo." Popřemýšlel. Úplnou náhodou si vzpomněl na rodné jméno své matky, než se vdala za jeho otce. "Uzumaki… Teď jsem Uzumaki Naruto." Narovnal se. Připadal si najednou tak hrdý, matka měla opravdu krásné příjmení. Slovo Namikaze už nechce nikdy v životě slyšet.

"Dobře, tak tedy Uzumaki Naruto. Tvoje přání se zde splní, zocelíme tě. Ale nebude to zadarmo. Až ukončíš výcvik a staneš se právoplatným členem, budeš muset dělat věci, které se ti možná nebudou líbit. Nebudu ti lhát, také můžeš umřít. Ale věř mi, že strach bude to poslední, na co si tady vzpomeneš. Ale varuji tě, bude to náročné. Teď můžeš jít."

"D… děkuji, Peine… ehm, pane." Naruto se uklonil a rychle vyskočil ze židle.

"A s tím koktáním něco udělej. Nechci, aby se říkalo, že zaměstnávám poseroutky." Křikl na něj ještě Pein, než se za ním zabouchly dveře. Zrzek jen zavrtěl hlavou. Ta dnešní mládež… pomyslel si a znovu se zadíval do počítače.


"Huh? Jsi vyletěl jako namydlený blesk. Jak to probíhalo?"

"No… vypadá to, že mi začíná výcvik." Po tom prohlášení se starší z mužů pousmál.

"Myslel jsem si, že nebude mít problém tě přijmout. Je tu něco co ti musím říct. A taky jedna věc." Natáhl mu ruku. "Omlouvám se, že jsem se ti ještě nepředstavil, ale nejdřív to bylo kvůli utajení. Mé jméno je Akasuna no Sasori." Naruto mu stisk opětoval.

"Uzumaki Naruto." Usmál se na něj. Jak ho může snášet, když mu před několika hodinami zavraždil kamaráda? Nevěděl, cítil k němu zvláštní respekt.

"Jak jsem říkal, něco ti musím říct. Jelikož jsi nováček a přivedl jsem tě já, musel jsem se za tebe zaručit. Proto tě výslovně prosím, aby sis vždycky párkrát rozmyslel, než něco uděláš. Všechny problémy budou na mě. Odteď jsem tvůj hlavní mentor a tvůj výcvik spadá na má bedra. Umím být trpělivý, ale také nemám moře volného času, a doufám, že si povedeš dobře. Chápu, že dneska na tebe toho bylo moc, ale myslím, že jinak jsi určitě bystrý mladík."

"J… já… tak tedy, děkuji." Sasori kývl a podíval se na hodinky.

"To to letí, jsme tady bezmála dvě a půl hodiny. Tak pojď…" vzal ho za ruku. "… půjdeme se seznámit s ostatními."

Majo: znovu gratuluji těm, kteří měli tu sílu a vydrželi až do konce :D Za názory budu jedině ráda :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sakurako-neko Sakurako-neko | Web | 10. června 2016 v 10:50 | Reagovat

Aww <3 mám novou teorii :-D  skončí se sasorim xD
A je fajn ze ho tak snadno vzali,chudák je z toho roklepanej...
Čtu si o hodině a je to na úkor meho vzdelani :-D  tak me máš na svedomi :-D

2 Sakurako-neko Sakurako-neko | Web | 12. června 2016 v 12:15 | Reagovat

Fakt ,ze jsi byla na otviraku me zaujal :-D  nejsi někde z okolí? <3  ja jsem od mladé boleslavi... :-D

3 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 12. června 2016 v 19:47 | Reagovat

zaujimave chudak naruto ako do tlami levovej ani sa mu necudejem nevedel ani do coho ide som zvedava co bude dalej veeeelmi sa tesim na noveho naruta pekne napinavy pribeh len tak dalej..... :-(

4 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 12. června 2016 v 19:48 | Reagovat

[3]: tapa ne smajlik mal byt :-D

5 Majo Majo | Web | 12. června 2016 v 20:16 | Reagovat

[4]: děkuju mockrát, popravdě jsem moc nečekala že to někdo bude číst xD

6 Mei Mei | Web | 12. června 2016 v 20:47 | Reagovat

*.* No toto, Naruto... Jsem zvědavá, jak to bude Naruto zvládat, přece jenom je to křehký klučina xD

7 emma emma | 13. června 2016 v 23:40 | Reagovat

Vyvija sa to stale lepsie a lepsie..
Zo slabeho, bojazliveho Naruta sa stane borec, tak to mozem len ocakavat, som v napati az do poslednej chvile a vobec by mi nevadilo keby bol diel dlhsi pretoze sa to skvele cita :-D

8 Majo Majo | Web | 15. června 2016 v 16:18 | Reagovat

[6]:Je takový křehoučký, no každopádně se začne časem otrkávat :D

[7]: jsem ráda že se ti to líbí :3 pokusím se psát co nejčastěji, ale mám teď zkouškové tak uvidíme :)

9 Hentai no Kame Hentai no Kame | Web | 17. června 2016 v 16:48 | Reagovat

Nuž... Sasori tu na mňa pôsobí ľudskejšie a citovejšie, než v anime. Neviem, či sa mi to páči alebo nie, to si nechám prejsť ešte hlavou. Pein je tu... hm, páči sa mi. :D Nikdy som ho nemala rada.
Čo sa týka Narutovho správania sa, vyzerá byť oprávnené, zatiaľ je vo fázi snažiť sa prežiť, ďalšia fáza by mala byť fáza šoku. Idem na ďalší diel.

10 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 10. července 2016 v 13:10 | Reagovat

Hmmm... tenhle díl se mi líbil, bylo to jako byse Naru-chan upsal ďáblu... muheheheh :D :D

11 Majo Majo | Web | 10. července 2016 v 13:34 | Reagovat

[10]:Tak mám radost, že se ti líbil :D no jo :D To upsal, jen možná toho ďábla dělám moc mírumilovného :D děkuji za komentář :3

12 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 10. července 2016 v 15:50 | Reagovat

[11]: Prostě se upsal to stačí :D

13 Ája Ája | Web | 13. září 2016 v 23:41 | Reagovat

Naruto u Akatsuki, ještě, aby mu nešlohli démona :D. Úplně v něm vidím takovou tu kurvičku pro celou organizaci, ale tak třeba se chlapec vyšvihne :D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama