Vyberte nadcházející povídky! :3

Krev zmizelého vyjde ve čtvrtek odpoledne



Dokonalý trik 2

21. června 2016 v 13:44 | Majoooo :3 |  Dokonalý trik
Kyáááááááááááá :3
Ne, promiňte, mám jen radost, protože mám další zkoušku za sebou :D a Mám jedničku ! Nemůžu uvěřit vlastním očím, uším, nosu... a tak :D Už zbývá jen jedna zkouška, a matiku si dám hezky v září (taky jí tak nesnášíte, viďte? :D)
Proto Vám přináším další kapitolu o den dříve :D Tak užívejte :3



Během nadcházejícího týdne probíhaly v Hebi všemožné přípravy týkající se slavnostního Galavečera pro smetánku. Někdo musel především obhlídnout vnitřní prostory budovy, čehož se ujal Sasuke. Aby to nevypadalo podezřele, že si osamělý kluk jen tak vyrazil do domu Svobody, domluvil se se spolužačkou Sakurou, že zajdou spolu. Ta to samozřejmě hned brala jako rande a rozhlásila to po celé škole. Uchihova pověst ledového týpka tak utrpěla značné škody. Celou cestu tam pak musel poslouchat, jak Sakura vždycky tajně doufala, že jí pozve na rande a že se za to modlila každý den před spaním, když si kartáčovala svoje otravně růžové obarvené vlasy. Co ovšem Sasukemu ulehčovalo práci, byl fakt, že v budově a jejích místnostech bylo povoleno fotit, a tak se mu povedlo zdokumentovat většinu důležitých pokojů. Toho dne byl dokonce otevřen i privátní starostův salónek, kde se měla odehrávat hlavní část mise. Přímo naproti dveřím zdobil zeď velký pancéřový trezor. Když si jej vyfotil, jeden z hlídačů se na něj obořil.

"Hele frajere, to si jako myslíš, že to tady budeš fotit?" to Sasukemu opravdu chybělo - protivný sekuriťák. Naštěstí měl však výmluvu připravenou.

"Děláme ve škole projekt o domě Svobody, o všech místnostech, jejich hlídačích a dalších věcech," vysvětlil.

Sakura samozřejmě věděla, že nic takového dělat nemají, a tak do toho chtěla začít mluvit, on však propletl jejich prsty dohromady a silně ji stiskl, přičemž se na ní sladce usmál. V očích měl ale patrnou výhružku, cekni a zabiju tě. Taková odpověď zřejmě hlídače uspokojila a dokonce se na ně mile usmál.

"To je hezké… hele, Kotetsu, pojď sem, vyfotíme se tady mladému páru, ať ve škole všichni vidí, kdo má tu čest hlídat starostovu pracovnu," přitáhl ho k sobě a oba nasadili americký úsměv.

Sasuke je vyfotil.

"Hlavně tam nezapomeňte napsat, že jsme to my dva, kdo má tu možnost hlídat tuto místnost, starostu a další významné lidi během slavnostní akce, která se koná už tuto sobotu," vypadalo, že si při svém proslovu připadal důležitě.

"Nebojte se," opětoval jim úsměv a odtáhl Sakuru za sebou pryč z jejich dohledu.

"Sasuke-kun, co to mělo být? My přece neděláme žádný proj…"

"Zmlkni, Sakuro. Prostě jsem si to chtěl vyfotit a oni by mi to nedovolili, stačí?" uzemnil ji.

Dívka posmutněla. Pak ho však vzala i za druhou ruku, byli teď dokonale propojení. No… dokonale pro Sakuru.

"A co teď, Sasuke-kun… podnikneme ještě něco?" uculila se a pohodila vlasy.

Tázaný se podíval na hodinky a pak zavrtěl hlavou. "Hmm… ne, díky, musím ještě něco zařídit."

Sebral se a chystal se odejít, když v tom si asi uvědomil něco důležitého. "Uvidíme se ve škole. Zatím čau," a s tím jí tam nechal stát úplně zmatenou.


***


"Nebude to pro tebe žádný problém, tedy aspoň doufám."

"To bych byl rád, ještě když je to teď celé na mě,"zabručel Sasori, pořád se ještě nemohl smířit s faktem, že tentokrát bude muset pracovat úplně sám.

S Deidarou tvořili výborně pracující tým, a i když byl ten blonďák otravný jako komár, musel uznat, že během akcí plnil svou práci na výbornou. Rozklikl jednu z fotek, které pořídil Sasuke a zadíval se na místnost s trezorem. Sasuke se k němu naklonil.

"Ta místnost je mnohem větší, než vypadá. Neměl jsem jinou možnost, než to vyfotit ze dveří. Když bys nahlédl do stran, je tam ještě mnoho místa. A tady napravo…" ukázal na obrázek, "jsou dveře. Podle plánů budovy, co ukradla Karin minulý měsíc, jsme zjistili, že tam nemají vůbec co dělat. Tím pádem si myslíme, že je za nimi něco moc důležitého."

"Myslíš, že ten trezor je jenom kamufláž? A že všechny ty věci jsou za těmi dveřmi?"

"Nevíme… ale je to jedna z možností," vysvětlil Sasuke.

V tu chvíli rudovlasý přepnul na další fotku. Nakrčil obočí tak, jak to bylo jeho zvykem. "To jsou strážní. A nemusíš si dělat starosti, jsou to úplný idioti. Hlavně tenhle," ukázal na toho, který se s ním vybavoval. "Dokonce vyžvanil, že to oni dva budou ten večer hlídat. Takže se dá říct, že máš téměř volnou cestu k průchodu. No, až na těch šest lidí, které budeš muset omráčit. Anebo zabít, to je jedno."

Sasori přikyvoval. "Vypadá to všechno nějak moc jednoduše."

"Hlavně aby se to někde neposralo," zamumlal Sasuke a podrbal se ve vlasech.

"Co budeš vůbec dělat ty?" zeptal se ho druhý muž.

On jen pokrčil rameny. "Nejdřív připravím pracovní pole pro Deidaru… a pak mám od tebe převzít ty dokumenty a odnést je k záchodům, tam už bude čekat nějaký pronajatý maník, který je odnese rovnou k Orochimarovi do chřtánu."

"Myslel jsem, že to mám předat Kisamemu," překvapeně se na něj starší muž otočil.

Sasuke si vyčerpaně povzdechl. "Když se jedná o nějakou blbost, tak to ví hned celá Hebi, ale to, co je důležité, se k nikomu nedostane," postěžoval si. "Ano, měl tam být Kisame, ale Orochimaru se rozhodl, že když už tam budu, musím být užitečný. Hlavně si musím dát pozor na Itachiho, určitě se mnou bude chtít strávit strašně moc času a nespustí mě z očí.

"Dei to zvládne…" utěšoval ho Sasori, Sasuke si tím však jistý nebyl.

"Já nevím… hele, on Itachiho nezná tak jako já, a i když mu s tím pomůžu… Itachi nenavazuje vztahy, to by prostě nebyl on. Bojím se, že to ten blonďák podělá a všechno půjde do hajzlu," vystresovaně se svalil na vedlejší židli a promnul si spánky.

Už zase měl migrénu, jako vždycky, když bylo před akcí a bylo v ní milion věcí, co se mohly posrat.

Akasuna se na něj překvapeně podíval. "Sasuke, mluvíš jak důchodce, uklidni se. Přestaň panikařit, takového tě vůbec neznám. Místo toho jančení bys měl Itachimu podstrčit myšlenku, že si má někoho najít, nebo tak něco. I když třeba ten plán s blondýnou nevyjde, může si vždycky najít někoho jiného. A není člověk, kterého by sis v dnešní době nemohl koupit. To se pohlídá."

Chvíli se spolu ještě bavili a domlouvali, co a jak, pak se však museli rozloučit. Sasuke toho ten týden potřeboval udělat ještě hodně, a každou chvíli to vypadalo, že mu bouchne hlava.


***


Jako první vyhledal Deidaru, aby to už měl za sebou. Vyšel do vyššího patra a zaklepal na jedny z dveří, o kterých věděl, že slouží členům Hebi jako přechodné ubytování. Kde přímo bydleli ostatní, nikdo nevěděl. Kvůli bezpečnosti to bylo lepší, nejednou se v minulosti stalo, že nějaký člen se nepohodl s jiným, a daný člověk druhý den nepřišel do práce. Už nikdy. Sasuke zaklepal na dveře a čekal, než mu Deidara otevřel.

"Čau bráško," pozdravil ho zvesela blonďatý mladík.

Sasu se usmál, takhle mile ho Itachi za poslední dva roky snad ani nepozdravil. Nebo aspoň v blízké době tomu tak nebylo.

"Ahoj," odpověděl jen a vešel dovnitř, kde se posadil na židli.

Deidara si sedl naproti němu. Chvíli se na sebe jen tak dívali a Sasuke na moment pocítil naději, že by to třeba mohlo vyjít. Sasuke se o muže nikdy nijak moc nezajímal. Ale jelikož se nikdy nezajímal ani o ženy, bůhví, jaká byla jeho orientace. Místo na pohlaví se vždy koukal na charakter člověka. Dei byl však na muže opravdu hezký. Někdo by možná použil slovo krásný. Měl dlouhé blonďaté vlasy a nebylo žádné tajemství, kolik peněz utratil za jejich péči. Modré oči se k nim naprosto hodily. Byl průměrně vysoký, Itachimu by určitě padl tak akorát do náruče. Sice byl trošku hubenější, ale to neznamenalo, že neměl svaly, postavu si udržoval stejně jako své dlouhé vlasy. A pak tu byl ten perfektní úsměv, při kterém se mu dělaly ďolíčky. Jeho obličej měl celkově jemné rysy. Sečteno podtrženo, gay jak z reklamy. Chvíli přemýšlel, čím by asi měl začít, jeho společník zatím trpělivě čekal. Což bylo samo o sobě dost překvapivé, Deidarova povaha byla vskutku zajímavá. Jednou byl divoký, podruhé zas mrzutý. Nebyl si jistý, jestli se jeho klidnému bratrovi bude takto dynamická povaha zamlouvat.

"Pro začátek ti řeknu jednu věc - nepodceňuj mého bratra."

"To ani nemám v úmyslu," ušklíbl se a na prst si začal natáčet jeden ze zlatých pramenů.

"Možná by ses měl trošku krotit, co se týče tvé časté změny nálad," poznamenal, čímž si vysloužil otrávený pohled. "Itachi je opravdu, ale opravdu extrémně nespolečenský člověk. Jeho smysl pro práci a povinnost skoro až hraničí s úchylností. A pokud na něj chceš jít přes postel, tak se s tím můžeš klidně hned teď rozloučit. Slova Itachi a sex nemají v jedné větě co dělat."

Deidara na něj jen vykulil oči. "Proboha, je tvůj bratr vůbec člověk?" zděsil se.

Pokud na něj neplatila cesta přes sex, no… to bude opravdu těžké.

Sasuke se hořce uchechtl. "Občas mám pocit, že ne," zamumlal. "No, hlavní je, abys…"

Další tři hodiny mu potom vysvětloval, jak si získat mysl a srdce jeho bratra. A Deidara usoudil, že získat dokumenty z trezoru, který se nachází v místnosti plné lidí, v domě plném hlídačů, bude to nejlehčí z celého večera.


***


"Sasuke?" Itachi myslel, že mu vypadnou oči z důlků, když viděl, že jeho malý bráška sedí u stolu s jídlem, které nejspíš sám uvařil, a on měl také nandáno.

Asi už měl halucinace z únavy. Neměl by tolik pracovat.

"Ty jsi vařil?" podivil se.

Pro něj byla záhada už jen to, jak je možné, že je doma tak brzo. A vůbec, od doby, co se spolu dohodli na té sobotní akci, se Sasuke choval… no, rozhodně o moc lépe. Nebyl tolik drzý, neodsekával, vracel se domů dříve a dokonce se ho ptal na výsledky jeho pátrání ohledně případů. Nakonec to bylo jasné, Sasukemu se po něm stýskalo a teď si užíval každou volnou chvíli svého staršího bratra. Potěšeně se usmál a zasedl ke stolu.

"Jen jsem myslel, že by to bylo pěkný, kdybych něco ukuchtil. Přece jenom jsi pořád v práci a na vaření nemáš čas. Chtěl jsem ti jen trochu pomoct," pokrčil rameny.

"Né, já jsem rád," usmál se Itachi a zakousl se do první dávky zapečených těstovin.

Jeho vlídná grimasa se během chvíle změnila na naprosto znechucenou. Bylo to příšerný, ale to se dalo čekat. On sám vařit neuměl a Sasuke toho kulinářského talentu taky moc nepodědil. Donutil se dožvýkat první sousto. "Dobrý…" zhodnotil.

"Opravdu? Ještě jsem to nechutnal, abych řekl pravdu," řekl a taky začal ujídat svou porci. Chvíli kousal, pak to však vyplivl na talíř. "Je to příšerný."

Itachi se rozesmál a po chvíli bručení se k němu přidal i Sasuke. "Objednám nám pizzu," navrhl Itachi a vytočil telefonní číslo.

Chvíli se domlouval s člověkem na druhé straně, pak poděkoval a zavěsil. Sasuke vypadal, jako by se ho chtěl na něco zeptat.

"Tak to vyklop," povzdechl si a přisedl si k němu na gauč, zatímco chroupal brambůrky, aby aspoň trochu utušil hlad.

Mladší z bratrů se zarazil. "Cože?" podivil se.

"Asi jsi mi chtěl něco říct, ne?" mile se na něj podíval.

"Zapomínám, jak dobře mě znáš," při těch slovech ho zahřálo u srdce. "Jen jsem se chtěl zeptat… proč sis ještě nikoho nenašel? Jsi celou dobu tak sám…" posmutněl Sasuke.

No páni, Itachi byl už podruhé za ten večer překvapen. Sasuke chtěl, aby si někoho našel? "To jídlo co občas uvařím, se opravdu nedá, co? Máš pravdu, chce to někoho, kdo bude umět vařit," mrkl na něj.

"Já mluvím vážně, bráško," to oslovení už Sasuke dlouho nepoužil.

No dobrá… "Nevím… abych řekl pravdu, vůbec jsem nad tím neuvažoval. Mám moc práce a málo času, to víš moc dobře sám."

"A měl jsi vůbec někdy někoho? Přijde mi, že žiješ v celibátu," utrousil si pro sebe jen tak Sasu, ale Itachi ho stejně slyšel.

"Samozřejmě že ano, Jashine. Nejsem žádný důchodce. Ale už je to opravdu dávno… potom co naši zemřeli… snažil jsem se věnovat hlavně tobě. Sem tam jsem se s někým spřátelil a možná časem došlo i na něco víc, ale přišlo mi to… nevím, prázdné. Asi jsem ještě nepotkal toho pravého," znovu na něj mrkl. "Co si spolu jít někdy zahrát basket? Jako dřív?"

Černovlásek se na něj překvapivě podíval. "Proč ne, to by bylo fajn," usmál se. V tu chvíli někdo zazvonil. "Asi už přivezli pizzu. Skočím tam."


***


Nastal den D a přípravy vrcholily. U Uchihových se oba bratři oblékali do společenského oblečení, kdežto v Hebi centrále to samé dělal zas Deidara. O dvě patra níž v suterénu se Sasori oblékal do kostýmu číšníka, který si pro tuto akci speciálně připravil. Samozřejmě měl pod ním mnohem vhodnější oblečení pasující k jeho dnešnímu úkolu. Nejdříve se však musel do budovy vůbec dostat. Mimo jiné mu k tomu pomůže jeho obsazení mezi personálem. Stejně jako Deidara i on mě vyhotovený falešný záznam. Teď jen doufat, že systémy poběží, jak mají.

"Docela nám to sluší, ne?" pousmál se Itachi, když si on i jeho bráška před zrcadlem upravovali kravatu.

"Hmm," Sasukemu nebylo zrovna do řeči.

Byl z celého toho večera nervózní a už teď cítil, jak se potí. Vůbec se mu to nelíbilo. Bylo mu jasné, že kdyby byl z akce jeho bratr vynechán, celé by to snášel o mnoho líp. Teď šlo však o víc, pokud se někde pokazí jen jeden malý detail, mohli se rozloučit nejen se spisy, ale Sasuke také se svým bratrem a svobodou. K plnoletosti mu sice ještě tři měsíce zbývaly, ale vzhledem k Itachimu smyslu pro spravedlnost bylo více než jisté, že by milerád s vyšetřováním počkal až do jeho narozenin. Jestli Itachi Uchiha miloval něco víc, než svého bratra, byla to spravedlnost. Chvíli to trvalo, než dorazil jejich odvoz a Sasuke jen překvapeně koukal, když pro ně přijela limuzína. Po cestě jeho bratr načal víno a jednu skleničku nalil i Sasukemu.

"Byl bych rád, kdyby ses dneska úplně nezřídil. Přece jenom ti ještě nebylo osmnáct," poznamenal.

Sasuke věděl, že nemá cenu se s ním hádat. Stejně na nějaký alkohol neměl ani pomyšlení, střískat se může, až tahle šaráda skončí. A to ještě ani nezačala. Zbytek cesty jeli mlčky. Řidič jim zastavil o pár bloků dál. Jak oba rychle zjistili, na slavnost se již začínali sjíždět hosté. Itachi vyrazil rovnou dovnitř a Sasuke se táhl za ním.

"Jméno?" zeptal se chlapík ve smokingu.

"Uchiha Itachi a Uchiha Sasuke," odpověděl jeho bratr ihned.

Muž chvíli listoval v seznamu hostů, než jim pokynul, že mohou vstoupit. Následovalo letmé prošacování, aby se hlídači ujistili, že nemají žádné zbraně. To byl další důvod, proč byl Sasuke tak nervózní. Byla to jeho první akce bez pistole nebo vrhacího nože.

"Budeme tu vůbec někoho znát?" nasadil znuděný tón.

"Samozřejmě," odpověděl mu a o vteřinu později ukázal ke dveřím od hlavního sálu.

Přímo k nim si to štrádoval vysoký namakaný muž. Sasuke se v tu chvíli nemohl cítit hůř.

"Co ten tady sakra dělá?!" vyhrkl bez přemýšlení plný vzteku.

"Sasuke! Chovej se slušně, vždyť je to můj kolega," sykl Itachi.

Mladší z černovlásků se zamračil. Zatím to zavánělo katastrofou. Nejenže byl Hidan tak nebezpečný kvůli svojí muskulatuře, ale také byl jeden z nejlepších detektivů FBI. I když se občas neprojevoval moc chytře, byl velice inteligentní. Právě jeho téměř hloupé vystupování každého ukolébalo, že jednají s naprostým idiotem. To byla vždy ta nejhorší chyba. Už teď věděl, že ho bude muset celou dobu sledovat. Možná někomu napíše textovku, aby na něj někoho nasadili, v jeho přítomnosti si nemohli být ničím jistí.

"Nazdárek Itachi. Čau Sasuke, páni, ty jsi normálně kopie svého bratra! Určitě jsi zase o kousek vyrostl," zahalekal na pozdrav.

"Ahoj," oplatil mu pozdrav.

Naposledy se viděli minulý měsíc a on mu říkal úplně to samé. Asi by mu někdo měl vysvětlit, že už mu není čtrnáct.

"Neuvěříš, Itachi, jak obrovský krevety tam uvnitř mají. Přísahám Jashinovi, kámo, něco takovýho jsi ještě neviděl. Obrovský švédský stoly…" žvanil Hidan ty své nesmysly, když táhl bratry do hlavního sálu.

Sasuke musel uznat, že mu to vyrazilo dech. Vypadalo to tam úplně jinak, než když se tam byl předběžně podívat v týdnu se Sakurou. Vitríny byly odklizeny. Po obvodu sálu bylo pár stolů na sezení, nějaké židle, ale hlavní impozantou byl již Hidanem zmíněný švédský stůl. Jídlo bylo ze všech koutů světa - tradiční japonské, ale také mexické, evropské a další. Dokonce viděl i jednu fontánu s tekoucí čokoládou. On sám sladké naprosto nesnášel, ale viděl, jak se Itachimu klukovsky zaleskly oči. Závislosti na sladkém se nikdy nezbavil. Možná to byla jedna z mála věcí, které ho dělaly člověkem. Na místě, které by někteří lidé mohli považovat za vzdáleného příbuzného pódia, potichu hrála kapela jakousi společenskou hudbu. Už teď Sasukeho otravovala. Avšak co se mu líbilo nejvíc, byly lampiónky jako osvětlení. Nemohl si pomoct, ale lampióny naprosto miloval, jako malý je vždycky vypouštěl s maminkou. Při vzpomínce na Mikoto trochu posmutněl, ale téměř hned se vzpamatoval. Teď na takové věci nebyl čas. Netrpělivě začal vyhlížet svého blonďatého přítele. Nikde ho však zatím neviděl. Doufal, že nebude mít zpoždění.

***


"Hledáš někoho, Sasu?" zeptal se ho Itachi, zatímco si od číšníka přebíral sklenici šampaňského.

Otočil se na něj, aby mu odpověděl, a málem ho v tu chvíli ranila mrtvice. Přímo před ním stál Sasori. Srdce mu na dva údery vynechalo, než si všiml, co má jeho zločinecký kolega na sobě. Uniforma číšníka. Sasori tady byl jako číšník. Skoro se dal do smíchu, ale naštěstí se včas ovládl. To by se nehodilo a Itachi by se pak moc vyptával. Nasadil kamennou masku.

"Má sem přijít jeden můj kamarád," vysvětlil.

Sasori alias "číšník" přešel k němu a také mu z tácu nabídl skleničku. Sasuke si jednu vzal, ignoroval jeho mrknutí i Itachiho výchovný pohled a hned ji do sebe vyklopil. Prázdnou sklenici položil na tác a vzal si další.

"Sasuke! Přece nechceš, aby si o tobě mysleli, že z tebe vyrostl nějaký alkoholik. A vůbec, co je to za kamaráda, o ničem takovém jsi mi neřekl," plísnil ho.

Neříkal? Opravdu mu o tom zapomněl říct? "Promiň, už se krotím. Jeden kamarád, hraje se mnou basket. Však víš, jak jsem přestoupil do té nové skupiny…"

"Tys přestoupil do jiného týmu? Nemyslíš, že bys se mnou takové věci…"

"Dobrý večer, dámy a pánové. Jak vidím, zábava již začala, a proto vám všem chci popřát krásný, galavečer, již třicátý šestý v pořadí. Bavte se," skočil mu do toho v tu chvíli starosta Sarutobi.

Díky bohu, Sasuke vůbec netušil, jak by se z toho vykecal. Původně myslel, že už mu o svém plánu, že se tu má s někým sejít, povídal. No, nevadí, bude se improvizovat. Naštěstí v tu chvíli uviděl v davu záplavu blond vlasů.

"Omluvte mě, prosím," zamumlal směrem k policejní dvojici a vykročil vstříc ostatním lidem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 emma emma | 21. června 2016 v 15:04 | Reagovat

Dakujem, ze si das taku pracu sem pridavat tak skvele poviedky uz sa znova nemozem dockat pokracovaniav :-D

2 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 21. června 2016 v 15:19 | Reagovat

juuuuu zaujimave velmi sa tesim na pokracko som zvedava ako sa to bude vyvíjat som napnuta ako sa daju dokopy :-D
mimochodom gratulujem

3 Hentai no Kame Hentai no Kame | 21. června 2016 v 15:27 | Reagovat

Sasuke má pekné nervy a ja som stresovala nad písomkou z geografie. :-D To je ale život.
Hidan je pekné kvítko, toho si zoberie na starosť Sasori. A som zvedavá, ako Dei spracuje Itachiho. :D

4 sakurako-neko sakurako-neko | Web | 22. června 2016 v 22:50 | Reagovat

konečně trocha času na dočtení a napsání komentáře :-D
Sasuke je teda nezodpovědnej, takhle zapomenout zmínit Deidaru :-D  :-D  no ale ten Hidan se mi tam líbí, obecně pro něj mám tak trochu slabost xD (hned po Sasorim teda <3 )
už se těším na pokračování a na to, jak z toho večera teda Sasu vybruslí :-D

5 Mei Mei | Web | 25. června 2016 v 21:46 | Reagovat

Nejvíc mě rozesmálo: Itachi a sex :D Yaaay už se nemůžu dočkat, až začne Dei usilovat o Itachiho ❤❤❤

6 Majo Majo | Web | 26. června 2016 v 11:03 | Reagovat

[1]: a já děkuju že si dáš práci s komentáři :3

[2]: ještě jsem tuhle část nepsala, nicméně jí mám v hlavě :3

[3]: Geografie je taky důležitá! :D :3 děkuju za komentář :)

[4]: Máš pravdu, ono jsem už taky párkrát přemýšlela že bych někdy spárovala Hidana a Sasoriho, byl by z nich takový zajímavý páreček :D

[5]: Jéé jsem ráda že se u mých povídek taky někdo směje :D přijde mi že humor mi moc nejde, děkuji :3 a koukej taky přidat nějakou povídku! :D

7 Mei Mei | 29. června 2016 v 22:37 | Reagovat

[6]: Jo, jo, přidám, neboj :D Už jsem dopsala další, takže teď už mi zbývá na dopsání jedna, a pak jdu na povídky na přání :D

8 Jenny Jenny | Web | 24. listopadu 2016 v 21:21 | Reagovat

*.* aum toto už mi něco začíná říkat x´D jo já mám pocit že jsem to možná četla od dvojky a nevím proč xDDDDDDD :3

9 Uke Uke | Web | 7. listopadu 2017 v 22:53 | Reagovat

Já být Sasuke tak se valím po zemi.  Sasori jako číšník? :D
Děsná to představa.  :D :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama