Dokonalý trik 1

18. června 2016 v 14:21 | Majo, co má dnes dobrou náladu |  Dokonalý trik
Nazdááárek :3
Tak jsem si řekla, že abyste tu pořád neměli jen Zavrženého, hodím Vám sem taky něco jiného. Tahle povídka mě napadlo asi už před dvěma lety, ale jelikož jsem na psaní kašlala, uložila jsem si jí do paměti toho, co zbylo z mého mozku, a vyprdla se na to. Včera jsem si na ní vzpomněla, a dneska ráno jsem už psala jak šílená.
Doufám že se Vám bude líbit :3 Původně to měla být jednorázovka, ale já je nějak neumím psát :D



Itachi zavřel dveře, o které se unaveně opřel. Konečně byl doma. Sundal ze sebe plášť a deštník položil na sušák. Venku se zrovna rozpoutalo peklo.

"Jsem doma," zavolal, ale už podvědomě tušil, že byt je prázdný.

Už zase. Donutil se dojít do kuchyně a nakouknout do ledničky - prázdná, samozřejmě. Povzdechl si a přešel ke kávovaru. Nutně se potřeboval probrat, dnešní den v práci byl opravdu těžký. Když dovařil kávu, sedl si ke stolu. Všiml si, že na něm leží papír a pod ním obálka.


Přijdu pozdě, nečekej na mě

Sasuke

To se dalo čekat. Už si ani nepamatoval, kdy spolu naposledy povečeřeli, nebo aspoň byli ve stejně místnosti. Že by to bylo v pondělí? Anebo to bylo to minulé pondělí? Opravdu si už nevzpomínal. Do práce vstával brzo ráno a většinou se vracel kolem osmé, a to byl Sasuke většinou se svými kamarády anebo měl trénink. Itachi si znaveně promnul oči a napil se své kávy. Kdy se to všechno tak strašně moc zvrtlo? Jelikož před pěti lety zemřeli jejich rodiče při dopravní nehodě, tehdy již dospělý Itachi přezval Sasukeho do své péče. Bylo to těžké, ještě když studoval vysokou školu a zároveň se musel starat o svého malého brášku. Našel si brigádu v zahradnictví a finance doplňoval o ty, které po sobě zanechal jeho otec. Rozhodl se, že z těch peněz budou brát pouze tehdy, když budou v nouzi, ale jinak z nich zaplatí Sasukemu řádné vzdělání. To by si jejich rodiče určitě přáli. První měsíce opravdu myslel, že to nezvládnou, Sasuke byl v tom nejhorším věku a začínal být celkem vzpurný, ale i přes školu a brigádu si na něj Itachi dokázal udělat čas. A tak, když rány bolely již o trochu méně, vybudovali si spolu velmi blízký vztah a všechno společně zvládli. Tehdy Itachimu výchova nepřipadala zas tak těžká. První problémy se však taky jednou musely objevit. Přibližně před dvěma lety nastoupil starší z bratrů Uchihových do práce jako jeden z detektivů FBI. Byl mimořádně chytrý a u závěrečných zkoušek si vedl nejlépe, proto mu místo bylo nabídnuto hned po ukončení školy. Vzdal se práce v zahradnictví a okamžitě nastoupil. Jenomže to nevěděl, že jeho volný čas se smrskne na odskočení si na záchod během případu, a tak během dalších pár měsíců šel jeho vztah se Sasukem naprosto do háje. Sasuke byl v tu dobu dospívající mladý muž, který potřeboval nějaký vzor a Itachi se moc snažil mu jím být, přece jenom, kdo si může dovolit říct, že jeho bratr je agentem FBI? Bohužel to vypadalo, že to jeho mladšího brášku spíš odrazovalo. Nyní byl Itachi rád, že aspoň věděl, jak bráška vypadá a že jeho koníčkem je basket. Zaplašil ošklivé myšlenky, papírek zmuchlal a přesnou trefou ho hodil do dva metry vzdáleného koše. Dále jeho pozornost zaujala modrá obálka. Zvědavě ji rozbalil. Zajímavé, pozvánka na slavností galavečer konající se příští sobotu. Znechuceně si odfrkl a pozvánku i s obálkou odložil. Jejich rodiče možná ve městě něco znamenali, ale oni dva nebyli nic. A město je stále zvalo, asi aby jim nebylo líto, že se nepodílejí na vedení města. Akorát jim tak připomínali tu hroznou událost. Itachi už chtěl obojí také zmuchlat, pak se však zarazil. Byla by to jedinečná příležitost strávit se svým bratrem aspoň nějaký čas. Dopil kávu, přesunul se ke gauči a přepínal kanály v televizi, zatímco se pro sebe vědoucně usmíval. Měl ze svého nápadu moc dobrý pocit.


Když Sasuke konečně dorazil domů, bylo už dost pozdě večer, tipoval to na jedenáctou. Doufal, že jeho bratr už bude spát a on se tak vyhne nepříjemným rozhovorům - kde byl, s kým byl, co dělali a ať nebere drogy. Ušklíbl se. Samozřejmě, jeho starostlivý bráška. Už v předsíni bytu uslyšel tiše hrát televizi. V duchu zaklel, tak přece jen se mu nevyhne. Sundal ze sebe černou bundu a vstoupil do obýváku. Televize sice byla puštěná, ale Itachi pouze dřímal na gauči. Sasuke si povzdechl, určitě zas přišel domů, unavený z práce, a rozhodl se, že na něj počká a že si spolu promluví "o něčem strašně důležitém". Na to opravdu neměl náladu, bylo mu skoro osmnáct, což znamená dospělost, poučovat opravdu nepotřebuje… a postará se o sebe sám. Klekl si před gauč, chytil bratra za rameno a jemně s ním zatřásl.

"No tak, vstávat," na tohle opravdu neměl náladu.

Itachi nevypadal, že by se mu chtělo vytrhnout z víru snů, ale po chvíli usilovného buzení se probral. Zmateně zamrkal černýma očima a jeho pohled padl na Sasukeho.

"Huh, Sasu… kolik je hodin?" zeptal se a rozespale si promnul víčka. Sáhl po ovladači, aby vypnul televizi.

"Jedenáct," odpověděl. "Měl by sis jít lehnout, taky půjdu spát."

Zvedal se a už chtěl odejít, když ho Itachi zastavil. "Počkej, Sasuke…" ohlédl se za ním. "Chtěl jsem si s tebou o něčem promluvit."

Mladší černovlásek se ušklíbl. To se dalo čekat, přesně tomu se chtěl vyhnout. Mechanicky se otočil a otráveně se na něj podíval.

"Fakt je to nutný?" zabručel, čímž si od staršího bratra vysloužil akorát tak zamračený pohled.

Itachi vzal cosi ze stolu a pokynul mu, ať si sedne na židli. Když tak udělal, promluvil.

"Přišla nám pozvánka na slavností galavečer Tokijské smetánky konající se příští sobotu. Bylo by hezké, kdybychom se tam ukázali," navrhl mu.

Sasuke na něj koukal dost vykolejeně, Itachi tyhle akce přece ze srdce nesnášel. Tak co tak najednou? Vzal si od něj papír, který mu podával a začetl se. Akce se má konat příští sobotu v domě Svobody. Stálo tam, že všechny památky na Druhou světovou válku budou přesunuty do podzemních skladišť, aby byl dostatek místa na švédské stoly, kapelu a taneční parket. Pro členy nejvyšší rady města bude též otevřený salónek, používaný jinak jako… Sasuke se zarazil. Tak počkat, on přece věděl, co je tohle za akci. Najednou jakoby v místnosti začalo být nesnesitelné horko, do žil se mu začal vyplavovat adrenalin. Tohle nebylo dobré, vůbec to nebylo dobré, nesměl dovolit, aby se na tuhle akci jeho bratr dostal. Jak ho znal, určitě by s sebou vzal svého parťáka Hidana, nabušeného chlapa, a to bylo to poslední, co on a jeho přátelé potřebovali. Nasadil znuděnou grimasu a papír odhodil.

"Na něco takového mě nedostaneš. Nejsem žádný panáček ze společnosti a ty taky ne. Ty lidi ani nemáš rád a oni se o nás nestarají a nestarali. Nevidím jediný důvod, proč bychom tam měli chodit."

S tím, že tohle je jeho poslední slovo se zvedl a hodlal odejít do pokoje, ale Itachi byl rychlejší a ve vteřině ho držel za paži. Díval se na něj tím svým ledovým výchovným pohledem.

"Já jsem se tě neptal na tvůj souhlas," zavrčel temně.

"Myslíš si, že mě tam donutíš jít?" zadíval se mu Sasuke vzdorovitě do očí a ušklíbl se. J

Jeho bratr zesílil svůj stisk, určitě tam bude mít modřinu. "Na tu akci půjdeš, i kdybych tě tam měl sám dotáhnout. Moc mě neštvi Sasuke, vůbec nevíš, s kým si zahráváš."

Sasuke v duchu protočil očima.Jasně, jsi strašně drsnej chlap od policie. ÁÁÁ už se tě bojím. Idiote. Pomyslel si a rozhodl se, že to zkusí jinou cestou.

"A má tohle vůbec cenu? Pořád na mě nemáš čas a nejednou mě chceš někam vzít, a ještě mezi lidi? Myslel jsem, že právě pracuješ na případu toho gangu… Taka… nebo Hebi, nebo jak se to sakra jmenuje," nasadil ublížený tón.

Itachi reagoval přesně tak, jak on potřeboval. Pustil ho a jeho pohled zjihl. "Vím, že jsem na tebe v poslední době neměl moc času… a zanedbával tě kvůli práci. Ale hodlám to změnit. Ten případ není tak akutní, nejspíš je to jen banda chlápků co ze sebe chtějí udělat borce překupnictvím drog a zbraní. Samozřejmě, že je to problém, ale dokud nikoho nezabijí, nepatří to mezi případy číslo jedna. Momentálně řešíme případ vraždy toho evropského obchodníka s porcelánem, ale na jeden večer si snad volno vzít můžu. Vysvětlím jim, že je to kvůli mému bráškovi. Pochopí to," usmál se na něj povzbudivě.

Sasuke v tu chvíli musel nasadit šťastný výraz, že je moc rád, že se svým bráškou stráví nějaký čas. Kdyby tak Itachi věděl, co se uvnitř něj opravdu odehrávalo. Tohle byl přinejmenším parádní průser. Rozloučili se spolu a oba šli spát. Než mladší z bratrů usnul, našel v telefonu jedno z nejdůležitějších čísel a vyťukal krátkou zprávu - Máme problém.


***


Když se Sasuke druhý den ráno probral, první co udělal, bylo, že se podíval na mobil. Ani ho nepřekvapilo, že mu odpověď přišla už předešlého dne, jeho přátelé byli opravdu rychlí.

Zítra, 11:00

Stálo ve zprávě. Podíval se na hodinky, bylo půl sedmé ráno a on měl od osmi školu. V žádném případě nemohl stihnout obojí. Vylezl a zamířil rovnou do skříně, kde vytáhl šátek. Bude se mu hodit. Potom vytočil Itachiho číslo. Třikrát telefon vyzváněl, než to konečně zvedl.

"Nemám čas, Sasuke," řekl místo pozdravu.

Sasuke se ušklíbl, tuhle větu slyšel častěji než obyčejné "Ahoj" nebo "Prosím". Pokrčil rameny, přes ústa si dal šátek a začal mluvit. "Ahoj Itachi… nějak mi není dobře, asi jsem včera nastydl. Myslíš, že bych mohl dneska zůstat doma?"

Jeho hlas zněl přes šátek tak zvláštně, nachlazeně. Normálně by Itachimu nevolal a prostě odešel ze školy, ale jeho třídní profesorka s ním už měla značené problémy a vyhrožovala, že jestli se nezačne chovat lépe a trávit ve škole tolik času, kolik by měl, pozve si jeho bratra na krátkou konzultaci. Naštěstí Itachi o jeho nepravidelné docházce vůbec nevěděl. Taky si pořád myslel, že hraje basket. Jak naivně slepý člověk dokáže být…

"Hmm…" ozvalo se z telefonu. "Ale do školy musíš zavolat sám, mám frmol a nestíhám. Stačí, když ti doma podškrábnu omluvenku?"

"Jasně, to stačí. S voláním si nedělej starosti, zařídím to. Děkuju… a vrať se brzy," dodal, než ukončil hovor.

Dál už stačilo pouze zavolat do školy, přičemž použil stejný trik se šátkem jako na Itachiho. "To bychom měli," řekl si pro sebe nahlas a sprásknul ruce.

Měl ještě nějaký čas, a tak se šel zcivilizovat do koupelny a pak si dal něco k jídlu. Než vyrazil, poslal Itachimu krátkou esemesku, že si skočí do lékárny, aby se s tím on, tak pracovně vytížený, nemusel otravovat. Prostě neponechal nic náhodě.


***


Bylo přesně jedenáct, když se konečně dostavil do menší budovy v centru. V předsíni na něj čekal správce, který u velkých ocelových dveří zadal heslo pro dnešní dopoledne. Heslo ode dveří se měnilo třikrát denně a znal ho pouze správce. Tak se zabránilo nepovolanému vstupu. Když se Sasuke ocitl za dveřmi, pokračoval po schodech nahoru a zadíval se do rohu, kde ho pozoroval malý elektronický přístroj. Všude po budově byly kamery, opravdu na každém rohu. Ještě chvíli procházel chodbami, než konečně dorazil do velké kanceláře. Byla poměrně skromně vybavena - židle, stůl, jedno okno a na stěně vysel obrázek hada. Za stolem na židli seděl dlouhovlasý postarší muž. Byl nezdravě bledý, a když se na Sasukeho zadíval, tak si mladík připadal, jako že je v místnosti s hadem.

"Dobré dopoledne, Sasuke-kun," pozdravil ho. "Včera večer jsem od technického týmu dostal zprávu, že se něco děje. Budeš tak laskav a povíš mi, o co se jedná?" téměř zašeptal muž a oblízl si rty.

I když táhli za jeden provaz, černovlásek se v jeho přítomnosti nikdy necítil úplně přirozeně.

"Orochimaru-sama," promluvil uctivě a sklonil hlavu. "Včera večer mi bratr oznámil, že se hodlá zúčastnit galavečera v domě Svobody. Příští týden se tam má konat jedna z našich akcí."

"Hmmm," Uslyšel jen. "Zvláštní. Opravdu zvláštní, Sasuke-kun. Jako bych si vzpomínal, že jsi mě ujišťoval, že tvůj bratr z FBI se takových akcí nezúčastní ani za nic."

Povídal si s ním svým ledovým hlasem. Sasukemu na čele vyrašil studený pot.

"H… hai, Orochimaru-sama. Nenapadlo mě, že by se něco takového mohlo stát," polkl. "Proto jsem se rozhodl tuto zvláštnost okamžitě nahlásit."

"A předpokládám, že ses velmi snažil to bratrovi vymluvit," Oponoval mu jeho šéf. V ten moment se mu Sasuke odvážil podívat do očí.

"Samozřejmě, že jsem se mu vzpíral. Skoro mi utrhl ruku," chvíli bylo ticho, než Orochimaru pokračoval v řeči.

"Hmm… když jsi mi prozradil, že tvůj bratr pracuje pro policii, okamžitě jsem poznal, že v tobě mám příležitost strážcům zákona nenápadně podstrkovat falešné informace a špatné rady skrze tebe. Vím… ne, jsem si naprosto jistý, že spolu tuto situaci dokážeme nějak vyřešit. Řekni mi něco víc o svém bratrovi, Sasuke-kun," pobídl ho úlisně.

Sasuke se zamračil. Ano, Itachi na něj neměl čas a zanedbával ho, ale on i tak věděl, že ho jeho bratr zbožňuje. Nebylo mu úplně nejlíp z vědomí, že na něj bude vykládat osobní informace, ale zkuste si vzdorovat mafiánskému šéfovi.

"Je mu šestadvacet let," začal. "Jak již víte, pracuje u FBI. Jeho kolega je muž, kterému říkají Hidan. Právě pracují na vyšetřování vraždy toho evropského prodejce porcelánu."

"Ano, ano, smutný příběh ten muž měl. Kdyby byl ochotně spolupracoval, nebyl by z něj Kisame udělal takovou hroudu čehosi," přizvukoval a dělal, jak hrozná to byla tragédie. Přitom to bylo na jeho příkaz.

Sasuke si mimoděk vzpomněl na to, co Itachi říkal předešlého dne - dokud Hebi nikoho nezabijí, nejsou prioritou číslo jedna. Kdyby tak věděl, že případ Hebi i toho muže jsou ve skutečnosti propojené…

"To ale není to, co by mě zajímalo. Pověz mi něco o Itachim, ne o jeho práci."

Sasuke se zamračil ještě víc, ale pokračoval. "Z rodiny má pouze mě, to víte. Každé ráno odchází v šest a vrací se v osm, bývá dost často unavený. Neumí moc vařit, proto radši kupuje hotová jídla, nebo nosí večeře z kantýny u nich v práci. Rád hrál basket, stejně jako já, a taky miloval sestavování modelů letadel. Na to však nemá čas, potom také…"

"Má nějakou dívku?" skočil mu do toho šéf.

Sasuke zavrtěl hlavou. "Ne, nikoho nemá. A dívku by si stejně nenašel, je teplej." Poznamenal.

Orochimaru vypadal, že ho tato informace docela zaujala.

"Tak jemu se líbí muži… hmm…" zkousl si palec a chvíli přemýšlel. "Myslím, že mám nápad. Jdi do technického oddělení a ptej se po Deidarovi."

"Deidarovi?"

"Ano, teď můžeš odejít."


***


Jak Orochimaru poručil, tak Sasuke udělal. Sešel z vyššího patra až do suterénu, kde se nacházelo technické oddělení. Deidaru znal - byl to jeden z mladších, kterého jste v Hebi mohli najít. Po Sasukeho příchodu se ho ujal a všechno mu vysvětlil, teď z nich byli dobří přátelé. Jako by mu Deidara vynahrazoval bratra, kterého neměl. No, měl, ale… však víte…

Vůbec ho nepřekvapilo, že když dorazil na místo, blonďatý muž už byl informovaný úplně o všem. V Hebi se informace šířily rychlostí blesku.

"Nazdar Sasuke," pozdravil ho dlouhovlasý blonďák zvesela, zatímco ťukal něco do počítače. Vedle něj sedící rudovlasý Sasori jen mávl. "Prý jsi pro mě sehnal práci, hm?"

"No… já tak úplně nevím, o co jde, Orochimaru mi nic bližšího neřekl," dělal to vždycky a Sasuke ho za to naprosto nesnášel.

"Prý potřebujete nějak zabavit a pohlídat tvého bratra na tom galavečeru. Měl jsem mít zrovna jinou práci, to ti řeknu, hm. Spolu se Sasorim jsme se měli nabourat do toho tajného trezoru, co tam tak Sarutobi vehementně ukrývá už asi od dob dinosaurů, ale teď si chudák Sasori bude muset poradit sám," brebentil.

Sasukemu pomalu začal docházet plán jejich vůdce. "Deidaro…"

"Mám za úkol sbalit tvého bratra," uvedl na pravou míru. "Orochimaru není spokojen s tvou prací. Někdo od nás musí odvést pozornost policie."

Sasuke se urazil. Věděl, že jeho práce nebyla zrovna špičková, ale jak měl něco udělat, když na něj jeho bratr kašlal a s vyšetřováním se mu svěřoval jen výjimečně? Upřímně pochyboval, že se Deidarovi něco takového podaří, Itachi byl abnormálně nespolečenský, a jediný, koho snesl ve své blízkosti, byl jeho kolega Hidan. Sasuke se postavil za jejich záda, přičemž ho zaujala stránka, na které zrovna pracoval Sasori.

"Ty ses… naboural na databázi zločinců FBI?" naprosto se zděsil.

Ani nevěděl, že je něco takového možné, ale jak to tak vypadalo, rudovlasý člen Hebi dokázal zázraky. Na obrazovce byla stránka s mnoha jmény a fotkami. Po pár chvílích asi konečně našel, co hledal, protože klikl na jedno jméno a na monitoru se tentokrát ukázala Deidarova fotka.

"Nevěděl jsem, že už u nich máš nějaké záznamy…" poznamenal.

"To vlastně tak úplně nejsou záznamy pouze FBI," vysvětlil Sasori.

Sasuke se spolu s jeho blonďatým přítelem naklonil nad rudovláskův počítač.

"Co jsem pochopil, každá policejní stanice, která někoho zatkne a udělá záznam, okamžitě pošle dané informace sem na tuto stránku. Potom, když mají detektivové na někoho podezření, vyjede jim jejich trestní rejstřík," vysvětloval Sasori, zatímco něco cvakal do počítače.

"A čeho jako chcete dosáhnout?

"Změnit mi trestní rejstřík, samozřejmě," protočil očima blonďatý a zadíval se do svého výpisu. "Věk nech tak jak je, dvaadvacet je ještě docela v pohodě. Napiš tam, že jsem chodil na stejnou školu, jako chodí Sasuke. Pak se tam nabourám a vytvořím si složku. Taky by bylo dobrý smazat všechny ty zápisy za podezření na prodej drog a spoluúčast na krádežích. A napiš nějaký pokuty za parkování a rychlou jízdu. Bylo by fakt divný, kdybych měl úplný čistý rejstřík."

Jak vymýšlel svůj nový život, Sasori si to zapisoval a jeho výpis se pomalu, ale jistě měnil.

"A napiš, že pracuju jako živnostník, malíř na volné noze."

Sasori se otočil. "Říkal jsem ti přece, že ty tvoje matlaniny by si stejně nikdo nekoupil," nakrčil obočí.

"Baka, tvůj názor mě nezajímá, prostě to tam napiš, hm," druhý muž si povzdychl, ale poslechl ho.

A nyní byl Dei obyčejný blonďatý gay s pár pokutami v záznamu prodávající svoje úžasné obrazy.

"To se mi líbí," spráskl ruce a vzal Sasukeho okolo ramen. "Teď jen budu muset udělat mou složku ve škole, na všemožných úřadech a pak už jen příprava na tvého brášku. Upřímně doufám, že je aspoň stejně hezký jako ty, hm!"

"Taky budeme muset vymyslet, odkud se známe," Poznamenal. "Co třeba z basketu?"

Deidara se trochu zasekl. "V životě jsem to nehrál," přiznal. "Ale šlo by to."


***


Než se mladší Uchiha dostal domu, byly už čtyři odpoledne, tak dlouho trvalo všechno zařizování. Cestou zpět se ještě stavil v lékárně, aby bylo jeho krytí kompletní. Doma si udělal oběd, ale že by to bylo k jídlu se říct nedalo. Zkušenosti v kuchyni měl asi tak stejné jako Itachi. Žádné. Svalil se na gauč před televizi a přemýšlel.

Byl to už rok a půl co se přidal k Hebi. Bývala to docela malá zločinecká komunita, ale v poslední době se rozrůstali. Trošku ho to trápilo, že jeho bratr zastává zákon a on dělá pravý opak a podkopává ho. S chutí by se na to vykašlal, ale šly z toho docela dobré peníze a lidi si tam celkem oblíbil. Teď nemohl odejít. Dost by ho zajímalo, jak si Deidara povede. Se Sasorim byli hlavní technici a na slavnosti se měli postarat o získání cenných údajů, zatímco by někdo rozptýlil hlavní radu Konohy. Teď, když tam měl být člen FBI, to zavánělo problémem. Doufal, že se to nakonec nějak vyřeší a jeho bratr nepojme podezření, že se něco děje. A pokud Deidara zapracuje opravdu tak úspěšně, jak plánuje, budou mít od jakékoli policie navěky pokoj. Láska přece dokáže být tak slepá…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 18. června 2016 v 21:09 | Reagovat

haaaa vyzera to zaujimavo velmi sa tesim na dalsi diel som zvedava ako to dopadne kedze nemusis itasasu tak myslim /teda asi viem/ ze deidara a itachy sa urcite daju dokopy je to uzasny par veeeeelmi sa tesim :-D

2 Smajli Smajli | Web | 18. června 2016 v 22:20 | Reagovat

Škoda, že to vypadá na ItaDei, už jsem si dělala chutě =D No nic, počkám si na nějaký ten uchihacest, po formální stránce je to kvalitní čtení =D BTW, co studuješ, že máš zkoušku z fyziologie? =D

3 Mei Mei | Web | 18. června 2016 v 22:27 | Reagovat

Oh my god *.* Nejdřív jsem si myslela, že to bude ItaSasu a ItaDei, přičemž bude Sasuke žárlit na Deidaru, protože chodí s Itachim, ale nakonec se zamiluje do Naruta. Heh, toto vypadá zajímavě :D :>

4 emma emma | 19. června 2016 v 9:23 | Reagovat

Tak to bolo uzasne citanie, som zvedava ako sa to vyvinie a co sa na vecierku stane :-D ..uz aby bolo pokracovanie

5 Hentai no Kame Hentai no Kame | Web | 19. června 2016 v 15:13 | Reagovat

Fúha, všetky fandomy sú tak krásne modelovateľné na mafie a tajné spolky... :D
Ešte mi povedz, že Hidan hrá na obidve strany a obesím sa na vlastnej podprsenke :D

6 sakurako-neko sakurako-neko | Web | 20. června 2016 v 17:52 | Reagovat

tak dneska jsem to ve škole konečně dočetla :-D  a je to senzační, jsem zvědavá co bude Deidara dělat :-D
I když je smutné, že Itachi a Sasuke jsou teď vlastně proti sobě... :-(

7 Majo Majo | Web | 21. června 2016 v 13:50 | Reagovat

[1]:ItaSasu ráda čtu, ale nějak si nedokážu představit že bych ho měla psát :D Noo uvidíme :3 o tom že se dají dohromady to vlastně celé je... takový dokonalý trik :D

[2]: Oohh já dostala kompliment od Smajli-sama *slzičky v očích*, třeba se někdy kvůli tobě rozhodnu něco napsat, ale neručím za to :D

[3]: Nooo ItaSasu to  být nemělo, ale svým způsobem jsi docela blízko, Naruta jsem měla v plánu přidat taky, ale to už by bylo moc dějových linií tak jsem to vzdala :D

[4]: děkuju mockrát, na všem se  pracuje :D

[5]: Nemůžu si pomoct, ale v poslední době mám v hlavě jenom mafii :D jéé to jsi mě dostala s tou podprsenkou, ale neboj se :D

[6]: Jsem ráda žes to zvládla přečíst, i když ti chudíček Dei moc nesedl :3 mám radost :3 Jsou proti sobě, ale zatím je to tajné, a Sasuke má svoje vlastní rozpory zda je to správné :D

Moc Vám všem děkuji za komentáře <3

8 KimGS KimGS | Web | 14. srpna 2016 v 11:14 | Reagovat

Tak to je super :3 :D idem hneď na druhý diel (^.^)

9 Jenny Jenny | Web | 24. listopadu 2016 v 21:15 | Reagovat

chňaap xDDDDDDDD Jenny se dostala ke čtení č.2 této povídky...asi jsem byla fakt opilá první díl mi hovno řekl možná to bude lepší u dalších x´DDDDD vůbec nechápu jak jsem mohla zapomenout o čem to bylo Q,Q T.T

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama